Zkušenosti základních škol se vzděláváním intelektově nadaných žáků

Svatava Hajdová: S nadanými žáky pracujeme už delší čas. Do předloňského roku to bylo spíše systémem nahodilé podpory, který byl založen na dobrovolnosti u pedagogů a realizován nad rámec školního vzdělávacího plánu, tzn. například formou rozšířené výuky cizích jazyků, podporou účasti žáků v nejrůznějších mimoškolních soutěžích nebo přípravou na přijímací zkoušky. K nadaným nás přivedlo v podstatě to, že řada velmi šikovných dětí ve školství strádá. Podpora ze strany státu, finanční i personální, směřovala jen k dětem z druhé strany spektra. Pokud se u dítěte objevilo mimořádné nadání nebo i tzv. dvojí výjimečnost, žádnou podporu z důvodu nadání nedostalo. A to nás vedlo k zamyšlení, proč bychom nemohli stejnou podporu od státu i z naší strany věnovat také péči o nadané děti a jejich rozvoji. Proto jsme chtěli vybudovat nějaký systém péče o ně, který by byl nad rámec mimoškolních aktivit, které jsme jim nabízeli, a byl by součástí běžného vzdělávacího dne.

Petr Lehký: My jsme měli úplně stejnou motivaci. Dlouhá léta jsme byli školou, kterou navštěvovalo mnoho dětí s podpůrnými opatřeními, ať už jde o tělesná, či psychická postižení, a potýkali jsme se s tím, že zatímco takto znevýhodněné děti měly velkou podporu, pro děti nadané nebylo vůbec nic. To mi velmi vadilo. Obrovský potenciál lidí, financí a prostorových možností byl věnován péči o děti se znevýhodněním, ale efekt neodpovídal vynaloženému úsilí, ať už rodičů, učitelů, či úředníků. Ve škole jsme si řekli, že to jsou právě děti s nadáním, kterým bychom podporu měli také dát. Největší motivací bylo ale to, že talentované děti jsou mnohdy nešťastné, nejsou zatížené a nepracují tak, jak by potřebovaly, a to jsme chtěli odstranit, dát podporu i jim, aby i ony chodily do školy rády.

Petr Lehký: My jsme začali od Mensy, která nám ze začátku nějakým způsobem pomohla, nakontaktovala lidi a školy, které se problematikou zabývají. Jejich systém nám ale úplně nevyhovoval, takže jsme hledali, jezdili po školách, dívali se, jak to kde funguje, až náhoda chtěla a potkali jsme Qiido a řekli jsme si, že to je přesně to, co bychom chtěli.

Svatava Hajdová: Díky Qiidovi jsme získali nápady, náměty a zkušenosti z ostatních škol. Byli jsme v kontaktu od března 2018 a v září 2018 jsme už najeli na dvouúrovňovou výuku. Hodně nám dalo setkávání v rámci pracovních dnů pro učitele a možnost vzdělávání pedagogů v rámci Qiido Akademie, protože naši učitelé neměli žádnou odbornou podporu v této oblasti nebo třeba zkušenosti s tím, jak děti diagnostikovat.

Svatava Hajdová: Začali jsme na prvním stupni po první diagnostice nominovaných dětí a vznikly skupinky víceméně v každém ročníku, pro které jsme zavedli tzv. obohacující hodiny, zaměřené na matematiku, logiku, ale i na přírodní vědy. Někteří učitelé je dále kombinují s technologiemi a využitím počítačů nebo s využitím cizího jazyka. Konkrétně ve druhých a třetích třídách jsou to dvě hodiny týdně a ve čtvrté a v páté třídě jsou to tři hodiny týdně v rámci běžného učebního plánu. Nejsou to hodiny navíc, jedná se o dvouúrovňovou výuku: všechny děti mají v učebním plánu například šest hodin matematiky, čtyři hodiny mají společné v rámci kmenové třídy a na zbylé dvě hodiny nadané děti odcházejí v rámci ročníku na obohacující hodiny, kde mají rozšiřující učivo, něco přidaného. Ostatní děti ve stejném čase procvičují základ a také jim to prospívá, protože je nikdo nepředbíhá, nevyrušuje, a i ony tak mají možnost se víc projevit. Výhodné je to myslím pro obě skupiny.

Petr Lehký: Když se u nás dříve objevil nadaný jedinec, udělali jsme tu hloupost, že jsme ho posunuli o rok výš, což žák zvládal, co se týkalo vzdělávání, ale sociálně to bylo úplně špatně. Teď to u nás funguje tak, že máme dvě třídy v ročníku; pokud jsou v ročníku tři třídy, nadaní jsou jen ve dvou, aby to bylo vůbec možné organizačně zvládnout. Na všechny hodiny matematiky odcházejí nadané děti z obou tříd a spojí se, tzn. je to skupina řádově pěti až deseti dětí, které mají svoji matematiku, jedou samozřejmě i základ, který ale mají rychle hotový, a pak už rozvíjejí svůj talent a řeší spoustu dalších úloh. To samé máme s angličtinou – odcházejí na hodiny ze třídy opět z obou tříd, zase rychle projdou základ a k tomu obohacující a rozvíjející učivo. Skupinky nejsou úplně stejné, záleží na tom, jak jsou děti nadané – matematicky či jazykově. Na ostatní předměty se děti vracejí do svých kmenových tříd, aby se udržovaly sociální vazby. Samozřejmě k tomu učitelé dále zařazují projektovou výuku, exkurze atp.

Petr Lehký: Základem pro hledání MiND dětí je samozřejmě zápis. Nevím, jestli je to štěstí, nebo neštěstí, ale za ty roky už se naše zaměření trochu rozkřiklo, takže u nás funguje zápisová turistika a rodiče před zápisem přihlašují svoje děti do spádového obvodu naší školy. U zápisu máme několik učitelů, kteří mají pro podporu nadaných nadšení a díky Qiido metodice screeningu se naučili základní diagnostiku, jak vytipovat nadané děti. Samozřejmě mluvíme také s rodiči, kteří s dětmi k zápisu přicházejí, a poté ve spolupráci s Qiidem probíhá psychologická diagnostika přímo u nás ve škole. Stejně tak když se během výuky objeví zvídavé dítě, kolegyně ho zkusí otestovat a poté opět probíhá psychologická diagnostika s Qiido Poradnou. A samozřejmě nejvíc dbáme na to – a to je další věc, která se mi na Qiidovi líbí –, že nejde jen o IQ dítěte, ale musejí fungovat také sociální vazby. Ne vždy si skupinky dětí musejí sednout, proto konzultujeme i to, aby v nich dětem bylo opravdu dobře. Tohle řešíme průběžně, ale jak už jsem řekl, základem je pro nás zápis a tam se snažíme nadané děti vyhledat. I když právě letos to byl samozřejmě trochu problém.

Svatava Hajdová: U nás to vypadá podobně. Letos se zapisovalo bez přítomnosti dětí, a diagnostiku s Qiido Poradnou tedy necháváme až na začátek školního roku. Zápis ale ukázal, že je o naši školu zájem, a myslím si, že určitě nějaké děti s nadáním najdeme. V minulosti jsme je pravidelně objevovali mezi dětmi, které k nám přicházely z jiných škol, kde si s nimi nevěděli rady. Podobný případ se k nám dostal i před pár týdny, kdy naši školu oslovila maminka s dítětem, která řeší problém s vyhrocenou komunikací s paní učitelkou na stávající škole. Dítě je zamedikované, má za sebou středisko výchovné péče a nevím co dalšího, i když lze už z krátké návštěvy dítěte u nás ve škole předpokládat, že se jedná o dítě s mimořádným intelektovým nadáním.

Svatava Hajdová: V souvislosti s novou vyhláškou a stanovením podpůrných opatření je spolupráce s PPP více než intenzivní, ale týká se to opět hlavně dětí s postižením. Pokud máme vytipované a ze strany Qiida diagnostikované MiND děti, poradna to potvrdí, ale to je bohužel všechno. Žádný další postup nebo normovanou finanční náročnost poradna v takových případech dále nestanoví. Víceméně se tedy musíme starat sami ve spolupráci s Qiidem. Pokud chceme podporovat nadání u dětí, tak to musí být jenom naše iniciativa, naše starost, naše péče. Samozřejmě ve spolupráci s rodiči.

Petr Lehký: Před lety, a to už vznikla nová vyhláška, jsem šel za paní ředitelkou pedagogicko-psychologické poradny a málem mě vyhnala s tím, že ona se bude především starat o děti s postižením, a nadaní ať si poradí sami, že to zvládnou a nepotřebují žádnou pomoc – a tím to skončilo. Od té doby je v poradně trošku jiná struktura a noví lidé, kteří jsou vstřícnější, takže pomaličku hledáme cestičky. Tím, že propukla covidová krize, se nám spolupráce trochu skácela, ale už jsme domluveni, že od podzimu ji nějak zintenzivníme, tak jsem sám zvědavý.

Petr Lehký: Učitelé musejí být nad věcí, velmi. Nesmějí si brát věci osobně a – já to mám pojmenováno úplně jednoduše – musejí být trochu „švihlí“, aby se nadaným dětem mohli věnovat.

Petr Lehký: Co se nám určitě povedlo, je dobře nastavit systém, který vzal za svůj pedagogický sbor, zřizovatel jej bere na vědomí, v určité míře ho podporuje a má to velmi dobré výsledky.

Svatava Hajdová: Péče o MiND žáky není přínosem jen pro samotnou školu a pro děti, ale i pro pedagogy. I oni objevili svoje skryté rezervy, co všechno jsou schopni dělat, dětem ukázat a nabízet. Byla bych moc ráda, kdyby se nám podařilo tento systém nejen udržet, ale dále inovovat a upravovat na podmínky dětí, které k nám budou přicházet. I to, jak se mění generace nastupujících žáků, přinese změny. Pokud to bude přínosem pro žáky a budou v životě úspěšní, je to pro nás ta nejlepší odměna a vizitka.

Rozhovor vedla Ing. Miriam Janyšková, MBA, zakladatelka a ředitelka nadačního fondu Qiido.