Na začátku prosince 2025 proběhla již tradiční úspěšná výstava DYSKORUNKA, kterou pořádalo DYS-centrum Praha, z. ú. Byla jsem pozvána k vystoupení na počátku konference na téma Dyslexie jako celoživotní zátěž aneb co jsme se naučili za poslední dekády. V podcastu jsem hovořila na vyzvání paní moderátorky J. Kendíkové o svých začátcích (téma „Jak jsem se dostala ke SPU“), zmínila jsem se krátce o České společnosti Dyslexie, málo času však zbylo na změny v posledních desetiletích. Proto se v následujícím textu zabývám nejen Českou společností Dyslexie, ale též se zamýšlím nad změnami, které posunuly kupředu péči o děti, žáky i dospělé s poruchami učení.
Změny na poli specifických poruch učení v průběhu desetiletí
Doc. PaedDr.
Olga
Zelinková
CSc.
speciální pedagožka, autorka mnoha odborných textů
Česká společnost Dyslexie
Koncem 60. a začátkem 70. let se pod vedením prof. Matějčka scházely učitelky vznikajících tříd pro žáky s dyslexií, pracovníci PPP a další odborníci, kteří se o tyto žáky zajímali. Již tehdy na seminářích, které se konaly každých 14 dní, vystoupilo množství významných odborníků ze zahraničí, např. George Pavlidis, Drake Duen nebo C. K. Leong.
Po krátkodobé existenci pod hlavičkou České logopedické společnosti byla 1.
2. 1999 registrována Česká společnost Dyslexie (dále také „ČSD“) jako občanské sdružení. Z ekonomických důvodů jsme omezili pravidelné semináře a nahradil