Když se řekne programování nebo méně známé slovo algoritmizace, většina lidí si představí zasmušilého ajťáka v potemnělé místnosti a blikající obrazovku počítače. Ve školství se nám zase vybaví dítě sedící u tabletu nebo malý robot jezdící po podložce. Pokud ale u těchto představ zůstaneme, mineme to nejdůležitější – algoritmické myšlení nezačíná u technologií, ale u běžného života.
Algoritmické myšlení u dětí
Ing.
Veronika
Hořeňovská
pedagožka, členka krajského metodického kabinetu pro informatiku
Každé dítě se už od narození učí vnímat svět jako sled kroků. „Když chci mléko, začnu plakat.“ „Když potřebuji přivolat maminku, říkám ‚mama‘.“ Tento princip je v nás hluboce zakořeněný a používáme ho každý den, často zcela nevědomě.
Představte si běžnou situaci: nevíte, jestli si vzít deštník. Dojdete k oknu, otevřete ho a podíváte se ven. Pokud prší, vezmete si deštník, pokud ne, necháte ho doma. Jednoduché rozhodnutí – a přesto jste právě provedli „program“. Ve vaší hlavě proběhl postup, který měl svůj řád, jednotlivé kroky na sebe navazovaly a vedly k výsledku. A právě tomu říkáme algoritmus.
Algoritmické m