Mgr. Věra Tůmová

Říkalo se jí ničemná populace „Gauner Populazion“, zlořádi. Lidé, kteří měli jen velmi omezená práva a byli pro nemalou část populace podřadnou rasou. Aby mohli být „efektivně“ zlikvidováni, dělaly se povinné soupisy všech takto označených lidí. Nejednalo se přitom o žádné vzdálené cizí země. Odehrávalo se to všude po Evropě a také u nás – v Československu. Řeč je o romském holokaustu, který je pro mnohé stále tabuizovanou a popíranou kapitolou historie 20. století a který zcela ojedinělým způsobem přibližuje divadelně pojatý zážitkový workshop Velký dům společnosti Post Bellum.

Hongkong, Bělorusko, Afghánistán, Mexiko, Venezuela, Tibet, Čína, Rusko, Sýrie… Vzdálená místa, kde docházelo a stále i ve 21. století, v roce 2021, dochází k zásadnímu porušování lidských práv, a to těch, která jsou pro většinu z nás už samozřejmostí. Jsou jimi přitom právě taková elementární práva jako například „právo na život“, „právo na svobodu myšlení, svědomí, slova a náboženského vyznání“, „zákaz mučení, otroctví a nucených prací“, „právo na vzdělání“, „právo na spravedlivý soudní proces“ či na „nedotknutelnost osobního vlastnictví“… Zvláště mladí lidé a děti, vyrůstající ve svobodné zemi, si jiný stav – tedy porušování těchto základních lidských práv – nedokáží sami většinou ani představit. A není přitom třeba chodit do dalekých krajů. Ti, kdo ještě pamatují předchozí totalitární režimy (komunismus či nacismus), z vlastních zkušeností dobře vědí, že k omezování základních práv a svobod lidí docházelo před pár desítkami let i na území naší vlastní země. Současná situace s celosvětovou pandemií, šířícími se dezinformacemi ze všech stran a fanatismus do diskuse o lidských právech navíc vnáší ještě další aktuální rozměry. A o to více je v dnešní době třeba, aby mezi námi bylo více lidí, kteří rozumějí daným pojmům, chápou, co to jsou lidská práva, čím je podmíněno jejich dodržování, co je a není možné porušovat. A aby více lidí vědělo, jaké mají jako jednotlivci možnosti ovlivňovat příběhy a situace, kdy jsou lidská práva porušována. Praktický vhled do problematiky lidských práv tak přináší workshop společnosti Post Bellum s názvem „Lidská práva – chraňme je!“, který byl nyní upraven i do online podoby.

Umíte si představit redakční práci v samizdatu v době normalizace? Co se vám vybaví pod pojmem zakázaná literatura? Jaké znáte zakázané autory a co jste od nich sami četli? Tušíte, jak se žilo v rodině disidenta či vyšetřovatele tajné policie? To všechno jsou otázky na docela složitá témata. Přitom zdaleka ne každý, kdo žil ve 20. století, se sám k samizdatu vůbec někdy dostal nebo měl přístup k různým skupinám společnosti. I proto je tak těžké si uvědomit vše, co se kolem řady lidí dělo a jaké to mělo dopady na život jejich rodin a přátel. A o to složitější je představit tuto normalizační dobu mladým lidem žijícím v současnosti, kteří si dnes mohou číst cokoli, co kdy bylo vydáno, kteří se mohou potkávat i s autory textů a sami se autory stát – třeba díky sociálním sítím. Srozumitelné odpovědi na výše uvedené otázky dokáže jim i dalším zájemcům přinést jeden z nejnovějších online zážitkových workshopů organizace Post Bellum s názvem „Tak tohle neprojde“.

Zavřete oči a alespoň na malý okamžik si zkuste vybavit pozapomenuté vzpomínky na svět bleděmodrých pionýrů, nedostatkového toaletního papíru, šustivých tuzexových bonů, utajených estébáků, zakázaných demonstrací, angažovaných soudružek a soudruhů, tisícihlavých prvomájových průvodů, všudypřítomných plakátů s Leninem, Marxem a Engelsem, sousedů kontrolujících vyvěšené ruské vlajky, budovatelských nástěnek, odvahy politických vězňů i strachu „vyčuhovat z davu“. A pak si připomeňte, jaké to bylo, když do tohoto světa vstoupilo mlácení studentů příslušníky VB na Národní třídě, plamínky tisíců svíček, české vlajky i zvonění klíčů na přeplněných náměstích českých a slovenských měst…

Je léto roku 1940 a náš tábor byl zničen. Na tohle léto jsme se přitom tolik těšili. Celý rok jsme pracovali a dávali dohromady klubovnu a připravovali věci na tábor. Strašně moc jsme se nadřeli, sehnali jsme sami na všechno peníze a výsledek pak stál opravdu za to! Tenhle tábor byl naprosto dokonalý, nejlepší, co jsem zažil. A dnes jsme se vzbudili a nemáme nic. Vůbec nic! Jak je tohle možné, že někdo přijde dětem zničit celý tábor? Proč? Za co? Proč nám zatkli naše skvělé vedoucí? Proč máme ihned odjet? Proč se už nesmíme scházet v naší krásné nové klubovně? Nenapadá mne ani jedno logické vysvětlení na všechny tyhle otázky. Nevím, co budu dělat. Co budeme dělat my všichni…

„Paměť národa“ v praxi znamená najít, zdokumentovat a vyprávět příběh. Takto ve stručnosti pracujeme se životními osudy pamětníků nacistické a komunistické totality. Jejich příběhy hledáme, zaznamenáváme a vyprávíme je zase dál, aby se na lidi, významná fakta ani události 20. století nezapomnělo. Věříme, že příběhy pamětníků jsou silným vzdělávacím nástrojem, a proto je přinášíme do škol. Tři hlavní pilíře Paměti národa si vám nyní dovolíme představit podrobněji a věříme, že si naše projekty zaslouží vaši pozornost.