V minulém čísle měsíčníku (5/2022) jsme si představili první kroky ve výuce dětí s odlišným mateřským jazykem (OMJ). V druhém článku se podíváme na to, jaký je rozdíl mezi češtinou pro české děti a pro děti s OMJ. Z toho pak vyjdeme při představení komunikační metody na příkladu první lekce.
Rozdíl mezi češtinou pro Čechy a češtinou pro děti s OMJ
Mgr. et Mgr.
Radim
Ošmera
lektor cestiny pro deti a dospele cizince a didaktik cestiny jako ciziho jazyka na MU Brno
O jazyku vs. jazyk
Začneme na první pohled banálními konstatováními. Nicméně z nich je třeba vyjít, abychom mohli popsat to, co je pro výuku podstatné. České děti se učí o jazyku. Děti s OMJ se učí jazyk.
Představme si situaci v první třídě. Do třídy přichází dvě děti. Jedno česky umí, druhé nikoliv. To první, říkejme mu Toník, se učí číst a psát. Učí se zapsat to, co umí říct. Zhruba šest let se učil jazyk, který nyní po zbytek života bude kultivovat. Bude se o tomto jazyku učit, bude nabírat novou slovní zásobu, kterou bude vkládat do již naučených gramatických struktur. Naučí se například slovo vlastivěda. To mu svým zvukem připadá blízké, přestože slovo vlast ani věda nikdy nepoužil. Končí na -a, takže jej bez velkých pochyb bude skloňovat jako další slova končící na -a (maminka, babička…). Již od 2. až 4. roku je mu jasné, že tato slova patří do kategorie žensk