Psycholožka Šárka Miková se mimo jiné dlouhodobě věnuje vzdělávání učitelů. Pracuje přitom s nástrojem, který je základem pro porozumění sobě i druhým, s Teorií typů, vycházející z poznatků zakladatele analytické psychologie Carla Gustava Junga.
Teorie typů jako pomocník učitele
PhDr.
Daniela
Kramulová
publicistka ve vzdělávání
O potřebě individualizovaného přístupu k žákům se hovoří řadu let. Mnozí učitelé s ním mají zkušenosti, samozřejmost to ale ještě není. Co byste považovala za první krok k tomuto směřování?
Začít se dívat na to, co probíhá v hodinách, z pohledu různých žáků. Nesoustředit se na to, abych si udělal co nejlepší přípravu a pak stihl vše, co jsem si naplánoval. Příprava je důležitá, ale neméně zásadní je vnímat, jestli se žáci skutečně učí. Co se děje v jejich hlavách – jestli jsou zapojení, jestli přemýšlejí, jestli se jejich pochopení světa rozšiřuje.
Druhá věc je, že dnešní generaci žáků není snadné zaujmout, vzbudit jejich vnitřní motivaci. Už nestačí říct „to se ti jednou bude v životě hodit“. Aby měli vnitřní motivaci k učení, potřebují mít pocit aktéra a rozumět smyslu svého učení v dané chvíli. Ten je úzce napojený na jejich vrozené potřeby, které ale nejsou u všech dětí stejné. Rozmanitost těchto potřeb nám může odkrýt Teorie typů.
V čem může orientace v Teorii typů pomoci učitelům?
Když učitelé zjišťují, že výuka nemá na žáky takový dopad, jaký čekali, často si to vykládají jako nepozornost, nezájem, lenost, nesamostatnost nebo vyrušování. Někteří žáci se jen tváří, že vnímají, ale přitom jsou myšlenkami jinde. Jiní nepracují, protože potřebují pochopit, o co jde, potřebují logické vysvětlení, zasazení do kontextu. Další skupi