Mocný ředitel aneb "škola jsem já"

Ředitel je z podstaty své role ve společenství školy . Je statutárním orgánem právnické osoby, řídí všechny činnosti, které škola jako právnická osoba vykonává, je zaměstnavatelem (jako statutární orgán školy je orgánem, který zaměstnavatele zastupuje) a zároveň je zaměstnancem. Přestože při plnění své přímé pedagogické povinnosti dle nařízení vlády přichází do styku s žáky jako jeden z učitelů, oproti ostatním pedagogům jednu výraznou autoritu: . O řediteli se v povědomí žáků i rodičů ví, že je , která určuje, co se ve škole bude dít, kdy a jak. A že i oblíbená paní učitelka v nějaké míře podléhá vlivu ředitele. A ten mohou ostatní pocítit v tom, jak bude probíhat zítřejší výuka a v jakém rozpoložení bude pedagogický sbor. Ředitel není tedy pouze jedním z pedagogů, ale v pravém slova smyslu je hlavním pedagogem, určujícím směr a způsob vedení pedagogického procesu.

V interakci s ředitelem tak . Ujasňují si, že školní společenství představuje hierarchii rolí, kde ředitel zaujímá výsadní postavení. Tak jako se jednotliví žáci podřizují rozhodnutím učitelů, tak se jednotliví učitelé podřizují rozhodnutí ředitele. Proběhne tradiční školní jarmark? Můžeme si pozvat na přednášku známého televizního moderátora? Co kdyby se letošní gymnastické hry odehrály v novém atletickém sále? O tom rozhoduje ředitel.

Kromě věcné stránky je zde však ještě symbolická rovina rozhodování. Rozhodnutí není pouze výsledkem výkonu role, resp. celé řady různých rolí, které ředitel zastává, ale je to určité sdělení. Rozhodnutí ředitele zpravidla vyplývá z jeho možností, zkušeností, pravomocí i postojů. Sděluje: takto to vidím já a takto to uděláme. Stejně tak je z hlediska postojů, mínění či očekávání těch, kteří jsou rozhodnutím ředitele ovlivněni, i čteno. Záleží na stylu řízení ředitele, nakolik je spíše direktivní, nakolik kooperativní. Nakolik uplatňuje . A také v jaké situaci a o čem rozhoduje, zda činí rozhodnutí spíše populární, nebo naopak.

Aby ředitel mohl ovlivňovat, jak je jeho jednání a rozhodování vnímáno a interpretováno ostatními, musí komunikovat. Ptát se, vysvětlovat, vyjednávat, hledat spojence. Vyjednávací a rozhodovací strategie ředitele je klíčová pro celkovou atmosféru ve škole. Právě proto, že odráží osobnost ředitele, je ředitel hlavním tvůrcem klimatu školy.

a postupně vytvářejí vnitřní . Její projevy jsou přitom vnímatelné žákům, rodičům, zřizovateli, členům místní komunity a dalším partnerům školy. Projevuje se nejen v kvalitě vztahů, ale (ještě předtím) ve způsobu komunikace, ve způsobu řešení problémů, v ochotě školy zapojovat do aktivit, případně i do rozhodování žáky nebo zmíněné vnější partnery. Je vidět na výzdobě, nástěnkách, vybavení, čistotě a celkové estetice školy. Právě a také typ uplatňované autority, jak jsme uvedli výše. Setkání s ředitelem je tak, možná nevědomě, ale silně, prožíváno jako setkání s hybatelem věcí.

Jednoduše proto, že . Přináší řád, pravidla, očekává určité chování a může odměňovat nebo trestat. Ředitel školy je pro žáky první autoritou mimo rodinu, která , a navíc již neosobní a objektivní (v tom smyslu, že neposkytuje jednotlivci možnost ho odmítnout a přizpůsobit sobě) . V takovém smyslu umožňuje jeden z prvních kontaktů se státem jako garantem, ale také vynucovatelem tohoto řádu, který za účelem kontroly jednání lidí v průběhu vzdělávání a socializace dítěte ve školském systému ustavil roli ředitele školy a jmenoval do ní konkrétní osobu. Ředitel je tak (kromě obrázku prezidenta ve třídě) hlavním .

Nicméně ředitel ztělesňuje ještě . Pokud to, jak škola vypadá, jak se nám v ní žije a co pro nás znamená, je utvářeno mnoha rozhodnutími ředitele, je škola vlastně takovou projekcí ředitelovy osobnosti. Ve škole můžeme cítit hmatatelný vliv lidí, s ředitelem v čele, kteří společně utváří prostředí podle svých představ tak, aby mohli plnit dobře své poslání. Kontakt s touto mocí může být naopak hluboce . Pro mnoho dětí je nakonec ředitel (podobně jako prezident) , kterým by se někdy chtěli stát. Pravděpodobně jsou to děti, které se ve škole setkaly s charismatickým ředitelem, jehož mohly obdivovat.

Této své moci by si ředitel, a stejně tak zase v jiné poloze učitel, měl být vědom a . To znamená nasměrovat ji tam, kde z ní vzejde obecnější dobro pro učitele, nepedagogické pracovníky, rodiče, žáky, a nakonec i pro tu širší společnost a stát, jehož je představitelem. A v tom by měl stát všemi dostupnými prostředky (nejen začínající) ředitele podporovat.