Čtení not není jen otázkou hudebních dovedností, ale i způsobu, jakým se díváme. Zrak hraje při výuce hry na nástroj zásadní roli, zejména u mladších dětí. Článek nabízí pohled metody přirozeného zlepšování zraku doplněný o zkušenosti klavíristky a pedagožky Věry Hrochové, která působí na ZUŠ Kdyně.
Vidí dítě noty, čte noty?
Hana
Maslowská
Jakou roli hraje zrak při výuce hry na hudební nástroj? Co si může učitel odnést pro své žáky i sám pro sebe?
Zaměříme se hlavně na mladší žáky, protože ti musí zvládnout zpočátku hodně nových věcí a zároveň si vytvářejí důležité návyky jak ohledně nástroje, tak zraku.
Dnešní děti tráví čím dál více času díváním se do blízka. Už to není jen školní vyučování a domácí úkoly, ale i volnočasové aktivity. Přibyly aktivity spojené s díváním se do tabletu, počítače a mobilu.
Naše oči jsou přitom od přírody stavěné tak, že
dívání se do dálky je pro ně uvolňující, zatímco do blízka je práce.
Jakmile se potřebujeme podívat na něco, co je blíže než 6 metrů, ciliární svaly začnou oční čočku roztahovat. Čím kratší vzdálenost, tím více je třeba čočku zakulatit.Zaostřit na blízko není pro naše oči problém. Svaly jsou od toho, aby pracovaly. Co je však problém, že my je v té aktivní pozici zafixujeme.
Hraní na hudební nástroj nebo výtvarné obory s sebou nesou hodně zaostřování na blízko po souvislý čas. Navíc v čase, kdy už děti mají za sebou pro oči náročné školní dopoledne. Pojďme se podívat, jaká jednoduchá opatření mohou pomoci.
Je dobré u každého dítěte vyzkoušet, jaká je jeho optimální vzdálenost na čtení. Dejte mu do ruky knížku, ať čte. Tam už má svůj osvědčený postup. Mějte na paměti, že děti jsou do 7 let přirozeně dalekozraké, pak teprve vidí do blízka tak dobře jako mladý a zdravý dospělák. Čtení drobného tisku a zblízka – kdy si nemohou samy trochu regulovat vzdálenost, je pro ně namáhavé.
Věra Hrochová (VH):
Při hře na klavír si vzdálenost regulovat nemohou, pokud chceme, aby i správně u klavíru seděly. Noty jsou malé a prostě je alespoň zpočátku musí přečíst, pak hrají zpaměti. Sešity hudební nauky mívají notovou osnovu zvětšenou. Malé děti je lépe zapisují i čtou. Při hře noty pomaleji rozpoznávají, protože tam ještě není dost hráčské zkušenosti, mají toho najednou zvládnout víc. Samotné noty bez hraní většinou čtou dobře. Je zajímavé, že když je klavírní škola dobře vytištěná, větší sazba not, bílý papír (obrázky samozřejmě pomáhají k lepší náladě), pak je to víc baví. Některé školy pro malé začátečníky jsou vytištěné v běžné velikosti notové osnovy, která je úzká s menšími notami. Mnohdy není podkladový papír bílý, ale v nějakém barevném odstínu, které je
sice hezké, ale rozlišení je horší a děti mohou mít problém z takových not hrát.
Ano, pro snazší čtení je důležitá nejen velikost písma – not, ale i kontrast. Taky platí, že
co dobře známe, rozpoznáme snáz
, oči se nemusí tolik namáhat. Takže je opravdu důležité, aby znaly noty dobře.VH
Děti sedí, koukají na stránku a nám učitelům se zdá, že „loví“ noty. Ono je to jiné než číst písmenka, ta mají tvar a mohu se domyslet, noty jsou všechny stejné, tedy kulaté, rozlišujeme výšku a délku. Potřebujeme bezpečně přečíst, na které lince nebo ve které mezeře leží, počet pomocných linek, a navíc je čteme ve dvou klíčích zároveň!
Jestliže má dítě dioptrie do dálky, pak vzdálenost, na kterou vidí ostře bez brýlí, je 100 děleno počtem dioptrií. Při dvou dioptriích je to tedy 50 cm. Do dvou dioptrií tedy může dítě vidět i bez brýlí do blízka dobře. Nechte na dětech, co je jim příjemnější, případně obě varianty prozkoumejte. Děti, které mají tři a více dioptrií, už si potřebují dát bez brýlí knihu na vzdálenost 30 cm a méně. U knihy si vyhoví, ale s notami při hře už mohou mít problém.
VH
Když to jde, čteme noty jinde, třeba u stolu. Mám pomůcku, velkou notovou osnovu a vystřihané velké noty a sestavujeme z nich melodii, rytmus...
Zažila jsem jednou zpívání z jednoho zpěvníku s kamarádkou, která je lehce krátkozraká, já zase s věkem text oddaluji. Ona držela zpěvník – na mě příliš blízko, a když viděla, že mám problém, tak mi to chtěla usnadnit tím, že ho ještě přiblíží.
U některých nástrojů není možné preferovanou vzdálenost dodržet, tak je dobré si toho být vědom a počítat s větší únavností.
Naučte děti, ať si zvyknou v pauzičkách se zadívat do dálky.
VH
Mám výhodu, třída je s výhledem do kraje, západy slunce, na protější stráni se pasou krávy, takže do dálky koukáme i během hodiny.
I když není výhled z okna lákavý – koukáte na protější dům – i tak je dobré přistoupit k oknu a zeptat se: „Co tě tam dneska zaujalo?“ Aby to nebyla jen chvilka „bezduchého zírání“.
VH
Klavíristi, tím, jak se s věkem zhoršuje vidění do blízka, mívají problém. Hrajeme třeba ze čtyř stránek vedle sebe postavených, krajní jsou dál, tam by ani brýle nebyly třeba, ale notová osnova přímo před očima je blíž a tam brýle potřebuju. Nebo někoho doprovázet, druhý hráč stojí dál, v brýlích ho mám rozmazaného. Když jsou brýle silnější, motá se mi hlava, protože někdy je třeba dívat se na ruce i do not a pohyby očí sem tam do různých vzdáleností jsou nepříjemné.
Rada pro žáky i učitele –
jak si udržet a posílit flexibilitu zaostřování na proměnlivou vzdálenost
:Je třeba procvičovat tuto dovednost co nejčastěji.
•
Ideálně fungují míčové hry, speciálně ping-pong.
•
Sledovat pohybující se prst před obličejem nebo míček na gumě.
•
Venku sledovat psa, jak běží od nás a zase zpátky, nebo ptáka v letu.
•
Sednout si v místnosti směrem k oknu, umístit před sebe text asi ve vzdálenosti 30 cm, o kousek dál druhý text, zaostřit na první stránku, na druhou a pak vyhlédnout z okna do dálky. Nebo totéž venku na lavičce.
Při těchto cvičeních nám zbývá kapacita uhlídat uvolnění očí, obličeje, šíje, ramen. Uvolněně dýchat a mrkat. Vnímat, co ostrost a flexibilitu podporuje a co zhoršuje.
Americký oftalmolog
dr.
Bates, jeden z čelních představitelů metody přirozeného zlepšování zraku, již před 120 lety tvrdil, že
hlavní příčinou prakticky všech zrakových potíží je strnulost očí.
Jak udržet oči uvolněné?
Do všeho, co děláme, můžeme dávat příliš mnoho úsilí nebo příliš málo úsilí.
Určitě si dokážete představit žáky a situace, kdy je dítě pohlceno úkolem, na kterém pracuje, a je přitom ve zbytečné pohotovosti a napětí. Možná se mračí, má stisknuté čelisti, napětí v obličeji
,
napjaté ruce, zvedá ramena, zadržuje dech. Celé tělo je strnulé. Málo mrká a povrchně dýchá. Nemusí to být vždycky až tak nápadné, některé děti se stresují „uvnitř“. Toto nastavení Peter Grunwald (NZ) označuje jako
overfocus
(nadměrný fokus). Některé počítačové hry přivedou děti spolehlivě do tohoto stavu.Overfocus způsobuje v celém těle, ale především v očích napětí, strnulost, stažení, zkrácení – což brání normálnímu fungování oka a též zhoršuje prokrvení. Krev prostřednictvím kapilár dodává do tkání živiny a kyslík, odvádí zplodiny.
Naopak situace, kdy je dítě mimo, kouká „do blba“, ponořené do denního snění. To bývají často velmi chytré děti, které se nudí, nebo děti ochromené úzkostí či frustrací. Tomuto nastavení Grunwald říká
underfocus
(nedostatečný fokus).Underfocus vytváří zlozvyk rozmazaného vidění. Posíláme do zrakového centra v mozku instrukci „nepotřebuji ostře vidět“.
A
jak tedy vypadá správná míra úsilí
: na dětech to poznáme snadno – dítě, které si se zaujetím kreslí, muzikální dítě, které si jen tak pro sebe prozpěvuje nebo hraje bez not na nástroj, holčičky, které dělají na trávě mrštně hvězdy, dítě, které ovládlo lyže a suverénně sjíždí ze svahu. Poznáme to podle radosti, lehkosti, samozřejmosti. Dítě je soustředěné na úkol, plně v přítomném okamžiku, přitom má rozšířené vnímání – je ve spojení samo se sebou, s okolím, se situací.Tak se může stát, že 20 minut čtení nezáživné učebnice nebo psaní úkolu vyčerpá oči mnohem více než hodina čtení příjemné knížky, se kterou dítě souzní.
VH
Radost, lehkost, samozřejmost, to bych ráda ve své třídě viděla stále. Vše souvisí se vším. ZUŠ je druhá škola, nepovinná, ale je třeba se pravidelně připravovat. Nepřipravený žák se u nástroje neuvolní. Připravený ví, co hraje, jak to doma cvičil a chce to předvést. I když opravujeme a vylepšujeme skladbu, zažívá více radosti a spolupracuje na uvolnění, což nemusí být samozřejmé.
Vidím také důležitost improvizace, kdy žák není svázán notami, dostane nějaké téma a svobodně si hraje. Moji žáčci jsou zvyklí od začátku, že děláme „blbiny“. Dnes jsme si hráli na bouřku, a tak mi kluci ukazovali, jak znázorní blesk pohybem těla mimo nástroj. Nečekala jsem až takovou kreativitu a uvědomila jsem si, jak je pohyb celého těla důležitý. Vyučovací hodina je 45 minut a je třeba zařadit do výuky nějaké protažení. Samozřejmě stále mám na mysli děti mladšího školního věku.
Hra zpaměti je dobrá, tam se oči i tělo mohou víc uvolnit. Strnulost těla i očí nastává nejvíc při nácviku nových skladeb. A děti, které necvičí pravidelně, si ani uvolněnou hru neužijí, protože jsou ve střehu, aby vůbec něco zahrály. Naopak, nesoustředěné děti těkají po stránce, sice hrají, ale všelijak nebo víc podle sluchu.
Mohli bychom žáky víc uvolňovat na začátku hodiny i během ní. Dělám to se zaměřením na tělo, celé paže, záda. S malými poskakujeme, ale s velkými už ne, ti se často začnou protahovat sami. Chybí cílenější zaměření na oči.
Podle čeho učitel pozná, že má dítě unavené oči? A co s tím?
VH
Pozná to podle narůstajícího počtu chyb, zívání, ošívání... první pomoc je otevřít okno, to je prostor pro učitele i žáka. Vstát, poodejít od nástroje, tělo se protáhne, oči změní vzdálenost. Nádech se zvednutím ramen až k uším, hlasitý výdech a spustit ramena. Zavřít oči a lehce rozkývat ruce kolem těla, jako by visely na ramínku.
Ano, dýchání a větrání znamená více kyslíku pro mozek i oči. Je dobré mít na paměti, že
oči spotřebovávají nejvíce kyslíku ze všech orgánů v těle
(přepočteno na jejich velikost).Kromě známek celkové únavy se zraková únava projevuje mhouřením očí, mračením, mnutím očí, strnulostí – malou živostí, v očích není jiskra. Také nedostatečným mrkáním.
Uvolněné oči mrknou 20–25 x za minutu.
Při soustředění mrkáme mnohem méně, a to též přispívá k rychlejší únavě očí.S nadměrným úsilím též souvisí něco jako tunelové vidění
. Díváme se usilovně před sebe a odpojíme vnímání z periferie. Přitom
centrální a periferní vidění spolu souvisejí a vzájemně se podporují
. Jestliže bude dítě vnímat, co se kolem něj děje (to neznamená, že by se tím mělo rozptylovat), jeho oči se tolik neunaví. Vnímání z periferie je pro naše oči snadné, jen ho nesmíme vypnout. Dnešní děti v souvislosti se sledováním malých obrazovek se naučily nechat se pohltit. Je velký rozdíl dívat se na film v televizi čtyři metry daleko nebo sledovat film v mobilu.VH
My učitelé kolem žáků někdy skoro tancujeme, gestikulujeme, zpíváme, snažíme se přiblížit tu „muziku“ a oni to vnímají. Když si tiše sednu a čekám, co zahrají, jsou často také ticho. Oni tu naši energii potřebují a pak řeknou: „To už nám končí hodina?“
Jestliže vás naše povídání zaujalo, doporučuji knihu
Hravou cestou k lepšímu zraku – příručka pro rodiče a učitele
(Hana Maslowská). Najdete v ní další podněty na témata, která jsou v tomto článku nastíněna: vidění do dálky i do blízka, centrální a periferní vidění, uvolnění celého těla, obličeje a očí a kromě toho celou řadu dalších podnětných témat. V knize je zmíněno také to, že stejně jako u sportovců může zlepšení zraku přinést lepší výkony, tak i
při čtení not může zlepšení zraku přinést nové kvality.