Ve stávající organizaci základní školy nemá svobodné individuální rozhodování žáků či učitelů příliš velké místo. A ani nemůže mít. Obtížně si zatím představuji, jak by ve škole, kde je 500 nebo i 1 000 žáků, docházelo k promíchávání či dokonce „rozbití“ ročníků, třídních kolektivů, naplánovaného rozvrhu. Vše zde musí mít řád, přesnou pravidelnost, návaznosti. To by se musel radikálně změnit systém školního vzdělávání, což čeká zřejmě na nějakého nového Jana Amose.
Výzva pro J. A. K.
PhDr.
Václav
Mertin
Dětský psycholog
Na prvním stupni a v malotřídce to má učitel přece jen poněkud jednodušší. Zde má přece trochu větší vůli v tom, jak ve třídě při hodině i během dne rozvrhne a zorgani