Duševní zdraví

Inovativní podpora dětského duševního zdraví v přirozeném prostředí školy a rodiny

Čím dál častěji se na nás obracejí učitelé s tím, že zachytili signály o možné sebevraždě svého žáka – ať se jim žák svěřil sám, napsal to na sítě a učitelovi to přišel říct jiný žák, nebo ho o tom informovali rodiče dotyčného žáka. A všichni očekávají, že učitel jako vysokoškolsky vzdělaný, schopný pedagog s nejednou zkouškou z psychologie si s touto zprávou poradí a najde způsob, jak takového žáka ochránit před sebou samotným, a samozřejmě ho u toho bude dál kvalitně vzdělávat. Pojďme se však podívat na reálné možnosti učitele.

Než se ponoříte do četby tohoto článku, zamyslete se, jaké pocity ve vás vyvolá myšlenka na pracovní den. Je to klid, podpora a důvěra, nebo spíš úzkost z nového pracovního týdne či obava z negativního hodnocení kolegů nebo rodičů? A jak vzpomínáte na školní léta? Cítili jste se přijímaní a podporovaní, nebo jste se báli udělat chybu a být jiní? Odpověď napoví, zda jste byli v psychologicky bezpečném prostředí.

Tento materiál školám pomáhá bezpečně a citlivě zavést schránku důvěry – prostor, kde mohou žáci a žákyně otevřeně sdílet své podněty, obavy nebo nápady.  

Každý školní rok začíná podobně. Září je měsícem očekávání, plánů, nadšení a energie. Vyučující přicházejí s novými nápady, žáci a žákyně bývají zvědaví a otevření změnám. Jenže s příchodem dalších měsíců se atmosféra často promění. První vlna euforie vyprchá a nastupuje každodenní realita – hromadící se úkoly, hodnocení, administrativa, vztahové výzvy ve třídě a komunikace s rodiči. Začíná se projevovat únava, frustrace a pocit vyčerpání. Co s tím?

Být učitelem znamená být průvodcem, oporou, organizátorem, psychologem i krizovým manažerem. V náročném školním prostředí se však může stát, že i ten nejzkušenější pedagog začne cítit tlak, vyčerpání nebo nejistotu. Jak poznat, kdy je čas vyhledat supervizi, kdy terapii a kdy si věci nechat „sednout“?

V základních školách sílí tlak na učitele. Pracovní nároky se zvyšují, počet kvalifikovaných pedagogů klesá a zátěž těch, kteří ve školách zůstávají, neustále narůstá. Nová longitudinální studie ukazuje, že pro stabilitu učitelského sboru je klíčová nejen prevence syndromu vyhoření, ale také cílená podpora pracovní schopnosti učitelů.

Přinášíme rozhovor se Zuzanou Libánskou, výchovnou poradkyní a členkou pracovní skupiny Wellbeing Partnerství pro vzdělávání 2030+.

Zaměřili jsme se na stále aktuální fenomén, který se týká většiny dnešních studentů – spánkovou prokrastinaci. Možná ji znáte i ze své praxe: žáci přicházejí nevyspalí, nesoustředění, podráždění. A přitom večer „jen chvíli“ scrollovali instagram nebo hráli hru. Co se za tímto chováním skrývá? A jak může škola pomoci?

Výzkumy ukazují, že smrt blízkého člověka u dětí do 15 let není výjimečnou událostí. Ztrátou a procesem truchlení projde 25 % dětské populace,1) a proto je třeba se tématu věnovat.

Truchlení je přirozený psychologický proces, kterým lidé reagují na ztrátu blízké osoby nebo jinou významnou životní změnu. Tento proces je individuální, avšak odborná literatura popisuje určité typické fáze, jimiž lidé během truchlení procházejí.

Klimatická změna ovlivňuje nejen přírodu, ale i psychickou pohodu dětí. K posilování jejich odolnosti může významně přispět škola – ať už rozvojem sociálních dovedností, předáváním znalostí, nebo zapojením do smysluplných aktivit s reálným dopadem.

Od první třídy děti učíme, aby uměly brzy samy a dobře psát, číst a počítat. Pro to, aby obstály v životě a cítily se v pohodě, však budou potřebovat ještě něco jiného. Něco, na co stále ve školství nezřídka zapomínáme. A to je schopnost regulovat vlastní emoce a umět fungovat ve vztazích s druhými.

V posledním článku letošní série se budeme věnovat tématům nežádoucího chování ve škole mezi žáky, sebepoškozování a suicidalitě. Všechna data prezentovaná v tomto článku pocházejí ze sběrů dat v rámci šetření duševního zdraví a rizikového chování žáků v Praze v letech 2016 až 2024. Výsledný datový soubor z posledního sběru v listopadu a prosinci 2024 po vyčištění čítal 10 238 respondentů. Anonymní dotazníkové šetření probíhalo na druhém stupni základních škol a na středních školách v Praze.

Ztráta milovaného člověka je pro dítě hlubokým a často nepochopitelným zásahem do jeho světa. Působí na jeho emoční prožívání, sociální vazby i celkové vnímání stability a bezpečí. Ztráta rodiče, sourozence, prarodiče nebo jiné důležité osoby významně ovlivňuje emoční, sociální i kognitivní vývoj dítěte.

Spánek patří vedle zdravé stravy a pohybu k základním pilířům zdraví. Ovlivňuje naši fyzickou, psychickou i sociální pohodu. Nedostatek kvalitního spánku může významně zhoršit naše zdraví i každodenní fungování – a to již od dětství. Proto jsme se rozhodli publikovat sérii článků zaměřených na zdravý spánek. V tomto prvním díle se zaměříme na aktuální výzkumy týkající se spánku dětí a dospělých.

Každý rodič si přeje, aby jeho dítě chodilo do školy, kde se nejen dobře učí, ale kde se také cítí v bezpečí, přijímané a podporované. Jenže co když se dítě ve škole dobře necítí? Co když má problémy s učením, obtíže v kolektivu nebo prožívá stres, který si nedokáže samo pojmenovat? Právě v takových chvílích může sehrát klíčovou roli školní poradenské pracoviště (ŠPP) - tým odborníků připravených pomoci nejen dětem, ale i jejich rodičům a vyučujícím.

Žijeme ve světě plném hrozeb. O některých víme a určitě nám nepřidávají na klidu. Žijeme ve světě, který se nebývalou rychlostí mění. Každou chvíli také někdo napíše zprávu na svůj účet a odhalit, co je pravdivé a co dezinformace, je pro nás složité, a pro děti dvojnásob.

Již po deváté proběhlo na přelomu listopadu a prosince 2024 výzkumné šetření na téma duševního zdraví a rizikového chování žáků druhého stupně základních škol a středních škol v Praze. Sběru dat v podobě dotazníkové šetření, které probíhá anonymně na jednotlivých školách, se zúčastnilo 11 657 žáků ve věku 11 až 21 let. Po vyčištění dat výsledný výběrový soubor čítal 10 238 respondentů.

V našem časopise jsme se již věnovali představení preventivních programů, které se neodehrávají klasicky ve školní třídě, ale zaměřují se na práci s rodinou či rodiči. Jedním z těchto programu je ChildTalks+, jenž je zaměřen na podporu dětí, jejichž rodiče žijí s duševním onemocněním (tzv. COPMI). S autorkou metodiky Karin van Doesum jsme si povídali o potřebách těchto dětí a jejich rodičů a o zkušenostech s podporou duševního zdraví v Holandsku.