Lucie Kocurová

Mělo by se o smrti mluvit ve školách? Pokud ano, tak kdo, kdy a jak? Nezisková organizace Cesta domů kromě poskytování hospicové péče také vzdělává veřejnost i učitele v tématech spojených s umíráním. Nedávno vydala pro učitele brožuru Je smrt školou povinná…?!, která na spoustu otázek odpovídá ústy odborníků i běžných rodičů a učitelů, kteří se se smrtí setkali nablízko.

Patří lomené výrazy a goniometrické funkce k základnímu vzdělání? Podle Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání už 18 let nikoliv. Jenže realita je taková, že zhruba polovina učitelů matematiky tato témata v devítce probírá. „Myslí to dobře, ale napáchají tak spoustu škody,“ říká Tomáš Chrobák, učitel matematiky a tělocviku na ZŠ Baška na Frýdecko-Místecku, který působí i na Pedagogické fakultě Ostravské univerzity.

Všichni známe Česko z mapy v atlasu – hnědá značí hory, modrá řeky, zelená lesy. Nejlepší školou zeměpisu ale je, když opravdu vyrazíte, kus země si projdete a prohlédnete. A pokud oceníte i zajímavá historická nebo poutní místa a doporučená místa k noclehu, bude se vám líbit projekt dálkových tras napříč Českem Via Czechia, které vymyslel a vyznačil bývalý učitel tělocviku a biologie Jan Hocek.

Když Radmila Jedličková v roce 2011 nastoupila jako speciální pedagog v ZŠ Grafická v Praze 5, byla škola prakticky před uzavřením. O čtyři roky později se stala ředitelkou a dnes už naopak hrozí, že se všichni zájemci do tříd ani nevejdou. Ze školy, která byla z 90 procent romská, se stala škola v nejlepším slova smyslu pestrá. „Vsadili jsme na individualizaci výuky a otevřenou komunikaci,“ říká ředitelka Jedličková. „Jsme škola pro všechny.“

Začínala jako učitelka přírodních věd a psychologie, ale anglické školství jí nedávalo smysl. Lucy Crehan se vydala do světa zažít nejúspěšnější vzdělávací systémy na vlastní kůži. Vydala knihu Cleverlands, česky Chytrozemě, dnes se živí jako mezinárodní vzdělávací konzultantka a pracuje na další knize. „Baví mě sledovat rozdílnosti mezi jednotlivými zeměmi a jejich kurikuly a hledat, co funguje, a co ne,“ říká. V Česku Lucy Crehan vystoupila na konferenci Úspěch pro každého žáka.

Na český trh se chystá populární finská platforma pro výuku matematiky Eduten. Ta formou hry učí děti od 6 do 18 let nejen aritmetiku, ale také logické uvažování, řešení problémů a základy programování. Aplikaci dětem zprostředkovávají učitelé, kteří jim v ní zadávají práci a sledují jejich výkon. „Právě učitelům ušetří spoustu práce s vymýšlením gradovaných úkolů pro různé typy žáků a také s jejich opravováním,“ říká za tým vývojářů Makke Lepännen.

V Česku se nacházejí desítky škol, které jsou úplně nebo z větší části segregované, což znamená, že většinu žáků tvoří buď Romové, nebo děti ze sociálně vyloučených lokalit. Vytvořit segregovanou školu je mnohem jednodušší než potom situaci napravovat. Své o tom ví i Andrea Melechová Ruthová, ředitelka ZŠ Kamenná stezka v Kutné Hoře. „První krok ke změně bylo, když jsme si přiznali, že situace je alarmující,“ říká. „O to víc se teď musíme snažit být opravdu dobří.“

Estonsko má zhruba tolik obyvatel jako Praha, přesto je o něm ve světě vzdělávání často slyšet. Estonské děti se pravidelně umisťují na špičce všech žebříčků v matematice, přírodovědě i jazykových dovednostech. Země je navíc proslulá vysokou úrovní digitalizace. „Myslím si, že v Česku existují školy, které jsou skutečnými průkopníky inovací a jsou opravdu hodně daleko,“ říká výzkumný pracovník Mart Laanpere. „Naší výhodou ale je, že v Estonsku jsou víceméně všechny školy na stejné, a to velmi dobré úrovni.“

Vidět na vlastní oči horké gejzíry, velryby a polární záři, zažít čtvero ročních období během jednoho odpoledne a navíc nahlédnout pod pokličku jednoho z nejzajímavějších školských systémů na světě? To všechno se díky programu Erasmus podařilo žákům a učitelům ze ZŠ Chraštice. Jak cesta probíhala a co všechno pro ni museli v Chrašticích udělat, vyprávějí zástupkyně ředitele Alena Váňová (AV) a koordinátorka projektu Ladislava Míková (LM).

Když se mluví o ukrajinských dětech a jejich vzdělávání, většina lidí si automaticky představí předškoláky a školáky. Velký problém ale do budoucna bude představovat integrace dospívajících. Ředitelka pražského Gymnázia Na Zatlance Jitka Kmentová s kolegy pro šestnáct z nich otevřela „ukrajinský nulťák“. „Bylo mi jich líto, a pokud jim stát za nějakých podmínek neotevře střední školy, je to časovaná bomba,“ říká.

Kdysi přišel do Česka pracovat, aniž by tušil, že se po letech vrátí k oboru, který vystudoval. Nakonec tu ale využívá svoje pedagogické vzdělání a na ZŠ Lyčkovo náměstí v Praze učí matematiku a informatiku. Jeho ukrajinský původ se stal po únorové invazi ruských vojsk velkou výhodou. Dnes Valerij Prymak mimo jiné pomáhá s integrací žáků z rodin válečných uprchlíků.

Okresní Partnerství pro vzdělávání 2030+ momentálně vznikají v sedmi krajích Česka. Jejich cílem je mimo jiné zlepšovat vzdělávací výsledky žáků a zvyšovat rovné šance. První memorandum o spolupráci bude podepsáno v Tišnově 7. září 2022 a stvrdí spolupráci obcí Tišnov a Šlapanice z okresu Brno-venkov. Koordinátory jsou Libuše Beranová (LB), vedoucí projektu MAP Tišnov, a Jiří Hrubý (JH), vedoucí MAP Šlapanice.

Kromě metodiků prevence, výchovných poradců a školních psychologů se ve školách začínají objevovat i sociální pedagogové. „Propojujeme školu a výuku se sociálnem, tedy vztahy se spolužáky, učiteli i dalšími lidmi v okolí dítěte,“ říká Barbora Čapková, která pracuje jako sociální pedagožka v ZŠ Velké Hamry v Libereckém kraji.    

Zatímco služby a cestovní ruch v posledních dvou letech omezovaly svou činnost, zdravotnictví muselo fungovat na plné obrátky. „Studenti vidí, že zdravotnictví má stálou perspektivu a nabízí široké možnosti uplatnění,“ říká Alžběta Panáková, zástupkyně ředitele AGEL Střední zdravotnické školy a Vyšší odborné školy zdravotnické. O tom, že studenti „zdrávku“ považují za atraktivní, svědčí i to, že se působiště Alžběty Panákové neustále rozrůstá – během pěti let o dvě další pobočky a stovky studentů. Za svého působení ve funkci zástupkyně získala Alžběta Panáková cenu za mimořádný počin v soutěži Zlatá karabina.

Původně absolvovala chemické vědy na Přírodovědecké fakultě UK, získala doktorát z biochemie a učitelkou se stala vlastně náhodou, protože na doplňující studium šly její kolegyně z výzkumu. Nakonec se Monika Vašáková v učitelství našla, už jedenáct let je navíc zástupkyní ředitele ZŠ Špitálská v Praze 9 – a získala i ocenění Stříbrná karabina. „Mám ráda pestrost, kromě chemie mě baví i cizí jazyky a mimo jiné se vyznám také v účetnictví a daních,“ říká s úsměvem. „Já prostě ráda chodím do školy, takže ještě možná něco vystuduji, kdo ví?“

  „Chceme být školou pro všechny. Ne vždy je to jednoduché,“ říká ředitelka ZŠ Grafická v Praze Lucie Kocurová Vedla rozhovor, Ačkoliv má každé dítě zákonem zaručené právo na rovný...

Podle průzkumů až 40 % studentů pedagogiky nenastoupí do oboru a jde raději dělat něco jiného. Z těch, kteří nastoupí, pak až třetina během prvních let vážně zvažuje, že školství opustí. Hlavním důvodem je pocit nedostatečné podpory ze strany vedení a ostatních učitelů v prvních letech praxe. Co by tedy začínajícím učitelům pomohlo?

Ona žije v Praze, on v jižních Čechách. Ona učí přírodní vědy, on dějepis a češtinu. Přesto pravidelně spolupracují, sdílejí nápady, komunikují. Petru Boháčkovou a Slávka Horu spojuje chuť učit, jak nejlépe dokážou, vášeň pro zapojování ICT do výuky a také blog, který od loňského ledna společně píšou.