"Kdo jsem? Kam jdu?" Dáváme žákům a studentům prostor pro hledání odpovědí? - Jak funguje školní poradenské pracoviště oceněné za kariérové poradenství, 2. část

Výše uvedené výroky jsou konkrétní příklady „zakázek“ při využití služeb kariérového poradenství ve škole. Jedná se o žáky končící základní školu a žáky na střední škole. V následujícím textu bych ráda nabídla zamyšlení nad významem a smyslem kariérového poradenství ve školním prostředí (kde se opírám o výsledky výzkumů vztahu žáků a studentů k budoucnosti) a zároveň bych ráda sdílela zkušenost s poskytováním této služby studentům Gymnázia Jana Palacha v Praze.

Jak ilustrují uvedené citace, žáky a studenty, kteří se rozhodnou využít službu kariérového poradenství, můžeme rozdělit do několika skupin podle povahy tématu, se kterým k poradci přicházejí. První skupinu tvoří ti, kteří zatím vůbec netuší, jakým směrem se po ukončení školy vydat. Druhou skupinu tvoří ti, kteří již mají nějaké nápady či představy a potřebovali by podpořit v jejich bližším prozkoumání. Třetí část tvoří ti, již potřebují pomoci odlišit svá skutečná přání od očekávání okolí, případně pomoci s vybalancováním obojího, a skupinu čtvrtou pak tvoří mladí lidé, kteří jsou již rozhodnuti, co chtějí dále studovat či v jakém oboru pracovat, a potřebují více informací. U všech těchto uvedených skupin žáků a studentů je zřejmé, že o své budoucnosti přemýšlejí a potřebují podporu při řešení konkrétních témat z oblasti kariérového poradenství.

Z výzkumů, které byly prováděny v letech 2008-2014 (Menšíková, 2008; Pavelková, Purková, Menšíková, 2010; Vitošková, 2014), však vyplývá, že mezi žáky základních a středních škol se nachází velká skupina těch, kteří o své budoucnosti neuvažují a spíše žijí přítomnými okamžiky. Tyto výzkumy potvrzují trend posledních desetiletí (návaznost na výzkumy Pavelkové, Hrabala aj.). Vztah žáků a studentů k budoucnosti jsme zkoumali prostřednictvím metod na měření časové orientace (konkrétně jsme využívali Zimbardův inventář časové perspektivy - ZTPI - a Pavelkové Dotazník perspektivní orientace - PO-7). Výsledky získané metodou ZTPI ukazují na převahu tzv. hedonistické přítomnosti nad ostatními časovými dimenzemi a jejich kategoriemi. Prostřednictvím analýzy výsledků dotazníku PO-7 lze konstatovat, že mezi žáky a studenty na našich školách se vyskytuje velká skupina těch, kteří jsou spíše krátkodobě orientovaní a tzv. perspektivní orientace u nich ještě není plně rozvinuta, třebaže se již vývojově nacházejí ve věku, kdy by to bylo možné předpokládat (více v publikacích Pavelkové, 1990, 2002).

Co může absence budoucí časové perspektivy či nerozvinutí perspektivní orientace pro žáky a studenty znamenat? Zmíním jen několik příkladů: orientace na krátkodobé nebo bezprostřední cíle; snížená schopnost aktivně si plánovat a strukturovat budoucnost (neschopnost tvorby životních plánů a projektů); nízká tolerance k oddálení odměny, preference okamžitých „přitažlivých“ cílů před těmi hodnotnějšími a vzdálenějšími; snížená schopnost vnímat vztahy mezi prostředky a cíli a anticipovat budoucí události; snížená schopnost „sebereflektivně“ uvažovat o svém vzdělávacím a kariérním postupu; nepřijímání důležitých výzev okolí, které může brzdit osobnostní vývoj jedince; silná nerozhodnost (či přímo neochota se jakkoli rozhodování účastnit) v úvahách o budoucím povolání či dalším vzdělávání, případné učení se tzv. pro papír.

Autoři zabývající se pedagogicko-psychologickými aplikacemi časové perspektivy se shodují na tom, že žáci, kteří nemají vytvořenou perspektivní orientaci (Pavelková, 2002) nebo svůj život nevnímají v intencích budoucí časové perspektivy (například Nuttin, 1980; Gjesme, 1981), jsou méně angažovaní v učení a jsou méně schopni chápat školní úkoly v propojení s vlastním osobnostním rozvojem. Naopak žáci s rozšířeným časovým horizontem mají vyšší intenzitu motivace pro školní práci a učební činnost a rozšířenou motivaci instrumentální. Perspektivní orientace či budoucí časová perspektiva (respektive její rozvinutí) pomáhají žákům překlenout poměrně dlouhé období mezi školní přípravou a uplatněním v budoucím životě - posiluje smysl školní činnosti (Hrabal, Man, Pavelková, 1989). Vztah žáků a studentů k budoucnosti je tedy důležitým autoregulačním činitelem jak pro aktuální školní práci, tak pro úvahy o další vzdělávací a profesní cestě.

Nejen na základě výše prezentovaných výsledků pedagogickopsychologických výzkumů je tedy možné konstatovat, že zabývání se tématem kariérového poradenství na základních a středních školách má své velké opodstatnění. Za zásadní tedy nepovažuji otázku, ZDA tuto službu poskytovat, ale JAK ji poskytovat, abychom dokázali podpořit všechny zmiňované skupiny žáků a studentů s jejich individuálními potřebami.

V souladu s aktuálními zahraničními trendy v kariérovém poradenství (například Peavy, 2013), vnímám kariérové poradenství jako provázení klienta na cestě. Nepovažuji ho za úplné, pokud se omezí na realizaci jednorázové diagnostiky s následným rozborem či informováním o aktuálně otevíraných oborech středních a vysokých škol (ačkoli i to může být důležitou součástí tohoto procesu). Za podstatnější považuji poskytnutí prostoru pro vlastní aktivní a konstruktivní činnost - tedy pro ono „hledání odpovědí“. Je vhodné, pokud jsou nabízené formy a metody kariérového poradenství natolik pestré a rozmanité, že je možné vždy dle individuální potřeby klienta využít určitou „baterii aktivit“, které ho posunou na jeho vlastní cestě zase o kus dále. Za cenné považuji zejména takové činnosti, které žáky a studenty aktivizují a otevírají před nimi témata, která byla doposud jejich uvažování skryta.

Vzhledem k výše prezentovaným výsledkům výzkumu časové perspektivy si lze klást otázku, zda způsob vzdělávání žáků a studentů na školách podporuje tvorbu kvalitní orientace na budoucnost. Zda žáci a studenti získávají podněty pro aktivní strukturaci budoucnosti či impulsy k aktivnímu ztvárnění vlastní vzdělávací a profesní cesty (k tvorbě určité „mapy postupu“). Klademe před žáky a studenty dostatečně kvalitní a silné výzvy pro přechod od krátkodobé orientace k té dlouhodobější? Domnívám se, že poskytování služeb kariérového poradenství na základních a středních školách by mohlo významně přispět k rozvoji dovedností podporujících tvorbu kvalitní orientace na budoucnost.

Nezáleží na tom, s čím jsi přišel, ale s čím odcházíš. To je motto pro poskytování kariérových služeb na gymnáziu Jana Palacha, které reflektuje individualizovanost nabízeného poradenství, o což se snažím v první řadě. Mezi další zásady, které jsou pro nás podstatné, patří: komplexnost procesu provázejícího žáky po celou dobu čtyř let (poslední dobou roste zájem o služby ještě před nástupem na gymnázium, respektive před přijímacími zkouškami), zapojování rodičů či dalších členů rodiny do procesu (po dohodě s žákem), podpora sebepoznání žáků (různou formou) a sebereflektivních činností, tendence neomezovat se jen na poradenství k výběru vysoké školy, ale zahrnování dalších životních sfér a témat do poradenství (perspektiva celoživotní cesty), využívání moderních kreativních metod poradenství a jejich kombinování s „klasickými“ metodami a odpovídajícími diagnostickými nástroji. Opakovaně se ukazuje, že efektivní jsou takové služby, které jsou pevně spjaty s dalšími činnostmi školy (tedy nestojí někde na okraji a neposkytují se jen tehdy, „když je na ně čas“) a které jsou studentům dostupné tehdy, když je potřebují, a neustále reflektují měnící se trh práce a „svět venku“. V posledních letech začínají být u žáků gymnázia (ze své podstaty se jedná o teoretické studium) stále oblíbenější projekty a programy, kdy se mladí lidé mohou blíže seznámit s danými profesemi a s nároky, které obnáší jejich vykonávání.

Čeho se naopak snažíme vyvarovat? Za nevhodné považujeme udělování nevyžádaných rad (Myslím si, že bys měl/a nejprve zlepšit svůj prospěch, až potom uvažovat o vysoké škole.), rozhodování za klienta (Podej si přihlášku na historii, vždycky tě přece bavila!), preferování jednoho úhlu pohledu na „úspěch v profesi“ (Humanitní vědy tě neuživí!), posuzování žáka či klienta jen na základě školního prospěchu (Nemyslím si, že bys měl/a schopnosti na to, abys mohl/a vůbec uvažovat o studiu práv.), vystavování klienta porovnání s ostatními (Kateřina byla vždycky pilnější než ty, nedoporučuji ti hlásit se na tak prestižní školu jako ona.) a bagatelizování klientových strachů a úzkostí (i dobře míněných), které mohou s blížícím se koncem studia přicházet (Není čeho se bát, maturitu přece udělá každý.).

Nejdůležitější témata, kterým se v kariérovém poradenství pro studenty věnujeme, jsou:

Na základě těchto oblastí byla vytvořena i jakási „mapa aspektů rozhodování“, kterou je možné využívat při individuálním i skupinovém poradenství (v závislosti na zkušenostech žáků a na jejich aktuálních potřebách). Jako rámec kariérového poradenství využívám časovou osu (příklad na obrázku).

 

V loňském školním roce se nám podařilo zavést do nabídky aktivit pro studenty další prvek a tím byl tříměsíční sebezkušenostní kurz kariérového poradenství a osobního rozvoje. Kurz „Kdo jsem? Kam jdu?“ kombinoval prvky individuálního a skupinového poradenství, osobních skupinových setkání (vždy 120 minut) a e-learningu, zadávání strukturovaných úkolů i poskytování volného prostoru pro přemýšlení. Celkem proběhlo šest skupinových setkání. Díky online prostředí mohli žáci dle svého uvážení své úkoly sdílet, komunikovat s lektory i s ostatními účastníky, pracovat s elektronickými materiály (též s videi, odkazy aj.). Kurz vedly lektorky Veronika Vitošková (školní psycholožka a kariérová poradkyně) a Helena Jiránková (externí psycholožka), technickou podporu zajišťoval pedagog Pavel Červeňák. Formy práce byly různorodé a kladli jsme si za cíl zapojovat nejen kognici, ale také emoce, kreativitu a fantazii. Kurz byl dostupný zájemcům 1.-3. ročníku (probíhal v jarních měsících, kdy se žáci 4. ročníku věnují přípravě na maturitní zkoušku). Zájemci se na kurz přihlašovali dle vlastního zájmu, byl zcela dobrovolný, zdarma a nebyl hodnocen známkou. Abychom dostáli zásadám intenzivní práce, individuálního přístupu v kombinaci se sdílením ve skupině, omezili jsme počet účastníků na 14 žáků. Propagace kurzu probíhala na školním webu, v prezentačních materiálech školního poradenského pracoviště a osobně prostřednictvím školní psycholožky (prezentace ve výuce).

Žáci dostali na kurzu možnost přemýšlet o svých silných stránkách, schopnostech, dovednostech, o tom, co se v jakých životních situacích naučili, dostali prostor pro úvahy do budoucna, pro vyjadřování svých přání, snů a vytváření vlastní vize, dozvídali se, jak s úvahami o budoucí profesi souvisejí lidské hodnoty a preference. Zároveň byli seznámeni s důležitými informačními zdroji, získali přehled o pracovištích, jejichž pracovníci jim mohou pomoci například při rozvoji vlastního podnikání, aj. Tvorbou portfolia (což byl jeden z výstupů kurzu) se měli možnost naučit shromažďovat „důkazy“ o tom, co se v životě naučili, a díky práci ve skupině si měli možnost vylepšit prezentační dovednosti, naučit se poskytovat a přijímat zpětnou vazbu a navzájem se inspirovat. Současně byli žáci kvůli časovému rozvržení vedeni k plánování, rozvrhování a strukturaci vlastní práce. Mohli si tak vyzkoušet i zcela praktické dovednosti, které budou v budoucnu potřebovat (například zpracování životopisu). V kurzu byly využívány kreativní techniky a žáci byli vedeni k tomu, aby i výstup kurzu, tedy portfolio, odpovídal jejich osobnostnímu zaměření - měli volnou ruku ve volbě jeho zpracování (papírová či elektronická verze, video, audionahrávka, výtvarné či literární dílo aj.).

Příklady výroků studentů v závěru jednotlivých setkání kurzu:

Uvědomil jsem si, že mám bohatou minulost a mám na čem stavět. (Honza, 1. ročník)

Můžu se tu zamyslet nad tím, nad čím se normálně nezamýšlím. (Karolína, 1. ročník)

Uvědomila jsem si, že i maličkosti z mého života jsou zajímavé, a můžu o sobě smýšlet lépe. (Bára, 3. ročník)

Pochopila jsem, že chci opravdu hodně cestovat a nezůstat na jednom místě a být šťastná. (Marie, 3. ročník)

Zjistil jsem, že existuje mnohem víc možností osobního rozvoje, než jsem si myslel. (Honza, 1. ročník)

Uvědomila jsem si, že ať mám vizi jakoukoli, nechci měnit své životní zásady. (Zuzka, 2. ročník)

I když jsem skládala obrázky na Vision Board v rychlosti, stejně mi výsledný obraz dával nakonec smysl. (Barbora, 2. ročník)

Protože se svět profesí a práce v současném světě dynamicky mění, domnívám se, že je zásadní, aby na tyto změny reagovaly i služby kariérového poradenství. Naším cílem je přinášet klientům stále nové aktivity, rozšiřovat či inovovat nabídku, a to hlavně s ohledem na jejich aktuální potřeby. Taky je pro nás důležité reflektovat výsledky aktuálních výzkumů a inspirovat se trendy, které se osvědčily u nás i v zahraničí. Jsem velice hrdá na to, že naše služby ocenilo již třikrát centrum Euroguidance, působící při Domě zahraniční spolupráce, na soutěži Národní cena kariérového poradenství (v letech 2009, 2010 a 2012). Naše služby byly oceněny za přínos kariérovému poradenství v oblasti školství, neustálý rozvoj pracoviště a rozmanitost nabízených aktivit (Euroguidance, 2012).

ZDROJE