Milé kolegyně a kolegové, rád si ve svých článcích hraji se slovy, a je mi proto líto, když některé z nich postupně dostane negativní náboj, který si nezaslouží a za který ono samo o sobě vůbec nemůže. Ruku na srdce, v oblasti vzdělávání jich také několik máme – třeba kompetence, portfolio, kurikulum nebo sousloví školní vzdělávací program. A o něm si chci dnes s vámi povídat.
Slova za to nemohou aneb Školní kurikulum
PhDr.
Václav
Trojan
Ph.D.
lektor a autor publikací pro management škol
Je to více než 15 let, co školy a jejich učitelé dostali do ruky ohromný nástroj a příležitost v podobě možnosti vytvářet a naplňovat svůj vlastní, osobitý a smysluplný školní vzdělávací program. Příležitost podle mého soudu k tomu, aby podle svých vlastních představ a podmínek škola vzdělávala a kultivovala nejen svoje žáky, ale vlastně všechny osoby ve škole. Vím, nebyl to rozhodně jednoduchý úkol, vedl jsem v té době školu ve svém rodném Brně a pamatuji si celý ten proces velice dobře. Bylo to sousto, proč si to nepřiznat.
O to více mne mrzelo, že se v tolika školách z tvorby školního vzdělávacího programu stal strašák, formální, až nenáviděná práce a že tento zásadní dokument popisující cesty ke zlepšování učení žáků leží leckdy pouze v ředitelně, těší se na svých pár minut slávy při kontrole a učitelé o něm ani nevědí, natož aby s ním pracovali. Často jsem nerozuměl, proč tomu tak je. To je potom hodně smutný příběh. Pojďme se na věc podívat bez emocí.
Cílem práce školy v oblasti kurikula není pouhé vytvoření vlastního školního vzdělávacího programu. Tento dokument je plánem cesty, nástrojem komunikace pedagogického uvažování, vizitkou školy i vyjádřením množiny hodnot, kterým pracovníci školy věří. Dokument nemůže kvalitně udělat nikdo zvenčí, musí jít o společnou, sdílenou a reflektovanou práci všech pedagogů.
Přitom jsou patrny nesporné výhody, které tato příležitost přinesla do života škol. Vlastní školní vzdělávací program může reagovat na konkrétní podmínky teritoriální (střed velkého města, malé město, vesnice), personální, ekonomické, projevuje se typ budovy, (ne)existence pozemku vedle budovy školy, zahrady, blízký průmysl. Konkrétní podoba tohoto klíčového dokumentu, stejně jako způsob jeho naplňování patří k faktorům, které je škola jednoznačně sama schopna ovlivnit a ovlivňovat.
Dříve měla škola za úkol co nejlépe naplnit obsah učebních osnov celostátně platných. Je podle mne špatné, že na tuto skutečnost někteří pedagogové dodnes vzpomínají a kladně hodnotí přínosy jednotného postupu. Princip originálního školního vzdělávacího programu sestaveného přesně na podmínky konkrétní školy není českým objevem. Byly využity rozumné zahraniční zkušenosti, které ukázaly, že je to možná cesta, akcentující podmínky každé školy a umožňující rychlou profilaci škol. Čeští učitelé se ovšem dostali do mnohem většího tlaku, než tomu bylo dříve, a také vstoupila do hry konkrétní odpovědnost za konkrétní dokument, na což mnozí dříve zvyklí nebyli. Nebylo možné se skrýt za anonymního autora, nebylo náhle možné přenášet odpovědnost jinam než k týmu školy. Na tento argument přece sebevědomý učitel nemůže slyšet, co říkáte?
Jistě víte, že existují kritéria kvalitní školy sestavená Českou školní inspekcí. Klíčovými slovy této oblasti jsou srozumitelnost pro děti i dospělé, přehlednost, otevřenost a hlavně – jasné důkazy o tom, že se pedagogové se svým programem ztotožňují a samozřejmě s ním pracují. Nehledejte potom nic zvláštního na tom, když inspektoři ohodnotí vaši školu jako nevyhovující, pokud s ním nepracujete ve svých hodinách, nepodílíte se na jeho inovacích a prostě jej nemáte v krvi.
Některým škarohlídům rozumím. Ztotožnění se s výhodami vlastního kurikulárního dokumentu ve školách, tedy školního vzdělávacího programu, brání pořád to samé – špatná komunikace ze státní úrovně dolů, nevytvoření podmínek pro školy, které si s kurikulárním procesem nevědí rady, také ovšem problémy, které brání ředitelům stát se skutečnými pedagogickými lídry (nedostatek učitelů, objem činností, plíživý nárůst byrokracie a požadavků od velkého množství subjektů). Stejně tak chápu problémy dané stěhováním žáků či nesmyslným nárůstem střídavé péče a následné putování žáků mezi školami sem a tam. Výhod je ovšem nesrovnatelně více.
Ukázalo se, že povinnost a zároveň zajímavá možnost vytvoření tohoto dokumentu byla školami uchopena různým způsobem. Je namístě pokládat otázky, zdali tvorba vlastního kurikula nezastihla učitele nejen nepřipravené, ale také odborně nevybavené pro tuto náročnou práci a zdali tento proces život českým školám nezkomplikoval. Ukazuje se, že tlak na učitele v souvislosti s tvorbou originálních školních vzdělávacích programů pro každou školu byl poměrně vysoký. Reformu většina učitelů nepřijala za svoji a já přemýšlím, jak to postupně napravovat.
Školy si někdy stěžují na přetížení svého školního vzdělávacího programu, na velké množství faktů a přetěžování žáků. Nikdo je ale k tomu nenutí, popř. je v jejích silách program upravit, zjednodušit a učinit jej srozumitelnějším.
Zkusme se podívat na přínosy sestavení vlastního školního vzdělávacího programu:
*
Práce na ŠVP se dlouhodobě vyplatí.
*
Ušetříte čas, můžete se věnovat tématům, která jsou vám i žákům bližší.
*
Nezáleží na učebnici, máte možnost vytvářet vlastní materiály.
*
Můžete se doplňovat se svými kolegy, vyměňovat si témata (to, co je pro vás nezáživné, může zrovna vašeho kolegu velice bavit).
*
Poznáte se s ostatními učiteli, vytvoříte skutečný tým.
*
Nastavíte si v souladu s povinnými výstupy obecný obsah učiva, lépe budete schopni reagovat na aktuální události, v týmu si domluvíte, čím bude obsah naplněn.
*
Uděláte si program školy skutečně na míru.
*
Systém vyjádřil důvěru týmům pedagogických pracovníků, prostě jste dobří.
*
Profesně rostete a podílíte se na životě školy, budování.
*
Zohledníte svůj region a nejbližší okolí.
*
Podílíte se na vytváření nejdůležitějšího dokumentu školy.
*
Zapojíte svoji i týmovou kreativitu.
Co dodat a připomenout? Česká škola má jednu z nejvyšších hodnot kurikulární autonomie ze všech zemí, je legislativně vyjádřena povinností vytvořit a realizovat vlastní školní vzdělávací program. Ten je zároveň velkou výzvou umožňující přetavení této povinnosti do obrovské příležitosti pro rozvoj školy. Je správné jej chápat jako plán cesty, nástroj komunikace pedagogického uvažování, vizitku školy i vyjádření základních hodnot, kterým pracovníci školy věří. Tento dokument skutečně nemůže kvalitně vytvořit nikdo zvenčí.
Jak jsem již napsal – cílem práce školy není sestavení či pouhé napsání školního vzdělávacího programu. Jde o proces zlepšování učení žáků, vyrovnávání jejich šancí a podmínek, který prakticky nikdy nekončí. Držím vám palce a rád vám i celé sborovně pomohu nejen články, ale třeba přímo u vás ve škole.