Možnosti podpory a rozvoje intelektově nadaných dětí ve škole

Prvním, co většinu lidí napadne, když se zamyslí nad možnostmi podpory a rozvoje MiND dětí, je rozvoj jejich kognitivních schopností, aby „nezakrněly“ a ve škole se nenudily.

Častým a ne úplně ideálním přístupem bývá, že pedagog dítěti, které má zadanou práci hotovou dříve než většina ostatních dětí, zadá další úkoly stejného typu, aby se dítě nenudilo a případně nevyrušovalo. Je samozřejmě důležité, aby i MiND dítě mělo osvojeno běžné učivo, které se učí zbytek třídy, MiND děti však učivo obvykle pochopí rychleji než většina dětí a nepotřebují ani tolik času k jeho procvičování – rutinní opakování stále stejného typu úkolu je naopak spíše nudí, což může vést k frustraci, demotivaci nebo chybování z nepozornosti. To potom pedagogy může mást. Jako učitelku prvňáka Jirky, který v příkladech na sčítání a odčítání do deseti často chyboval, ale potom snadno spočítal příklady pro třetí třídu. Proto dlouhé rutinní procvičování již osvojeného učiva není u MiND dětí vhodné a už vůbec je nijak nerozvíjí, jde spíše o pomoc pro učitele, aby MiND dítě nějak „zabavil“. Úkoly jsou navíc MiND dětmi většinou vnímány jako práce za trest a část z nich se naučí běžné učivo záměrně zpracovávat pomaleji, aby nic navíc dělat nemusely.

V případě, že dítě základní látku ovládá, je vhodnější mu rovnou zadávat náročnější či komplexnější úkoly, které ho mohou zaujmout a tím pozitivně motivovat k lepším výkonům, či využívat možnosti obohacení učiva. Cílem tohoto přístupu je učivo prohloubit, rozšířit a obohatit o další informace, stimulovat procesy objevování a vyhledávání dalších souvislostí, logiky a vazeb, které dané téma nabízí. Obohacující učivo a náročnější či komplexnější úkoly by měly být alternativou k běžným úkolům, které zpracovává zbytek třídy, a neměly by být zadávány pouze jako úkoly navíc po splnění běžného učiva, které již dítě nerozvíjejí.

Vhodné úlohy pro MiND děti by měly mít odpovídající kognitivní náročnost (použití usuzování, analýzy, syntézy, intuice), precizní formulaci zadání (zejména jednoznačné zadání), vhodné jsou úkoly, které mají více možných řešení, divergentní úlohy, úlohy se zajímavým kontextem či spojené s reálným životem, ale také s fantazií, humorem, kreativitou apod. Důležité je akceptovat různé způsoby řešení úkolů a poskytovat dítěti zpětnou vazbu k individuální práci.

Také je třeba myslet na to, aby nedošlo k přetížení dítěte, vždy je důležité vycházet z aktuální situace a jeho zájmu o složitější typy úkolů. Tak to má domluvené čtvrťák Pavel s paní učitelkou. Ta pro něj má připravené desky s jinými typy úkolů a často se ho po zadání práce ostatním ptá, jestli chce dnes pracovat s celou třídou, nebo na svých individuálních úkolech. Tím má Pavel možnost projevit vlastní názor a rozhodnout se podle svých aktuálních potřeb a pocitů.

Kromě kognitivních dovedností je u MiND dětí více než vhodné rozvíjet i tzv. měkké dovednosti. V této oblasti totiž mívají někdy naopak deficity.

Jako velmi důležité vnímám rozvíjení schopnosti učit se a překonávat překážky. MiND děti se později než běžné děti setkávají s tím, že něco neumějí hned a musejí vynaložit úsilí na to, aby to zvládly. Je to proto, že nároky, které na ně klade okolí (např. ve školce nebo v prvních ročnících ZŠ), jsou pro ně příliš nízké a dané dovednosti zvládají bez námahy a úsilí. Když se posléze setkají se situací, se kterou si tak snadno neporadí, je to pro ně velmi nepříjemné a ohrožující (svou roli hrají i jejich vysoké nároky na sebe sama) a často mají tendenci takové úkoly předčasně vzdávat a odmítat. Proto je třeba jim už od útlého věku zadávat úkoly adekvátní náročnosti vzhledem k jejich schopnostem a znalostem (ne příliš lehké, u kterých se nemusejí snažit, ani příliš těžké, které by byly dopředu demotivující), aby se „naučily učit“ a podporovala se jejich schopnost překonávat překážky.

Další oblastí je rozvoj schopnosti skupinové práce (diskuse, argumentace s možností prezentování vlastního názoru, respektování názorů ostatních, práce v týmu apod.). V této oblasti mívají MiND děti často potíže a nechtějí s ostatními spolupracovat, protože mají pocit, že jim to ostatní kazí, nebo mají svou jasnou vizi a nechtějí nebo neumějí se při práci přizpůsobit ostatním.

Důležitý je i rozvoj motivace. MiND děti svou energii a píli často věnují jen oblastem svého zájmu, bývají velmi motivované u úkolů, které je baví nebo v nich vidí smysl, ale úkoly, ve kterých smysl nevidí, je pro ně velmi obtížné plnit, nebo je dokonce odmítají. Pro motivaci MiND dětí je smysl vyžadované činnosti velmi důležitý a je třeba s ním pracovat a dětem ho vysvětlovat. Pokud MiND děti mají úkol plnit jen proto, že „se to tak dělá“, nebo proto, že „to někdo řekl“, je pro ně daleko náročnější tento úkol splnit, než kdyby chápaly jeho smysl. Pro rozvoj pozitivní motivace ke škole a učení je dobré i využívání formativního hodnocení či sebehodnocení (stanovování vlastních cílů a reflexe jejich dosažení).

Další možností, jak MiND dítě ve výuce podpořit, je využívání nejrůznějších pomůcek, např. tabletu, mikroskopu, encyklopedií apod. V takovém případě je ale třeba vzít v úvahu, jakým způsobem bude dítě pomůcku využívat. Zejména menší děti potřebují při práci s pomůckami vedení a podporu pedagoga, protože se pak často stává, že drahá pomůcka, která byla dítěti „přidělena“, leží ve skříni nevyužita.

Nelze opomenout ani možnost akcelerace vzdělávání. Ta může být úplná, kdy dítě přeskočí celý ročník, nebo částečná, kdy dítě dochází do vyššího ročníku pouze na některé předměty. Úplnou akceleraci vzdělávání vnímám ve většině případů jako nepříliš vhodné řešení – MiND dítě má sice možnost učit se pro něj vhodnější a zajímavější učivo, ale protože je často kognitivně na úrovni i o několik let staršího dítěte, tak to stejně někdy nestačí a je třeba individuální přístup. Vzhledem k tomu, že MiND děti bývají většinou socioemočně nevyzrálé nebo zralé adekvátně svému věku a nejednou se dostanou mezi o rok starší spolužáky, poté navíc vznikají potíže v sociální rovině, a to zejména s příchodem puberty.

Relativně často se stává, že MiND dítě má kromě svých silných stránek, tedy oblastí, ve kterých vyniká a je nadprůměrné, také nějaké své slabší stránky, ať už jde o nezralosti vlivem asynchronicity (nerovnoměrného) vývoje, nebo nejrůznější poruchy, a tedy o tzv. dvojí výjimečnost. Tyto slabší stránky jsou často na první pohled zřetelnější a někdy neumožňují dítěti, aby mohlo naplno projevit právě své silné stránky. V těchto případech je podle mého názoru velmi důležité pracovat s dítětem komplexně a najít způsob, jak dále rozvíjet jeho nadání a umožnit mu realizovat se v oblastech svého zájmu, a zároveň hledat možnosti kompenzace jeho obtíží. Běžně se totiž stává, že u MiND dítěte s dvojí výjimečností nebo výraznými nezralostmi je pozornost upřena pouze na potíže dítěte a rozvoj jeho slabých stránek, ovšem jeho nadáním se nikdo nezabývá. To může ve svém důsledku vést k nenaplnění potenciálu dítěte v oblasti jeho nadání, pocitům neúspěšnosti a demotivaci (protože se neustále musí věnovat jen věcem, které mu nejdou a nebaví ho, na úkor věcí, které ho zajímají a je v nich úspěšné). Takový příběh vypráví maminka třeťáka Martínka, jehož paní učitelka mamince poradila, aby mu zakázala kroužek astronomie, protože ho jen rozptyluje, nemluví ve škole o ničem jiném než o vesmíru, a přitom by se měl jako dysgrafik více zaměřit na trénink psaní.

Nedílnou součástí podpory MiND dětí je i adekvátní přístup k nim. Tyto děti preferují partnerské vztahy s dospělými a negativně vnímají výraznou direktivnost a autoritativnost. Mezi dítětem a dospělým není samozřejmě zcela partnerský přístup možný (a ani vhodný), ale pokud MiND dítě cítí ze strany dospělého respekt ke svým potřebám a názorům, tak je pro něj daleko přirozenější takového dospělého uznávat a dobře s ním fungovat. Autenticitu, otevřenost a upřímnostdospělé osoby dokáže MiND dítě významně ocenit a dospělé osobě (učiteli, rodiči) se to mnohonásobně vrátí v podobě klidu, pohody, spokojenosti i inspirace.