Mgr. Lukáš Kohoutek

S novým školním rokem do třídy nejčastěji přicházejí i noví žáci. Nevyhnutelně se nám tak změní klima, které jsme ve skupině měli. Je vhodné i výhodné jejich přijetí třídní komunitou podpořit, aby změna proběhla pokud možno hladce. Optimálním nástrojem je adaptační kurz, ale i série vhodných aktivit během úvodních (třídnických) hodin může situaci hodně ulehčit.

Ačkoli si nikdo šikanu ve škole nepřeje, většina škol ji každoročně zažije. Kdo není připraven, zpravidla se dočká horkých chvilek. Postup, jak šikaně předcházet, či ji spíše minimalizovat, ale také jak ji řešit, je vhodné – a v současnosti již i povinné – mít popsán v preventivním programu školy a ve školním programu proti šikanování.

Nerudovská otázka a tematický plán praskající ve švech jsou nejčastěji skloňované problémy, které se vyrojí, když ve škole vyslovíme spojení „třídnická hodina“. Zároveň existuje již poměrně rozšířené přesvědčení, že třídnické hodiny by se dělat měly, dokonce k tomu nabádá i Metodický pokyn k prevenci a řešení šikany1). Při podrobnějším ohledání ale zpravidla zjišťujeme, že si pod třídnickou hodinou představuje každý něco trochu jiného. Jelikož jsme téma zařadili do cyklu o prevenci, nabídneme pohled právě v kontextu rizikového chování nejpopulárnějšího, tedy šikany.

Prevence v ČR má za sebou po téměř 30 letech obrovský kus práce. Zůstává však mnoho nedokončených úkolů, které je zapotřebí vyřešit. Přicházejí nové formy rizikového chování, na které zatím neumíme efektivně reagovat. Tímto monitorujícím textem proto otevíráme cyklus článků věnovaných tématům, která nás pálí.

Prevence v ČR má za sebou po téměř 30 letech obrovský kus práce. Zůstává však mnoho nedokončených úkolů, které je zapotřebí vyřešit. Přicházejí nové formy rizikového chování, na které zatím neumíme efektivně reagovat. Tímto monitorujícím textem proto otevíráme cyklus článků věnovaných tématům, která nás pálí.