Pracovní cesty ve školství v labyrintu paragrafů

Vadí jim mnoho volna o prázdninách, podle jejich názoru krátká pracovní doba, dále nároky učitelů na žáky. Na toto reagují většinou sami učitelé či jejich rodinní příslušníci a snaží se zkreslené názory vysvětlovat. Skoro každá na jakémkoli webu se vede obdobně.

Školy by měly více dodržovat zákoník práce. Jedna suchá věta, ale kolik je v ní pravdy! Ředitelé škol neustále „dohánějí“ rychle se měnící legislativu. Je mnoho výkladů, školení, seminářů. Kdo se v tom má vyznat? Právě naše situace nikde popsaná není. Na jednom školení pro mzdové účetní jsem se ptala, co máme ředitelům poradit v dané věci. Lektorka odpověděla: Nechte ředitele přemýšlet, za svá rozhodnutí jsou zodpovědni oni. Bylo to až úsměvné. Přednášející bez skrupulí hodila problém na ředitele škol. A poraďte si!

Ředitel školy ale není odborník na všechno, co škola a právní subjektivita přináší. Nebudu tady vyjmenovávat oblasti, kterými se zabývá. To vědí všichni moc dobře. Ředitel kolem sebe potřebuje kvalifikované lidi, kteří mu zjistí stav věci a nabídnou mu řešení, případně jej upozorní, že jeho návrh není zrovna v souladu s platnou legislativou.

Vrátím se k zákoníku práce. Asi málokdo chybuje v obecných věcech, jako je pracovní smlouva, dovolená, překážky v práci nebo náhrady za nemoc. Horší je situace například Od 1. ledna 2012, kdy vstoupila v platnost úprava zákoníku práce, tedy za dva roky, se pomalu ale jistě dostává tato problematika do škol. Často však stále přetrvává názor, že na cestovní náhrady, přesčasy při pracovní cestě, příplatky za práci v noci nebo v sobotu a neděli nemá škola peníze, a vše se řeší větší či menší odměnou. To ale jen v případě, pokud zbydou peníze.

Když jsem byla na svém prvním školení ohledně cestovních náhrad, seděly vedle mne dvě kontrolní pracovnice. Při sdělení, že pracovní cesty jsou ve škole velkým problémem, pohlédly na mě se slovy: No a co? Seberou se, vezmou děti a jedou. Po několika větách uznaly, že je to záležitost složitá a že i ony měly velmi zkreslený pohled.

Kniha Pracovní cesty ve školství v labyrintu paragrafů, která nyní vychází, může ředitelům škol a jejich spolupracovníkům pomoci při řešení problematiky cestovních náhrad při tuzemských a zahraničních cestách, při rozvrhování směn při pracovních cestách pedagogů, které souvisejí nejen s přesným vymezením odpovědnosti za žáky, ale také s příplatky, jež si učitel jistě zaslouží. Argument, že škola na to nemá, je lichý. Vždy na to má. Záleží jen na přehodnocení priorit rozpočtu. Kdo jiný by měl být větší prioritou než učitel, který vytváří celý školský systém a na němž hlavně záleží, jak budou žáci ve škole spokojeni a jaké budou mít výsledky? To, že učitele oceníme tak, jako jsou oceňováni zaměstnanci v jiných oborech, to znamená, že mu dáme, co mu podle zákoníku práce náleží, je prvním, ale významným krokem k posílení jeho sebevědomí.