Před více jak deseti lety jsem napsal text (Speciál pro ZUŠ 1/2013 – „Pozvání k přemýšlení a psaní“) o dovednosti mezi sebou diskutovat. Pozoroval jsem, jak lidé mezi sebou přestávají vést dialog a společně se „radit“, ač sedí na nejrůznějších pedagogických radách, uměleckých radách nebo se přímo nazývají „radními“.
Kompetence umět vést dialog – nový argument pro existenci ZUŠ
Bc.
Jiří
Stárek
Ředitel ZUŠ Hostivař
Psal jsem o tom, jak by například pedagogická rada měla být prostorem, kde se diskutuje a pedagogové se o věcech mezi sebou vzájemně „radí“. I u sebe jsem sledoval, při sepisování všeho potřebného, co potřebuji učitelům sdělit na pedagogické radě, že nepočítám s dostatečným
prostorem pro dialog
a naplnění obsahu sousloví „raditi se o pedagogice“. Neochota k dialogu a společnému „radění se“ ale nebyla před těmi lety specifickou věcí prostředí ZUŠ. Šlo o nastupující obecný společenský trend ve změně vzájemné komunikace mezi lidmi. Ve světě se dostával ke slovu populismus a neochota hledat rozumná řešení prostřednictvím otevřeného dialogu.Uběhlo pár let a dnes má