Organizace Konsent se od roku 2016 věnuje prevenci sexuálního násilí a obtěžování. Skrze osvětové kampaně se snaží zábavnou formou bořit mýty, které jsou s tématem spojené, a ve spolupráci s odborníky připravila workshopy Když to chce pro základní a střední školy, které se věnují sexuální výchově. O výuce sexuální výchovy i mnohém dalším je rozhovor s Nelou Faltusovou z Konsentu.
Sexuální výchova jinak: cesta ke zdravějším vztahům
Nela
Faltusová
Jak by měla vypadat „sexuální gramotnost“ žáků?
Naše idea je taková, že budou mít žáci povědomí o tom, jak se v sexuálních vztazích chovat k sobě navzájem a jak komunikovat své potřeby v sexuálním styku. Výuku se proto snažíme ladit pozitivně a klást důraz na to, že je sex důležitá součást našeho života a zároveň je potřeba, aby požitek z něj měly obě strany.
V programech mluvíte o výuce sociální sexuální výchovy. Co si pod tímto termínem představit?
Sociální sexuální výchova je sexuální výchova zaměřená na sociální aspekty sexu, ne na ty biologické. Bavíme se tím pádem o zdravém navazování vztahů, komunikaci svých potřeb ve vztahu a při sexuálním styku nebo o prevenci sexuálního obtěžování a násilí. Škála témat, která se dají pod tento termín zařadit, je opravdu široká. Všechna však spojují sociální vztahy.
Na konci léta jste pilotovali nový projekt, který se snaží podpořit vyučující při výuce sexuální výchovy. Jaký byl o workshop zájem?
Zájem byl větší, než jsme čekali. Přihlásilo se hodně pedagogů a pedagožek, kteří se o téma dlouhodobě zajímají a chtějí se nějakým způsobem zasadit o změnu v této oblasti.
Má vůbec téma sexuální výchovy řešit škola? Není přece jen odpovědnost rodičů, aby s ním své dítě obeznámili?
V Konsentu si myslíme, že by sexuální výchova měla probíhat na obou frontách. Mít základ z rodiny je důležité. Nikdo ale nemůže zaručit, že se o sexu budou rodiče s dětmi bavit. Takže není jisté, že získají ucelenou představu o navazování vztahů a sexuálním životě. Z našeho pohledu je důležitá sociální sexuální výchova. Ta se zaměřuje na sociální aspekty sexuálního života, jako je navazování vztahu, komunikace o sexu s partnerem i odstraňování různých mýtů, které se vyskytují. Zároveň víme, že výuka v této oblasti může být pro některé vyučující něčím novým a že je těžké hledat na ni v rámci výuky prostor. Proto jsme se rozhodli vyučující v tomto nelehkém tématu podpořit.
Jak konkrétně vyučující podporujete?
Poskytujeme jim materiály k výuce. Lekce zároveň dáváme volně k dispozici na našem webu (https://konsent.cz/ – pozn. red.) spolu s instrukcemi a samozřejmě odpovídáme pedagogům na jejich dotazy.
Jaké oblasti vaše lekce pokrývají?
Původně jsme měli definovány čtyři, ale během srpnového pilotování se nám spolu s učiteli podařilo najít celkem jedenáct tematických oblastí. Těmi jsou souhlas k sexuální aktivitě, mýty o pohlavních orgánech, genderové stereotypy, sexuální orientace a genderová identita. Také respekt, sexuální obtěžování, pornografie a zasílání intimního obsahu. Jsme si však vědomi, že aby byla všechna tato témata pokryta v rámci jednoho školního roku, muselo by se jednat o regulérní předmět. Výhodou rozšíření témat je však větší možnost výběru pro vyučujícího, který si může zvolit, co je pro jeho třídy nejpalčivější, a rozvrhnout si to i do několika let.
Co potřebují učitelé k tomu, aby mohli kompetentně učit sexuální výchovu?
Podporu školy, dostatečné podklady a materiály a ještě jednou podporu školy.
Jak by měla dobrá podpora školy vypadat?
To se samozřejmě může lišit škola od školy. Zásadní je, aby byl na výuku tohoto předmětu dostatek prostoru, což v současné době na většině škol není. Jedná se ale o problém, který by bylo vhodné řešit rámcově, nejenom na úrovni jednotlivých škol.
Máte představu ideální formy výuky sexuální výchovy?
Zatím jsme stále ve fázi, kdy se na ideální formu snažíme přijít. Za nás je důležité, aby se studující seznámili se sociálními aspekty sexuálního života a byli pak schopni své znalosti využívat v běžném životě. Takže například budou vědět, že věci v pornu nejsou reálné. Nebo si budou uvědomovat význam toho, aby byl sexuální styk vždy konsenzuální, a naučí se hlídat své hranice. Jakou formou bude taková výuka probíhat, už pak záleží na možnostech školy. Samozřejmě by z našeho pohledu bylo nejlepší, pokud by sexuální výchova byla samostatným předmětem, ale v současné době je téměř nereálné něco takového požadovat. Za dobrou alternativu považujeme průřezové vzdělávání.
Můžete uvést podařený příklad z praxe?
Moc se mi líbil přístup jedné pedagožky, která se nám do projektu hlásila. Sama si vyhledala webové stránky kanadské neziskovky (https://teachingsexualhealth.ca – pozn. red.), na kterých jsou k dispozici lekce sociální sexuální výchovy pro několik ročníků základní školy, sama si je přeložila a učila podle nich ve svých hodinách. Důraz na proaktivitu vyučujících je kladen i na těchto kanadských stránkách, protože ani v Kanadě není hodinám sexuální výchovy věnován dostatek prostoru. Rádi bychom se v budoucnu dostali na úroveň našich kanadských kolegů a připravili pro vyučující takto rozsáhlou podporu a metodologické podklady.
Popsala byste jednu lekci, která by mohla sloužit jako vodítko pro učitele, kteří se chtějí do výuky sexuální výchovy pustit, ale nemají s ní žádnou zkušenost?
Způsobů, jak uvedená témata vhodně otevřít, je určitě více. My využíváme interaktivních metod a otevřené diskuse. Jako příklad jedné z námi připravených hodin mohu uvést lekci o souhlasu. Zkraje hodiny se se studujícími bavíme o tom, co souhlas k sexuální aktivitě vlastně je a co si pod tímto slovem představují oni. Skvěle se nám v této souvislosti osvědčilo video, které je dostupné na YouTube pod názvem Tea Consent. Jde v něm o souhlas k sexu přirovnáváním k souhlasu s nalitím šálku čaje. Rozhodně doporučuji. Dále se se studujícími bavíme o souhlasu k jiným aktivitám, třeba o souhlasu k odjezdu na tábor. Jde nám o to, aby si žáci uvědomili, že se jedná o souhlas jako každý jiný a že v každodenních situacích, jako je například už zmiňované nalití čaje, jim také přijde normální souhlas získat, ne někomu nutit čaj násilím. Následně jim pouštíme několik videí, na kterých je zobrazen pár, u kterého to vypadá, že se zrovna na sexuální aktivitu chystá. Ne na všech videích je ale aktivita konsenzuální. Společně se studujícími rozebíráme, zda byly situace zobrazené ve videích v pořádku, či nikoliv. Videa jsme natáčeli speciálně pro účely této lekce a budou dostupná na našem webu v průběhu příštího roku. Na závěr lekce společně se studujícími shrneme, co to tedy souhlas k sexuální aktivitě je a co jsme se v rámci hodiny vlastně naučili.
A které offline zdroje lze využít pro přípravu?
Z offline zdrojů bych rozhodně doporučila knihu Respekt: Všechno, co kluci potřebují vědět o lásce a sexu od Intiho Chaveze Pereze. Původně je určena dospívajícím chlapcům, ale myslím, že by si ji měl přečíst úplně každý bez rozdílu věku nebo pohlaví, a nemusí se jednat ani o vyučujícího sexuální výchovy.
Rozhovor vedla Markéta Beková, redaktorka, dříve šéfredaktorka magazínu Perpetuum a tisková mluvčí Scio.