Nová legislativa v praxi ředitele školy, 8. část. Zákon o pedagogických pracovnících

Vydáno:
Základ nové školské legislativy tvoří tři tzv. školské zákony: zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), dále zákon č. 562/2004 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím školského zákona a konečně zákon č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů.
Připomeňme ještě, že ucelenou soustavu školské legislativy doplňují další tři zákony:
-zákon č. 306/1999 Sb., o poskytování dotací soukromým školám, předškolním a školským zařízením,
-zákon č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy a ochranné výchovy ve školských zařízeních a preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů,
-zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách.
Kromě těchto šesti zákonů pak pochopitelně dotváří celou školskou legislativní soustavu desítky prováděcích předpisů.
V předchozích dílech seriálu o nové školské legislativě jsme se zabývali dosud jen prvním z vyjmenovaných zákonů, a to školskému zákonu. V dnešním pokračování věnujeme pozornost zákonu č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů. Tento zákon řeší v zásadě tři důležité oblasti výkonu práce pedagogických pracovníků:
-stanovuje předpoklady pro výkon funkce pedagoga,
-nastavuje některé podmínky pro výkon přímé pedagogické činnosti,
-zavádí nové podmínky dalšího vzdělávání a systém kariérního růstu.
I s přihlédnutím k principu komplexnosti při řešení nové školské legislativy, kdy ve školském zákoně jsou zahrnuty v podstatě všechny oblasti vzdělávání na úrovni regionálního školství, neobsahuje školský zákon právní poměry pedagogických pracovníků, ale odkazuje v této souvislosti na zvláštní právní předpis, kterým je právě zákon o pedagogických pracovnících (viz ustanovení § 7, odst. 7 školského zákona).
Kromě hlavního cíle - úprava právních poměrů pedagogických pracovníků - přinesl tento zákon také úpravu v některých dílčích ustanoveních zákoníku práce a doplnění zákona o platu. S úpravou právních poměrů pedagogických pracovníků škol a školských zařízení totiž úzce souvisí i úprava jejich pracovněprávních vztahů.
Podobně jako v předchozích dílech seriálu i v tomto případě použijeme při výkladu zákona osvědčenou praxi - tedy nebudeme uvádět doslovné znění zákona, ale vybereme pouze ty pasáže, které znamenají zcela nový přístup k řešení dané oblasti, popř. jsou jiným způsobem důležité nebo zajímavé pro praxi řízení škol a školských zařízení.
Obsah zákona:
ČÁST PRVNÍ Pedagogičtí pracovníci škol a školských zařízení
Hlava I Obecná ustanovení
Předmět a rozsah úpravy § 1
Pedagogický pracovník § 2
Hlava II Předpoklady a požadavky pro výkon činnosti pedagogických pracovníků
Díl 1 Předpoklady pro výkon činnosti pedagogického pracovníka a předpoklady pro výkon funkce ředitele školy
Předpoklady pro výkon funkce pedagogického pracovníka § 3
Znalost českého jazyka § 4
Předpoklady pro výkon funkce ředitele školy § 5
Díl 2 Získávání odborné kvalifikace pedagogických pracovníků
Učitel mateřské školy § 6
Učitel prvního stupně základní školy § 7
Učitel druhého stupně základní školy § 8
Učitel střední školy § 9
Učitel uměleckých odborných předmětů v ZUŠ, SOŠ a konzervatoři § 10
Učitel vyšší odborné školy § 11
Učitel jazykové školy s právem státní jazykové zkoušky § 12
Učitel v zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků § 13
Učitel náboženství § 14
Učitel odborného výcviku v zařízení sociální péče § 15
Vychovatel § 16
Pedagog volného času § 17
Speciální pedagog § 18
Psycholog § 19
Asistent pedagoga § 20
Trenér § 21
Společná ustanovení k získávání odborné kvalifikace § 22
Hlava III Přímá pedagogická činnost
Rozsah přímé pedagogické činnosti § 23
Hlava IV Další vzdělávání a kariérní systém pedagogických pracovníků škol zřizovaných ministerstvem, krajem, obcí a svazkem obcí a zařízení sociální péče
Další vzdělávání pedagogických pracovníků § 24
Akreditace vzdělávacích institucí a vzdělávacích programů § 25
Akreditace vzdělávací instituce § 26
Akreditace vzdělávacího programu § 27
Akreditační komise § 28
Kariérní systém § 29
Hlava V Společná, přechodná a závěrečná ustanovení Zrušovací ustanovení § 37
ČÁST DRUHÁ Změna zákoníku práce
Změna zák. č. 65/1965 Sb., zákoník práce § 38
Přechodné ustanovení § 39
ČÁST TŘETÍ Změna zákona o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů
Změna zák. č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy .§ 40
ČÁST ČTVRTÁ Změna zákona o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech
Změna zák. č. 143/1992 Sb., o platu .§ 41
- nový § 8a - příplatek za přímou pedagogickou činnost nad stanovený rozsah
- nový § 9a - příplatek za specializovanou činnosti
ČÁST PÁTÁ Účinnost
Účinnost § 42
Vymezení definice pedagogického pracovníka
Předchozí právní úprava (zrušený zákon č. 29/1984 Sb.) obsahovala zcela jinak pojatou definici pedagogického pracovníka. Šlo o definici výčtem, kdy pedagogickými pracovníky byly jen ty profesní skupiny, které byly vyjmenovány přímo v § 50 zák. č. 29/1984 Sb. Zákon o pedagogických pracovnících používá obecnější přístup k definici pedagogického pracovníka. Tato definice je vztažena primárně k výkonu přímé pedagogické činnosti.
Součástí definice je dále nově formulovaná zásada, že činnost pedagogického pracovníka může být vykonávána jen v pracovněprávním vztahu.
Takto obecně pojatou definici pedagogického pracovníka pak doplňuje výčet profesních pozic, které podle zákona vykonávají přímou pedagogickou činnost a tím patří mezi pedagogické pracovníky. Jsou tak vyjmenovány obvyklé profesní skupiny pedagogů, jako to činila předchozí právní úprava. Nalézáme zde však i nové profesní pozice - psycholog, asistent pedagoga, trenér, na jejichž existenci mimochodem pamatuje pro platové účely i katalog prací, který je součástí nařízení vlády č. 469/2002 Sb., v platném znění.
Předpoklady pro výkon funkce pedagogického pracovníka
Nesporným přínosem nového zákona je okolnost, že jsou na jednom místě soustředěny všechny předpoklady, jež zákon vyžaduje pro výkon činnosti pedagogického pracovníka. Předchozí právní úprava většinou definovala jednotlivé předpoklady odděleně právními předpisy různé právní síly (v případě prokazování bezúhonnosti dokonce předpisem, který ani neměl povahu právního předpisu - pracovní řád).
Základními předpoklady pro výkon činnosti pedagogického pracovníka tak jsou:
-plná způsobilost k právním úkonům,
-odborná kvalifikace,
-bezúhonnost,
-zdravotní způsobilost,
-prokázání znalosti českého jazyka.
Plné způsobilosti k právním úkonům dosahuje v ČR fyzická osoba zpravidla zletilostí. Rozhodnutí o výjimce z tohoto pravidla náleží pouze soudu.
Pojem "odborná kvalifikace" souhrnně nahrazuje dosud užívaný pojem "odborná a pedagogická způsobilost". Bližší pravidla a podmínky pro získání odborné kvalifikace obsahují ustanovení § 6 - 22 zákona a my se jimi budeme ještě zabývat zvlášť.
Bezúhonnost se (stejně jako v minulosti) prokazuje výpisem z rejstříku trestů. Zákon výslovně stanoví povinnost pedagogického pracovníka prokazovat bezúhonnost pouze před vznikem pracovněprávního vztahu. V průběhu trvání pracovněprávního vztahu má pedagogický pracovník povinnost prokázat svoji bezúhonnost výpisem z rejstříku trestů pouze tehdy, jestliže byl pravomocně odsouzen za trestný čin, jímž by mohlo dojít k pozbytí bezúhonnosti. Není tedy žádný právní důvod požadovat po zaměstnancích výpis z rejstříku trestů z jakýchkoliv jiných příčin - např. proto, že kontrolou zjistí zaměstnavatel chybějící doklad o bezúhonnosti v personální dokumentaci zaměstnance nebo proto, že nabyl účinnosti tento zákon. Na druhou stranu uvedená povinnost prokázat bezúhonnost výpisem z rejstříku trestů je zákonem uložena bez výjimky před vznikem každého pracovněprávního vztahu, tedy i těch, kdy je opakovaně uzavírán pracovněprávní vztah s tímtéž zaměstnancem, který již v minulosti (rovněž opakovaně) svoji bezúhonnost výpisem prokázal. To se týká zejména pedagogických pracovníků, kteří pobírají starobní důchod a ředitel školy s nimi pravidelně uzavírá dohody a popř. i pracovní poměr na dobu určitou, aby vyřešil aktuální problém v obsazení konkrétní pedagogické pozice. A naopak není třeba prokazovat bezúhonnost v případě, kdy je s takovýmto zaměstnancem pouze prodlužována pracovní smlouva.
Zdravotní způsobilost se i nadále posuzuje v souladu s ustanovením směrnice ministerstva zdravotnictví č. 49/1967, o posuzování zdravotní způsobilosti k práci (směrnice je registrována v částce 2/1968 Sb.). Tyto tzv. vstupní prohlídky musí zaměstnanec absolvovat u smluvního lékaře závodní preventivní péče, pokud s ním zaměstnavatel uzavřel smlouvu. Na rozdíl od prokazování zdravotní způsobilosti v průběhu trvání pracovněprávního vztahu, kdy je dána tříletá perioda těchto povinných lékařských prohlídek a jejich úhrada je věcí zaměstnavatele, v případě vstupní prohlídky zaměstnavateli povinnost úhrady nevzniká.
Prokazování znalosti českého jazyka jako dalšího nezbytného předpokladu pro výkon činnosti pedagogického pracovníka se týká těch pedagogických pracovníků, kteří získali příslušnou odbornou kvalifikaci absolvováním vzdělávacího programu v jiném, než českém vyučovacím jazyce. Zákon pak stanoví výjimky z nutnosti skládat zkoušku z českého jazyka a tím vlastně pro vyjmenované případy upouští od splnění tohoto předpokladu - jde o následující případy:
a)osoba, která bude působit ve škole s jiným vyučovacím jazykem než českým,
b)osoba, která úspěšně vykonala maturitní zkoušku z českého jazyka a literatury, c)osoba, která vyučuje cizí jazyk nebo konverzaci v cizím jazyce.
Složení zkoušky z českého jazyka nenahrazuje odbornou kvalifikaci nezbytnou k výuce českého jazyka.
Předpoklady pro výkon funkce ředitele školy
Pro výkon funkce ředitele školy jsou kromě výše uvedených základních předpokladů stanoveny další podmínky, kterými jsou:
-praxe (stanovená zvlášť pro jednotlivé druhy škol),
-u ředitelů veřejných škol dále získání znalostí v oblasti řízení školství. Tento předpoklad splní ředitel buď:
-absolvováním funkčního studia pro ředitele škol v rámci dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků nebo
-absolvováním některého z vyjmenovaných akreditovaných studijních programů vysokých škol zaměřených na školský management, organizaci a řízení školství.
Ustanovení o minimální praxi se pochopitelně netýká ředitelů, kteří již byli ve funkci v době nabytí účinnosti tohoto zákona.
Pro ředitele jmenované do funkce po nabytí účinnosti zákona (tedy po 1. 1. 2005) platí lhůta dvou let pro absolvování (tedy ukončení) funkčního studia, pokud ředitel nerealizuje místo toho výše uvedené vysokoškolské studium. Pro ředitele jmenované do funkce před nabytím účinnosti zákona dává přechodné ustanovení zákona (§ 33) lhůtu na splnění tohoto předpokladu do pěti let od nabytí účinnosti zákona (tedy do 1. 1. 2010). To však neplatí pro ředitele, kteří byli ve funkci ke dni nabytí účinnosti zákona alespoň deset let. Tito ředitelé mohou vykonávat funkci i po uplynutí této lhůty, aniž by splnili předpoklad získání znalostí v oblasti řízení školství.
Nesplnění podmínky získání znalostí v oblasti řízení školství je podle ustanovení § 166, odst. 4 zákona č. 561/2004 Sb., školský zákon, důvodem pro odvolání ředitele z funkce.
Získávání odborné kvalifikace pedagogických pracovníků
Na rozdíl od předchozí právní úpravy odborné kvalifikace pedagogických pracovníků (ta byla stanovena vyhláškou č. 139/1997 Sb., o podmínkách odborné a pedagogické způsobilosti pedagogických pracovníků a o předpokladech kvalifikace výchovných poradců) stanovuje nyní odbornou kvalifikaci jednotlivých profesních skupin pedagogů přímo zákon.
Důležité je v tomto ohledu ustanovení § 32, které dává pedagogickým pracovníkům nesplňujícím předpoklad odborné kvalifikace lhůtu pěti let po nabytí účinnosti zákona k tomu, aby zahájili studium, kterým si chybějící kvalifikaci doplní. Současně je vyslovena podmínka, že toto studium pedagog úspěšně dokončí. Po uplynutí této lhůty nepřipouští zákon, aby vykonával přímou pedagogickou činnost ten pedagogický pracovník, který nesplňuje předpoklad odborné kvalifikace. Výjimku z tohoto pravidla připouští zákon pouze v případech, kdy vysoké školy neumožňují přístup k vysokoškolskému vzdělávání pro výuku odborných předmětů na střední a vyšší odborné škole.
Další přechodné ustanovení (§ 30 a 31) uznává za pedagogické pracovníky podle tohoto zákona ty pedagogy, kteří splňovali předpoklady pro výkon činnosti pedagogického pracovníka ke dni nabytí účinnosti zákona. To platí zejména o odborné kvalifikaci, kterou pedagog získal podle dřívějších předpisů. Pro posouzení toho, podle kterého právního předpisu se posuzuje odborná kvalifikace pedagogického pracovníka není přitom rozhodující datum navázání pracovněprávního vztahu, ale datum ukončení příslušného vzdělání. Jestliže tedy bude ředitel školy přijímat nového pedagogického pracovníka v době účinnosti zákona, ale tento získal odbornou kvalifikaci před nabytím účinnosti zákona, posuzuje se předpoklad odborné kvalifikace podle tehdy platného právního předpisu. Podmínky získání odborné kvalifikace podle tohoto zákona se tak uplatní teprve na ty pedagogické pracovníky, kteří získali tuto kvalifikaci (absolvovali studium) až po nabytí účinnosti zákona. Totéž pak platí i v případě dalších kvalifikačních předpokladů, které získávali pedagogičtí pracovníci v rámci dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků (např. doplňkové pedagogické studium apod.).
Uveďme nyní některé základní odlišnosti v podmínkách získání odborné kvalifikace ve srovnání s předchozí právní úpravou (vyhláška č. 139/1997 Sb.):
Učitel mateřské školy
I nadále zůstává plně dostačujícím vzděláním absolvování středního vzdělání s maturitní zkouškou v oboru vzdělávání zaměřeném na přípravu učitelů předškolního vzdělávání. Nově se však za plně kvalifikovaného učitele mateřské školy považuje také absolvent vysokoškolského vzdělávacího programu zaměřeném na speciální pedagogiku. V tomto konkrétním případě se tedy již nevyžaduje doplnění vzdělání zaměřeného na předškolní vzdělávání.
Učitel 1. stupně ZŠ
I nadále platí, že absolvent studia připravujícího učitele pro 2. stupeň základní školy si musí doplnit kvalifikaci některým z vyjmenovaných programů uskutečňovaných vysokou školou a zaměřených na přípravu učitelů 1. stupně základní školy. Ředitelé škol, kteří běžně řeší situaci vzájemnou alternací učitelů 1. a 2. stupně ZŠ tedy musí reagovat na skutečnost, že se v mnoha případech jedná o pedagogické pracovníky, kteří pro daný stupeň nespňují odbornou kvalifikaci.
Nově se za plně kvalifikovaného učitele 1. stupně základní školy považuje také absolvent vysokoškolského magisterského vzdělávacího programu zaměřeném na speciální pedagogiku. V tomto konkrétním případě se tedy již nevyžaduje doplnění vzdělání zaměřeného na vzdělávání na 1. stupni základní školy.
Učitel 2. stupně ZŠ
U této kategorie nedošlo k žádným zásadním změnám. Stojí ale za připomenutí některé podmínky odborné kvalifikace, kterou zákon převzal z předchozí právní úpravy:
Předpoklad odborné kvalifikace splňuje absolvent studia připravujícího učitele všeobecně vzdělávacích předmětů střední školy.
Absolvent studia připravujícího učitele pro 1. stupeň základní školy si musí doplnit kvalifikaci některým z vyjmenovaných programů uskutečňovaných vysokou školou a zaměřených na přípravu učitelů 2. stupně základní školy.
Výhradně pro výuku cizího jazyka je dostačující magisterské vzdělání, které sice není primárně zaměřeno na přípravu učitelů 2. stupně základní školy, ale obsahuje obecně studium pedagogiky.
Učitel všeobecně vzdělávacích předmětů střední školy
Také u této kategorie nedošlo k žádným zásadním změnám. Pro úplnost připomeňme některé zásady pro splnění odpovídající odborné kvalifikace:
Absolvent studia připravujícího učitele pro 2. stupeň základní školy si musí doplnit kvalifikaci některým z vyjmenovaných programů uskutečňovaných vysokou školou a zaměřených na přípravu učitelů střední školy.
Výhradně pro výuku cizího jazyka je dostačující magisterské vzdělání, které sice není primárně zaměřeno na přípravu učitelů střední školy, ale obsahuje obecně studium pedagogiky.
Učitel odborných předmětů střední školy
Na rozdíl od předchozích kategorií se připouští doplňující studium pedagogiky nejen ve vysokoškolských vzdělávacích programech, ale také v akreditovaných programech dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků realizovaných v zařízeních pro další vzdělávání pedagogických pracovníků se stanovením minimálního rozsahu tohoto studia podle § 22.
Učitel odborného výcviku
Za pozornost jistě stojí, že dosud používané označení "mistr" odborného výcviku je nahrazen označením "učitel" odborného výcviku. Stanovené podmínky pro získání odpovídající odborné kvalifikace jsou však v zásadě shodné s předchozím právním stavem. I nadále je tedy dostačujícím vzděláním vyučení v oboru, maturita a studium pedagogiky v zařízeních pro další vzdělávání pedagogických pracovníků se stanovením minimálního rozsahu tohoto studia podle § 22.
Učitel uměleckých odborných předmětů v ZUŠ, konzervatoři a střední odborné škole
Změnu proti předchozímu právnímu stavu představuje ustanovení odst. 2, podle kterého může ředitel školy rozhodnout, že upouští od splnění předpokladu odborné způsobilosti u učitelů, kteří jsou nebo byli výkonnými umělci.
Uvedené ustanovení dává řediteli školy možnost rozhodnout, že v případě učitele uměleckých odborných předmětů v ZUŠ, konzervatoři a střední odborné škole upouští od splnění předpokladu odborné způsobilosti u učitelů, kteří vykonávají umělecko-pedagogickou činnost, pokud jsou nebo byli výkonnými umělci. Tímto rozhodnutím se pro pracovněprávní účely považuje takový učitel za plně kvalifikovaného a nelze již po něm (např. později) požadovat splnění předpokladu odborné kvalifikace. Zákon stanoví písemnou formu tohoto rozhodnutí. Takový přístup je evidentně motivován snahou umožnit působení vynikajících umělců v uměleckých školách i v případech, kdy tito nedisponují odpovídajícím vzděláním.
Ustanovení § 67 zákona č. 121/2000 Sb., autorský zákon, stanoví, že výkonným umělcem je fyzická osoba, která vytvořila umělecký výkon. Uměleckým výkonem pak je podle stejného ustanovení výkon herce, zpěváka, hudebníka, tanečníka, dirigenta, sbormistra, režiséra nebo jiné osoby, která hraje, zpívá, recituje, předvádí nebo jinak provádí umělecké dílo včetně výtvorů tradiční lidové kultury. Zákon č. 121/2000 Sb. pak dále stanovuje osobnostní a majetková práva výkonného umělce. Je tedy výkonným umělcem ten, na kterého lze vztáhnout výše uvedenou charakteristiku. I když takováto definice není jednoznačná, lze bez větších pochybností uvést, že je plně v kompetenci ředitele školy rozhodnout, kdo je (byl) výkonným umělcem, tedy kdo splňuje výše uvedenou definici výkonného umělce.
Učitel vyšší odborné školy
U učitelů vyšších odborných škol se již nevyžaduje pedagogická způsobilost, ale pouze odborná způsobilost. Tento přístup odpovídá snaze přiblížit vyšší odborné vzdělávání vzdělávání vysokoškolskému, ve kterém rovněž odborná stránka kvalifikace dominuje nad pedagogickou.
Učitel náboženství
V návaznosti na ustanovení § 15 zákona č. 561/2004 Sb., školský zákon, se stanovují jednoznačně podmínky odborné kvalifikace pro učitele náboženství. Konkrétně získá učitel náboženství odbornou kvalifikaci vysokoškolským vzděláním získaným studiem v akreditovaném magisterském studijním programu
a)v oblasti teologických věd,
b)v oblasti pedagogických věd zaměřené na přípravu učitelů náboženství nebo
c)v oblasti pedagogických nebo společenských věd a vysokoškolským vzděláním získaným studiem v akreditovaném bakalářském studijním programu v oblasti pedagogických věd zaměřené na přípravu učitelů náboženství, nebo vzděláním v programu celoživotního vzdělávání uskutečňovaném vysokou školou a zaměřeném na přípravu učitelů náboženství.
Jsou tak postaveny poměrně vysoké nároky na vzdělání těchto učitelů neumožňující svěřit výuku náboženství osobám, které nejsou pro tuto činnost vysokoškolsky připraveny.
Asistent pedagoga
Jde o nově zařazenou kategorii, která nemá obdobu v předchozí právní úpravě (ve vyhlášce č. 139/1997 Sb.). Podmínky pro splnění předpokladu odborné kvalifikace jsou poměrně mírné - nejnižším postačujícím vzděláním asistenta pedagoga je základní vzdělání doplněné absolvováním vzdělávacího programu pro asistenty pedagoga v zařízení dalšího vzdělávání pro pedagogické pracovníky.
Připomeňme, že pro ustavení funkce asistenta pedagoga je nezbytný souhlas krajského úřadu, a to bez ohledu na to, kdo je zřizovatelem školy (viz § 16 zákona č. 561/2004 Sb., školský zákon).
Pro potřeby zařazení asistenta do příslušné platové třídy počítá s touto pedagogickou profesí také katalog prací v rámci nařízení vlády č. 469/2002 Sb.

Související dokumenty

Pracovní situace

Akreditace vzdělávacích programů v systému DVPP
Zákon o mimořádném ředitelském volnu a mimořádném vzdělávání distančním způsobem v souvislostech
Informace k možnostem zaměstnávání ukrajinských občanů na pozici pedagogického pracovníka
Co udělat s učitelem podporujícím Putina nebo šířícím proruské dezinformace?
Cestovní náhrady
Má mít pedagog postavení úřední osoby dle trestního zákoníku?
Komunita praxe a její role v profesním učení učitelů
Spolupráce pedagogických pracovníků
Rozvoj pedagogických pracovníků
Komisionální zkouška žáka střední školy
Nastavení komunikačních toků při komunikaci s rodiči
Převedení učitele na jinou práci za nouzového stavu
Přespočetné hodiny - mimořádná opatření
Syndrom vyhoření a jeho prevence
Minimální mzda státu EU a výjezdy škol do zahraničí
Cíle profesního učení
Pracovněprávní důsledky odsouzení pedagogického pracovníka za trestný čin
Virtuální hospitace: cesta k lepší škole
Nástup do práce - znovu otevření škol v době mimořádných opatření
Jak má postupovat ředitel školy v případě, že učitel odmítne nosit roušku?

Poradna

Úvazek
Úvazek
Podnapilý rodič
Pracovní poměr na dobu určitou - 10 měsíců
Vedoucí učitel odborného výcviku
Kvalifikace
Přespočetné hodiny
Platová třída
Odměna za očkování
Jmenování třídních, uvádějících a provázejících učitelů
Učitel autoškoly a adaptační období
Prodloužení zkušební doby
Záskok za nemocného jazykáře - odborná poradna, odpověď na dotaz