RNDr. Jana Straková, Ph.D.

Obávám se, že dělení na jádrové a rozšiřující kurikulum tak, jak je popisováno v dokumentu Hlavní směry revize Rámcového vzdělávacího programu, bude mít za následek další růst nerovností v českém vzdělávacím systému.

V posledních měsících se hodně mluví o tom, že uzávěry škol během pandemie zvýšily nerovnosti mezi žáky s příznivým a méně příznivým rodinným zázemím. Ministerstvo školství chce zmírnit negativní dopady na znevýhodněné žáky prostřednictvím doučování. Cílem tohoto textu je se blíže podívat na to, co o dopadech uzávěr škol na jednotlivé skupiny žáků víme a zda existují nějaké poznatky o tom, jak vzniklé škody efektivně napravit.

Od konce minulého století se značně snížil podíl studujících v nematuritních oborech. Podíl mladých lidí, kteří opouštějí střední vzdělání s maturitním vysvědčením, se víceméně zdvojnásobil, spolu s tím se během poslední dekády ztrojnásobil podíl absolventů středoškolského studia, kteří nastupují ke studiu vysokoškolskému. Jejich podíl aktuálně dosahuje 60 % z věkové kohorty.

Od konce minulého století se značně snížil podíl studujících v nematuritních oborech. Podíl mladých lidí, kteří opouštějí střední vzdělání s maturitním vysvědčením, se víceméně zdvojnásobil, spolu s tím se během poslední dekády ztrojnásobil podíl absolventů středoškolského studia, kteří nastupují ke studiu vysokoškolskému. Jejich podíl aktuálně dosahuje 60 % z věkové kohorty.

Počínaje školním rokem 2016/2017 byl významně modifikován systém podpory dětí se speciálními vzdělávacími potřebami. Cílem této úpravy bylo umožnit, aby běžné školy získaly prostředky na to, aby mohly o takové děti dobře pečovat. Úpravě označované jako společné neboli inkluzivní vzdělávání se dostalo velké kritiky v médiích, kde byla opakovaně interpretována jako snaha zrušit speciální školy.

O spravedlivém přístupu ke vzdělávání se v České republice dosud mluvilo hlavně v souvislosti s víceletými gymnázii a se vzděláváním romských dětí. U víceletých gymnázií bývá zmiňována hlavně skutečnost, že v rozporu s původním záměrem neslouží pouze pro děti s mimořádným nadáním, ale často jsou navštěvována dětmi průměrnými, až podprůměrnými. U romských dětí bylo za nejzávažnější problém považováno jejich víceméně automatické vřazování do zvláštních škol určených dětem s lehkým mentálním postižením.

V souvislosti s novelizací školského zákona se opět rozbouřila debata o základních školách praktických. Nade vší pochybnost ukázala, že se v České republice nechceme vydat cestou většiny vyspělých zemí a usilovat o maximální začlenění všech žáků do hlavního vzdělávacího proudu.

Zaměstnavatelé opakovaně poukazují na to, že české ekonomice chybí kvalifikovaní techničtí pracovníci. Ve společnosti existuje sdílené přesvědčení, že tento nedostatek je potřeba řešit zvýšením účasti mladých lidí v odborném vzdělávání, zejména v učňovských oborech. Toto přesvědčení se promítá do vzdělávacích politik na národní i regionálních úrovních. Sílí tendence omezovat podíl studujících ve všeobecném vzdělání a v maturitních oborech.

Dokument „Strategie 2020“ zmiňuje podle mého názoru všechna aktuální témata vzdělávací politiky i problémy vyžadující řešení. Z dokumentu, jehož úroveň obecnosti je vysoká, samozřejmě nevyplývá, jak konkrétně budou problémy řešeny ani v jakém pořadí, tedy jaké problémy budou považovány za prioritní.

V letech 2009–2013 se ve 24 vyspělých zemích světa včetně České republiky uskutečnil Mezinárodní výzkum vědomostí a dovedností dospělých známý pod zkratkou PIAAC (OECD Programme for the International Assessment of Adult Competencies). Výzkum je součástí strategie OECD zaměřené na rozvoj a aktivaci dovedností a jejich efektivní využívání (OECD Skills Strategy) a tvoří doplněk k výzkumu PISA, který pravidelně zkoumá matematickou, čtenářskou a přírodovědnou gramotnost u šestnáctiletých žáků. Zatímco PISA zjišťuje, jak a co se žáci naučili, PIAAC zjišťuje, jak dospělí získané dovednosti dále rozvíjejí, jak je používají v životě a v práci a jaký z nich mají užitek.

Zahraniční experti již dlouho upozorňují na skutečnost, že český vzdělávací systém neposkytuje všem dětem stejně kvalitní vzdělání. Pozornost budí zejména nízké nároky kladené na žáky s diagnózou lehké mentální retardace, které jsou zmiňovány zejména v souvislosti s nižšími vzdělávacími výsledky a s nižším dosaženým vzděláním romských žáků. Dalším rozporovaným aspektem českého vzdělávacího systému, na jehož negativní dopady upozorňují všechny analytické zprávy OECD, je raná diferenciace vzdělávacích drah v podobě existence víceletých gymnázií.

V uplynulých desetiletích začaly být v řadě vyspělých zemí používány plošné testy jako jeden z důležitých nástrojů k zajištění kvality vzdělávání. Výkon žáků o těchto testech má často zásadní důsledky pro žáky, jejich učitele a školy, které navštěvují. Je podle něj posuzována kvalita práce učitelů, kvalita práce škol, testy jsou kritériem pro rozhodování o další vzdělávací dráze žáka.

Jedním z hlavních cílů mezinárodních výzkumů vědomostí a dovedností je vysvětlit, proč některé vzdělávací systémy dosahují lepších výsledků než jiné. Tento úkol se ukázal být překvapivě obtížným.