Přírodní vědy v moderním hávu. Příběh o jednom česko-islandském projektu

Jak na tak neotřelou kombinaci vlastně přišli? Nápad jim vnukl samotný program Vzdělávání Fondů EHP, do kterého chtěli v roce 2019 svůj česko-islandský projekt přihlásita v němž je velký důraz kladen právě na výuku k demokracii a aktivnímu občanství. Teplickému přípravnému týmu ale toto téma samotné nestačilo: „Hledali jsme s kolegy cestu, jak projekt uchopit, aby studenty oslovil a abychom měli vhodné učitele, kteří projekt zrealizují. Cítili jsme, že je potřeba společenskovědní obory něčím oživit, přidat nějakou hodnotu navíc,“ říká Marcela Řeháková, zástupkyně ředitele a angličtinářka, která se na projektu přímo podílela. Nakonec našli velký potenciál v přírodovědných předmětech: „Říkali jsme si, že i v matematice, fyzice nebo biologii je prostor ukázat, jak lze být aktivním občanem. Každý člověk jakožto občan chce vědět, jak dopadnou volby nebo kolik zaplatí na úrocích.“ Cílem tedy bylo přiblížit studentům propojení teorie s praxí, ukázat jim, jak mohou přispět k řešení různých problémů, jež je obklopují, a zvýšit tak jejich zájem o přírodovědné obory.

Tento svěží nápad zaujal i jejich islandské kolegy, kteří se proto rozhodli do projektu se také zapojit. Volba islandské školy přitom nebyla náhodná: „Islanďané se snaží být aktivními občany. Solidarita je velmi podstatná součást jejich života. Proto náš nápad přijali s nadšením a dál jsme společně domlouvali, jak budeme na projektu spolupracovat,“ vzpomíná Marcela Řeháková a její kolegyně Ilona Kuboňová, která celý projekt garantovala, doplňuje: „Z jejich strany se zapojili učitelé matematiky a výstupy pak aplikovali ve své výuce. My jsme zahrnuli více předmětů.“ Na české straně tak projekt obsáhl i fyziku, biologii, zeměpis a angličtinu.

s poněkud robotickým názvem ( ) byl zahájen v srpnu 2019 a česko-islandský tým měl původně na realizaci jeden rok. Během něho chtěli uspořádat dva workshopy, kde si měli navzájem vyměňovat zkušenosti s výukou vybraných předmětů a připravit a vyzkoušet zbrusu nové výukové materiály. Kdo by čekal mobility žáků, které mají střední školy pro jejich atraktivitu ve velké oblibě, byl by na omylu. Veškeré projektové aktivity byly vyhrazeny pro pedagogy. Účastníci tak dostali možnost rozšířit si své odborné obzory a mohli se věnovat tématům a úkolům, na které by při každodenní práci neměli čas. „V běžné výuce se matematika, fyzika nebo biologie učí standardně a na alternativní metody, které nás učitele leckdy baví víc, nemáme moc prostor. Proto jsme projekt využili k přípravě materiálů, které nás bavily, které jsme viděli jako přínosné do budoucna,“ říká Marcela Řeháková. Dodejme ještě, že , kteří dokáží připravit a realizovat výuku tak, aby bavila je i žáky, jsou přínosem pro každou školu.

Jednotliví islandští a čeští učitelé pak podle své odbornosti připravovali , takzvané moduly. Každý učitel vytvářel dva a dílčí témata si vybíral sám. Jedinými podmínkami přitom bylo, aby modul obsahoval moderní výukové postupy a prvek aktivního občanství. „Hledání vzájemných průsečíků bylo zajímavé a ukázalo se, že to takový problém není. Fyzika a biologie se zaměřily na ekologii, zeměpis na globální problémy a tání ledovců, což také souvisí se socioekonomickými problémy. V matematice jsme se věnovali zpracování grafů a statistice. Podle mě je velmi důležité, aby studenti rozuměli tomu, co čtou na internetu, a aby uměli interpretovat příslušné grafy a výsledky statistického šetření,“ uvádí Ilona Kuboňová. „V angličtině jsem vycházela ze zkušenosti, že téma globálních a společenských problémů má poměrně obtížnou slovní zásobu,“ doplňuje Marcela Řeháková. „Moje moduly byly zaměřené na porovnávání problémů v rámci jednotlivých zemí, České republiky a Islandu, ale i USA a Velké Británie.“ Všechny materiály pak byly přeloženy do angličtiny, aby je mohly používat obě strany.

A jak vlastně takový vypadá? Základem je konkrétní problém, který se má prostřednictvím úkolu přiblížit žákovi, například v zeměpisu je tématem modulu ubývání ledovců na Kilimandžáru. Každý modul má pak – podrobnou metodiku pro pedagoga, pracovní list pro žáka a vyhotovené řešení, jehož součástí jsou kromě správných výsledků i tipy, jak celou práci žáků zhodnotit, a také doprovodný materiál (například prezentace nebo odkazy na další zdroje). Zadávané úkoly přitom nejsou nijak banální, naopak vyžadují od žáků samostatnou práci s nejrůznějšími zdrojii moderními technologiemi. Podle výše zmíněného zeměpisného modulu mají žáci pomocí aplikace Google Earth změřit a porovnat rozsah ledovce na Kilimandžáru v letech 1976, 1996 a 2016 a následně za použití odborných článků celý jev vysvětlit. Ve fyzikálním modulu mají zase žáci experimentovat s měřicím systémem Vernier a zpracovávat výsledky měření. Vždy je důležité, aby vyslovili na danou problematiku .

Samostatnost žáků, kterou jednotlivé úkoly vyžadují, odráží dlouhodobou filozofii obou zapojených škol: „Myslím, že doba, kdy učitel využívá pouze frontální výuku, je pryč. Teď by naopak měl učitel žáky více zaměstnat a nakonec jejich práci zhodnotit a shrnout do nějakého výstupu,“ zamýšlí se Marcela Řeháková a podotýká, že navzdory dílčím odlišnostem se na metodách s islandskými kolegy jednoznačně shodli. Sama ale přiznává, že tento přístup pro ni samotnou nebyl vždy samozřejmostí: „Učíme se to. Já osobně jsem měla dříve problém překročit roli učitele, který pracuje, zatímco děti jen přijímají. Tak by to být nemělo, tento model se snažíme otočit. Zejména v tuto dobu nemůžeme mít žáky stoprocentně pod kontrolou. Záleží na jejich samostatnostia zodpovědnosti“ připomíná zásadní dopad koronavirové éry na strukturu školní výuky.

Celým projektem se prolíná významná . Ty jsou nejen součástí jednotlivých úkolů, při kterých s nimi pracují samotní žáci, ale od počátku byly plánované jako základní platforma pro komunikaci mezi českou a islandskou stranou. „Kromě workshopů probíhala veškerá komunikace online,“ vzpomíná Marcela Řeháková a zároveň připouští, že z pohledu dnešního učitele ostříleného několikaměsíční online výukou se jejich původní koncepce už nezdá tak průkopnická. „Tenkrát fakt, že jsme spolu komunikovali přes Google prostředí a Skype, byl možná zajímavý. Dnes už je to pro většinu škol zcela běžná platforma, protože s ohledem na pandemii si prošly velkým vývojem. Ale troufnu si tvrdit, že by před dvěma lety, kdy jsme začínali, skoro žádná škola nezvládla zorganizovat například webinář. Nevěděla by, na jaké platformě to má udělat, bylo by to pro ni technicky nezvládnutelné. My jsme se ale některé typy softwarů naučili díky projektu používat už dříve,“ uvádí další důležité dovednosti, které jim projekt přinesl.

Distanční vzdělávání a používání digitálních nástrojů bylo také hlavním tématem druhého workshopu, který se konal v červenci 2020 na Islandu. Jak vzpomíná Marcela Řeháková, z tamních pedagogů se během vynucené online výuky staly nadšení youtubeři: „Velmi mě zaujalo, když nám ukazovali, jak . U nás to využívají jen někteří učitelé.“ Jedním dechem však dodává, že technické vybavení obou škol je na podobné úrovni: „Když jsme na Islandu byli poprvé (spolupráce probíhá od r. 2010, pozn. red), byla jejich škola digitálně na úplně jiné úrovni než my, tehdy jsme obdivovali jejich vybavení. Ale dost se to srovnalo. Dnes máme také interaktivní tabule, dataprojektory i počítače v učebnách.“ Je tedy ještě možné v něčem se od Islandu inspirovat? „Islandští žáci používají notebooky – buď svoje vlastní, nebo si je půjčují od školy. U nás si vlastní notebooky nosí jen někteří žáci. U nás žáci pracují klasicky se sešitem a tužkou, Islanďané už sešit příliš nepoužívají,“ usmívá se. Její kolegyně Ilona Kuboňová ale připomíná, že digitální technologie nemůžou nahradit vše: „Já si myslím, že pro některé aktivity jsou sešit a tužka ještě vhodné. Například v geometrii, kde používáme matematický software, tak žáci konstrukce pěkně vidí. Ale nakonec je potřeba, aby si vzali do ruky tužku, pravítko, kružítko a rýsování si vyzkoušeli samy. Bez toho nezískají zručnost a přesnost.“ V Teplicích by proto rádi i nadále kombinovali digitální nástroje s těmi klasickými.

Ačkoliv byl projekt do velké míry založen na online komunikaci mezi partnery, přesto pro ně znamenala pandemie COVID-19 citelný zásah. Na jaro 2020 byl totiž naplánovaný druhý workshop, který se měl konat na Islandu. Projektový tým se ho ovšem nehodlal vzdát a napřel všechny svoje síly k jeho realizaci. Obě teplické pedagožky vzpomínají, že to byl opravdu náročný úkol, který se ovšem podařilo dotáhnout do zdárného konce. Obrovskou výhodou bylo, že se obě školy navzájem dobře znaly a věřily si: „Neumím si představit, že by partnerem byla zcela nová škola, se kterou jsme se ještě nepotkali a najednou bychom měli všechno domluvit,“ přiznává llona Kuboňová. „Na Islandu nám vyšli vstříc, protože byli ochotní se s námi sejít o prázdninách. Bylo opravdu velmi náročné zkoordinovat termín našich sedmi účastníků, kteří už měli naplánovanou dovolenou, s Islanďany. Zahraniční partneři byli ochotni o své dovolené přijít do školya věnovat se nám. Podařilo se nám na projektu dokončit vše, co bylo naplánováno. Za to jsme kolegům byli velmi vděční. Neuměla jsem si představit, jak to celé dopadne, ale pak to všechno klaplo,“ vypráví s úlevou v hlase.

Navzdory pandemii, která mezinárodní spolupráci opravdu nepřeje, se tak v tomto projektu podařilo zrealizovat všechny aktivity a dokonce i naprostou většinu vytvořených modulů vyzkoušet při prezenční výuce. Jaký byl vlastně ? Zaujal je tento nový styl výuky? „Myslím si, že ano, moje zkušenost je pozitivní,“ říká Marcela Řeháková, která vytvářela a testovala moduly pro výuku angličtiny. „Konečným výstupem mých modulů byla malá konference, na kterou si žáci připravovali vlastní prezentace. Snažili se pojmenovat i vysvětlit dva až tři společenské problémy a najít pro ně řešení. Musím říct, že se to povedlo.“ I proto je jistě dobrou zprávou, že vytvořené materiály nebudou ležet ladem ani v budoucnu – účastníci projektu je sdílejí se svými kolegy v rámci předmětových komisí a mohou je tak podnítit k tvorbě obdobných modulů zaměřených na další témata.

A jak vlastně obě účastnice vnímají projekt s odstupem několika měsíců? Co přinesl nejen jim osobně, ale i ostatním kolegům? „Zlepšuje se nám angličtina. Některé kolegyně sotva rozuměly, když s projekty začínaly, ale teď už jsou mnohem dál,“ uvádí praktický přínos Ilona Kuboňová. Sama pak ráda vzpomíná na červencovou návštěvu Islandu, během které kromě pracovního programu stihli i krátký výlet: „Měli jsme příležitost jet k ledovcovému jezeru, což byl opravdu zážitek. Byla to pro nás odměna, že za všechnu práci na projektu si člověk mohl také něco užít. Obzvlášť v téhle covidové situaci.“

Navzdory všem komplikacím měl projekt pozitivní dopadi na vzájemnou spolupráci mezi českou a islandskou školou. „Díky tomu, že jsme se v létě setkali, se podařilo utužit naše přátelství. Poznali jsme novou paní učitelku, která s námi předtím nespolupracovala, ale teď s námi připravuje ,“ podotýká Ilona Kuboňová a naráží přitom na další dva projekty, které spolu teplické a islandské gymnázium právě nyní realizují. Tyto projekty jsou pro následující období největší výzvou – jedná se totiž o mobility žáků, které se vinou protiepidemických opatření musely přesunout do virtuálního prostředí. „Myslíme si, že virtuální mobilita bude velmi náročná,“ přiznává Marcela Řeháková a dodává, že kvůli covidu teď žádný další projekt neplánují. Do budoucna se ale nové spolupráci rozhodně nebrání: „Samozřejmě bychom byli rádi, kdyby naše spolupráce pokračovala. Máme ve škole nové žáky, a chtěli bychom jim umožnit vycestovat.“

Program umožňuje českým školám a dalším organizacím věnujícím se vzdělávání intenzivně spolupracovat s partnery z Norska, Lichtenštejnska nebo Islandu a vytvářet společné projekty, sdílet zkušenosti a navzájem se inspirovat. Žákům umožňuje tento program realizovat studijní pobyty a praktické stáže, zaměstnancům škola dalším expertům zase účasnit se školení nebo stínování a hostování v zahraničních organizacích. Mezi priority programu patří výuka k demokracii a aktivnímu občanství, odborné a inkluzivní vzdělávání.