Škola v době (koro)nové

Myslím, že svět není takový, jaký byl, a bude vždy už jen jiný, než jak jsme si ho pamatovali. Vnímám však, že tak je to v pořádku. Snahou nás všech by pak mělo být, aby byl co nejlepší. Ten, kdo nám s tím může nejlépe pomoci, jsou děti a mladí lidé, kteří pružně reagují na změny a nemají ve svých myslích tolik zkušenostních stereotypů, které by je brzdily. A právě oni přijímají distanční výuku mnohdy lépe než jejich učitelé a rodiče. Znevýhodňujícími prvky v těchto dnech nejsou ani tolik nechuť ke škole a neochota se učit, ale spíše strach, nedostatečné technické vybavení žáků, omezené připojení k internetu a tíživá situace v rodině.

I naši školu nastalá situace překvapila, a ačkoli jsem se jako ředitelka školy domnívala, že k uzavření školy na určitou dobu dojde, nepřemýšlela jsem o tom, jakým způsobem budeme žáky vzdělávat. Proto se první týden stal zkušebním a nazvala bych ho týdnem úkolů a cest.

Učitelé se snažili doručit úkoly k žákům a postupně zjišťovali, které cesty jsou funkční. Kontakt s rodiči probíhal telefonicky, e-mailem, přes Skype a WhatsApp. Úkoly učitelé zveřejňovali pravidelně na webových stránkách, zasílali je žákům nebo rodičům elektronicky a také je připravovali v listinné podobě pro ty, kteří nemají přístup k internetu. I my jsme v prvním týdnu mnohdy zadávali úkoly dle vzdělávacích plánů a minimálně reflektovali vzniklou situaci.

V druhém týdnu jsme se zaměřili na zpětné vazby od rodičů a žáků. Zjistili jsme, že komunikace na I. stupni probíhá přes rodiče i přes žáky, na II. stupni už žáci komunikují s učitelem samostatně, a to převážně ve skupinách na sociálních sítích. Takové třídní skupiny již fungovaly, některé vznikly a doufáme, že ještě i vzniknou. Výhodou těchto skupin je pro žáky důvěrně známé prostředí sociálních sítí a komunikace s jejich hlavním manažerem – třídním učitelem. Ten je také schopen spolupracovat i s ostatními kolegy a zapojovat je do skupiny. Další výhodou je vzájemná kooperace žáků uvnitř skupiny, individuální přístup i k tzv. nenápadným žákům a zpětná vazba od nich.

Při mapování situace v rodinách třídní učitelé zjistili, že některé rodiny se ocitly ve velmi obtížných životních podmínkách, a to napříč profesemi a vzděláním. O práci přišla ze dne na den tlumočnice samoživitelka i taxikář – živitel početné rodiny. Další rodině hrozí ukončení nájemní smlouvy a rodině se třemi dětmi nezbývají finanční prostředky na jídlo, a tak získává potraviny z potravinové banky, ale protože je nabídka omezená, mají děti téměř každý den těstoviny. Je pochopitelné, že v těchto podmínkách je vzdělávání v té podobě, jak ho většinově známe, nerealizovatelné. V těchto případech se učitelé obracejí na organizace, které pomáhají rodinám v nouzi, poskytují jim právní poradenství, doučování v rodinách a další. V současné době spolupracujeme zejména s organizací Člověk v tísni.

V třetím týdnu jsme se s pedagogy shodli na větší tematické provázanosti zadávané látky a shodném množství. Hlavní důraz je kladen na hlavní předměty, úkoly jsou u nich zadávány v týdenních cyklech, naukové v cyklech čtrnáctidenních a výchovy jsou dobrovolné.

Žáky hodnotíme pouze za úkoly, které vypracovali. Vyučující používají převážně formativní způsob hodnocení, ukazují žákům cesty a poskytují zpětné vazby. Někteří žáci si vyžádali úkoly nad rámec zadaných prací.

Se žáky se nevidíme každý den, ale o některých víme mnohem více než kdy dřív a stejně tak i oni o nás. Přes webkameru si nahlížíme do domácností i životů.

Až skončí doba (koro)nová, nebude svět stejný. Naše škola bude mít nové a funkčnější webové stránky, žáci své e-mailové účty, budeme pokračovat v rozvoji digitální gramotnosti. Ale pozitivní klima a vzájemné vztahy mezi rodiči, žáky a učiteli, to je hodnota, která zůstává a kterou měnit nebudeme.