Škola vždy měla, má a snad i v budoucnu bude mít nezastupitelnou úlohu při vývoji a dozrávání dítěte v dospělého člověka. Od prvopočátku bylo úkolem školy vzdělávat, od dob J. A. Komenského se od školy očekává i výchovné působení na dítě, tedy formování jeho osobnosti. O obou rolích školy bylo sepsáno nesčetné množství textů, na tomto poli již není co objevovat.
Cena ředitelky školy
Mgr.
Renáta
Zajíčková
ředitelka Gymnázia mezinárodních a veřejných vztahů Praha
Každý učitel prošel teoretickou průpravou k tomu, jak nejlépe a nejúčinněji vzdělávat a formovat, tedy vychovávat mladého člověka. I přes tuto teoretickou výbavu každého učitele není vždy jednoduché plně využívat poznatky, které jsou k dispozici.
Praxe je prostě jiná.
Do reálného školního prostředí vstupuje mnoho proměnných, které celý výchovně-vzdělávací proces neplánovaně ovlivňují až komplikují. Ale i přes tyto skutečnosti má škola nezanedbatelný prostor, který
umožňuje všem učitelům či vychovatelům formovat mladého člověka žádoucím směrem, usměrňovat jeho projevy chování, spoluutvářet kvalitního člověka.
K tomuto účelu vznikl pojem etická výchova. V současné době je dokonce zahrnuta prostřednictvím průřezových témat osobnostní a sociální výchova (dále jen „PT OSV“) do rámcových vzdělávacích programů.
Nepochybně se všichni ztotožníme s potřebou začleňovat etickou výchovu do výchovného procesu ve škole. Situací, které pro tyto účely škola vytváří, je nepočítaně.
Záleží jen na konkrétní škole, konkrétním učiteli, jak vzniklou situaci využije k naplňování cílů etické výchovy.
Svým příspěvkem bych chtěla inspirovat kolegy k tomu, jak lze pracovat s etickou výchovou,
jak lze využívat metod etické výchovy k formování osobnosti žáka.
Pominu povinné začlenění okruhů a témat PT OSV do školního vzdělávacího programu. Popíšu zde akt, který vznikl jako přirozený důsledek výchovného působení školy na žáka.Každoročním vyvrcholením školního roku na naší škole je
společné setkání žáků, pedagogů a rodičů na zahradní slavnosti.
A právě při této příležitosti jako ředitelka školy
uděluji
Cenu ředitelky školy.
Toto ocenění naplňuje mnoho cílů etické výchovy, protože se dotýká téměř všech mravních stránek osobnosti žáka, pomáhá utvářet jeho hodnotovou sebeorientaci a rozvíjí etické kompetence žáka. Toto ocenění pomáhá vytvářet u žáků prosociální chování, tedy takové chování, které je
spontánní
, bez očekávání odměny, je zaměřeno na pomoc druhým lidem, skupinám.Žák s prosociálním chováním poskytuje fyzickou pomoc, službu, rád daruje, půjčuje, dělí se s ostatními, povzbuzuje, snaží se potěšit druhé, pozitivně je hodnotí, naslouchá jim, snaží se jim porozumět, je solidární, aktivně přistupuje ke společné věciapod.
A toto jsou vlastně kritéria, která rozhodují o tom, kdo bude vyhlášen žákem roku, kdo bude touto cenou odměněn.
Vzhledem k tomu, že jsme menší škola, není pro mě, ředitelku školy, nemožné znát každého žáka, sledovat projevy chování žáků v různých situacích, sledovat proměny, kterými žáci prochází, nenásilně, ale záměrně na jednotlivé žáky působit a usměrňovat jejich chování.Přestože povinností mám jako každý ředitel dost a dost, snažím se být mezi žáky co nejvíce, vnímám nutnost zúčastňovat se školních i třídních akcí, být v kontaktu s žáky a dávat jim najevo svůj zájem. Při výběru vhodného kandidáta na tuto cenu
nehraje v žádném případě roli prospěch žáka, rozhodujícím kritériem je především již zmíněné prosociální chování.
Jednou z metod etické výchovy je metoda názorného působení –
metoda mravního příkladu
. A právě působení reálných vzorů a modelů hraje v utváření prosociálního chování důležitou roli. Žáci by se měli s modelem vědomě ztotožnit, jde o záměrnou, cílenou a reflektovanou práci s modelem, vzorem. Žákům je tímto dáváno na vědomí, jaké chování se oceňuje. Jinou a touto cenou využitou metodou je
metoda usměrňování jednání žáka, konkrétně metoda odměny, pochvaly, ocenění eticky hodnotného jednání.
Podstatou metody je ocenění, pozitivní hodnocení žákova jednání.
Při udělování ceny vždy sdělím důvody, které mě vedly právě k výběru té či oné osoby,
okomentuji roli žáka v třídním a školním kolektivu, zdůrazním kladné vlastnosti.
Příklad
Cenu ředitelky školy jsem udělila žákovi, u kterého všichni pedagogové a nejbližší spolužáci zaznamenali neuvěřitelnou proměnu. Žák během tří let provedl sebereflexi svého chování. Z nekritického, sebestředného žáka se stal obětavý a empatický jedinec, který nezištně pomáhá třídní profesorce, spolužákům, asistentce školy apod., zajímá se o pocity jiných, podporuje slabší a méně vyrovnané spolužáky. Tuto proměnu v chování dítěte také nepochybně ovlivnily pozitivní interpersonální vztahy školy, vřelost a trpělivost třídní profesorky, individuální přístup k žákům, pěstování sociálních komunikativních dovedností jako je úsměv, pozdrav, naslouchání druhému, vzájemná úcta, dovednost poděkovat, vést rozhovor, dále otevřená komunikace, optimistický postoj k výchově dětí a v neposlední řadě vzory pozitivního chování dospělých.
Na závěr bych proto chtěla zdůraznit důležitost
prosociálně vyladěného školního klimatu, které má
výrazný vliv na formování mravní osobnosti žáka.
Vyhlašování žáka měsíce nebo udělování ceny ředitele, nazvat to můžeme jakkoliv, jsou jenom malým příspěvkem k vytváření takového školního prostředí.