Dokumenty - strana 140

Když se mluví o ukrajinských dětech a jejich vzdělávání, většina lidí si automaticky představí předškoláky a školáky. Velký problém ale do budoucna bude představovat integrace dospívajících. Ředitelka pražského Gymnázia Na Zatlance Jitka Kmentová s kolegy pro šestnáct z nich otevřela „ukrajinský nulťák“. „Bylo mi jich líto, a pokud jim stát za nějakých podmínek neotevře střední školy, je to časovaná bomba,“ říká.

Na stránkách Řízení školy se můžete již po několikáté setkat s osobností, která v současné době působí ve Stálé konferenci ředitelů (SKŘ). Jak žáky, pedagogy i kolegy ředitele vnímá PhDr. Mojmír Šemnický, MBA, ředitel Obchodní akademie Kroměříž? Čím se zabývá s kolegy v Sekci středních a vyšších odborných škol SKŘ, jejíž je předsedou?

Co všechno vlastně znamená volní inteligence? K čemu je dobrá a jak ji můžeme rozvíjet u sebe a u druhých? O tom všem jsem se bavila s Jitkou Kořínkovou, učitelkou angličtiny na SOU a lektorkou AKADEMIE Libchavy.

V minulé části seriálu o spolupráci učitelů jsme se zabývali úvodním nastavením činnosti metodických orgánů. V dnešní části se budeme věnovat obsahu jejich činnosti, která je jedním z předpokladů efektivního fungování. Zaměříme se také na postupný vývoj spolupráce i kroky změny v případě vzniku nových vzdělávacích týmů.

Jedním z evergreenů, který se na Lince pro rodinu a školu 116 000 objevuje, jsou stížnosti a stesky rodičů na všemožná jednání na půdě školy. V tomto článku bych se s vámi proto ráda podělila o postřehy, proč tomu tak je, a nápady, které mohou rodičům návštěvu školy zpříjemnit a naladit je ke spolupráci se školou.

V minulých dvou dílech našeho seriálu jsme mluvili o agemanagementu obecně, nyní nastal čas specifikovat ho pro jednotlivé věkové skupiny. Pro konstrukci otázek jsme využily Dům pracovní schopnosti (a tím i připomínáme Letní speciál Řízení školy 2022 zaměřený právě na agemanagement a wellbeing).

Většina pracovníků jsou přispěvatelé k plnění společného úkolu organizace a jde jim to docela dobře. Mezi nimi se však obvykle najde jeden nebo několik lidí, kteří vykonají větší díl práce, více se zaslouží o společný úspěch, vynikají mimořádně angažovaným přístupem, a tím zásadně posouvají věci kupředu. Budeme pro ně používat výraz hybatelé1) . Rozdíl mezi přispěvateli a hybateli je ve způsobu, jakým fungují: jak vidí svou roli, jak spolupracují se svými manažery, jak se vypořádávají s nepřízní a nejednoznačností a jak jsou ochotni se zlepšovat. Zásadní odlišností mezi přispěvateli a hybateli je přístup, jakým reagují na nejistotu a každodenní výzvy na pracovišti. Tím jsou míněny problémy, u nichž není zřejmé, v čí jsou kompetenci, nejasné role, nepředvídatelné překážky, pohyblivé cíle nebo dočasně vysoká pracovní zátěž spojená s hrozícími termíny. Hybatelé jsou ti, kteří v podobných situacích významně přispívají individuálně, ale mají také velmi pozitivní vliv na celý tým. To určuje míru jejich přínosu ke splnění úkolu a dopadu na celou organizaci.

Uvažuje-li se o zřizování středního článku (např. podpory MŠMT), je nezbytné mít dobrý přehled o středních článcích, které už v našem fragmentovaném a decentralizovaném systému existují. Jedním z takových středních článků jsou obce, v nichž specifickou kategorii představují obce s rozšířenou působností (ORP). Proto bylo za účelem vytvoření přesnější představy o činnostech a kapacitách obcí zřizujících školy provedeno na jaře a začátkem léta 2021 online dotazníkové šetření, v rámci něhož byly osloveny všechny obce zřizující školy včetně zástupců ORP z útvarů, které mají ve své gesci školství („odbory školství“). Tento článek se zaměřuje na popis potenciálu ORP plnit roli středního článku jakožto obecného konceptu podpůrné struktury pro školy bez vazby na současné či aktuálně plánované aktivity MŠMT, v kontextu personálních kapacit ORP, jejich aktuálního využití a s přihlédnutím k realitě systému škol v jednotlivých regionech.

Obávám se, že dělení na jádrové a rozšiřující kurikulum tak, jak je popisováno v dokumentu Hlavní směry revize Rámcového vzdělávacího programu, bude mít za následek další růst nerovností v českém vzdělávacím systému.

Vláda ve Strategii vzdělávací politiky České republiky do roku 2030+ vytyčila rozdělení výstupů na jádrové a rozvíjející jako jedno z opatření při revizích rámcových vzdělávacích programů.

Mezi normy, které dlouho nezohledňovaly změny v oblasti elektronické komunikace, patří i zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce. Současná pravidla doručování obsažená v § 334 až 337 podstatně omezují možnost elektronicky jednat v nejdůležitějších oblastech individuálního pracovního práva, protože právní předpisy kladou velmi přísné požadavky nejen na jednání samotného zaměstnavatele, ale i na součinnost ze strany zaměstnance. Sjednat pracovní smlouvu nebo rozvázat pracovní poměr elektronickými prostředky zcela v souladu se zákonnými pravidly je v řadě případů nereálné.

Změny za období říjen 2022 PhDr. Mgr. Monika Puškinová Ph.D. poradenské služby ve školství Sbírka zákonů Zdroj: www.mvcr.cz Vyhláška č. 306/2022 Sb., kterou se mění vyhláška č. 410/2005 Sb.,...

5 As 299/2021 – 43 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobkyně: Dobrovolný svazek obcí Boží Voda, se sídlem Rumburská 53, Liběchov, zast. Mgr. Luďkem Šikolou, advokátem, se sídlem Mezibranská 579/7, Praha 1, proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, se sídlem Zborovská 81/11, Praha 5, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 17. 9. 2021, č. j. 55 A 80/2020–48, takto:I. Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 17. 9. 2021, č. j. 55 A 80/2020–48, se ruší. II. Rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 4. 2020, č. j. 045873/2020/KUSK, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni náhradu nákladů soudních řízení ve výši 24 456 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Mgr. Luďka Šikoly, se sídlem Mezibranská 579/7, Praha 1. Odůvodnění: [1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 20. 4. 2020, č. j. 045873/2020/KUSK, zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil usnesení Městského úřadu Mělník ze dne 24. 2. 2020, č. j. 1095/ZP/20/NIVI, jímž bylo rozhodnuto, že žalobkyně není účastnicí řízení o žádosti o společné povolení na stavbu vrtané studny na pozemku parc. č. X v k. ú. L. a o povolení k odběru vody z podzemního zdroje. [2] Krajský soudžalobu jako nedůvodnou zamítl; uvedl, že při posuzování možného účastenství žalobkyně v uvedeném společném řízení dle § 94k písm. e) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (dále jen „stavební zákon“), bylo třeba zkoumat, zda mohla být žalobkyně stavbou studny přímo dotčena na vlastnickém právu k vodnímu dílu tím, že dojde k negativnímu ovlivnění vodního zdroje Boží Voda, tj. zda mohla realizace povolované studny ovlivnit kvalitu a množství vody ve zdroji Boží Voda. Správní orgány přitom postupovaly správně, když vycházely z doplněného dokazování

5 As 54/2021 – 31 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobkyně: VIDEON Networking s.r.o., se sídlem Palackého 1058/30, 669 02 Znojmo, zast. JUDr. Alešem Liskem, advokátem, se sídlem Fischerova 770/12, 669 02 Znojmo, proti žalovanému: Český telekomunikační úřad, se sídlem Sokolovská 219, 190 00 Praha 9, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 2. 2021, č. j. 14 A 71/2020–64, takto:Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 10. 2. 2021, č. j. 14 A 71/2020–64, se ruší a věc se mu vrací k dalšímu řízení. Odůvodnění: [1] Kasační stížností se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhá zrušení shora označeného rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí předsedkyně Rady Českého telekomunikačního úřadu (dále jen „předsedkyně Rady“) ze dne 26. 3. 2020, č. j. ČTÚ–16 934/2019–603, jímž bylo zčásti změněno a ve zbytku zamítnuto rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu, odboru pro jihomoravskou oblast, ze dne 7. 3. 2019, č. j. ČTÚ–455/2019–637/VI. vyř. – BaR (dále též „prvostupňové rozhodnutí“). [2] Rozhodnutím správního orgánu prvního stupně byla stěžovatelka shledána vinnou za spáchání přestupků dle § 118 odst. 1 písm. b) zákona o elektronických komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o elektronických komunikacích“), kterých se měla dopustit tím, že ve dnech 10. 3. 2018 a 10. 8. 2018 provozovala vně budov celkem pět vysílacích rádiových zařízení RLAN na kmitočtech v pásmu 5150 MHz až 5350 MHz, určená pouze pro použití uvnitř budov. Tímto jednáním stěžovatelka porušila čl. 2 písm. b) všeobecného oprávnění Českého telekomunikačního úřadu č. VO–R/12/09.2010–12, k využívání rádiových kmitočtů a k provozování zařízení pro širokopásmový přenos dat v pásmech 2,4 GHz

5 As 96/2022 – 45 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Viktora Kučery a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobce: P. N., zast. Mgr. Pavlou Henzelovou, advokátkou se sídlem Fibichova 1141/2, Olomouc, proti žalovanému: Ministerstvo spravedlnosti, se sídlem Vyšehradská 16, Praha, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 2. 2022, č. j. 9 A 102/2021–74, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. III. Odměna a náhrada hotových výdajů ustanovené advokátky Mgr. Pavly Henzelové se určuje částkou 4114 Kč, která jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do třiceti (30) dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhal zrušení v záhlaví označeného usnesení Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým byla odmítnuta jeho žaloba na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného. Tvrzený zásah spatřoval stěžovatel v tom, jakým způsobem žalovaný posoudil jeho stížnost na postup Krajského soudu v Ostravě jako povinného subjektu ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o svobodném přístupu k informacím“). [2] Dne 27. 10. 2020 adresoval stěžovatel Krajskému soudu v Ostravě žádost o poskytnutí informací, „pod jakou spisovou značkou byly vedeny trestí řízení proti panu V. H. a panu M. Š. (pobočka Olomouc)?“ Na tuto žádost odpověděl Krajský soud v Ostravě přípisem ze dne 4. 11. 2020 tak, že „lustrací výše zmíněných osob prostřednictvím interního systému Lotus Notes nebylo nalezeno u Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci žádné trestí řízení.“ V reakci na toto sdělení zaslal stěžovatel Krajskému soudu v Ostravě podání označené jako odvolání; v tomto podání stěžo

5 Afs 267/2021 – 21 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a JUDr. Viktora Kučery ve věci žalobce: Ing. M. V., zast. advokátem Mgr. Jakubem Kratochvílem, se sídlem AK Veveří 46, Brno, proti žalovanému: Finanční úřad pro Jihomoravský kraj, se sídlem nám. Svobody 4, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 5. 8. 2021, č. j. 62 Af 99/2017–141, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovaný je povinen uhradit žalobci náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ve výši 3400 Kč; tuto částku je povinen uhradit k rukám advokáta Mgr. Jakuba Kratochvíla do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: [1] Kasační stížností se žalovaný (dále „stěžovatel“) domáhá zrušení shora označeného rozsudku krajského soudu, kterým bylo zrušeno rozhodnutí stěžovatele ze dne 18. 10. 2017, č. j. 4303859/17/3001–80541–712314; tímto rozhodnutím – exekučním příkazem na prodej movitých věcí (dále jen „exekuční příkaz“), stěžovatel podle § 178 odst. 1 a odst. 5 písm. f) a § 218 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu (dále jen „daňový řád“), s použitím zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, nařídil daňovou exekuci prodejem nemovitých věcí k vymožení daňového nedoplatku žalobce. Předmětem exekuce jsou nemovité věci – pozemek p. č. XA o výměře 388 m2 (zahrada) a pozemek p. č. XB o výměře 316 m2 (zastavěná plocha a nádvoří), jehož součástí je rozestavěná stavba. [2] Nejvyšší správní soud ve věci rozhoduje opakovaně poté, kdy rozsudkem ze dne 14. 6. 2021, č. j. 5 Afs 90/2020–40, předchozí rozsudek krajského soudu ze dne 28. 2. 2020, č. j. 62 Af 99/2017–74, zrušil a věc mu se závazným právním názorem vrátil k dalšímu řízení. [3] V žalobě žalobce namítal mimo jiné prekluzi daňových nedoplatků uvedených ve výkazu nedoplatků, na jehož základě byl exekuční příkaz vydán, uvedených pod bodem 1 až 24; dále nam

4 Afs 200/2020–61 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Petry Weissové a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobkyně: FID Development, SE, se sídlem Chorvatská 1400/11, Praha 10, zast. Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem, se sídlem Na Florenci 2116/15, Praha 1, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství , se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 3. 2016, č. j. 13510/16/5300–22441–701848, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 6. 2020, č. j. 5 Af 43/2016–61, takto:I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. 6. 2020, č. j. 5 Af 43/2016–61, se zrušuje. II. Rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 29. 3. 2016, č. j. 13510/16/5300–22441–701848, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení o žalobě i o kasační stížnosti ve výši 24.456 Kč k rukám jejího zástupce Mgr. Marka Vojáčka, advokáta, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. [1] Finanční úřad pro hlavní město Prahu, územní pracoviště pro Prahu 10 (dále jen „správce daně“), vydal dne 19. 1. 2015 dodatečný platební výměr č. j. 305213/15/2010–52525–110521 (dále jen „dodatečný platební výměr“), kterým doměřil žalobkyni daň z přidané hodnoty za 1. čtvrtletí 2013 ve výši 0 Kč. Měl za to, že plnění, které žalobkyni poskytla insolvenční správkyně dlužníka CON INVEST a.s. na základě soudně schváleného smíru uzavřeného s žalobkyní v řízení o vyloučení majetku z konkursní podstaty, které spočívalo ve vyloučení rozestavěné stavby projektu „GOLF RESIDENCE KONOPIŠTĚ – I. ETAPA“ ze soupisu majetkové podstaty dlužníka CON INVEST a.s., v závazku insolvenční správkyně a tohoto dlužníka dále nedisponovat s předmětnou rozestavěnou stavbou a v uznání vlastnického práva žalobkyně k rozestavěné stavbě (dále jen „přijaté plnění“), za n

10 Afs 261/2020 – 49 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty a soudců Zdeňka Kühna a Jana Kratochvíla ve věci žalobkyně: Lenka Hronová, B. Němcové 210, Dačice, zastoupená advokátem Mgr. Markem Fikrem, Příkop 2a, Brno, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 5. 2019, č. j. 20517/19/5300–21442–711458, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. 7. 2020, č. j. 50 Af 13/2019–34, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobkyně (stěžovatelka) podle finančních orgánů neunesla důkazní břemeno ohledně přijetí a uskutečnění některých deklarovaných plnění, u kterých si nárokovala odpočet či osvobození od DPH. Podstatou kasační stížnosti je, zda správce daně je oprávněn odmítnout provést důkazy navržené daňovým subjektem k prokázání jeho tvrzení. [2] Dodatečnými platebními výměry ze dne 4. 5. 2018 doměřil Finanční úřad pro Jihomoravský kraj (správce daně) stěžovatelce za zdaňovací období prosinec 2013, leden – únor 2014, duben – září 2014 a prosinec 2014 daň z přidané hodnoty dohromady ve výši 1 956 016 Kč a penále ve výši 391 119 Kč. Stěžovatelka se odvolala. Rozhodnutím označeným v záhlaví žalovaný pouze upřesnil informace o splatnosti penále a ve zbytku odvolání zamítl. Stěžovatelka neuspěla ani se žalobou u krajského soudu, který žalobu rozsudkem zamítl. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného [3] Stěžovatelka se proti rozsudku krajského soudu brání kasační stížností z důvodů dle § 103 odst. 1 písm. a), b), d) soudního řádu správního. Konkrétně vznáší následující kasační námitky: 1) Napadený rozsudek je nepřezkoumatelný. Krajský soud se nevypořádal s žalobními námitkami. 2) Finanční orgány nedostatečně zjistil

3 Ads 243/2022 – 21 USNESENÍNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců Mgr. Michala Bobka a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobkyně: AMERFO o.p.s, sídlem Odlehlá 10/19, Brno, zastoupená JUDr. Mgr. Filipem Rigelem, Ph.D., advokátem se sídlem Teplého 2786, Pardubice, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. 8. 2022, č. j. 29 Ad 13/2020 – 171, takto:I. Řízení o kasační stížnosti se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemáprávo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: [1] Žalovaný (dále též „stěžovatel“) se kasační stížností domáhal zrušení rozsudku Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“) ze dne 30. 8. 2022, č. j. 29 Ad 13/2020 – 171, jímž bylo zrušeno rozhodnutí ministryně práce a sociálních věcí ze dne 6. 6. 2020, č. j. MPSV–2019/256007–513/2, a věc vrácena žalovanému k dalšímu řízení. [2] Dne 19. 10. 2022 bylo Nejvyššímu správnímu soudu doručeno podání stěžovatele označené jako „zpětvzetí kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 29 Ad 13/2020 – 171 ze dne 30. 8. 2022“. V něm stěžovatel prohlásil, že bere svou kasační stížnost zpět. [3] V souladu s dispoziční zásadou, jíž je správní soudnictví ovládáno, navrhovatel (zde stěžovatel) disponuje řízením nebo jeho předmětem. Může proto vzít svůj návrh zcela nebo zčásti zpět, dokud o něm soud nerozhodl [srov. § 37 odst. 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)]. Podle § 47 písm. a) s. ř. s. vzal–li navrhovatel svůj návrh zpět, soud usnesením řízení zastaví. [4] Z doručeného podání je zřejmé, že byla srozumitelně a určitě projevena skutečná vůle vzít kasační stížnost zpět. Podání bylo učiněno zaměstnancem pověřeným k jednání za stěžovatele v řízení o uvedené kasační stížnos

10 Afs 99/2020 – 47 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudce Jana Kratochvíla a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobkyně: TAAR, s. r. o., Budějovická 11, Veselí nad Lužnicí, zast. advokátem Mgr. Jiřím Mašlejem, V Podhoří 249/28, Praha 7, proti žalovanému: Generální ředitelství cel, Budějovická 7, Praha 4, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 1. 2019, čj. 4807/2019–900000–318, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. 2. 2020, čj. 57 Af 4/2019–150, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Celní úřad pro Jihočeský kraj (dále jen „celní úřad“) rozhodnutím ze dne 23. 7. 2014, čj. 42564–9/2014–520000–11, ve znění opravného rozhodnutí ze dne 24. 7. 2014, čj. 42564– 10/2014–520000–11, doměřil žalobkyni clo ve výši celkem 48 669 Kč v důsledku zjištění nesprávného sazebního zařazení zboží (tabáku) FCV Lombok (handstripped) grade C2L Crop 2013, 2000 kg netto hmotnost, FCV Lombok (handstripped) grade NL6 Crop 2013, 4320 kg netto hmotnost, DAC Burley (handstripped) grade RQ2 Crop 2013, netto hmotnost 180 kg, SAC Jatim (scrap) grade F34 Crop 2012, netto hmotnost 2500 kg, propuštěného do celního režimu volného oběhu rozhodnutím v celním řízení ze dne 12. 5. 2014, č. MRN 14Z520000166IGAK5, které bylo vydáno na podkladě elektronického celního prohlášení ze dne 12. 5. 2014, č. MRN 14 CZ520000166IGAK5, dle § 264 odst. 1 zákona č. 13/1993 Sb., celního zákona, a § 220 odst. 1 celního kodexu. Celní úřad současně předepsal žalobkyni z dodatečně doměřené částky cla podle § 251 odst. 1 písm. a) daňového řádu penále ve výši 20 %, tj. 9 735 Kč. [2] Proti rozhodnutí celního úřadu podala žalobkyně odvolání, o kterém žalovaný rozhodl rozhodnutím ze dne 21. 9. 2015, jímž odvolání zamítl a rozhodnutí celního úřa