Petr Curko ze Základní školy Blatenská v Horažďovicích byl v červnu oceněn 2. příčkou v prestižní ceně Global Teacher Prize Czech Republic. Je učitelem přírodopisu a chemie. Látku těchto předmětů žákům nadšeně předává také skrze vlastní youtubová videa. Jak své dosavadní učitelské působení vnímá? A co nás dle jeho slov naučila pandemie?
Jak vnímáte cenu Global Teacher Prize, ve které jste v půlce června tohoto roku získal 2. místo?
Dění kolem Global Teacher Prize již nějakou dobu pravidelně sleduji, jelikož se jedná o projekt doslova nabitý zajímavými pedagogy, jejichž výuka je založena především na moderních přístupech ke vzdělávání. Když jsem se začátkem roku dozvěděl o své nominaci, nemohl jsem tomu uvěřit. Několik dní jsem přemýšlel, jestli nominaci vůbec přetavím do účasti v hlavní fázi Global Teacher Prize, protože jsem si nebyl jist, jestli vlastně mohu něco nabídnout. Z dnešního pohledu jsem nesmírně vděčný za to, že jsem nakonec sebral odvahu. Každý finalista totiž prošel zevrubným posouzením mnohačlenné odborné poroty a mé konečné umístění mě utvrdilo v tom, že jako učitel nejspíše kráčím dobrou cestou. Jedním dechem ale musím dodat, že na této cestě mě čeká ještě spousta tvrdé práce.
Změnily vám pandemie covidu a uzavření škol nějak zásadněji pohled na vaše zaměstnání?
Myslím si, že před začátkem školního roku téměř každý učitel přemýšlí nad tím, co mu následujících deset měsíců přinese. Že se ale staneme státem s nejdéle uzavřenými školami v Evropě, s tím nepočítal asi nikdo. Celá situace mě utvrdila v tom, jak důležité je připravovat žáky pro život ve velmi nejisté a turbulentní době. Pakliže se ale chceme vydat touto cestou, pak samotní učitelé musí umět pružně reagovat na jakékoliv změny kolem nás. Dobrým učitelem se člověk nestává vykonáním státní zkoušky na vysoké škole. Teprve praxe, sbírání zkušeností a zejména kontinuální sebevzdělávání zvyšují šance na dosažení tohoto statutu.
„Po maturitě jsem chtěl zamířit k 31. pluku radiační, chemické
a biologické ochrany, ale i když všechny zkoušky dopadly na výbornou, ztroskotal jsem na svém zdraví – brýle a počet dioptrií mě navedly jiným směrem.“
Co nejcennějšího jste se díky pandemii naučil?
Díky pandemii jsem se naučil, že kvalitního vzdělávacího systému nikdy nedosáhneme bez vzájemné spoluprácea naslouchání potřeb druhých. Mé klasické hodiny chemiea přírodopisu jsou po předchozí domluvě volně přístupné pro rodiče mých žáků, na nichž mohou všichni vidět, co a jakým způsobem se zrovna učíme. Přijít na hodinu je ale pro běžně pracujícího rodiče téměř nadlidský úkol, který za nás ale na určitou dobu vyřešilo převedení výuky do oline prostoru. V mnoha případech jsem se tak stal účastníkem výukových bloků, v jejichž rámci bylo možné pozorovat efektivní kooperaci trojúhelníku žák–rodič–učitel. Institucionální složka školy tak ustoupila do pozadí, což s sebou přineslo otevřenější přístup žáků ke vzdělávání.
Jaká byla vaše cesta k učitelskému povolání? Chtěl jste být učitelem už od svého dětství?
Já jsem typ člověka, jehož životní cesta byla všelijaká, jen určitě ne přímá. Již od svých mladých let jsem tušil, že pro učitelství mám určité předpoklady. Mnoho let jsem se coby táborový vedoucí účastnil letních táborů pod hlavičkou Českého červeného kříže. Po maturitě jsem chtěl zamířitk 31. pluku radiační, chemické a biologické ochrany, ale i když všechny zkoušky dopadly na výbornou, ztroskotal jsem na svém zdraví – brýle a počet dioptrií mě navedly jiným směrem. Na nějakou dobu jsem odešel do soukromé sféry, což mě nesmírně obohatilo. Když se mě učitelé ptají na nějakou radu do života, často jim radím, aby si alespoň na jeden rok zkusili pracovat mimo státní sektor. Člověk pak velmi rychle zjistí, že chybějící zápis v třídnici je svým způsobem vlastně banalita. Ale abych neodbíhal od tématu – nakonec jsem se vrátil ke studiu a na jihu Čech jsem získal pedagogické vzdělání.
Odkud berete inspiraci do své výukya výukových videí?
Inspiraci do výuky beru vlastně všude, kde se dá. Svět kolem nás nabízí neuvěřitelné množství někdy až dechberoucích dějů, stačí se jen na chviličku zastavit a dobře se dívat.Co asi udělá mravenec s větvičkou, kterou si zrovna nese s sebou? Proč mají květy z jednoho květenství jírovce odlišně zbarvené báze lístků? Jak je možné, že včelka najde cestu zpět do svého úlu? Z mého povídání je asi cítit, že přírodní děje jsou mým koníčkem, což žáci vždy velmi rychle poznají. Kromě toho využívám jako zdroj inspirace téměř nekonečné možnosti internetu. Dnes stačí několik kliknutí na myš a během chvilky se člověk může dozvědět o trendech ve výucei ve státech za mořem.
Chystáte se svá výuková videa používat v hodinách i během prezenční výuky?
Výuková videa budu určitě využívat i během prezenční výuky. Po návratu do školních lavic v závěru školního roku jsem si osobně vyzkoušel, o jak praktický nástroj jde. Žáci si mohou videomateriály pustit kdykoliv, nezávisle na časových možnostech učitele. Opakování, utužování tématu či lepší pochopení náročnější látky – to je jen malý výčet jejich benefitů. Velkou pomocí budou videa i pro dlouhodobě absentující žáky. Myslím, že jim mohou usnadnit adaptaci po návratu do školy.
Vnímáte učitelský kolektiv na určité škole jako důležitý pro své povolání? Jaký učitelský kolektiv máte na vaší škole v Horažďovicích?
Již jsem se zmiňoval o tom, že jsem po nějakou dobu pracoval v soukromém sektoru. Aby byla firma konkurenceschopná, musí být její zaměstnanci v souladu s firemními hodnotami a jejím směřováním. Dle mého názoru je tomu tak i v prostředí vzdělávání. Aby škola plnila svůj účel co nejefektivněji, měl by učitelský sbor táhnout za jeden provaz. Já jsem s nástupem na ZŠ Blatenská získal dva úžasné benefity, za něž jsem opravdu vděčný. Tím prvním je vedení školy, které mě podporuje v organizování velkého počtu rozmanitých školních akcí. Snad ani jednou jsem od paní ředitelky neslyšel ne. Druhou výhrou jsou pro mne zejména starší kolegyně, které mi ale bohužel brzy odejdou do důchodu. Jdeo úžasné dámy, jež mě drží nohama na zemi a od nichž jsem se toho tolik naučil.
„Když se mě učitelé ptají na nějakou radu do života, často jim radím, aby si alespoň na jeden rok zkusili pracovat mimo státní sektor.“
Máte nějaký oblíbený způsob odpočinku, který jste během pandemie rád využíval?
Můj způsob odpočinku během distanční výuky vlastně zůstal úplně stejný. Ze všeho nejvíc miluji pohyb na čerstvém vzduchu – člověk v přírodě protáhne tělo a vyčistí si hlavu. Horažďovice, ve kterých učím, se nacházejí nedaleko Šumavy, takže možností k výletům je zde nespočet. K pobytu v přírodě jsem vybídl i své žáky při loučení před letními prázdninami. Tak věřím, že mnoho z nich právě teď obdivuje krásy ledovcových jezer nebo taje pro Šumavu typických rašelinišť.
Jak vnímáte (ne)oblibu přírodopisu a chemie mezi žáky? Myslíte si, že zájem o ně je dostatečný?
Když od nás na konci školního roku odcházejí deváťáci, vždy si dělám statistiku toho, na které obory jednotliví žáci vlastně míří. Jako učitel přírodovědných předmětů jsem v poslední době celkem spokojený, jelikož poměrně velké množství našich žáků se vydává studovat obory provázané s biologií nebo chemií. Přírodovědné obory jsou krásné, ale co si budeme povídat, jejich studium občas vyžaduje značné úsilí. Základní školy by podle mého názoru měly žákům odhalovat zejména krásy a důležitost přírodních zákonitostí, ale je třeba citlivě nastavit množství požadovaných znalostí tak, aby to pro váhající žáky nebyl rozhodující faktor pro odklon od přírodních věd.
Jaké jsou vaše aktuální cíle?
Na konci tohoto školního roku mi odešla první třída, kterou jsem měl tu čest vést jako třídní učitel. Během čtyř let jsem si mohl vyzkoušet soustavnou práci s mladými lidmi, kteří se zrovna nacházejí v pubertě – často v tom nejdivočejším období jejich životů. Myslím si ale, že jsem se nakonec rozloučil s úžasnou partou lidí, která mě naučila spoustu nových věcí. A ty se určitě chystám využít při práci s nadcházející třídou tak, abychom se všichni na naší škole cítili dobře. Protože ve skvělém prostředí se skvěle pracuje.