Baví mě strhávat nálepku "zlobivý žák"

Vydáno: 9 minut čtení

Nedávno na mě na sociálních sítích vyskočila reklama cílící na učitele s nabídkou webinářů zaměřených na „zlobivé žáky“. Text mě zaujal natolik, že jsem se rozhodla Michala Prokeše z eduall.cz oslovit a zeptat se ho, jak to s těmi „zlobivými“ žáky vlastně je. Musím říct, že pokud má někdo všestrannou a bohatou zkušenost s dětmi s projevy náročného chování, je to právě on.

Baví mě strhávat nálepku „zlobivý žák“
Mgr.
Michaela
Váchová
Vedla rozhovor, odborná editorka Učitelského měsíčníku
Kdo je Michal Prokeš?
Jsem táta dvou dětí, lektor a zakladatel projektu eduall.cz. Mnoho let jsem pracoval v neziskovém sektoru a zabýval jsem se prací s traumatizovanými dětmi i dětmi s projevy náročného chování. Vystudoval jsem antropologii a realizoval spoustu výzkumů na téma inkluze a začleňování žáků. V současnosti se věnuji vzdělávání pedagogů a rodičů se zaměřením na témata, která jsou podle mě velmi aktuální. Zejména duševní zdraví žáků a podpora dětí, co na tom nejsou dobře. Zabývám se hlavně traumatizovanými žáky, ale chci zároveň nabízet podporu i pedagogům a rodičům, zkrátka podporu na všech úrovních.
Lze říct, v čem spočívá vaše know-how?
Snažím se hodně propojovat teorii s praxí a vyhýbat se tomu, abych se choval jakkoliv povýšeně. Zakládám si na naslouchání a rozhodně nejsem idealista. Nedávám plané sliby, že po absolvování mého webináře si účastníci poradí se všemi žáky. Pedagogům pomáhají konkrétní návody, jak k žákům přistupovat. Je to náročná práce a ta většinou nemá jednoduché řešení. Jde o proces. Mé know-how spočívá, věřím, v mých zkušenostech.
A ty jsou jaké?
Pět let jsem pracoval pro Člověka v tísni, kde jsem manažersky vedl veškeré vzdělávací služby. Spolupracoval jsem s Univerzitou Palackého v Olomouci na projektech, kde jsem nastavoval vzdělávací cíle, působil jako metodik. To vše se zaměřením na děti pocházející ze sociálně znevýhodněného prostředí. Často se jednalo o extrémně náročné děti, které žily v prostředí, kde například neměly ani toaletu. Fungoval jsem i jako spojnice v komunikaci mezi školou a rodiči. V mezičase jsem si doplnil vzdělání, mám Montessori výcvik, výcvik ve Feuersteinově metodě instrumentálního obohacování, dvouletý výcvik pro Českou odbornou společnost pro inkluzivní vzdělávání nebo lektorský výcvik zaměřený přímo na téma, jak pracovat se žáky s projevy náročného chování, a mnoho dalších. Mimo jiné jsem bydlel i dva měsíce na Slovensku v osadě u romské rodiny.
Člověka napadne, že soužití s cizími lidmi v takovém prostředí muselo být náročné. Bylo?
V mnoha ohledech to byla velmi náročná životní zkušenost, ale ne z důvodu, jaký většinu lidí napadne. Změna prostředí byla výrazná, ale lidé byli naprosto skvělí a dodnes mám z lokality, ve které jsem působil, spoustu přátel. Na měsíce tam strávené vzpomínám jenom v dobrém.
Jaké typy webinářů pedagogům nabízíte?
V současnosti mám celkem čtyři webináře pro pedagogy. První jsem nazval Jak pracovat se „zlobivým“ žákem, druhý Jak řešit konflikty, ten se zaměřuje na komunikaci, na zpětnou vazbu, co dělá žák špatně, co dobře. Třetí je o tom, jak tvořit pravidla, a vycházím v něm z metody PBIS (Positive Behavioral Interventions and Supports). Tento webinář je vhodný například i pro pedagogické sbory, protože pravidla jsou hodně o tom, jak si je domluví pedagogové mezi sebou. Vysvětluje, jak pravidla nastavit, jestli pozitivně, nebo negativně, jak je žákům předávat a ukazovat. Poslední z webinářů zakončuji funkční analýzou chování, což je diagnosticko-intervenční nástroj, který ještě není v České republice moc rozšířen, pracuje s ním například Česká odborná společnost pro inkluzivní vzdělávání.
Můžete uvést nějaký konkrétní příklad použití této funkční analýzy v praxi? V čem diagnostikuje?
Diagnostický nástroj je to například v tom slova smyslu, že učitel nějakou dobu pozoruje žáka, zapisuje si, jak se chová, a zjišťuje tak spouštěče jeho nevhodného chování. Když takový spouštěč odhalí, může upravit pedagogické postupy. Například zjistí, že spouštěčem je samostatná práce. Vždy když dá žákovi samostatnou práci, žák se začne vztekat, protestovat. Učitel to má ověřené, protože to už dva měsíce sleduje ve svých poznámkách. Vidí vzorec i spouštěč. Ale není to pak o tom, že si jako učitel řeknu, že když žákovi vadí samostatná práce, už mu ji nikdy nedám. Spíše si naškáluji, jak se dostanu ke svému cíli, aby žák samostatně pracoval. Což může být například to, že vždy když mu zadám samostatnou práci, bude pracovat v menší skupině. Nejdříve se dvěma spolužáky, pak s jedním. Budu ho individuálně podporovat, věnovat se mu.
Jaké jsou reakce učitelů či rodičů na spojení „zlobivý žák“? Není kontroverzní?
Zřejmě docela ano, protože mi spousta lidí píše, abych ho nepoužíval. A já jim na to odepisuji, že právě proto jsou tam vždy ty uvozovky. Chci oslovit i pedagogy, kteří k dětem takto přistupují a rozdělují je na hodné a zlobivé. V praxi to stále vidím a slyším: „To je místní sígr, hajzlík atd.“. Zlobivé dítě je jedna z nálepek a mě baví ji v procesu vzdělávání učitelů i rodičů odkrývat. Jedno z hlavních sdělení mých webinářů je to, že děti a žáci nezlobí, že se jen nějak projevují. To je pro mě naprosto klíčové. Nahlížejme na dítě nikoli s otázkou, co je špatně, ale proč se chová tak, jak se chová. A mohu já jako pedagog svými postoji ovlivnit to, že se žák bude chovat jiným způsobem?
V jaké formě je možné si vás poslechnouta kolik za to účastník zaplatí?
Primárně se jedná o webináře. Jeden trvá asi dvě hodiny. Zájemcům se ale rád přizpůsobím. Mohu kamkoliv dojet i osobně, prezenčně a vést seminář i čtyři hodiny, déle už to nedoporučuji. Částka je, věřím, rozumná. Za dvě hodiny 350 Kč. A za 40 Kč je možné doplatit si osvědčení. Celková investice je tedy 390 Kč. Pak mám samozřejmě i nějaké zvýhodněné balíčky, když učitel absolvuje více než jeden webinář nebo je více pedagogů. Vždy je to o nějaké domluvě.
V čem můžete pedagogům svými webináři pomoci?
Mohu jim pomoci celistvým vzděláváním. Zároveň ale nenabízím žádné jednoduché řešení. Protože komplikované situace jednoduchá řešení zkrátka většinou nemají. Ukazuji, jak lze se žákem komunikovat, nastavovat pravidla, jak pomocí funkční analýzy chování žákovi porozumět, jak tvořit klima třídy a kulturu školy. Velký důraz kladu na to, abych nepoučoval nebo se nestavěl do role
arbitra
. Já ve třídách nejsem, stojí tam učitelé a já chci právě jim nabídnout nějaké perspektivy a přístupy, které mohou dlouhodobě využívat.
Kolik účastníků už workshopy prošlo?
V eduall.cz jsem za poslední rok oslovil přes 5 000 pedagogů. V rámci jednoho online setkání nás bylo dokonce 470. Je skvělé, že díky učitelům mám kontakt s terénem a vidím, že svět není černobílý. Často slyším, jak někdo říká, že školy jsou hrozné, že rodiče jsou hrozní, že děti jsou hrozné. To ale nikomu nepomáhá. Současná výrazná kritika školství mi vadí. Je mnoho učitelů, kteří chtějí svou práci dělat dobře a potřebují podporu.
Vzpomenete si na moment, kdy vás napadlo vydat se cestou webinářů a seminářů pro rodiče a pedagogy?
To je vlastně docela vtipné, protože jsem to neplánoval. Vždy jsem chtěl lektorovat, věnoval jsem se žákům. Učitelů jsem se, upřímně, na začátku trošku bál. Když začal covid, nabízel jsem v organizaci, kterou jsem zakládal, webináře pro žáky na téma kritického myšlení a nadužívání technologií. Ozvala se mi jedna maminka, že by o webinář měla zájem, ale musel by být určený rodičům. A já jsem jí odepsal:
Tak jo.
Od té doby se formou pokus omyl začaly webináře dít. Věřím, že za uplynulé dva roky jsem se hodně posunul. Spouštěč byl od lidí samotných, neplním si nějaký svůj business plán, přišlo to přirozeně. A moc mě to baví.
Vrátím se k první odpovědi tohoto rozhovoru, kde jste akcentoval důležitost duševního zdraví dětí. Proč?
Myslím si, že je velmi důležité, aby se školy začaly více věnovat základům wellbeingu a emoční sebeobrany. Setkávám se s tím, že mnoho dětí, které byly během pandemie doma a vzdělávaly se online, se mnohem více setkávalo s nejrůznějším patologickým chováním, jako je např. domácí násilí, hádky rodičů apod. Po ročním návratu je nesmírně důležité děti „opečovávat“, aby se zase cítily dobře a bezpečně. Protože jen v takovém prostředí může škola plnit efektivně své hlavní poslání, což je vzdělávat. Většina autorů odborných publikací se shoduje na tom, jak je péče o duševní zdraví důležitá. U žáků i u učitelů.
Pojem emoční sebeobrana slyším poprvé…
Je to slovní spojení, které používám a možná ani není správné. Pro mě ale vystihuje podstatu. V rámci webinářů se setkávám s učiteli, na které je toho už moc. Školní prostředí je stresující, tak to zkrátka je. A proto je tzv. emoční sebeobrana velmi důležitá. Tedy umět si ubránit to svoje a umět pracovat se svými emocemi. Pokud jako učitel učím děti, jak s pocity nakládat, normalizovat emoce a konflikty, tak musím umět začít sám u sebe.
Veškeré informace o webinářích naleznete na stránkách www.eduall.cz, včetně přihlášek na čtyři konkrétní webináře pro učitele: Jak řešit konflikty se „zlobivým“ žákem, Jak na bezpečné klima ve třídě, Jak tvořit pravidla pro „zlobivé“ žáky a Jak na „zlobivého“ žáka? Funkční analýzou chování. Eduall.cz neustále upravuje nabídku webinářů, aby reagovala na aktuální témata ve školách.