Jak si pamatuji svého ředitele?

Já osobně mám na svého ředitele ze základní školy moc hezké vzpomínky. Měli jsme k sobě velmi blízko, a to nejen proto, že jsme byli s naším panem ředitelem sousedé. Ředitel byl takovým hnacím motorem, určoval dobrou atmosféru školy, její jasné zaměření. Podporoval různé akce, kterých jsem se jako žáček rád účastnil a jako větší s nimi pomáhal. Nejvíc se mi ale líbil jeho způsob motivace, každému z nás dal šanci být pochválen, i když jsme vlastně neuspěli. Například jsme se vsadili, že když dostanu z písemky z matiky jedničku, tak odhrabe od našeho domu závěje sněhu on, a když to jednička nebude, odhrabu sníh já jemu. No učil jsem se jak blázen, ale stejně jsem hrabal já (jedničku jsem nedostal). Ale matiku jsem se naučil, a ještě dostal pochvalu za ten sníh:-).

Ze svých osobních zkušeností, jak žákyně, studentky, tak zaměstnankyně, jsem vždy vnímala primárně ředitele jako osobnost. Měla jsem to štěstí, že vždy to byli lidé na svém místě jak odborně, tak lidsky.

Na sídlišti, kde jsem vyrůstal, jsem odstartoval svoji školní docházku ve zbrusu nové pavilonové škole, kam přešel jako ředitel starší pan řídící z malé venkovské školy. Byl to člověk staré školy, přísný, ale spravedlivý. Na lyžařském kurzu v sedmé třídě jsme litovali čtvrté družstvo začátečníků, kteří vyfasovali právě jeho a museli šlapat stromečkem sjezdovku, protože pan ředitel vleky pohrdal. V hlavě mi utkvěla jeho hodina dílen, kdy odložil sako a v zaštupovaných ponožkách bez pantoflí si stoupnul před nás na ponk, aby nám názorně ukázal, jak máme mít nakročené nohy při pilování. Byl to ryzí praktik. Když se teď při psaní tohoto odstavečku k němu vracím ve vzpomínkách, říkám si, zda v tehdejším normalizačním marasmu nás od okolních reálií dokázala odstínit jeho lidská přirozenost a principy, či zda to bylo spíše důsledkem mé dětské neschopnosti vnímat tehdy naplno svět dospělých. Nevím a jeho už se zeptat nemohu. Ať tak, nebo tak, pane řediteli, byl jste asi v mém životě důležitější postavou, než jsem si dokázal dříve připustit. Mávám Vám vzhůru!

Paní ředitelka mateřské školy, kterou jsem jako dítě navštěvovala, pro mne byla velkou autoritou. Moje optika dítěte ji vnímala jako obra, který má velkou moc a jde z něj strach. Nejsem si zcela jistá, zda optika zaměstnanců školy byla od té mojí, dětské, zásadním způsobem odlišná... Rozhodně jsem se pro práci v mateřské škole neinspirovala u paní ředitelky. Chtěla jsem pracovat v mateřské škole stejně jako paní učitelka Alenka. Byla prostě báječná - hodná, krásná, laskavá, princeznovská ... a navíc uměla pinkat oknem na zahradu pecky z třešňového kompotu, který jsme mívali k obědu:-).

Pana ředitele z vodňanské základní školy si nepamatuji, ale vím přesně, kde byla ředitelna a že před ní bývala nějaká socha či plastika, takže tak nějak jsem si ho ze začátku představoval. Vím, že nás pan ředitel vítal vždy společně před školou na nástupu 1. září. Tuším matně, že to byl šlachovitý a elegantní pán v obleku, jméno a podpis si dobře pamatuji z vysvědčení, ta jsem vždy rád prohlížel. Na píseckém gymplu byl pan ředitel mezi studenty o trochu více, ale ani tam jsme do styku moc nepřišli. Protože učil část třídy na nějaký elektrotechnický volitelný předmět, v mých očích trochu zcivilněl. To je vždy fajn. Potkali jsme se vlastně jen při udělení ředitelské důtky. Vyřešil to tehdy jako gentleman, byla zasloužená. Později jsme se rádi setkávali pracovně, já jako učitel a později zástupce ředitele, on napřed jako podnikatel a pak písecký místostarosta. Pár let kamarádím s jeho synem, což jsem se dozvěděl až nedávno, nikdy před tím mě nenapadlo, že by to byl jeho tatínek. A to se řekne malé město... Z toho všeho pro sebe vyvozuji poučení, že je dobře být mezi žáky a že je dobré být gentleman. A že pro žáky jsou mnohem důležitější kamarádi a učitelé než ředitel:-).

Soudruh ředitel na základní škole se jmenoval Kozel a kromě vysvědčení mi podepsal i pamětní list. Soudružka ředitelka na gymnáziu byla schovaná v ředitelně za rudým praporem a měla ruské jméno. Ruský jazyk učila druhou polovinu třídy, takže jsem znala jen její hlas s nezaměnitelným přízvukem ve školním rozhlase. Můj první „učitelský“ ředitel mě naučil naslouchat a mít otevřené dveře ředitelny. Dnes u nás ve škole statečně učí fyziku a i teď mě občas podpoří a připomene mi, co je důležité. A ještě jedna pro mě důležitá paní ředitelka - moje maminka - od které jsem získala nadhled i to, že kromě funkce má člověk i svůj osobní život.

Vzpomínky na ředitele nemám kupodivu skoro žádné, pravděpodobně proto, že byli zavření v ředitelně, která byla tajemným místem, kam se nikdo nechtěl dostat. Dokonce ani nevím, zda základní školy, kam jsem chodila, řídila žena nebo muž. Pamatuji si až na střední škole pana ředitele, kterému jsem se snažila občas navrhnout různá zlepšení pedagogického procesu, která zpravidla nebyla přijata. Zřídil ale ve škole kuřárnu na dvorku a automat na kávu, což jsem v adolescentním věku hodnotila kladně.

Ředitel sídlil v úplně jiné části města a učil jen minimum tříd, ale zastupoval ho zástupce, a to více než dobře - člověk, který svou roli zvládal s úsměvem, pokorou i přirozenou autoritou. Byl velmi vstřícný ke svým studentům, všechny znal jménem a byl i skvělý pedagog. Veselý, srozumitelný, otevřený. Nebál se ukázat nám všem své lidské vlastnosti. Byl to velmi skromný a zbožný člověk, všechno, i nepříjemné situace, řešil vždy lidským způsobem.

O tom, že má základní škola ředitele, jsem snad ani nevěděl. Veškerý svůj zájem jsem věnoval kamarádům a fotbalovému míči a na uvažování o tom, co dělá ředitel ve škole, mi nezbyl čas. Po dvou měsících svých gymnaziálních studií jsem již ředitele zaznamenal, a to díky tomu, že se v listopadu 1989 postavil na stranu studentů. Další ředitel mně byl sympatický především proto, že byl velmi podobný svému bratrovi Miroslavu Mackovi, kterého jsem znal z televize, kde v devadesátých letech často vystupoval. Více jsem si začal roli ředitele uvědomovat až ve školách, kde jsem pracoval jako učitel. Za celou svoji dosavadní pracovní kariéru jsem měl na ředitele velké štěstí, všichni byli inspirující lidé a já se dnes snažím z každého z nich použít to, co mě u nich oslovilo.

Na ředitele na základních školách, kam jsem chodila, si vůbec nevzpomínám. Byla to většinou taková mlhavá představa o někom, kdo je ukrytý v místě zvaném ředitelna, kam se člověk dostane jenom, když zlobí. Ředitelem a ředitelnou se spíše vyhrožovalo. Po pracovní a lidské stránce mě nejvíce ovlivnil ředitel Eugenio na mexickém gymnáziu. Byl to úplně jiný způsob prezentace a práce ředitele, než jaký jsem do té doby znala. Se studenty se znal, byl součástí a páteří školy, šel příkladem a inspiroval a do ředitelny se chodilo popovídat si, ne za trest.

Moje vzpomínka na ředitele je víc než líbezná. Chodila jsem do školy, kterou asi všichni znáte z filmu pana Zdeňka Svěráka Obecná škola. I když je pan Svěrák o 14 let starší, tak jsme asi zažili stejného pana ředitele, protože skvělý pan Hrušínský pod jeho režijním vedením tohoto dobrého člověka, učitele a ředitele ztvárnil dokonale a v rámci mých vzpomínek. Dostala jsem velký dar jak v osobě pana ředitele, tak natočením tohoto filmu. Děkuji.

Zajímavou zkušenost s ředitelem mám díky svému vlastnímu otci, který mi byl ředitelem na osmiletém gymnáziu. Některé situace (například výměna názorů na Studentském senátu při zachování nutného vykání) byly až humorné. Nicméně i tato zkušenost mě ovlivnila natolik, že jsem se i já vydala do pedagogického světa.

Pamatuji si svého ředitele ve třech momentech: Vždy v pánském obleku, uhlazený a upravený, noblesní muž. Vybavuje se mi jeho hlas ze školního rozhlasu a jeho hlášení. A když jsme se loučili slavnostně se školou ve smyslu, že už se sem nikdy nevrátíme... Pan ředitel ve svém projevu na tato slova reagoval vizionářsky, že se do školy vrátíme, jen v jiné roli, s našimi dětmi. Asi ho nenapadlo, že někdo z nás bude ředitelkou. Nevím, jak se dnes má a jestli ještě žije, ale vím, že dětský obraz ředitele se s tou dnešní realitou ředitele, kterou znám na vlastní kůži, nepotkává. Proto si kladu otázku: Jak si budou děti pamatovat mne jako ředitelku/zástupkyni?:-)