Učení venku odbourává stres u dětí

V českých školách a hájích funguje tento program od roku 1998 a v roce 2007 jsme se přidali k mezinárodní síti Learning About Forests²⁾. Účastníme se celosvětových kampaní (třeba při podzimní akci Sázení stromu pro mír) a sdílíme nápady se zeměmi ze čtyř kontinentů. V ČR je dlouhodobě zapojeno něco přes 320 škol. To dělá asi 800 učitelů a přibližně 15 000 žáků, což už je pěkná tlupa.

Především se základními školami, ačkoli v posledním roce se k nám přidalo i hodně mateřinek, protože je nalákala hravá prvňáčkovská metodika s lesní ponožkou³⁾, a pozitivní ohlasy od nich máme i na skřítkovskou metodiku pro druháčky⁴⁾. Kreativně si s dětmi poradí a vyberou si pracovní listy, u kterých nezáleží na čtení a psaní.

Zvládli, ale taky jsme mnohem více času po škole trávili venku, pohybem. A popravdě mám pocit, že mě škola dobře naučila potlačit potřeby těla (pohyb, protažení, pití a čurání), připravila mě perfektně na práci u stolu. Odtud ale plyne spousta "civilizačních" nemocí, a proto mi jako nejdůležitější přínos venkovní výuky připadá to, že je to zdravé. Kdybychom chtěli důvodů vyjmenovat víc, našli bychom výzkumy potvrzující, že venkovní učení u žáků posiluje vztah k místu jejich bydliště, že se zvyšuje jejich schopnost učit se (všechny předměty, nejen přírodovědné), odbourávat stres a budovat zdravější vztahy v kolektivu. Více zajímavých i překvapivých důkazů se dočtete v publikaci Petra Daniše Děti venku v přírodě: ohrožený druh?, která je volně ke stažení na https://jdeteven.cz/cz/publikace-ke-stazeni.

Loni jsme začali propojovat učitele, kteří učí venku jakýkoli předmět (včetně matematiky, jazyků, apod.). Aby se mohli vzájemně inspirovat, založili jsme k tomu účelu web www.ucimesevenku.cz, výměna nápadů probíhá i přes Facebook. Snažíme se zatím posbírat metodickou inspiraci a budeme rádi, když se podaří postupně přesvědčit i další učitele, aby si nějakou venkovní lekci zkusili. Pro ty, kdo vědí, že by je tento směr zajímal více, jsou na onom webu vyjmenované možnosti dalšího akreditovaného vzdělávání. Ambiciózním cílem, který si do dalších let klademe, je, aby venkovní výuka byla v ČR chápána jako "normální".

Učitelů se na to ptáme a jejich nejčastější odpovědí je, nijak překvapivě, čas - cesta ze školy do lokality podnětné pro učení a zase zpět do školy jim prostě něco zabere. Venkovní lekce také málokdy naplní jen 45 minut, takže je potřeba být domluvený s kolegy na výměně hodin, případně na to myslet již před tvorbou rozvrhu a vytvořit si aspoň jednou v týdnu dvouhodinový blok s jednou třídou. Snazší je to, samozřejmě, na prvním stupni, ale i na druhém stupni máme příklady učitelů, kteří v terénní výuce vidí hodnotu a dokážou ji realizovat. Co nám většina učitelů neřekne, ale může hrát roli, je to, že být venku viděn se třídou je přece jen trochu odhalení - není tam taková míra kontroly nad třídou a nad vlastním společenským postavením, lidé mě slyší mluvit na žáky a možná si říkají, že si místo učení venku hrajeme. A slýcháme také obavy spojené s rizikem úrazu dětí, zašpiněním se, potřebou dohánět později zanedbanou látku. Přes to všechno jsou mezi námi učitelé, kteří učí ročně 100 a více hodin venku, jako třeba v Plzni⁵⁾.

Věřím, že nejlepším specialistou je učitel sám - tedy jeho otevřená mysl, kreativní přístup k výuce a dětem - a možná nejdůležitější je důvěra, že venkovní výuka má smysl. Inspiraci už si pak najde snadno. Na www.ucimesevenku.cz jsou zmíněny semináře a lekce ke stažení a také výklad právního rámce, který učiteli dodá jistotu, že učit venku se smí.

Jako s každou novou věcí může být užitečné nepřepálit start a začít postupnými krůčky, s kratším časem venku na jednu aktivitu, později se lze dopracovat k celodenním venkovním projektům. Ze zkušeností otřelých venkovních pedagogů se totiž ukazuje, že i žáci si v podnětném prostředí potřebují zvyknout, aby byli schopni se začít soustředit na učení.

O reakcích dětí není v tomto ohledu potřeba moc diskutovat. Jeden prvňáček to shrnul slovy: "V lese honím listy, sbírám houby, pozoruji srnky, zajíce, veverky a je mi tam moc bezvadně." Navíc je venkovní prostředí pro žáky místem, kde využívají všechny své smysly, vznikají jim spontánně nové otázky a samozřejmě je to také zábava se spolužáky.

A zima a déšť? To záleží na vybavení dětí a nastavení učitele, jestli i dočasné nepohodlí chápe jako podnět k učení nebo se třeba obává reakcí rodičů. Je to individuální, ale inspirujeme se i v zemích, kde je z našeho pohledu velmi nevlídno, a vidíme, že to jde.

Tipy pro ředitele škol:

Více o programu najdete na www.lesveskole.cz.