Nový žák v (třídnické) hodině

Nejprve troška teorie, kterou jsme všichni někdy slyšeli a která se může právě nyní hodit. Sociální psychologie nás učí, že skupiny dělíme na malé a velké, formální a neformální, přechodné a trvalé, členské a referenční, primární (emocionální) a sekundární (účelové) atd.¹⁾Jedná se o soubor polarit, mezi kterými se skupina pohybuje. Třídní kolektiv může nabývat vždy obou poloh, dokonce i z hlediska formálnosti se může skupina transformovat v neformální, a to když žáci společně vyrážejí například na mimoškolní akce. Vývoj k jednomu nebo druhému extrému významně ovlivňuje startovací proces, který je popsán tzv. Tuckmanovým modelem vývoje skupiny.²⁾

Každá skupina prochází několika zákonitě navazujícími fázemi mezi svým vznikem a zánikem. První označujeme jako formování (forming). Je to čas, kdy se snažíme druhé poznat, ale neurazit. Typické je sdělování jmen, koníčků, oblíbených jídel, drobných historek z dovolené apod. Druhá fáze je mnohem neklidnější, čemuž odpovídá i její název – bouření (storming). Stále se jedná o poznávání, ale již na bázi vzájemného vymezování se, jehož cílem je hledání způsobu vzájemného soužití. Může se nám zdát, že počáteční „pohoda“ vymizela, ale pokud nedochází k vyčleňování nebo šikanování některých jednotlivců, jedná se v zásadě o posun do větší hloubky oproti počáteční povrchnosti. Třetí etapou je normování (norming), kdy se na základě předchozích zkušeností ustalují pravidla fungování skupiny. V této fázi dochází také k rozdělení rolí a pozic ve skupině, které je již na jejím konci možné měřit sociometrickými nástroji (SORAD, B3/4). Čtvrtou, poslední fázi označujeme jako optimální výkon (performing). Pokud se všichni zúčastnění vzájemně dobře poznali a v návaznosti na to si vhodně rozdělili agendy v komunitě (vedení, generování nápadů, péče o druhé, zábava, dotahování atd.), měli by být ve svých rolích spokojení a díky tomu i zvládat na své maximum všechny výzvy, které přijdou – třeba náročnou výuku.

Nyní prakticky. U zcela nového třídního kolektivu na tom budou všichni přibližně podobně. Potřebují zjistit svá jména a základní informace o druhých. Tomu mohou pomoci seznamovací aktivity typu „Alabastrová Ála“ (každý si vymyslí přízvisko začínající prvním písmenem křestního jména, následuje házení míčku a procvičování jmen s přízviskem) nebo „Bingo“ (předpřipravený tiket, na který se podepisují spolužáci splňující daná kritéria, např. Kdo umí stojku na hlavě?, následuje ověřování). Pokud ale přijde pouze jeden nový žák do již existující třídy, bude oproti ostatním v nevýhodné situaci, na což bychom měli vhodně reagovat při společném představování.

Třídu uspořádáme do komunitního kruhu, abychom na sebe všichni dobře viděli. Nejprve se představí původní osazenstvo, nakonec nováček. Jednak proto, že nemusí mluvit první, ale také z toho důvodu, aby měl šanci odtušit, co a jak je vhodné říkat a co ne, protože nikdo z nás se nechce v nové skupině ztrapnit. Pokud bychom viděli, že má žák potíže vymyslet témata, můžeme mu pomoci jednoduchými otázkami. Naopak pokud bychom viděli, že toho říká až příliš, můžeme se ho zeptat, zda to s námi chce opravdu sdílet, a dát mu najevo, že nemusí. Na prvních několik dní si také zavedeme štítky se jmény, aby měl nováček šanci se co nejdříve naučit jména ostatních. Je také vhodné zajistit „buddyho“ – spolužáka, který mu pomůže zorientovat se v tom, jak to ve škole a ve třídě chodí. Prvně se zeptáme, kdo by tuto pomoc novému spolužákovi nabídl, a pak necháme nováčka, ať si vybere.

V navazujících třídnických hodinách se můžeme bavit o tom, jak se nám funguje v nové sestavě atd., abychom měli přehled o vývoji začleňování nově příchozího. Nezapomínejme, že monitoring je důležitou součástí třídnických hodin a může nám pomoci zachytit případný rozjezd ostrakismu, potažmo šikany.³⁾

Předchozí postup by nám měl pomoci ošetřit první stadium v Tuckmanově modelu, které probíhá zpravidla hladce. V určitou chvíli ale budeme čelit druhé fázi, bouření. Někdy přijde rychle, někdy jí to trvá déle, ale vyhýbat bychom se jí neměli. V té se hodí zařadit reflektované aktivity. Zpravidla volíme prožitkové hry zaměřené na komunikaci a kooperaci, ať už pro celou třídu, nebo menší skupiny. Jelikož se jedná o komplexnější úlohy, nebylo by účelné nyní popisovat některou z nich, pravděpodobně máte vy nebo vaši kolegové nějaké v rukávu. Pokud byste ale chtěli načerpat další inspiraci, můžete navštívit stránky www.hranostaj.cz a filtrovat hry podle parametrů, které potřebujete. Klíčová však bude následná reflexe po aktivitě, která by měla směřovat k paralelám se životem ve třídě. Postupně si tak vytvoříte předpolí pro definování pravidel.

Tentokrát jsme se podívali na třídnické hodiny, a to z hlediska jejich potenciálu pro zajištění bezpečného klimatu při příchodu nového žáka. Zároveň nám teoretický model ukázal, co nás nevyhnutelně čeká pokaždé, když dojde ke změně ve skupině – obdobný proces totiž probíhá i při odchodu žáka, jen se začíná od fáze bouření (storming). A také jsme si naznačili, že sociometrické nástroje má význam používat až v situaci, kdy se skupina základně stabilizovala (orientačně tři měsíce po jejím vzniku). To nevylučuje, že se bude vracet do předchozích stadií, ovšem již s větší intenzitou a někdy i potřebou sofistikovanějšího zásahu. Nicméně dobrý start by měl mnohé nesnáze pomoci odvrátit, a proto je důležité ho nepodcenit. Přeji vám, abyste se svými třídami v novém školním roce propluli všemi bouřemi úspěšně, aby vaše třídy byly spíše neformální partou kamarádů s „optimálním výkonem“, a budu se těšit na další setkání při našem preventivním cyklu.