Patří kariérové poradenství na základní školy?

Domnívám se, že většina učitelů, zástupců vedení školyi rodičů by na tuto otázku odpověděla ano. Obvykle tak nějak předpokládáme, že se základní škola o žáky – pokud jde o rozhodování o budoucí kariéře – postará. Ale jakou formou by mělo poradenství probíhat, v jakém rozsahu, co by mělo být jeho obsahem, kdo by jej měl realizovat, co by měl poradce umět, o jaká východiska se opírat a co vlastně kariérové poradenství je… to jsou otázky, nad kterými někdy váhají i samotní poradci. O to více, když se ukazuje, že jiný názor mají kolegové ze školy, jiný zástupci vedení, rodiče či zřizovatel.

Setkávám se se školními poradci z celé republiky a vnímám, že podoba kariérového poradenství je na každé škole unikátní. To by samo o sobě nevadilo. Setkávám se ale i s nejistotou (Dělám to takto dobře?), osaměním (Kolegové se domnívají, že se jich poradenství netýká…), absencí respektu (Jsou tu důležitější věci…) a nedostatkem času. Všichni se shodují na tom, že jim chybí rámec, který by jasně „vykolíkoval hřiště“ kariérového poradenství a současně nechal prostor pro individuální potřeby školy.

MŠMT nedávno zveřejnilo finální verzi , jejíž příprava probíhala za značného zájmu i zapojení odborné veřejnosti. Výsledek je určitě v mnoha směrech zdařilý a mohl by znamenat pozitivní posun v českém vzdělávacím prostoru. S ohledem na to, že Strategie vzniká v době, kdy odborníci mnoha oborů již řadu let poukazují na proměnlivost světa práce a změny nároků na (budoucí) zaměstnance jsou kladeny v souvislost s tzv. Průmyslem 4.0, je překvapivé, jak malá pozornost se ve Strategii dostává kariérovému poradenství na školách. V původní verzi dokumentu (Hlavní směry vzdělávací politiky ČR do roku 2030+) byla kariérovému poradenství věnována jedna (z celkem šesti) specifikace strategické linie. Konkrétně se v ní píše: „Integrace vzdělávacích a poradenských aktivit … měla by být konkretizována ve školním plánu / programu kariérového poradenství… Vzdělávací aktivity (kariérové vzdělávání) by měly směřovat k rozvoji kompetence řízení kariéry (samostatně se rozhodovato svém profesním směřování v průběhu celého života) a nezužovat jen na přípravu na volbu vyššího stupně vzdělávání.“

Ve finální verzi Strategie se však kariérové poradenství explicitně zmiňuje výhradně , konkrétně to má být

Je-li prioritou vzdělávací politiky ČR, , či aby „ “, je to naprosto v pořádku. Sebelepší péče o středoškoláky je ale na škole či zvoleném oboru neudrží, pokud žák až po nástupu na střední školu (či učební obor) zjistí, že tato volba nebyla dobrá. Že zkrátka teprve poté, co se seznámil se zvoleným oborem v praxi, zjišťuje, že na něj nemá předpoklady nebo že si o oboru vytvořil naprosto mylné představy. A že k tomu došlo, nemůžeme mít za zlé 15letým žákům. Na základě čeho by si měli reálné představy o trhu práce vytvořit, pokud by se jim nedostalo dostatečné podpory? Některým dětem mohou pomoci , většina žáků ale potřebuje , rozšířit obzory, ukázat . Abychom snížili množství středoškoláků, jejichž kariérní volba nebyla promyšlená, musí volbě školy předcházet skutečně . Tedy takové, jež a které je (tj. vzdělávací oblastí Člověk a svět práce).

Pozice nebyla a stále není nijak záviděníhodná. Neexistuje národní rámec kariérového poradenství a kompetence pro výuku předmětu zahrnujícího vzdělávací oblast Člověk a svět práce získávají učitelé „za pochodu“, bez systematického vzdělávání či komplexní metodické podpory. Přesto se jej na mnoha českých školách, navzdory podmínkám, snaží rozvíjet. Bariérou pak bývá čas, možnosti dalšího profesního vzdělávání, jasné vymezení pozice daného poradce na škole (a s tím související respekt), ale také nasměrování „z vyšších míst“ – tedy jasně definovaný rámec, cíle na národní, potažmo na regionální úrovni. Když téma kariérového poradenství na základních školách z dokumentu Strategie „zmizelo“, dostáváme signál, že nejde o prioritu. Řada školních poradců na ZŠ se tomuto tématu přestane věnovat, protože dostanou nové, důležitější úkoly. Jiní se možná přesunou do „podzemí“ a budou ve své práci pokračovat nad rámec svých běžných povinností. Tam, kde vedení školy poradenství „nefandí“ a kde ani není učitel pro poradenství nadšený, dost možná zůstane kariérové poradenství na úrovni podpory při vyplňování přihlášek.

Pak ale nemůžeme očekávat, že u všech žáků odborného vzdělávání bude fungovat „posilování profesní identity“ (jak je zmíněno ve Strategii). Protože když začínáme hovořit o „předcházení předčasných odchodů“ až u žáků středních a vyšších odborných škol, jde o hašení požáru. Pokud tomu nepředchází žádné preventivní aktivity na ZŠ, některé „požáry“ již uhasit nepůjde.

Nadějí je a pojetí vzdělávací oblasti . Zásadní je pak , že kariérové poradenství je důležitou součástí života školy. A více než jednorázové a časově náročné projekty je a jejich . Protože chceme-li vychovat generaci spokojenýcha úspěšných zaměstnanců, kariérové poradenství na základní školy patří.