Dovolím si reagovat jen na část textu V. Krčála (Řízení školy 4/2021), který se týká standardu. Jinak totiž není nač reagovat, neboť většina textu jen obecně popisuje procesy vydávání stanovisek MŠMT jako regulačního orgánu ke studijním programům učitelství.
Tedy k meritu mé reakce. V polovině roku 2020 vydalo MŠMT
Standard studia v oblasti pedagogických věd k získání kvalifikace učitele 2. stupně základní školy a střední školy
. Tento dokument prezentuje V. Krčál jako nástroj k tomu, „aby MŠMT mohlo začít uskutečňování těchto studií učitelství (doplňující pedagogické studium k získání odborné kvalifikace učitele, tzv. DPS – doplnila V.S.) systematicky kontrolovata vlastně i koncepčně řídit.“Dovolím si polemizovat jak s kvalitou dokumentu, tak s jeho využitelností pro popsané účely. Podle (zdaleka nejen) mého názoru je tento výtvor dokladem dlouhodobě nekoncepční práce MŠMT na poli regulování a podporování kvality v učitelské profesi a přípravy na ni. Je to aktuálně jediný oficiálně platný standard, který je bezkonkurenčně nejméně kvalitním ze všech pokusů o formulování profesního standardu, které MŠMT v posledních 20 letech samo iniciovalo (2001, 2008, 2010, 2015 a naposledy v roce 2019), ale nedokázalo nikdy dovést do konce, k pilotnímu ověřování či implementaci. Uvedený standard z r.2020 byl v dílně MŠMT šit horkou jehlou, vznikal narychlo, v malé skupině, neprošel širší diskuzí, pilotním ověřením apod.
Pro ty, kdo nenajdou čas, či chuť se podívat na celý standard (je na webu MŠMT), alespoň jeho stručné představení. V úvodu materiálu se píše: „Struktura standardu vycházíz profilu absolventa programu, který byl vytvořen na základě abstrahování popisu činností učitele do šesti okruhů, definuje tento profil a má podobu kompetenčního modelu.“ Standard byl doplněn i doporučením k rozdělení jednotlivých kompetencí do oblastí výuky. Na pěti stránkách je podrobný, místy až detailní popis požadavků na výstupy z DPS. Méně by však bylo více.
Výčet považuji za maximalistický, v podstatě nesplnitelný vzhledem k rozsahu výuky. Pokud nemáme na mysli pouze splnění požadavků ve smyslu odpřednášení, e-learningu apod. Indikátory výsledků učení obsažené ve standardu by měly být formulovány realističtěji, aby bylo možné je brát vážně, jako nástroj pro podporu kvalitního profesního rozvoje a seberozvoje budoucích učitelů.
Využitelnosti tohoto standardu v praxi nepřispívá ani značná obecnost některých formulací, např. být schopen „objasnita akceptovat zásady tvorby kurikula; orientovat se na základě znalosti oborové základny v problematice konkrétní oborové didaktiky; identifikovat a využívat vztahy mezi oborovou, oborově didaktickou a pedagogicko-psychologickou základnou v návaznosti na pedagogickou praxi; aplikovat a obhajovat získané poznatky a dovednosti v pedagogické praxi; akceptovat vzdělávací politiku státu a na základě kvalifikovaného zvážení podporovat její naplňování ve školské praxi.“
Na závěr chci zdůraznit, že profesní standard v učitelství, který vyjadřuje sdílené porozumění tomu, co lze považovat za kvalitní výkon profese v různých fázích profesní dráhy, považuji za velmi potřebnou věc. Ve většině vyspělých zemí profesní standard existuje, často i legislativně zakotvený. Plní řadu důležitých funkcí. Standard potřebujeme i my, ale v náležité kvalitě. Standard by měl rámcově vymezit klíčové profesní kompetence (znalosti, dovednosti, postoje, hodnoty), které jsou předpokladem, jádrem kvalitního zvládnutí učitelské profese. Měl by mít podobu profesních činností, které jsou zásadní pro kvalitní práci se žáky. Takový standard bohužel zatím stále nemáme. Ač jsem příznivcem profesního standardu, jsem toho názoru, že než tento aktuálně platný standard z dílny MŠMT, tak raději žádný!
Standard studia v oblasti pedagogických věd k získání kvalifikace učitele 2. stupně základní školy a střední školy najdete zde: file:///C:/Users/eretova/AppData/Local/Temp/standard_DPS-2.pdf.