V březnu roku 2020 se stalo něco nečekaného. Apokalyptické předpovědi hollywoodských filmů se staly realitou a výuka se přesunula na internet, a tak jsem se místo pedagogem stal youtuberem.
Když mi bylo dvanáct let, znal jsem objekty ve Sluneční soustavě tak dokonale, že jsem jednou během hodiny fyziky opravil našeho učitele. Jemu se to pochopitelně moc nelíbilo a snažil se mě svým výrazným hlasem a dospělými argumenty umlčet. Od té doby jsem si lámal hlavu nad tím, jak to vlastně všichni ti významní vědci dokázali. Často slýcháme, že kráčeli proti proudu, museli se vzepřít názorové přesile, ale nakonec svým vynálezem či objevem změnili celý svět. Jak to, že se nenechali odradit?
O patnáct let později jsem se stal učitelem angličtiny a myslím, že jsem našel odpověď. Je prostá. Mnoho z nich se podle mě odradit nechalo. Učil jsem například jednoho melancholického deváťáka, který školu nenáviděl. Pouze jí proplouval, snažil se nebýt spatřen a osloven. Přestože se jednalo o inteligentního mladíka, většinou dosahoval pouze průměrných výsledků. Při jedné příležitosti jsem se ho zeptal, co ho baví, a on mi řekl, že se učí japonsky.
„Učíš se japonsky?“ ptám se ho. „A kde?“
„Na YouTube.“
„Na YouTube! No jasně. A jak dlouho už se učíš?“
Pokrčil rameny. „Asi tři měsíce.“
Když jsem se pak chlapce zeptal, na jaký středoškolský obor se přihlásil, otráveně mi odpověděl: „Obráběč kovů.“ Ale znělo to, jako by říkal: „Bude ze mě otrok.“ Škola ho naprosto umrtvila.
Zkusme si teď představit, že bychom chlapci umožnili učit se japonštinu ve škole pod dohledem jazykáře, který by mu alespoň poradil, jak se učit efektivněji. V mé naivní mysli zkrátka škrtneme všechny ty předměty, kterými prošel duchem nepřítomen, a nahradíme je samostudiem japonštiny.
Et voilá
, z chlapce je rázem slavný překladatel Kawagučiho románů, tlumočník v Toyotě, nebo akademik, který svou práci zbožňuje.Dobrá, připouštím, že jsem si možná trochu zapřeháněl, ale v zásadě mi jde o tohle – učení nemusí být mučení.
V březnu roku 2020 se stalo něco nečekaného. Apokalyptické předpovědi hollywoodských filmů se staly realitou a výuka se přesunula na internet. V té době už jsem si pohrával s myšlenkou založení vlastního vzdělávacího YouTube kanálu, ale až globální pandemie dala věci do pohybu. Výsledkem je kanál
Učitelskej
.
Při tvorbě videí se snažím řídit jediným pravidlem – ukázat, že učení může být i zábavou a celoživotním zájmem. Nehodlám děti unudit dvacetiminutovou přednáškou, ze které si stejně nic nezapamatují, nechci být ale „pouze“ praktický a držet se tématu. Cílím na stručnost, praktičnost a humor. Chci dětem ukázat, že humor najdou jak v angličtině, takv učení a koneckonců i v životě.
Spousta vyučujících si bohužel stále neuvědomuje, jakou mají v rukou moc. Mají moc lidem nadosmrti znechutit vzdělávání, a mnozí té moci zneužívají. Proto se u svých žáků během „živých“ lekcí snažím vyvolat dojem, že si vlastně hrajeme. Používám konverzační cvičení, pohyb a výukové aplikace.
YouTube je pro mě velkým pomocníkem. Umožňuje mi zvěčnit humorný výklad témat, kterými se právě zabýváme. Díky videím už nemusím vysvětlovat jednu věc šesti různým lidem. Neztrácíme čas. Stačí jen poslat odkaz mailem. Děti se učí i s rodiči. Usnadňuje to samozřejmě i distanční výuku, protože ve videu stihnu vysvětlit vše, co potřebuji. Stačí k němu přiložit pár cvičení a domácích úloh, aby si žáci konkrétní jev procvičili. Rodičům odpadá nervozita z toho, že svým dětem nemohou poradit, protože anglicky neumí. Často se dívají s nimi, a protože jako dospělí chápou rychleji, dovedou dětem pomoct.
Počet videí se navyšuje, takže jsem orientaci ve svém kanálu usnadnil několika playlisty. Diváci si tedy mohou pustit celý playlist s názvem ČASY, nebo playlist s názvem I. stupeň. Do budoucna uvažuji nad playlistem Učitelskej podcast, který by obsahoval rozhovory se zajímavými pedagogy. Těch je naštěstí také dost.
To vše činím se záměrem změnit vztah žáků, ale možnái otrávených učitelů ke vzdělávání. Angličtinu jsem se totiž nenaučil, přestože jsem ji nenáviděl. Právě naopak.
Jako učitelé bychom se měli snažit udržovat v dětech kladný vztah k poznávání, s nímž se rodí.
Pakliže někdo z vás uvažuje o podobně šílené dráze, jakou jsem se vydal, mám pro vás pár tipů, které vám pomohou vyvarovat se chyb, jichž jsem se v úplných začátcích sám dopustil.
Z učitele youtuberem ve třech krocích:
- Potřebujete kvalitní kameru a kvalitní mikrofon.
Bohužel, dnešní děti jsou zvyklé na Full HD rozlišení a marvelovské zvukové efekty. U rozostřeného a chrčícího videa vám moc dlouho nevydrží. Dobrou zprávou ale je, že toho nemusíte nakoupit příliš. Mobilní telefon s kvalitní kamerou už mnozí z vás mají. Slušný mikrofon lze sehnat za 2 000 Kč. Zkuste to v ředitelně. Třeba vás podpoří. - Každé zbytečné slovo… je zbytečné. YouTube je studnicí instantních informací. Buďte ve svých videích struční, jděte k věci, neodrazujte diváka zbytečným odbíháním od tématu. Žáci se obvykle chtějí dozvědět konkrétní informaci hned teď. Pokud jim ji nedáte, přesunou se na jiný kanál. Je zbytečné ohrazovat se v tomto případě větami: „Ach, ta dnešní mládež.“
- Existuje více typů YouTube „moderátorů“.
Tvorba edukativních videí jistě není cestou pro každého. Jestliže se pro ni ale rozhodnete, vytvoříte si databázi vlastních „přednášek“ a „výkladů“, která vám práci do budoucna jen a jen usnadní. Pokud se na to přece jen necítíte, nebojte se během distanční výuky využít již existující kanály. Vaši žáci tuto snahu o zpestření výuky jistě ocení.