Komunikace

Každý rodič to zná - snaží se zjistit, kdy bude třídní schůzka, zda má dítě napsaný domácí úkol nebo proč dostalo špatnou známku, a musí „lovit“ informace v nekonečném množství zpráv a aplikací. Školy dnes sice používají školní informační systémy, ale pro běžnou komunikaci s rodiči často sahají po jiných kanálech: e-mail, WhatsApp, SMS nebo i papírová oznámení. Výsledek? Roztříštěná komunikace, která ztěžuje práci učitelům, rodičům i vedení školy. Jak lze zajistit, aby byla komunikace mezi školou a rodiči nejen rychlá a efektivní, ale také bezpečná a přehledná? Klíčem k řešení je školní informační systém s integrovanou komunikační sítí, která propojí všechny důležité informace na jednom místě.

Jak si představujete spolupráci s rodinou? Takto? „Zítra si děti do školy přinesou listy z alespoň třech různých stromů. Budeme s nimi pracovat na výtvarné výchově.“ „Jak to, že...

Je jen málo škol, kde byste nezachytili větu: „S dětmi to ještě jakž takž jde, s těmi se domluvíte. Ale ti rodiče?!“ Ten povzdech je jednak častý, jednak realistický.

Dobré vztahy mezi rodinou a školou vedou ke spokojeným žákům a jejich dobrým výsledkům. Certifikace Rodiče vítáni garantuje vstřícné jednání mezi školou a rodiči a usnadňuje tak rodičům výběr školy. Jaká jsou kritéria a proč po své škole certifikaci požadovat, popisuje produktová manažerka Klára Stáňová.

Rodiče z komunitní MŠ a ZŠ Archa úzce spolupracují s vedením školy. Podílejí se na tvorbě rozpočtu a pomáhají s fundraisingem. Ve škole funguje sdružení rodičů, které provozuje mikrobus a pořádá velké komunitní akce. V době covidové krize tu vznikla i jakási „širší rada“ (smíšená skupina vedení školy, zástupců rodičů a pedagogů), která diskutuje důležitá strategická témata z různých úhlů pohledu. Participativní přístup se osvědčil a škola na něm začíná stavět dlouhodobou vizi spolupráce s maminkami a tatínky. Zástupci rodičů v této radě jsou i Petra Macháčková (PM) a Jiří Richter (JR).

Třístranné třídní schůzky, jejichž aktivním účastníkem je i samotný žák a při nichž učitel sehrává roli průvodce či facilitátora, neodmyslitelně patří k moderní škole současnosti. Přes možnou organizační náročnost mají nesčetné výhody, posilují spolupráci rodičů se školou, aktivní zájem dítěte o učení, ale i vztahy mezi účastníky konzultace. V tomto článku přinášíme krátké empirické ukotvení třístranných schůzek a zejména příklad dobré praxe ze Základní a Mateřské školy Tehov, kde třídní schůzky touto formou realizují již pět let a od školního roku 2023/2024 zvyšují kvalitu vzdělávání také postupným přechodem ze známek na formativní pojetí školního hodnocení. Tímto článkem chceme kromě ukázky inspirativní praxe dodat odvahu těm, kteří mají ze zavádění formativního hodnocení nebo tripartit obavy.

Ve svém profesním životě jsem se vyprofiloval v soukromém školství. Ve veřejném segmentu mě brzdilo příliš pomalé tempo změn spojené s komplikovanou školskou a komunální politikou. Naproti tomu soukromé školství mi dalo mnohem větší autonomii a svobodu - nejen při tvorbě vizí, ale také při jejich realizaci. Během dvaceti let jsem měl příležitost podílet se na vzniku tří soukromých škol, které jsem pomáhal založit a vést. Mým cílem vždy bylo posouvat školu vpřed, hledat a vytvářet prostor pro inovace a moderní přístupy ke vzdělávání. Myslím, že jsem v jádru podnikavý člověk, který se nebojí výzev. Baví mě objevovat nové cesty, učit se a hledat řešení. V různých osobnostních testech mi vychází zaměření na rozjezd jako silná stránka. Rád stojím u zrodu nových projektů a dávám jim směr. Právě proto vnímám práci v soukromém školství jako své místo na tomto světě.

Komunikace s rodiči během náboru není jen marketingovou technikou - je to první kapitola příběhu společné cesty rodiny a školy. Profesionální, autentická a citlivá komunikace v této fázi vytváří základ pro úspěšnou spolupráci v dalších letech. Pojďme se společně podívat, jak můžeme tuto cestu zahájit správně a efektivně.

„Vyjednávání není nic jiného než komunikace s cílem ovlivnit chování a jednání druhé strany.“ Slova Adama Dolníka, elitního vyjednavače s únosci, odborníka na terorismus, ale také lektora výcvikových kurzů a tatínka čtyř dětí, naznačují téma našeho rozhovoru. Fotografii Adama Dolníka můžete vidět v knihkupectvích po celé republice, jeho knižní rozhovor s Martinem Moravcem se stal nejen bestsellerem, ale hlavně knihou, ve které najdete soustu návodů na efektivní komunikaci.

České školství prochází zásadní proměnou. Místo memorování znalostí je kladen důrazna rozvoj kompetencí, které mají děti připravit na život v rychle se měnícím světě. Pro úspěch této změny je zásadní, aby ji pochopili i rodiče. „Pokud rodičům nevysvětlíme, co a proč se mění, budou od školy čekat to, co sami zažili. A to už dnes nestačí,“ říká Mgr. Marcela Murgašová, zakladatelka iniciativy Měníme osnovy. V rozhovoru popisuje, jak školám i rodičům pomáhat překonat strach ze změn, proč je partnerský přístup zásadní a co se můžeme naučit od zahraničních škol.

S rodiči našich žáků a žákyň pravidelně komunikujeme prostřednictvím zpráv v Bakalářích. Se dvěma zástupci z každé třídy, kteří tvoří hlavní výbor Spolku příznivců obchodní akademie, se pravidelně dvakrát ročně vždy před třídními schůzkami scházíme, abychom projednali novinky, zhodnotili uplynulé období a aby členové a členky výboru schválili využití finančních prostředků z fondu spolku, který tvoří příspěvky rodičů. Tito zástupci pak ve svých třídách o všem informují ostatní rodiče na následných třídních schůzkách.

Volba školy, ať už mateřské, nebo základní, je pro rodiče zásadní otázkou. Co všechno při volbě školy zvažují? A v souvislosti s tím: Na co má ředitel/ředitelka mateřské či základní školy cílit, aby získali co nejvíce nových dětí? Možná to zatím neřešíte, ale sami víte, že doba se mění, a i když teď máte zájemců hodně, příští rok to tak být nemusí. Shrňme proto zjištění studentů vysokých škol, kteří v rámci svých závěrečných prací mapovali položky, které rodiče upřednostňovali při výběru školy, a pojďme je využít ve školské praxi.

JAN MAREŠ Odpověď by měly dát školy, které moje děti absolvovaly. Moje pozice byla jistě, a to si řekněme otevřeně, ovlivněna tím, že jsem byl v pozici ředitele školy,...

Do školy a školního života neodmyslitelně patří kromě učitelů a žáků také rodiče žáků. Právě ti mají hlavní odpovědnost za výchovu a vzdělávání svého dítěte a mohou být pro učitele důležitými partnery. Komunikační trendy ve školním prostředí nastavuje učitel. Je zásadní vyhnout se mocenským nebo manipulativním komunikačním pozicím a žít také s rodiči žáků profesionální vztahy naplněné respektem, důvěrou a nezraňující konstruktivní komunikací. Cílem článku je zdůraznit význam respektující a transparentní komunikace mezi školou a rodiči, která vede k postupnému budování oboustranné důvěry a v konečném důsledku také k partnerské spolupráci.

Čas od času se setkáme s příklady, co nepatřičného, hloupého, či dokonce ošklivého řekli a udělali učitelé nebo rodiče. A určitě mnohé z toho je pravda. Nechme stranou skutečné hulváty a nevychovance v obou kategoriích a na druhé straně spektra jedince, co zdramatizují i opravdu zcela nevinnou banalitu, kterou mají navíc z druhé ruky. Kde spatřuji zdroje podobných přešlapů?

Děti jsou vnímavé a zvídavé. Všimnou si, když někdo vypadá jinak – má jizvu, flek na kůži, neúplný nos nebo odlišný tvar obličeje. A právě v těchto chvílích mají dospělí a pedagogové jedinečnou možnost naučit je, že odlišnost není něco, čeho je třeba se bát, ale něco, co k životu přirozeně patří. Vzhled totiž není překážkou – dokud nás nezačne odsuzovat společnost.

Školní poradenská pracoviště denně čelí citlivým tématům, hledají cestu mezi potřebami žáků, rodičů i učitelů. Pracují často pod tlakem, setkávají se se složitými vztahy, změnami i krizemi… to vše vyžaduje nejen odbornost, ale i schopnost naslouchat, klást dobré otázky a vést dialog. Koučovací přístup může být v tomto prostředí cenným nástrojem – nejen pro podporu jednotlivců, ale i pro budování zdravějšího systému školy. Následující rozhovor s Danielou Jezdinskou, která je ředitelkou Masarykovy základní školy a mateřské školy Černilov, vedoucí školního poradenského pracoviště a lektorkou AKADEMIE Libchavy, nabízí malou ochutnávku z terénu, jak může vypadat dobře fungující, spokojené ŠPP a jak k tomu přispívá koučovací přístup.

Kolik času mohou děti trávit u obrazovek? Jak se pozná závislost? Co dělat s dítětem, které se vzteká u počítačové hry? Jak se dorozumět s puberťákem, který hovoří jazykem influencerů a youtuberů? Jsou sociální sítě nebezpečné? Co když tam moje dítě narazí na obsah, který ho negativně ovlivní? Jak se konečně doma přestat dohadovat o počítači a mobilu? Opravdu jsou dnešní mladí pořád jen na mobilu a nic jiného je nezajímá?

V odpovědích na otázku „Jaké rozhovory jsou pro vás nejtěžší?“ se téma zpětné vazby objevuje neustále. Lidé zmiňují, jak náročné je dát upřímnou zpětnou vazbu, i když dobře vědí, že je potřeba. Vyprávějí o problémech s výkonem podřízených, které zůstávaly dlouho neřešené, a přiznávají, že když se konečně odhodlali něco říct, málokdy to dopadlo dobře. Kolega byl zaskočený, reagoval obranně, byl zklamaný nebo zraněný – a rozhodně ne motivovanější. Když se pak sečte náročnost samotného kroku dát zpětnou vazbu s tím, jaký má často negativní dopad, člověk si snadno řekne: Má to vůbec smysl?

Pro laickou populaci je učitel „ten, který něco učí žáky ve třídě“, případně hlasuje na pedagogické radě o „dvojce z chování“. Kromě vedení skupiny žáků je ale učitel sám členem řady skupin v různých orgánech školy a účastní se mnoha složitých jednání. Při nich se občas těžko hledá společná řeč. Času je málo, lidí hodně nebo málo, témata jsou složitá, pozornost kolísá a emoce rostou. V článku nabízíme facilitaci jako metodu, která s tím umí pomoct.