Mobily ve školách - chceme jen zakazovat, nebo využívat příležitosti a vychovávat?

Jedním z diskutovaných témat současnosti je otázka užívání mobilních telefonů ve školách a školských zařízeních (dále jen „školy“). Mobilní telefony jsou v dnešní době běžnou součástí každodenního života, jsou zejména ze strany mladých lidí velmi využívaným nástrojem pro komunikaci s okolím i pro získávání informací o světě. Je možné se tvářit, že by bylo lepší, kdyby mobilní telefony neexistovaly, ale je otázkou, čeho tím dosáhneme. Na úrovni školy je samozřejmě možné, a někdy dokonce i žádoucí užívání mobilních telefonů regulovat. V každém případě však doporučujeme přemýšlet, za jakých podmínek a okolností je daná regulace pozitivní, kdy má ještě výchovný rozměr a kdy už jde o kontraproduktivní zákaz bez respektu k souvislostem a bez snahy o využití potenciálu, který mobilní zařízení nepochybně mají.

Mobily ve školách - chceme jen zakazovat, nebo využívat příležitosti a vychovávat?
PhDr.
Ondřej
Andrys,
MAE, MBA,
náměstek ústředního školního inspektora
Dobrý sluha, špatný pán
V digitálním věku je mobilní telefon důležitým nástrojem pro život. U žáků základních a středních škol je mobilní telefon zároveň permanentně užívaným prostředkem pro získávání informací a práci s nimi. To dokazují i výsledky tematického šetření České školní inspekce týkajícího se mediální gramotnosti. Velká část mladých lidí totiž tráví se svým mobilním telefonem dokonce i poslední chvíle před usnutím. Je tedy evidentní, že mobilní telefon je pro ně stěžejním spojencem v životě, kterého se asi nevzdají jenom proto, že jim to někdo direktivně řekne.
Samozřejmě platí, že stejně jako většina věcí s potenciálem pomáhat může být i mobilní telefon nástrojem nevhodného chování, jako je vyrušování, podvádění, zasahování do soukromí jiných ve formě jejich filmování či fotografování, kyberšikana apod. Proto je určitě vhodné uvažovat za určitých podmínek a v určitých situacích nad regulací jejich používání, tak, aby byla rizika spojená s užíváním mobilního telefonu ve škole eliminována a aby vzdělávací proces nebyl narušován nemístnými vlivy. Ředitel školy tedy má právo (a za jistých okolností možná i povinnost) prostřednictvím školního řádu stanovit pravidla pro používání mobilních telefonů žáky ve škole, a to např. v tom smyslu, že je zakázáno užívat mobilní telefony během vyučování (telefonovat, posílat zprávy SMS, sledovat internet, natáčet, fotografovat apod.). Takový postup, pokud je pro něj v podmínkách konkrétní školy důvod a pokud takové opatření přispěje k zachování korektnosti školního prostředí i k výchově žáků k odpovědnému užívání mobilních technologií, je jistě namístě.
Je třeba tomu rozumět
Regulace by ale neměla být pouze direktivním zásahem do života školní komunity, ale žáci by měli také porozumět tomu, proč k takové regulaci dochází a proč je taková regulace nezbytná. Stejně tak je namístě s žáky v různých vzdělávacích oborech diskutovat problematiku korektního užívání mobilních telefonů v různých společenských situacích a na různých místech, stejně jako otázky bezpečného pohybu v online světě. To se také ukázalo jako jedno ze slabých míst mediální výchovy ve školách, na které poukázalo zmiňované šetření České školní inspekce. Zdaleka ne všichni totiž s těmito zařízeními pracují odpovědně a bezpečně, např. v prostředí sociálních sítí. Samotný zákaz by ovšem pravděpodobně nezajistil potřebný výchovný rozměr, protože by byl čistou restrikcí potlačující něco, s čím ale žáci zcela běžně pracují a co vnímají jako přirozenou součást svých životů.
Role rodičů
V této souvislosti stojí za to uvažovat nad
postojem
a rolí
rodičů
. Tematické šetření České školní inspekce se také věnovalo vztahu žáků k nástrojům mediální komunikace. Zjištění potvrdila jejich významný vliv i v době volného času mimo vyučování. Jaká pravidla stanovují rodiče svým dětem v přístupu a využívání mobilních telefonů v době, kdy nejsou ve škole? Může restrikce ze strany školy částečně vyřešit přístup rodičů k této záležitosti tak, aby rodiče nemuseli restrikce provádět sami? A je takový přístup opravdu výchovný? Dohoda mezi školou, žáky a rodiči nad rozsahem, způsobem a účelem užívání mobilních telefonů ve škole i doma by mohla být tím nejrozumnějším řešením. Je však důležité, aby se na vysvětlení příčin a souvislostí spojených s regulací užívání mobilních telefonů ve škole i v domácím prostředí podíleli všichni zainteresovaní aktéři, tedy škola i rodiče, a aby i žáci chápali, proč je taková regulace nastavena. A samozřejmě rodiče se mohou s žáky domluvit, aby mobilní telefon ve škole nepoužívali nebo aby jej přímo nechali doma. I v takovém případě by ale děti měly rozumět tomu, proč to tak je. Nedává přece smysl na jednu stranu podporovat plošné zákazy mobilních telefonů ve škole, a po příchodu ze školy ponechat děti trvale online, jak ukazují výsledky již několikrát zmiňovaného šetření k mediální gramotnosti.
Je plošný zákaz skutečně výchovný?
Praxe některých škol, které žákům odebírají mobilní telefony preventivně čili bez důvodu, např. tak, že po příchodu do školy je
všichni odloží
na předem určené místo a vezmou si je až při ochodu ze školy, případně že je odloží na začátku vyučovací hodiny a vezmou si je zpět na jejím konci, nemá z pohledu České školní inspekce patřičný výchovný rozměr (stranou nyní ponecháváme i neodůvodněný zásah do soukromého práva a práva na vlastnictví). Stejně jako zakazování užívání mobilů o přestávkách či volných hodinách v situaci, kdy žáci nepřijmou za své důvody, proč se tak děje, za předpokladu, že relevantní důvody vůbec existují (to může být v různých školách různé). K takovému postupu v danou chvíli neexistuje žádný relevantní důvod a preventivní odebírání či zakazování mobilů navíc ignoruje významnou roli, kterou mobilní zařízení v životě mladých lidí v současnosti hrají.
Didaktické využití
Není tedy namístě uvažovat také nad využitím možností, které s sebou mobilní zařízení nesou, spíše než pořád jenom nad tím, kdy, co, jak, komu a na jak dlouho zakázat? Nebylo by vhodné přemýšlet i nad tím, jak mobilní telefony ve školním prostředí didakticky využít, při výuce i při volnočasových aktivitách? Když vezmu žáky do plaveckého bazénu a oni tam po sobě stříkají vodou, je namístě reagovat tak, že bazén vypustím a žáky už tam nikdy nepřivedu? Za určitých okolností možná ano, ale určitě stojí za to uvažovat i nad jinými cestami, jak pozornost žáků upřít správným směrem a výchovně a didakticky situaci usměrnit tak, aby ten bazén a možná i to stříkání vodou podpořily proces učení a vnímání zcela odlišného prostředí. Stejně tak je to s mobilními telefony.
Na závěr
Debatovat pouze o tom, kdo na co má právo, by bylo zbytečným a neužitečným zúžením celé problematiky, která je spíše než legislativní otázkou problémem pedagogicko-didaktickým a výchovným. Podobně, jako je tomu třeba se zadáváním a hodnocením domácích úkolů.