Umíte si představit redakční práci v samizdatu v době normalizace? Co se vám vybaví pod pojmem zakázaná literatura? Jaké znáte zakázané autory a co jste od nich sami četli? Tušíte, jak se žilo v rodině disidenta či vyšetřovatele tajné policie? To všechno jsou otázky na docela složitá témata. Přitom zdaleka ne každý, kdo žil ve 20. století, se sám k samizdatu vůbec někdy dostal nebo měl přístup k různým skupinám společnosti.
I proto je tak těžké si uvědomit vše, co se kolem řady lidí dělo a jaké to mělo dopady na život jejich rodin a přátel. A o to složitější je představit tuto normalizační dobu mladým lidem žijícím v současnosti, kteří si dnes mohou číst cokoli, co kdy bylo vydáno, kteří se mohou potkávat i s autory textů a sami se autory stát – třeba díky sociálním sítím. Srozumitelné odpovědi na výše uvedené otázky dokáže jim i dalším zájemcům přinést jeden z nejnovějších online zážitkových workshopů organizace
Post Bellum s názvem „Tak tohle neprojde“.
Ano, čtete správně – online zážitkový workshop! Pro mnohé je těžko představitelné, že se zážitkový workshop může odehrávat i na dálku prostřednictvím online platformy. Nová doba, dostupné moderní technologie i složitost výuky na dálku v období pandemie ale daly vzniknout právě i takto specifické variantě zážitkových workshopů v online prostředí. Pro každý z workshopů upravených pro online uvádění přitom platí naprosto stejná pravidla jako pro jiné klasické zážitkové workshopy společnosti Post Bellum . To znamená, že i online workshopy procházejí testováním a připomínkováním, než se dostanou do portfolia nabízených workshopů. Jak si tedy takový online workshop představit?
Jak v reálu vypadá online zážitkový workshop
Po úvodním představení lektorů a pravidel se připojení účastníci dozvědí základy práce ve webové aplikaci Zoom určené přímo pro online setkávání. Vzápětí už se ale s pomocí koláží fotek a dobové hudby ocitají všichni v Československu v polovině 80. let 20. století… Za zvuků kapely Garage se před nimi objevují fotky z prvomájového průvodu z roku 1986, záběry na fronty před knihkupectvím, poloprázdné obchody, tajní i uniformovaní policisté, hippies na Karlově mostě či bytové semináře… V minutách, kdy se na obrazovkách zprostředkovává atmosféra 80. let, se píší asociace na to, co studenti vidí a slyší. Následuje rychlý kvíz k základnímu pojmosloví. Lektoři díky tomu během okamžiku vědí, nakolik daná skupina tuší, co znamenají slova jako třeba disent, normalizace či státní bezpečnost, a mohou tyto pojmy studentům dovysvětlit.
Jak například vypadá editace a cenzura samizdatu v podání studentů workshopu „Tak tohle neprojde“
Jsem Petr Dudák, je mi 24 let a studuji divadelní vědu
V rámci 1. dějství dostávají účastníci jméno a popis postavy, kterou se na pár desítek minut stanou a podle jejíhož charakteru budou jednat. A za pár minut už v aplikaci Mural zažívají mikrodramata hned v několika životních situacích. Pádlují spolu na lodi, setkávají se po pohřbu nebo před rodinnou večeří řeší úplně banální každodennosti. Na chvilku se také ocitají v hospodě jako studenti s profesorem vyhozeným z univerzity či se baví na narozeninové oslavě v rodině disidenta. Reálné divadelní mikroskeče zde nahrazuje hra s lístečky (něco jako post -it, pozn. aut.), která studentům umožňuje nenásilnou formou zakusit rolovou hru, která jinak v online prostředí příliš nefunguje.
Zahradníčka tam chci, jeho texty mají sílu
Další kreativně naučnou sekcí workshopu je tvorba prvního čísla samizdatu. Studenti zde diskutují, editují a přesouvají dobové texty a fotografie podle vlastních autorských představ. Krátce nato je ale čeká prudká otočka o 360 stupňů – překvapení v podobě nového prostředí a nové postavy, již budou zastupovat. Na okamžik se totiž stanou příslušníky tajné policie (StB) a zaměstnanci kulturního odboru (Oddělení propagandy a agitace ÚV KSČ), aby hodnotili „zachycený“ autentický výtisk samizdatu. S vydáváním takových časopisů přitom absolutně nesouhlasí, a proto navrhují různé formy trestu pro autory a vydavatele.
Kdo předal StB informace z naší tajné schůzky?
Druhé a poslední dějství se odehrává až o pár let později. Každá z původních postav se musí podle nedávných událostí rozhodnout o své budoucnosti i s vědomím, co to bude znamenat pro její rodinu. Téměř nikdo ale netuší, odkud tajná policie ví o jejich schůzkách a kde vzala výtisky samizdatu. Atmosféra houstne…
Těsně před koncem hry následuje konfrontace účastníků – „jak to tedy bylo doopravdy“ – a všichni zhlédnou autentické videoklipy pamětníků, kteří byli inspirací pro vznik právě tohoto workshopu. Následuje metodicky řízená diskuze – reflexe k pochopení doby, děje, postav a pocitů účastníků.
Specifikum online prostředí workshopu
Stejně jako ve workshopu naživo jsou i zde účastníkům k dispozici lektoři – průvodci daným obdobím i celou hrou. Vysvětlují jim pojmy, role i postavy, navozují atmosféru doby. Při rozdělení účastníků do skupin mohou lektoři libovolně přecházet mezi online „místnostmi“, aby viděli, v jaké fázi hry každá ze skupin je. Vzhledem k tomu, že jsou účastníci obvykle připojeni každý sám za sebe ze svého počítače, musí být každý z nich mnohem aktivnější, než by byl ve workshopu „naživo“. Díky vysoce interaktivnímu charakteru workshopu si účastníci vyzkouší sérii různých aplikací, musí se rychle zorientovat v novém online prostředí, psát, editovat, hrát svou roli a při tom všem musí využívat dodané informace.
V průběhu hry se studenti setkají také s audioukázkami či texty samizdatové, dnes už klasické, literatury.
Co je potřeba k uvádění online workshopu
Vzhledem k audiovizuálnímu charakteru workshopu je optimální připojení studentů přes notebooky či tablety.
V průběhu hry jsou účastníci zcela přirozeně vtaženi do děje pomocí aplikací Zoom, Mural či Slido.
Online workshop „Tak tohle neprojde“ lze realizovat od počtu sedmi zapojených lidí.
Online workshopy Post Bellum:
Tak tohle neprojde – (9. třídy ZŠ – SŠ), 2,5 hodiny
Lidská práva – chraňme je! – (7–9. třídy ZŠ), 2x 45 minut
Další informace a objednávání workshopů naleznete přímo na webu: https://skoly.pametnaroda.cz/
O čem jsou tedy workshopy PostBellum?
Cílem zážitkových workshopů z dílny Post Bella – reálných i online – je, aby žáci ZŠ i středoškoláci mohli pod citlivým metodickým vedením bezpečně nakouknout pod pokličku „velkých“ dějin 20. století; aby si na pozadí příběhů reálných pamětníků mohli alespoň částečně uvědomit to, co se kdysi u nás dělo, jaké to mělo důsledky i v životech obyčejných lidí a jejich rodin, a to až do dnešních dnů. „V našich workshopech tedy nejde o získávání akademických znalostí anio zábavu a hraní divadelních rolí. Jde nám primárně o to, abychom dětem empatickou formou a pomocí pamětnických příběhů přibližovali složité historické události, vedli je ke kritickému myšlení, zodpovědnosti za vlastní rozhodnutía k respektování přesvědčení a hodnot druhých lidí. S tím samozřejmě souvisí i odmítání útlaku a hrubého zacházení,“ shrnuje na závěr vedoucí lektorka workshopů Post Bellum Jitka Míčková.
Co řekli studenti SŠ po workshopu:
„Nevěřil jsem, že je možné zážitkový workshop dělat přes notebook, ale podařilo se to a dost mne to chytlo.“
„Do hry jsem se nakonec tak vžil, že jsem zapomněl na to, že to je výuka. A po workshopu jsem si o disentu začal i sám hledat další informace.“
„Byla to síla hrát roli někoho z disidentské rodiny a pak být i vlastním cenzorem a udělovat tresty…“
„Byl to docela nářez, hodně aktivit, situace i role se rychle střídaly, ale stálo to za to. Mnohem líp si teď umím představit, jaké to bylo psát zakázané noviny.“
„Bavilo mne, že se pořád objevovaly nové věci a činnosti, co jsme měli dělat.“
„Líbily se mi ty hry s papírky jako rolemi na divadlea bylo mi líto, že jsme toho už pak museli nechat.“
„Myslel jsem si, že online workshop bude taková nuda jako jiné online vyučování, ale úplně mě to vtáhlo do děje a hodně mě to chytlo. Podle mě to je mnohem lepší pro představu té doby než si o tom jen číst.“
„Zažil jsem workshopů už hodně. Tenhle byl ale nejživější, nejzajímavější, odnesu si z toho víc než z výuky.“
Jak vidí online workshopy pedagogové:
„Překvapilo mne, jak lektoři dokázali studenty vtáhnout do děje, a to i když workshop trval 2,5 hodiny.“
„Viděl jsem, jak děti úplně bez problémů používaly ty nové online nástroje, tak to beru jako inspiraci i pro svou výuku.“
„Potěšil mě způsob, jak se studenti seznamovali s texty zakázaných autorů 70. a 80. let 20. století.“
„Myslím, že tento způsob seznámení s normalizačním disentem formou hry nemá chybu!“