Zažívat úspěch a mít pocit efektivity, platnosti a smysluplnosti vlastního života je základní potřebou každého z nás. Stejně tak i žáci potřebují zažívat úspěch a mít okamžitou zpětnou vazbu, aby se cítili motivovanější, angažovanější a proaktivnější. Pojďte si přečíst, co může každý z nás udělat pro to, aby jediným zážitkem úspěchu našich žáků nebylo získání dalšího levelu v počítačové hře.
Jak podpořit spokojenost a motivaci žáků? Pomocí zpětné vazby a zážitku úspěchu
Libor
Komárek
kariérní poradce, Congroo
Cílem aplikace sebedeterminační teorie je zkvalitnění motivace žáků pro studium, školní aktivity i výběr dalšího oboru studia či práce. Dle kvality motivace můžeme vytvořit jednoduchou škálu, se kterou jsme vás seznámili v minulých vydáních tohoto časopisu. Pohybujeme se od úplné amotivace, tedy absence jakékoliv motivace něco dělat, přes vnější motivaci sycenou odměnami či tresty, okolím vsugerovanými přesvědčeními nebo více či méně zvnitřněnými hodnotami druhých lidí. Nejkvalitnější motivací je potom ta vnitřní, která nás žene v okamžicích, kdy nás činnost naplňuje sama o sobě, nepotřebujeme k tomu vidinu odměny ani výhružky trestů apod.
Podpořit vnitřní motivaci můžeme naplněním tří základních potřeb. Mezi ně patří potřeba autonomie, tedy potřeba pocitu, že mám činnost ve svých rukou, že si o ní mohu rozhodovat sám. Touto potřebou už jsme se také zabývali v minulém vydání. Druhou je potřeba sounáležitosti, tedy být ve spojení s ostatními, pocit, že se mám na koho obrátit, ale i že mám naopak komu předávat své zkušenosti apod. Dnes se budeme zabývat třetí základní potřebou – kompetencí.
Obecně můžeme potřebu kompetence definovat jako zážitek efektivity, úspěchu a zvládnutí situace, která je výzvou. Pokud se žáci cítí opravdu schopní řešit výzvy, zažívají pocit kompetentnosti, který má vliv na jejich další motivaci. V tomto kontextu je důležité, aby situace, které mají žáci řešit, byly výzvou tak akorát. Zcela logicky, pokud bychom měli řešit triviální situace, které po nás nevyžadují absolutně žádnou intelektuální nebo fyzickou námahu, přestane nás činnost velmi rychle bavit. A naopak, pokud bychom měli řešit situaci, která naše kapacity zdaleka přesahuje, a my budeme opakovaně zažívat neúspěch, povede to k frustraci, sebekritice, v dlouhodobém měřítku až k rozvoji psychických problémů a onemocnění. Kompetence má přímou souvislost s tím, že vidíme smysluplnost svého počínání, dopad naší činnosti a tím i dopad našeho života. Nikdo nechce žít život, který není naplněný.
Z výše zmíněného plyne několik možností, jak naplňovat potřebu kompetence u žáků:
1.
Dávejte na výběr více obtížností.
První možnost souvisí s individualizací složitosti jednotlivých úkolů, které žákům zadáváme. Každému žákovi jde trochu něco jiného a vyhovuje mu jiné téma, a to i v rámci jednoho předmětu. Jeden žák může třeba v matematice excelovat v početních příkladech, ale v těch geometrických úplně propadat nebo v tělocviku může být nejrychlejší ze třídy v běhu a přitom být na chvostu v gymnastice. Pokud dáme žákům na výběr byť i ze dvou obtížností úkolu nebo přímo testu, nejenže podpoříme jejich autonomii, ale také jim můžeme dát zažít pocit úspěchu. Můžeme jim také komunikovat, že sice stačí, aby vyřešili jednodušší variantu, ale zároveň je podporovat i v řešení složitější varianty, v důsledku čehož mohou zažít, jaké je překonat sama sebe.
2.
Dávejte žákům pozitivní zpětnou vazbu.
Podpora kompetence a zpětná vazba hodně nahrává formativnímu hodnocení před hodnocením sumativním. Objektivita jednoduché známkovací škály 1 až 5 se liší předmět od předmětu, vyučující od vyučujícího. Navíc každý žák přikládá známkám jinou váhu a je otázkou, jakou zpětnou vazbou a doporučením je pro něj např. to, že dostane trojku. Díky formativnímu (slovnímu) hodnocení se mohou žáci dozvídat více sami o sobě, dostávají okamžitou zpětnou vazbu na to, co jim jde a co ne, na čem mohou stavět a v čem se mohou posunovat. Díky tomu si mohou utvářet vlastní sebeobraz, vnímat hodnotu svých činností, svého jednání a v důsledku i vlivu svého života na své okolí. Pozitivní zpětná vazba je tak nejefektivnější nástroj, kterým můžeme naplňovat potřebu kompetence u ostatních lidí.
3.
Zvědomujte žákům, kam se posunuli a k čemu jim látka bude.
Motivující pro nás také je, pokud za sebou můžeme vidět výsledky své práce. V tomto okamžiku jsou pastí dnešního světa např. e-maily. Místo abychom hodnotu tvořili a mohli se na konci dne podívat, co po nás zůstává a čeho jsme dosáhli, je smysl zpracovávání e-mailů opačný. Ideálem je, když po sobě na konci pracovního dne nevidíme nic. Nabízí se však otázka, zda to přináší pocit naplnění a efektivity. Stejné je to u žáků. Je důležité, aby vnímali, odkud kam se v tématu/předmětu posunuli, co už se naučili, o kolik více toho zvládají a hlavně jak mohou látku použít v životě. Je samozřejmě motivující mít jistotu v tom, že jsem se díky své práci naučil novou dovednost, kterou mohu použít i jinde než jen ve škole.
Vnímat dopad svého života, vnímat svůj život a činnosti v něm jako obohacující a smysluplné, mít zpětnou vazbu a zažívat úspěch – to vše zvyšuje angažovanost žáků pro školu (vyšší úsilí pro školní činnosti a úkoly) a autonomní motivaci dělat věci navíc, zjišťovat si informace nad rámec povinností. V neposlední řadě zvyšují kladné zkušenosti kvalitu a hloubku pozitivních emocí, jako je pocit spokojenosti, štěstí, nadšení, a přinášejí vyšší míru energie, což se zpětně promítá nejen do školního výkonu.
Zajímavou aplikaci podpory kompetence přinášejí počítačové hry. Když se autoři výzkumu o počítačových hrách (Ryan, Rigby, Przybylski, 2006) doptávali hráčů, kteří hry nadužívali (trávili nad nimi cca 35 až 40 hodin týdně), a hledali důvody, které je k závislostem vedly, došli k tomu, že počítačová hra doplňuje pocit úspěchu, kterého se hráčům nedostávalo v reálném životě. Nejenže ve hře máme absolutní pocit svobody, můžeme jít, kam chceme, a dělat, co chceme, ale máme naplněnu i potřebu kompetence. Začínáme na jednoduchých úkolech, které se postupně znesnadňují, přidávají se nové výzvy, a my se tak můžeme neustále posouvat a učit nové dovednosti. K tomu dostáváme i okamžitou zpětnou vazbu v podobě sbírání zkušeností, zvyšování úrovně/levelů atd. A pro mnoho nejen žáků, ale i dospělých lidí může být tento zážitek úspěchu jediný, kterého se jim v průběhu celého týdne dostane. Jediné ocenění, jediný důkaz jejich snažení, jediná pochvala.
Co si z dnešního příspěvku odnést? Aby byl žák kvalitně motivovaný, potřebuje zažívat úspěch, potřebuje mít zpětnou vazbu na své snažení a konání a potřebuje mít pocit, že je jeho život smysluplný, že něco přináší, že se někam posouvá. Ať už se tedy jedná o výuku, poradenství, volbu dalšího oboru, nebo sebepoznání, stačí poměrně málo, abychom mohli podpořit pocit kompetence mladých lidí tak, aby potom nemuseli hledat náhradu např. ve formě nadužívání počítačových her.
ZDROJE
*
DECI, E. L. a R. M. RYAN. The “What” and “Why” of Goal Pursuits: Human Needs and the Self-Determination of Behavior.
2000.*
MARTELA, F., RYAN, R. M. a M. F. STEGER. Meaningfulness as Satisfaction of Autonomy, Competence, Relatedness, and Beneficence: Comparing the Four Satisfactions and Positive Affect as Predictors of Meaning in Life.
Journal of Happiness Studies
[online]. 2018, roč. 19, č. 5, s. 1261–1282. Dostupné z: https://doi.org/10.1007/s10902-017-9869-7.*
RYAN, R. M. a E. L. DECI. Self-Determination Theory: Basic Psychological Needs in Motivation, Development, and Wellness. In
: Self-Determination Theory: Basic Psychological Needs in Motivation, Development, and Wellness
[online]. Guilford Press, 2017. Dostupné z: https://doi.org/10.1521/978.14625/28806.*
RYAN, R. M., RIGBY, C. S. a A. PRZYBYLSKI. The Motivational Pull of Video Games: A Self-Determination Theory Approach.
Motivation and Emotion
[online]. 2006, roč. 30, č. 4, s. 344–360. Dostupné z: https://doi.org/10.1007/s11031-006-9051-8.*
VANDENKERCKHOVE, B., SOENENS, B., VAN DER KAAP-DEEDER, J., BRENNING, K., LUYTEN, P. a M. VANSTEENKISTE. The role of weekly need-based experiences and self-criticism in predicting weekly academic (mal)adjustment.
Learning and Individual Differences
[online]. 2019, roč. 69, s. 69–83. Dostupné z: https://doi.org/10.1016/j.lindif.2018.11.009.