Po malých krocích ke zvolenému cíli

Při vykročení k cíli nebo změně totiž musíme překonat problém, který nám způsobuje sám náš mozek a jeho obavy ze změny. Mozek prošel roky lidské evoluce, měnil se a vyvíjel. Nyní máme v podstatě tři rozdílné mozky, které spolu musí koexistovat a které svému majiteli občas dávají protikladné informace. Nejstarší mozkový kmen je zodpovědný za základní instinkty. O něco mladší část nazvaná limbický systém řídí především emoce, hodnotí a posuzuje okolí a obsahuje amygdalu, která spouští v případě nebezpečí obranné reakce typu útěk-útok-ustrnutí (tzv. 3U) a vyřazuje pro tento účel ostatní části našeho mozku. Neokortex (tedy mozková kůra) je nejmladší a umožňuje nám přemýšlet, plánovat, dělat racionální rozhodnutí, logicky uvažovat, být kreativní apod. Funkce amygdaly byla před tisíciletími nezbytná, jinak bychom nepřežili. Ve chvíli, kdy na nás útočí medvěd, nemá rozhodně smysl zvažovat pro a proti, ale vyplatí se utéct. Dnes na nás méně často útočí medvědi, ale o to častěji změny a nutnost pružného reagování, požadavky na inovace, rozvoj a zlepšování se. V takovou chvíli je naší největší překážkou právě spolupráce mezi neokortexem a limbickým systémem. Amygdala totiž spustí reakci 3U nejen na medvěda, ale i na vše neznámé a nové, tj. na změny, které jsme se rozhodli racionálně udělat (Maurer, 2005; Harvey, 2019). Metoda KAIZEN nabízí řešení, které pomůže vyřadit obavu, zamezit spuštění reakce 3U a dosáhnout cíle.

Slovo KAIZEN pochází ze dvou japonských slov a , kdy znamená „změň se“ a „ke prospěchu všech“. „Přístupy kaizen vycházejí z předpokladu, že změny v malých a pravidelných přírůstcích, jsou-li dlouhodobě aktivně udržovány, mohou ve svém souhrnu přinést významná zlepšení výkonnosti“ (Svozilová, 2011 s. 130). Bauer a Haburaiová (2015) také zdůrazňují, že právě malé kroky jsou velmi důležité,a to především proto, že každé zlepšování se je v podstatě změnou a změny lidé zpravidla nemají příliš rádi. Jedná-li se o velkou změnu, mohla by vyvolat odpor a strach, KAIZEN oproti tomu nabízí sérii malých změn (kroků), které jsou pro ostatní přijatelnější.

V praxi se tedy místo na původní velký cíl zaměříme na nějakou jeho menší část a klademe si k tomu tzv. malé otázky (Mauer, 2005). Nepřemýšlíme nad celou cestou, ale pouze nad prvními krůčky, . Zda je krok dostatečně malý, napoví naše pocity – necítíme z vybraného kroku žádné obavy. Takový malý krok je správně zvolen a určitě nevyvolá reakci 3U. Pokud obavy cítíme, zapřemýšlíme, zda bychom nemohli zkusit ještě něco menšího a bezpečnějšího. Chceme-li s úspěchem aplikovat metodu KAIZEN, je důležité také vědět, že není možné pracovat najednou na všech oblastech našeho pracovního nebo osobního života, pak by bylo malých kroků příliš mnoho, ztratili bychom ze zřetele cíl a zavládl by chaos. Malé kroky aplikujeme vždy v jedné nebo dvou oblastech a teprve po jejich zvládnutí přidáváme další kroky a případně další oblasti.

Aplikování metody KAIZEN si ukážeme na ilustrativním příkladu drobných změn ve vedení porad. Ve svém kruhu rovnováhy jste se například rozhodli, že zlepšíte svou schopnost vést porady, změníte jejich systém, zrušíte společné dlouhé a neefektivní setkání všech zaměstnanců, nahradíte je poradami menších týmu a přenesete zodpovědnost na širší vedení. To je rozhodně velká změna a amygdala vám našeptává, že by se také celý systém mohl zhroutit, riziko je moc velkéa možná by bylo nejlepší dělat vše stále stejně. Vyzkoušejte metodu KAIZEN a položte si malou otázku: „Jakou malou změnu bych mohl/a udělat u příští porady?“ Možná Vás napadne, že předáte jeden z plánovaných bodů schopné kolegyni, čímž si vytvoříte zárodek pro budoucí poradu menšího týmu pod jejím vedením. Vyzkoušíte malý bezpečný krok a uvidíte, jak se podaří. Pokud vše proběhne dobře a systém se nezhroutí (což je u malého kroku velmi nepravděpodobné), můžeteu další porady přidat další drobnou změnu a tak postupovat dále a dále, až najednou (například po dvou letech) zjistíte, že máte zcela nový a mnohem efektivnější systém porad (viz také Trojanová a Svobodová, 2020). Pokud byste udělali hned na začátku velký skok a razantní změnu, na kterou by nebyli kolegové připraveni, týmoví vedoucí nevěděli, co od nich přesně očekáváte, nebylo by jasné, jak novou koncepci myslíte, mohlo by se vše zhroutit, neúspěšný pokus by Vás zbavil další energie, amygdala by zavelela k útěku a po dvou letech byste porady dělali raději stále stejně.

„Když zlepšíte něco málo každý den, budou se pravděpodobně dít velké věci. Ne zítra, ani pozítří, ale velký profit se dostaví. Nehledejte velká rychlá zlepšení. Pokoušejte se o malá zlepšení každý den. To je jediná cesta, jak můžete něčeho dosáhnout – a až toho dosáhnete, vydrží to.“ John Wooden, kouč univerzitního basketbalu

Zapřemýšlejme tedy hned zítra u ranní kávy, ? Jaký malý krok bychom mohli zkusit, abychom zlepšili… Doplňte si sami, vyzkoušejte a uvidíte.