Konkrétní případy možné kolize odpovědnosti školy a jiné osoby za škodu způsobenou žákovi

Obsah článku se ve stejné míře vztahuje na školy veřejné i na školy neveřejné.

Snazšímu pochopení náročné problematiky mají přispět schémata připojená k jednotlivým částem článku.

Jednou z obvyklých aktivit jak školy, tak popř. školských zařízení (např. školní družiny), je zcela jistě i výlet do lesa. Les je pochopitelně prostor, který je charakteristický členitým a různorodým terénem (vyšlapané pěšiny, kořeny, pařezy, kameny, můstky přes potoky apod.) a vzrostlým porostem (různého stáří, druhu, zdraví apod.). Takový prostor může samozřejmě vyvolávat vzniku jak majetkové škody (např. odření obuvi o kořen, roztrhnutí bundy o větev), tak i nemajetkové újmy na zdraví (zakopnutí a pád, ale např. i zranění způsobené náhle padajícím stromem nebo suchou větví).

Toto zvýšené riziko vzniku škody i újmy zřejmě vedlo zákonodárce k tomu, že umožnil vstup do lesa pouze na vlastní nebezpečí, jak vyplývá z ustanovení § 19 odst. 1 zák. č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „LZ“), kde se konstatuje:

Ačkoliv by tedy z tohoto ustanovení vyplývalo, že veškerá odpovědnost za případnou škodu nebo újmu leží výlučně na straně návštěvníků lesa, rozhodovací praxe soudů (vztahující se k právní úpravě do 31. 12. 2013) dospěla k závěru, že tomu tak není, a rozhodla, že i vlastník lesa je povinen dodržovat tzv. preventivní povinnost. Ta je nyní zakotvena v ustanovení § 2900 NOZ (dříve § 415 zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník) a stanoví: Prevenční povinnost pak blíže vymezil Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. února 2003 (sp. zn. 25 Cdo 618/2001), v němž konstatoval:

Ve světle shora uvedeného by tak mohlo být za porušení preventivní povinnosti ze strany vlastníka lesa shledáno např. to, že nepokácí zjevně poškozený, nalomený nebo částečně vyvrácený strom v blízkosti cesty vedoucí skrz les, jehož stav vyvolává důvodné obavy z náhlého pádu např. při poryvu větru, nebo např. to, že neudržuje v řádném stavu můstky vedoucí přes potoky (např. jsou ztrouchnivělé nebo jim chybí některé části). Pokud by pak došlo k tomu, že v průběhu procházky třídy po lese dojde k pádu poškozeného stromu a zranění žáka nebo k propadnutí žáka při přecházení ztrouchnivělého můstku, bylo by možné takovouto újmu na zdraví považovat za ze strany vlastníka lesa. Škola by se v takovém případě - poté, co z titulu své objektivní odpovědnosti odškodní úraz žáka - mohla domáhat náhrady toho, co žákovi uhradila, po vlastníkovi lesa, a to z titulu postihu dle ustanovení § 2917 NOZ.

Postavení školy (zejména při vymáhání postihu soudní cestou) je však výrazně ztíženo oproti postavení žáka při vymáhání škody vůči škole, a to právě z důvodu odlišného charakteru odpovědnosti za škodu školy vůči žákovi a vlastníka lesa vůči škole. Zatímco (tedy bez nutnosti prokazovat jakékoliv zavinění ze strany školy, postačí, aby žák prokázal, že škoda mu vznikla v příčinné souvislosti s vyučováním nebo v přímé souvislosti s ním), vlastník lesa odpovídá za porušení své preventivní povinnosti subjektivně. To znamená, že zakotvenou v ustanovení § 2900 NOZ a v příčinné souvislosti s tímto zaviněným porušením povinnosti vznikla škole škoda spočívající v povinnosti uhradit újmu jejímu žákovi.

Nelze ani vyloučit, že by případná škoda nebo újma vzniklá např. pádem stromu byla v případném sporu posouzena soudem podle ustanovení § 2937 odst. 1 NOZ, dle kterého platí, že: V případě aplikace tohoto ustanovení by to pak byl naopak vlastník věci (popř. jiná osoba, která měla mít nad věcí - stromem - dohled), kdo by musel prokázat, že nezanedbal náležitý dohled, a tedy procesní postavení školy by bylo v řízení o regresním nároku vůči vlastníkovi lesa snazší.

Pokud tedy při výletu do lesa dojde ke škodě nebo úrazu žáka, které nejsou ve smyslu shora uvedeného přičitatelné vlastníkovi lesa, pak zůstává povinnost k náhradě této škody nebo újmy na „bedrech“ školy, jakožto osoby s objektivní odpovědností za takovou škodu (např. újma vzniklá z důvodu nezanedbaného dohledu nad žákem ZŠ, který v rozporu s pokynem vyučujícího namísto opatrné chůze po členitém terénu běžel, následně upadl a zranil se). Škole v takovém případě zůstává možnost částečného nebo úplného přenesení své povinnosti k náhradě:

Není přitom vyloučena ani kombinace obou těchto situací.

Další obvyklou školní aktivitou, zejména v rámci výuky odborných technických předmětů, může být exkurze do podniku za účelem ukázky praktického provozu zařízení, o němž se žáci ve výuce učili (např. sklárna apod.).

I v případě exkurze do výrobního závodu platí to, co bylo uvedeno výše ohledně podle ustanovení § 2900 NOZ. Tedy pokud by například průvodce po sklárně zavedl skupinku žáků do bezprostřední blízkosti žhavého výrobního zařízení, aniž by je na nebezpečí popálení dostatečně upozornil, a následně se některý žák o zařízení spálil, pak by bylo možné posoudit tuto újmu jako vzniklou v příčinné souvislosti s nedodržením preventivní povinnosti ze strany průvodce, resp. daného výrobního závodu. Škola by tedy mohla újmu, kterou by žákovi uhradila z titulu své objektivní odpovědnosti, uplatnit vůči danému subjektu s tím, že by opět škola musela prokázat, že ze strany provozovatele závodu došlo k zaviněnému (nedbalostnímu nebo úmyslnému) porušení preventivní povinnosti.

Na výrobní závod lze pak rovněž nahlížet jako na provozní činnost. Pro škodu vzniklou z provozní činnosti je v ustanovení § 2924 NOZ zakotveno speciální pravidlo, dle kterého platí, že:

je odpovědností objektivní, tj. v případě škody způsobené v důsledku provozní činnosti se nezkoumá zavinění provozovatele závodu. Provozovatel závodu se však může zprostit odpovědnosti, pokud prokáže, že vynaložil veškerou péči, kterou lze rozumně požadovat, aby ke škodě nedošlo. To znamená, že v případě aplikace tohoto ustanovení na škodu (např. znečištěný oděv) nebo újmu (např. popálení) vzniklou žákovi při školní exkurzi ve výrobním závodu by se opět obracelo důkazní břemeno. Byl by to tedy provozovatel závodu, kdo by musel v případě uplatněného regresního nároku ze strany školy prokázat, že vynaložil veškerou péči, kterou bylo možné rozumně požadovat, aby ke škodě nedošlo (tedy např. zajištění dostatečného personálního zabezpečení exkurze, poskytnutí ochranných pomůcek pro žáky, přizpůsobení provozu závodu pohybu návštěvy apod.).

Pokud by ke škodě nebo újmě žáka došlo sice při exkurzi ve výrobním závodu, ale vznik této škody nebo újmy nelze přičítat ani porušení preventivní povinnosti ze strany provozovatele závodu, ani porušení ustanovení § 2924 NOZ, pak opět zůstává povinnost k odškodnění výlučně na straně školy (např. ke zranění žáka došlo z důvodu „pošťuchování“ s jiným žákem). Škola může břemeno své odpovědnosti v takovém případě přenést opět pouze z důvodu nebo vůči žákovi, který škodu způsobil svým zaviněným jednáním.

Součástí procházky školního kolektivu (ať již školní třídy nebo školní družiny) je nezřídka i návštěva veřejně přístupného dětského hřiště (myšleno hřiště odlišného od toho, které provozuje sama škola nebo školské zařízení). Takové hřiště je zpravidla zřízeno a provozováno samotnou obcí.

I pro tento případ platí to, co bylo uvedeno výše ohledně návštěvy lesa. Odpovědnost provozovatele hřiště je možné posoudit:

Provozovatel hřiště (typicky obec) má podle ustanovení § 2900 NOZ a je povinen zachovávat vždy při správě dětského hřiště takový stupeň pozornosti, který lze po něm (vzhledem ke konkrétní časové a místní situaci) rozumně požadovat a který - objektivně posuzováno - je způsobilý zabránit či alespoň co nejvíce omezit riziko vzniku škod na životě, zdraví či majetku (tedy provádět preventivní periodickou kontrolu hřiště a odstraňovat závady vyvolávající riziko vzniku škod).

Jak bylo řečeno, odpovědnost provozovatele, resp. vlastníka dětského hřiště by bylo možné posoudit i podle ustanovení § 2937 odst. 1 NOZ, dle kterého platí, že:

V takovém případě by to byl tedy vlastník hřiště (resp. konkrétní vadné věci, na níž např. došlo k úrazu), který by musel v řízení zahájeném ze strany školy k vymožení svého regresního nároku vůči provozovateli (vlastníkovi) hřiště prokázat, že (tedy údržbu dané věci).

Často je rovněž dětské hřiště opatřeno buď přímo provozním řádem, nebo výstražnou tabulkou „Vstup na vlastní nebezpečí!“ apod. Na tyto situace pamatuje ustanovení § 2896 NOZ, dle kterého: Jak z předmětného ustanovení vyplývá, takovým oznámením se provozovatel hřiště nemůže zprostit své případné odpovědnosti za újmu způsobenou návštěvníkům, ale může mít vliv např. na posouzení zavinění ze strany samotného návštěvníka hřiště (resp. školy, která má zajistit bezpečnost a ochran zdraví žáků).

Pokud se tedy vyučující ocitne s žáky na dětském hřišti označeném tabulkou „Vstup na vlastní nebezpečí!“ nebo „Nebezpečí úrazu!“ apod. a zároveň je už na první pohled vidět tristní stav vybavení hřiště (prolézačky, houpačky atd.), a přesto vyučující ponechá, aby si děti na tomto hřišti hrály, lze předpokládat, že v případě vzniku úrazu na takovém hřišti by byla odpovědnost výlučně na straně školy, protože jak ze stavu hřiště, tak z varování u jeho vstupu bylo možné očekávat zvýšené riziko vzniku úrazu. Je to pak škola, jakožto subjekt zajišťující primárně bezpečnost a ochranu zdraví žáků, která nese odpovědnost za podstoupení tohoto zvýšeného rizika, na které byla ostatně před vstupem výstražnou tabulkou upozorněna. Pokud vyučující toto zvýšené riziko nevyhodnotil tak, že by dětem zakázal na hřiště vstup, pak musel vynaložit o to větší péči na dohled při hraní dětí, aby k žádnému úrazu nedošlo. Jestliže by k úrazu i přesto došlo, odpovídá za něj škola ve smyslu ustanovení § 391 ZP a škola nemůže vůči provozovateli hřiště uplatnit postih na základě ustanovení § 2900 NOZ (preventivní povinnost) nebo ustanovení § 2937 odst. 1 NOZ (dohled nad věcí).

Pokud veřejně přístupné hřiště není označeno tabulkou „Vstup na vlastní nebezpečí!“, „Nebezpečí úrazu!“ atd., a na hřišti dojde k úrazu žáka, pak je postup školy analogický postupu, který byl popsán v případě návštěvy lesa. Škola může uplatnit postih (regres) vůči provozovateli hřiště:

Uplatnění regresu vůči provozovateli hřiště - bez ohledu na to, zda byl vstup označen výstražnou tabulkou či nikoliv - je však pochopitelně možné pouze za situace, kdy úraz žáka vznikl (tedy např. při hraní žáků dojde ke zlomení ocelové konstrukce). Pokud úraz vznikl v důsledku chování žáků nebo zanedbaného dohledu ze strany vyučujících, nese odpovědnost za případnou újmu škola (tedy např. nestandardní používání vybavení hřiště nebo provádění gymnastických prvků žáků bez poskytnutí dostatečného jištění).

Jakákoliv exkurze školního kolektivu u třetího subjektu vyvolává otázku, kdo po dobu exkurze odpovídá za bezpečnost a zdraví žáků. Tuto odpovědnost nese dle ustanovení § 29 odst. 2 zák. č. 561/2004 Sb., školský zákon, ve znění pozdějších předpisů, škola, a

Jestliže se však subjekt, u kterého probíhá exkurze (ale také např. škola v přírodě, adaptační kurz atd.), smluvně zaváže k odpovědnosti za bezpečnost a ochranu zdraví (dále jen „BOZ“) žáků v rámci zajištění exkurze, pak z této skutečnosti plynou následující důsledky:

V případě, kdy škola sjednává zajištění exkurze u jakéhokoliv třetího subjektu (nejen výrobní závod, ale např. i veřejné instituce apod.), je proto třeba věnovat náležitou pozornost o tom, - zda škola, nebo poskytovatel exkurze - a

Pokud by se totiž poskytovatel exkurze smluvně zavázal vzít na sebe plnou odpovědnost za dohled a bezpečnost a zdraví žáků v průběhu exkurze a tento svůj smluvní závazek by nedodržel, jednalo by se o porušení smluvní povinnosti ve smyslu ustanovení § 2913 NOZ. Jak vyplývá ze samotného označení, vztahuje se toto ustanovení pouze na porušení smluvní povinnosti. Z tohoto důvodu nevyvolává důsledky případné jednostranné prohlášení poskytovatele exkurze o zajištění BOZ po dobu exkurze. Takové jednostranné prohlášení by nevedlo ani k přenesení odpovědnosti za zajištění BOZ ze školy na osobu, která jednostranné prohlášení učiní, ani k případné aplikaci ustanovení § 2913 NOZ.

Povinnosti k náhradě se škůdce zprostí, prokáže-li, že mu ve splnění povinnosti ze smlouvy Překážka vzniklá ze škůdcových osobních poměrů nebo vzniklá až v době, kdy byl škůdce s plněním smluvené povinnosti v prodlení, ani překážka, kterou byl škůdce podle smlouvy povinen překonat, ho však povinnosti k náhradě nezprostí.

Porušení smluvní povinnosti má přitom pro subjekt, který svou smluvní povinnost poruší, závažnější důsledky než porušení „prosté“ zákonné povinnosti (tedy např. porušení preventivní povinnosti podle ustanovení § 2900 NOZ).

V případě je to totiž poškozený (tedy škola uplatňující svůj regresní nárok), kdo musí prokázat, že škůdce porušil zaviněným jednáním (nedbalostně nebo úmyslně) svou zákonnou povinnost a v příčinné souvislosti s tím vznikla škoda (s ohledem na prvek zavinění se tedy jedná o subjektivní odpovědnost).

V případě porušení smluvní povinnosti jde však o odpovědnost objektivní, a tedy postačí (a není třeba prokazovat zavinění na straně škůdce). Je pak na samotném škůdci, aby se povinnosti k náhradě škody zprostil tím, že prokáže, že mu ve splnění povinnosti dočasně nebo trvale zabránila mimořádná nepředvídatelná a nepřekonatelná překážka vzniklá nezávisle na jeho vůli (tzv. vyšší moc).

Jestliže tedy dojde k o zajištění exkurze, ve které se poskytovatel exkurze zaváže převzít po dobu jejího průběhu plnou odpovědnost za dohled a bezpečnost a zdraví žáků, a následně v průběhu exkurze dojde ke vzniku škody nebo újmy na straně některého žáka z důvodu zanedbání dohledu nebo bezpečnosti, lze takovou škodu považovat za vzniklou v příčinné souvislosti s porušením smluvní povinnosti poskytovatele exkurze, a tedy za škodu, za niž poskytovatel exkurze odpovídá objektivně, tedy bez nutnosti, aby škola (při uplatnění svého regresu) prokazovala na jeho straně zavinění. Tím se výrazně zjednoduší procesní postavení školy v případném soudním řízení.

S ohledem na shora uvedené lze důrazně doporučit jednoznačné písemné vymezení práv a povinností školy a poskytovatele, zejména v případě zajištění dohledu a bezpečnosti žáků v průběhu exkurze.

V tomto článku jsme se pokusili nastínit některé situace, kdy škola - jako subjekt odpovídající žákovi na principu objektivní odpovědnosti - může uplatnit svou škodu spočívající v povinnosti odškodnit poškozeného žáka vůči skutečnému škůdci pomocí tzv. postihu (regresu). Variace takových situací je nesmírně široká, proto se článek zaměřil na potenciálně a zároveň takové, které nebyly projednány v některém z předchozích článků věnujících se tomuto tématu. V neposlední řadě se článek věnuje i možnosti posílení postavení školy v případném dokazování smluvním zakotvením práv a povinností s třetí osobou, která je potenciálním škůdcem.