Nemotivované, apatické, nezajímající se, až vzdorující dítě představuje problém při jakémkoli vzdělávání. Pravda, někdy stačí málo, abychom je strhli k aktivitě, často však nemáme ani prostor, ani čas, abychom překonali zejména dlouhodobě utvářenou nechuť a silný odpor. Jindy ani velký um dospělého nepomůže. To když neznáme minulost edukace dítěte, dosavadní výchovné přístupy důležitých dospělých a podstatné aktuální, např. zdravotní souvislosti. Je proto velmi výhodné, aby dítě v průběhu svého života motivaci ztrácelo z dlouhodobého hlediska co nejméně a naopak abychom tu existující maximálně posilovali.
Není bez zajímavosti, že většina dětí si uchovává ostrůvky zájmu, absolutně se nezajímajících je v dětském věku minimum. Bohužel, málokdy se pak tyto ostrůvky pozitivního vztahu týkají školních předmětů, nanejvýš jednoho dvou, když je bezvadný učitel nebo má dítě specifický zájem, který se s předmětem kryje. Někdy se od nejútlejšího věku týká zájem velmi jednoduchých, někdy až destruktivních aktivit, které nevyžadují žádné dlouhé učení, a přesto přinášejí uspokojení. I proto část dětí tráví tolik času s p