Žákovský parlament

Ať už jej nazveme nebo žákovským poradním sborem, mělo by se jednat o útvar (zvolených třídou či jmenovaných třídním učitelem) zástupců každé třídy ve škole. Útvar pracující podle důkladně promyšlených, akceptovaných pravidel, vhodným způsobem motivovaný, scházející se pravidelně (např. jedenkrát měsíčně) k poradám s ředitelem školy.

V naší škole jsme se rozhodli pro název „Žákovský poradní tým ředitelky školy“ a po pěti letech spolupráce můžeme hovořit o výrazném přínosu pro kvalitu onoho tak obtížně uchopitelného a problematicky definovatelného faktoru, jakým je pro školu její klima, atmosféra nebo image. Žákovský poradní tým ředitelky školy se schází k poradám zpravidla poslední středu v měsíci, třídnické hodiny jednotlivých tříd se potom konají bezprostředně v prvním týdnu měsíce následujícího.

Úkolem zástupců tříd v žákovském poradním týmu je v první řadě fungovat jako jakýsi prostředník mezi ředitelkou a třídou, předávat třídě ředitelčiny informace, požadavky a konkrétní úkoly, které členové Žákovského poradního týmu ve spolupráci se svými třídními učiteli dále zpracovávají a na třídnických hodinách svých tříd zabezpečují jejich řešení. Členové Žákovského poradního týmu rovněž shromažďují podněty ze svých tříd, kterými se porada týmu dále zabývá. Vzájemné sdělování zkušeností (většinou od starších spolužáků) jim pomáhá s řešením problémů v životě a fungování jejich třídy.

Jednoznačným přínosem je také práce Žákovského poradního týmu při pořádání celoškolních akcí. Společné plánování projektu akce, náměty pro realizaci, rozdělení dílčích úkolů a řízení spolužáků, spolupráce s učiteli při kontrole zabezpečení jednotlivých projektových úloh, řešení problémových situací, společné vyhodnocení akce a náměty pro další zlepšování. Všechny tyto postupy důležité pro úspěšnou realizaci jakéhokoliv projektu absolvují členové týmu na dvou úrovních - v rámci své třídy a na jednání týmu s ředitelkou.

Ve škole se daří pořádat každoročně velmi úspěšné akce pro veřejnost: tradiční celostátní soutěž juniorských barmanů s mezinárodní účastí, pořádaná pro žáky hotelových škol z celé České republiky, se stala jednou z významných prezentací školy u odborné i laické veřejnosti. Postupně se podařilo vytvořit koncepci tzv. dne otevřených dveří jako mimořádně zajímavé (a mimořádně organizačně náročné) veřejné prezentace školních aktivit a atraktivit, určené zdaleka nejen budoucím uchazečům o studium. Každým rokem přicházejí členové týmu s námětem na společnou interní celoškolní akci. Všechny tyto úspěšné realizace posilují v zapojených žácích pocit sounáležitosti se školou, hrdost na akce, na nichž se sami podílejí nebo s jejichž náměty přicházejí. Prací Žákovského poradního týmu se upevňuje pozitivní klima a pospolitost školy.

Na první pohled méně zřejmý, ale o to důležitější je práce s Žákovským poradním týmem, kdy ředitelka školy může realizovat svoje představy o nutném návratu k mravním hodnotám v životě společnosti, komunikovat o školních pravidlech a motivovat k jejich akceptování. Na poradách zadávám diskuzní témata, která členové týmu ve spolupráci s třídními učiteli mají za úkol projednat na svých třídnických hodinách. Často se jedná o zadání dlouhodobější, zpracovávané v průběhu několika měsíců. Cílem těchto diskuzí většinou není najít jedno správné řešení. Ve vzájemných výměnách názorů si žáci ve třídách vyjasňují postoje a argumenty svoje i těch druhých.

Uvědomují si priority, zodpovědnosti, svůj vztah k mravním hodnotám a k dodržování pravidel, učí se chápat principy své školy, vymezit se vůči nim a vůči názorům ostatních. Podařilo se mi zadáním diskuzního tématu „Jakou školu chceme“ iniciovat napříč třídami i pedagogickým sborem zformulování nejdůležitějších společných znaků správné školy, z nichž pak na poradě žákovského týmu bylo vytvořeno výsledné motto školy:

V dalším období potom následovaly diskuze, co vlastně znamená a jak je vnímána „slušná škola“. Na jejich základě shromáždil Žákovský poradní tým atributy, z nichž měly být vybrány a hierarchicky uspořádány ty nejdůležitější příznaky slušných žáků a učitelů, slušných přístupů a jednání do dokumentu nazvaného „Morální kodex školy“. Plánovaný jednoduchý sloupec pořadí nejdůležitějších atributů slušné školy byl nakonec změněn na jakési prostorové uspořádání souvisejících požadavků:

MORÁLNÍ KODEX HOTELOVÉ ŠKOLY PODĚBRADY

Strohé pojmy kodexu si potom v jednotlivých třídách žáci po svém dotvořili do svých vlastních kreativních nástěnných postrů doplněných obrázky, fotografiemi a moudrými citáty, které si vylepili v prostorách svých tříd.

Budeme-li se chtít opravdu systematicky zabývat tzv. průřezovými tématy v životě školy, na prvním místě vždy zůstane (které bohužel v rámcových vzdělávacích programech středního vzdělávání není samostatně pojmenováno). S průběžnými proměnami žákovských sestav ve čtyřletých cyklech středoškolského vzdělávání se stane zadávání podobných výchovných diskuzí nekonečným příběhem s věčně se opakujícími tématy. Společně rozebíráme a anketami ve třídách i napříč školou zjišťujeme: proč tolik vulgárně mluvíme a co by se s tím dalo dělat? Jak moc nám záleží na vlastních školních výsledcích a co by nás vyprovokovalo ke zlepšení prospěchu? Jak moc máme problémy s předepsaným slušným společenským oblékáním ve škole a chceme, nebo nechceme zavést jednotné školní uniformy? Jak moc a jak správně třídíme odpady a jak bychom se mohli při třídění vzájemně více motivovat nebo usměrňovat? Proč školní řád uvádí ten či onen požadavek a jak bychom mohli školní řád inovovat... ?

Vedení školy rozvíjí se členy Žákovského poradního týmu - a jejich prostřednictvím také s ostatními žáky školy - partnerství, které mu přináší důležité zpětné vazby k vlastní práci. Ať už se jedná o akceptování školního řádu, o běžné problémy v provozu školy, nutnost přestavby suterénu nebo provozní teplotu v učebnách během topné sezony a mimo ni, ředitelka školy na poradách vysvětluje, odůvodňuje, seznamuje s předpisy a zároveň zachycuje možné podněty k nespokojenostem, jejichž dalšímu řešení a vysvětlování se podrobněji musí věnovat třídní a ostatní učitelé.

Výše popsaným daří smysluplně a efektivně realizovat průřezové téma „Občan v demokratické společnosti“. Členové týmu si prakticky osvojují (k jednání ve veřejném zájmu). Kromě rozvoje prakticky všech klíčových kompetencí, ať už komunikačních, těch k řešení problémů a celé řady dalších kompetencí personálních a sociálních, si budoucí hoteloví manažeři osvojují také potřebné kompetence odborné, manažerské.

Učí se zodpovědnosti za splnění svěřených úkolů, časovému plánování a dodržování smluvených termínů, projevují svoji ochotu investovat čas a energii pro věc celku. Zkvalitňují se tzv. soft skills, podle prof. Dr. Rudolfa Kohoutka „měkké dovednosti“ - např. kooperativnost, komunikativnost, empatie, sebekritičnost, asertivita, schopnost vedení týmu - též sociální kompetentnost v poznávání lidí a jednání s nimi, schopnost a dovednost úspěšně řešit sociální konflikty. Ve svém běžném školním životě si osvojují zkušenosti s uplatňováním managementu kvality.