Rozvoj učitelů musí někdo podporovat, usměrňovat a řídit. Nejde to jinak, žádný proces běžící samospádem nemůže být dlouhodobě úspěšný. Proto začnu zdánlivě zeširoka, leč jinak si to nedokážu představit. Základním faktorem pedagogického vedení je přece ředitel školy a je to právě on, kdo má na rozvoj učitelů zásadní vliv. Někdy tím, že jim umožní jejich vzdělávání či něco hradí z rozpočtu školy, někdy tím, že vytváří podmínky pro sdílení pedagogického procesu a spolupráci mezi učiteli, někdy tím, že společně s ostatními učiteli debatuje o tom, co by sbor potřeboval, aby mohl dobře dělat svoji práci. V neposlední řadě podporuje učitele i svým osobním příkladem. Proto začínám článek právě ředitelem školy.
Kolik papíru již zčernalo písmenky a slovy hovořícími o potřebě podpory ředitelů, o úskalích českého vzdělávacího systému. Ten nechává ředitele osamocené a nakládá jim na bedra další a další úkoly. Sice se začíná blýskat na lepší časy v této oblasti, ale to si nechám až na závěr článku.
Na závěr loňského roku mne napadlo zeptat se českých a pro zajímavost i slovenských ředitelů škol na to, co jim chybí, stejně jako co jim pomáhá být pedagogickými lídry a jakou formu podpory by (nejen v této oblasti) potřebovali. Nechtěl jsem totiž, abychom čekali na Godota a mluvili o neexistující podpoře ředitelů, a když najednou budou podmínky či trocha peněz, nebudeme vědět, jak by taková podpora měla vypadat.
Udělám krátkou vsuvku. Během loňského listopadu mne osud poněkolikáté zavál do Perejeslavlji ke Kyjevu, mám tam mezi řediteli i na univerzitě celou řadu přátel. Chtěl jsem využít času a domluvil si na odpoledne skupinu cca 20 ředitelů z okolí, abych si s nimi popovídal o jejich práci. V tu chvíli jsem si uvědomil znepokojivou věc. Když jsem začal klást otázky ohledně toho, jakou podporu by potřebovali, bylo docela ticho. Chvíli jsem nevěděl, zdali si rozumíme, zdali mne chápou, popř. zdali kladu srozumitelné otázky. Potom mi ovšem došlo, že tito ředitelé podobným způsobem nikdy neuvažovali. Ukrajinský systém vzdělávání sice pošilhává západním směrem, ale zvykové právo ředitelů škol, že se o jejich věci postará nadřízený činovník, je stále silné. I po delší době jsem z kolegů dostal názory jako "více peněz", "zastavit nesmyslné změny" nebo "snížení byrokracie". Ale to, jsem chtěl slyšet, to je nenapadlo. Připadalo jim jako z jiné sluneční soustavy, že by jim někdo pomohl se vzděláváním, vytvářel prostor pro návštěvy mezi školami, tedy podporoval jejich samostatnost a odpovědnost. Po této zkušenosti jsem byl zvědavý, jak se s otázkami poperou ředitelé čeští a slovenští. Naše vzdělávací systémy se sice pomalu vzdalují od sebe, ale společný základ, východiska a vzájemné interakce jsou pořád viditelné.
Moje dotazníkové šetření bylo realizováno na sklonku roku 2017 a bylo v něm pracováno s 616 dokončenými dotazníky. První otázka zkoumala pomáhající faktory. Cílem bylo zjistit, co skutečně řediteli v jeho pedagogickém vedení pomáhá. Otázka obsahovala osm faktorů, respondenti volili na škále a vybírali mezi hodnotami rozhodně ano - spíše ano - spíše ne - rozhodně ne. V grafu níže jsou zpracovány výsledky nejvýznamnějších faktorů, které jsou zajímavé v těchto jednotlivostech: Ředitelé škol spoléhají hodně sami na sebe, protože nejvíce kladně hodnotili faktor vlastní pedagogické praxe a vlastní profesní rozvoj, vzdělávání. Vysoce hodnocený faktor vlastní pedagogické praxe považujeme za důležité a pozitivní východisko vzhledem k úkolům, které pedagogické vedení ředitelům přináší.
Dále je možno konstatovat, že kromě tohoto mají zájem o svůj rozvoj a mohou (či chtějí) se opřít o svůj pedagogický tým. Bohužel mezi kladně působící faktory nepatří rodiče žáků (v 67,2 % případů odpověď ne a spíše ne), mnohem lépe než rodiče je hodnocen zřizovatel školy. Přitom během debat v ohniskových skupinách byl právě zřizovatel několikrát zmiňován negativně, jako aktér bez zájmu o pedagogické vedení, akcentující pouze byrokratickou složku věci. Je vidět, že zrovna vztah ředitelů škol a jejich zřizovatelů by si zasloužil další zkoumání, už kvůli velikému počtu zřizovatelů škol a z toho vyplývající rozmanitosti možných pohledů i modelů spolupráce.
Z dalších interakcí s řediteli školy vyplývá poměrně vysoká míra nespokojenosti se současným stavem a místy nastupující pocity bezvýchodnosti v oblastech, které již nejsou schopni sami ovlivnit nebo nenacházejí další možné řešení. Typickou ukázkou je personální situace, která shodně v obou hlavních městech přináší neřešitelné situace.
Graf 1 Faktory, které pomáhají v pedagogickém vedení, vlastní zpracování
Odpověď na čtyřbodové škále bylo možno doplnit volnou odpovědí v délce 250 znaků. Nejčastěji odpovídali respondenti takto: Řediteli v pedagogickém vedení školy pomáhají jeho osobnostní vlastnosti, spolupráce s ostatními ředitelkami a řediteli, preferována jsou setkání neformálního charakteru, komunikace, sdílení dobré praxe, elektronický informační systém, odborné časopisy, ale i rodinné zázemí. Skutečně nejvíce byla akcentována "sdílení", "spoluporáce" a "komunikace".
"... zdravý rozum jako základ pro udržení nadhledu při stále se množících nárocích a požadavcích na školu a ředitele..."
"... pomaha mi, že ostatné kolegyne z okolitých MŠ sú nápomocní a navzájom si pomáhame, vzájomnú komunikáciu a spätnú väzbu pokladám za veľmi dôležitú..."
"Pomáhá mi otevřená spolupráce ve vedení školy a komunikace se zaměstnanci. Rovněž spolupráce s některými kolegy řediteli."
"... výmena skúseností s inými riaditeľmi SŠ (pomáha viac ako oficiálne kontinuálne vzdelávanie organizované vzdelávacími inštitúciami a pracovné porady organizované zriaďovateľom)..."
Druhá otázka byla respondentům položena významově naopak, měli pojmenovat faktory, které pedagogické vedení ztěžují, komplikují. Nejsilněji jako komplikující faktor působí administrativní náročnost práce (96,4 % rozhodně ano nebo spíše ano), nejasná vzdělávací politika (92,7 % rozhodně ano či spíše ano) a nedostatek času (86,6 % rozhodně ano či spíše ano), který ovšem jistě souvisí s prvním faktorem. Za podotknutí stojí druhý nejsilněji hodnocený negativní faktor - nejasná státní vzdělávací politika -, jasně poukazující na nejistotu podmínek, ve kterých se ředitelé škol pohybují.
Stejně jako u první otázky byla respondentům i zde otevřena možnost volných odpovědí. V rámci doplňujících volných odpovědí byli často pojmenováváni nespolupracující rodiče, popř. rodiče nadmíru kritičtí či bázliví. V poměrně velkém množství případů bylo možno vycítit neochotu rodičů zapojovat se do nabízených aktivit školy (výzkumník ovšem nemá k dispozici rodičovské názory, proto by závěr byl pouhou spekulací). Stejně tak stále dokola zaznívají argumenty proti bující byrokracii, jeden ze zajímavých názorů byl ten, že přibývá institucí, vůči nimž má škola nějaké povinnosti. Respondenty trápí nejasná legislativa, špatné prováděcí předpisy či neustálé a zejména nepochopitelné změny, často k horšímu.
Co je znepokojivé, je pojmenovávaná přetíženost a patrné vyhoření ředitelů i jistá míra rezignace na situaci, která podle několika respondentů nemá v dohledné době řešení.
"... na pedagogické vedení školy téměř není čas..."
"... rodiče pracující ve školské radě pomáhají, ovšem většina rodičů se nijak neangažuje..."
"... pre štát a kontrolné orgány je dôležitejšie to, čo je na papieri, nie to, čo sa skutočne udeje.
Takmer všetko musí byť merateľné (kvantita), aj keď niektoré veci sa odmeriavajú len veľmi ťažko..."
"MŠMT a jeho podezřelá, nesmyslná práce (a spolupráce) pod tlakem neziskových organizací..."
"Nastavený systém školství nejvíce ztěžuje ředitelům právě pedagogické vedení školy, vše se sype na ředitele."
"Rozhodně bych začal velkou revizí všech písemných materiálů a pracovišť, která mohou po škole něco požadovat, a přenesl bych souhrnné informace jako povinnost na zřizovatele."
"V oblasti dalšího vzdělávání preferuji spíše zkušenosti ze zahraničních škol, a to přímé zkušenosti. Systém DVPP dle mého soudu nepřináší potřebné informace k efektivním změnám ve školství."
"Jsem ředitelkou rok. Neustále hledám informace, zjišťuji, jak je to jinde, jaké formuláře, co musím, co mohu - dokládat a zakládat. Administrativní zátěž je neuvěřitelná."
Jedním z klíčových slov výzkumného šetření bylo slovo "podpora". Z rozhovorů s řediteli, stejně jako z průběhu ohniskových skupin vyplývá, že ředitelé cítí velice nízkou míru podpory pro svoji práci, mají pocit osamocení a přetížení. Potřeba a nutnost podpory ředitelů vyplývá i z mezinárodního šetření TALIS i následných materiálů ČŠI. Z tohoto důvodu byla do výzkumného šetření začleněna otázka, jakou ředitelé v současné době cítí podporu ať už v taxativně vymezených faktorech, nebo v možnosti jakéhokoli doplnění v části pro volné odpovědi1).
Respondenti by nejvíce chtěli být podpořeni snížením byrokratické zátěže (97,7 % rozhodně ano či spíše ano) a větším objemem finančních prostředků (95,8 % rozhodně ano nebo spíše ano). Zajímavou skutečností je fakt, že vlastního mentora nepotřebuje více než polovina respondentů (57,5 %), přitom národní projekty MŠMT právě s mentorskou pomocí pro ředitele počítají a připravují její realizaci. Stejně tak není respondenty vyžadováno snížení vyučovací povinnosti, což má svoji logiku vzhledem k nastavení našeho systému, v němž jsou ředitelé škol pedagogickými pracovníky a mají za sebou několik let pedagogické praxe na pozici učitelů. Očekávatelně by v této oblasti byly jiné odpovědi od ředitelek mateřských škol, které mají vysokou míru přímé práce s dětmi, nesrovnatelnou s řediteli škol základních či středních.
Graf 2 Verbalizovaná žádoucí podpora, vlastní zpracování
Volné odpovědi měly generovat další oblasti, v nichž by respondenti cítili potřebu podpory ve své práci. Volná odpověď byla (opět) často využita více pro pojmenování negativních jevů. Nejčastěji byla uváděna potřeba dalších pracovníků. Respondenti se přitom dělili na dvě skupiny: jedna deklarovala potřebu dalších administrativních pracovníků či zástupce ředitele (tento požadavek byl akcentován u respondentů z malých či málotřídních škol), druhá skupina hovořila o potřebě odborných pedagogických pracovníků, jako speciálních pedagogů, psychologů či asistentů (názorově u ní můžeme vystopovat problémy spojené se společným vzděláváním). Napříč všemi respondenty byla pojmenovávána potřeba kvalitních učitelů, někteří respondenti ovšem uváděli potřebu jakýchkoli učitelů vzhledem k jejich pociťovanému nedostatku.
"Mě v současnosti nejvíc trápí otázka, jak se má zachovat ředitel školy, kterému jednoho krásného dne řekne učitel: ‚Hele, já už fakt dál přesluhovat nebudu, nezlob se, ale končím.' Přitom škola bude plná řádně přijatých dětí, zbývající učitelé budou mít úvazek i s přesčasy na hranici únosnosti. Co pak? Děti mají právo na vzdělání dle ŠVP na škole, kde byly řádně přijaty, a ředitel je odpovědný za zajištění výuky. O.K. Ale nebude mít učitele (jednoho, dva...), zbývá rezignovat. Ale ani tím se nic nevyřeší. Pořád tu budou ty bezprizorné děti ve třídě. Školský zákon, stejně jako poslanci, vláda, rodiče a vlastně všichni jaksi samozřejmě počítají s tím, že učitel ve škole vždycky automaticky bude. A když nebude? Na to žádné paragrafy ani metodické pokyny nejsou. Kdy se to bude řešit? Až to nastane? To už bude pozdě. A ono to nastane, o tom jsem přesvědčen. Někde za rok, jinde za dva za tři. A bude to katastrofa pro náš vzdělávací systém. Ale k původní otázce: co má nebo může ředitel dělat, když nemá koho poslat do třídy?"
Další formou podpory vyjádřenou ve volných odpovědích je podpora státu ve formě pořádných zákonů a prováděcích předpisů, popř. flexibilní právní poradenství, a dále jasná a přehledná metodika k inkluzi, transparentně nastavená pravidla.
"Nejednotně vykládaná legislativa. I samo MŠMT vykládá svou legislativu rozdílně. Když pak přijde ČŠI na kontrolu, závisí na tom, kdo přijde a jak co chápe. Vše by mělo být jednoznačně dáno. Pak lze kontrolovat, popř. postihovat."
"Velmi nás brzdí zavedení druhého cizího jazyka. Tímto krokem jsme přišli o většinu volitelných předmětů a slabým dětem přibyla další špatná známka na vysvědčení. Nevyhovuje nám podoba ŠVP. Neustále jen píšeme a doplňujeme a inspekci ani tak nezajímá výsledek jako papíry..."
"... na Slovensku súkromná firma vytvára rebríček škôl, čím zásadne deformuje školské prostredie. Nastáva honba za dobrým umiestnením v rebričku INEKO..."
"Spokojenost s VŠ je téměř nulová."
"Nezohlednění specifik málotřídek..."
"Každý do školy chodil, a tudíž jí rozumí..."
"Za posledných takmer 10 rokov, počas ktorých som vo funkcii, štát bez prípravy vytvoril celé nové oblasti, ktoré výrazne administratívne zaťažujú riaditeľov škôl (Kontinuálne vzdelávanie pedagogických zamestnancov vrátane Plánov kontinuálneho vzdelávania, Štátne a školské vzdelávacie programy, Pracovné zdravotné služby, Ochrana osobných údajov, Povinné zverejňovanie, Podnety podľa infozákona, Elektronické schránky, čoraz ťažšie a zložitejšie Verejné obstarávanie, ...). Na novú agendu pritom štát nevyčlenil žiadne ďalšie finančné prostriedky a väčšina škôl nemá financie na to, aby si zaplatili drahé súkromné spoločnosti, ktoré by robili agendu za školu. Obvykle preto ten istý počet (najmä administratívnych zamestnancov) ako pred 20 rokmi (niekedy aj menší počet) musí zvládnuť oveľa väčšie množstvo práce. Nepedagogickí administratívni zamestnanci pritom nie sú finančne motivovaní (majú takmer porovnateľnú mzdu ako nekvalifikovaní pracovníci, keďže minimálna mzda sa neustále zvyšuje) a obvykle nemajú ani vysokoškolské vzdelanie, keďže pre vysokoškolákov nie je táto práca zaujímavá. Vedenie školy je potom zavalené administratívnou prácou a vôbec sa nemá čas venovať pedagogickému vedeniu školy (hospitácie, vzdelávanie vlastných zamestnancov, analýza výsledkov školy, napĺňanie vízií a koncepcií školy a pod.)..."
"Slovenské Ministerstvo školstva evidentne nemá páru o tom, čo v skutočnosti školy potrebujú. Všetky relevantné pripomienky z radov bežných učiteľov idú do stratena, z praxe sa do reformy nezapracováva asi nič overené, stále nám posunie niekto svoju demagógiu podľa toho, ktorá strana rezort aktuálne riadi. Nám zostávajú oči pre plač..."
Na závěr ještě myšlenka o avizovaném blýskání se na lepší časy. Jeden z velkých národních projektů má podporu ve svém názvu. Projekt SYPO (systémová podpora) se bude věnovat učitelům i ředitelům. Moc věřím, že podpora bude směřována potřebným směrem, že plánovaná stálá konference ředitelů i další aktivity (osobně mi připadají logické, srozumitelné a užitečné) ředitelům skutečně pomohou. Je totiž na čase, aby z projektů zmizela zatěžující projektová idiocie - ředitelé totiž potřebují skutečnou podporu, nikoli byrokratické definice produktových rozpadů, stále podrobnější výkazy či formální hledání jakéhokoli vzdělávání učitelů, jak to nesmyslně vyžadují tzv. šablony.
1 Častým subjektivním poznatkem autora tohoto článku je skutečnost, že ředitelé dokážou špatně verbalizovat, jako podporu by ve skutečnosti potřebovali. Z průběhu hloubkových rozhovorů s řediteli gymnázií v říjnu 2017 vyplývá, že pod slovem "podpora" většinou vidí další vzdělávání či právní konzultace, skupina ředitelů základních škol v Kyjevské oblasti zkoumaná v listopadu 2017 v Perejeslavlji-Chmelnickém vůbec nedokázala formulovat, jakou podporu by ředitel potřeboval (bohužel to odráží direktivně nastavený systém tamějších škol - autor bude publikovat v průběhu roku 2018).