Dyslálie v MŠ

Tento výrok Marka Twaina nám osvětluje téma, kterým se dnes budeme zabývat, a zároveň poukazuje na jeho závažnost.

(nesprávná výslovnost) patří mezi nejčastěji se vyskytující narušení komunikační schopnosti v předškolním věku. Samozřejmě chápeme některé chyby ve výslovnosti do pátého roku jako fyziologický jev, ale a způsobu tvoření jednotlivých hlásek, tedy i je v kompetenci vysokoškolsky vzdělaného logopeda, což je zpravidla pracovník školského poradenského zařízení (PPP, SPC) a soukromý nebo klinický logoped. Tento článek je určen především pro učitelky (a snad už také učitele) mateřských škol, proto se soustředíme na jejich kompetence a možnosti, jak ovlivňovat proces osvojování správné výslovnosti u dětí.

Na správnou výslovnost poukazuje RVP pro předškolní vzdělávání v jednom z očekáváných výstupů v podoblasti Jazyk a řeč, který předpokládá, že na konci předškolního věku umí dítě správně vyslovovat, ovládat dech, tempo i intonaci řeči. Učitel běžné MŠ realizuje a dovedností všech dětí ve skupině a tím již provádí primární prevenci. Domnívám se, že většina učitelů pozná u dětí obtíže v řeči a může na ně upozornit rodiče.

I když je vývoj výslovnosti značně individuální a variabilní, přesto pro něj platí určité obecné zákonitosti. by dítě mělo zvládnout správnou výslovnost všech samohlásek, dvojhlásek a souhlásek P, B, M, T, D, N, K, G, CH, J, F, V. dítěte by se k těmto hláskám měly přidat L, Ť, Ď, Ň, postupně začíná vývoj sykavek Č, Š, Ž a by měl být ukončen vývoj hlásek C, S, Z a R, Ř. Podle těchto zákonitostí se může učitel orientovat a popřípadě nebo u klinického logopeda.

Pro vývoj výslovnosti je podstatná dosažená úroveň hned v několika oblastech. Aby dítě mohlo správně a přesně artikulovat, musí dobře vnímat řeč dospělého zrakem a především sluchem. Velice důležitý je správný mluvní vzor, stimulující prostředí a dostatek příležitostí k aktivnímu mluvnímu projevu, v ideálním případě s naslouchající osobou. Výslovnost je do značné míry ovlivněna také (ta se týká hrubé i jemné motoriky) a na ni navazující kvalitou a koordinací celého artikulačního ústrojí. Pokud učitel rozvíjí výše zmíněné oblasti, přispívá tím ke zdárnému vývoji dítěte obecně, ale také k vývoji výslovnosti. souvisí samozřejmě s vyzrálostí, popřípadě postižením smyslů a CNS.

Jak uvádí většina statistik, přichází do prvních ročníků základních škol okolo 40 % dětí s vadou výslovnosti, což jistě není zanedbatelné množství. Po sedmém roce věku dítěte se ovšem náprava vad řeči stává náročnější i zdlouhavější a většina těchto dětí se dopouští chyb při psaní. Dále bychom neměli zapomínat ani na v důsledku nesprávného postoje prostředí k jeho mluvnímu projevu (neustálé napomínání bez účinné pomoci, výsměch spolužáků atd.). Dítě, jehož řeč je obtížně srozumitelná nebo se dopouští chyb při výslovnosti, mnohem obtížněji vstupuje do interakce s jinými lidmi, což může negativně ovlivnit jeho intelektuální a jazykový vývoj. V neposlední řadě mají nedostatky ve výslovnosti nepříznivý vliv na vývoj osobnosti. Dítě se může uzavřít a stává se pak mlčenlivým a plachým, nebo reaguje na své problémy v opačné polaritě a stává se agresivním.

Dyslálie zdaleka nemusí být banální záležitostí. Stále se ovšem můžeme setkat s názorem některých rodičů, že z toho dítě přece vyroste. V takovém případě by se měl učitel pokusit o změnu názoru a postoje rodičů k problémům dítěte.