Ojedinělá tradice aneb prarodiče žáků na návštěvě gymnázia

Po více než 20 letech od revolučního roku 1989 se Soukromé školy jsou od 90. let minulého století pod neustálým tlakem odborné i laické veřejnosti. Jsem však přesvědčen, že je to pro rozvoj celého sektoru soukromého školství dobře.

Souvisí s tím v poslední době využívání např. i sociálních sítí, některé školské asociace a školy spolupracují s profesionálními PR a mediálními agenturami. Okolnosti související s financováním škol vedly a vedou školy k systematické aplikaci fundraisingu, kampaní, k hledání dalších zdrojů pro rozvoj škol.

Také u nás na Gymnáziu Jana Palacha se snažíme neopomíjet žádnou ze zmíněných oblastí. Za primární považujeme samozřejmě vlastní výchovně-vzdělávací proces. Pokud bychom systematicky a dlouhodobě nebudovali dobré jméno školy a nesnažili se v dobrém slova smyslu přilákat dostatek uchazečů o studiu na naší škole, vzdělávali bychom patrně stále méně a méně žáků. Jsme rádi, že nás zatím problémy s nedostatkem žáků míjí.

Když jsme připravovali v průběhu loňského léta akce k oslavám 20 let existence gymnázia, chtěl jsem, abychom Navrhl jsem kolegům ve vedení školy a absolventům, že bych rád nevynechal také prarodiče našich žáků. Netuším, zda někdy na nějaké jiné střední škole měl někdo podobný nápad, ale to není podstatné. Bral jsem to jako výzvu a byl jsem nesmírně zvědavý, jak to vše dopadne. Když jsem svůj záměr zmínil ve své řeči ke studentům při slavnostním zahájení loňského školního roku, v sále to jen zahučelo.

Středoškolská studia patří a vždy patřila k nejkrásnějším, ale také nejsložitějším etapám lidského života. V této době se nejen rýsují představy o dalším studijním a profesním směřování, ale také se vytvářejí důležité vztahy s vrstevníky, jejichž názor bývá někdy nadřazen autoritám a radám dospělých. Svět „ještě nedospělých“ pubescentů a adolescentů má svá vnitřní pravidla, která jsou rodičům často nejasná a nepochopitelná. Jejich jedinou zkušenost často představuje doba vlastního dospívání, v níž ovšem oni stáli na druhé straně pomyslné barikády a obdobnou situaci řešili právě rodiče dnešních rodičů našich žáků.

I z tohoto důvodu mají Často jsou v roli dospělých důvěrníků, prostředníků mezi rodiči a dětmi a jejich rady jsou přijatelné pro obě strany. Většinou mají více času, pochopení, zájmu a tolerance. Žáci se často odvolávají na jejich vyprávění, zejména v hodinách humanitních studií a dějepisu. Z jejich slov je zřejmá úcta a láska. Jistě se v rozhovorech s vnoučaty často ptají na školu. Dostane se jim řada kusých „klipových“ informací, z nichž je poměrně těžké udělat si ucelený obraz o prostředí a atmosféře gymnázia, které vnoučata navštěvují.

První neformální setkání se uskutečnilo v sobotu 6. listopadu 2010. Očekávali jsme maximálně 20–30 účastníků z řad prarodičů.

Realita byla poněkud jiná a velmi překvapující. Do školy dorazilo 80 babiček a dědečků našich žáků. Poznali nejen prostory školy, ředitele, učitele, ale také jeden bonus, který mnoho srovnatelných vzdělávacích institucí nemá. Tím je lokalita, v níž se škola nachází.Je to krásné místo v historickém centru Prahy, které vyzařuje atmosféru dávných časů i pohnuté moderní historie. Po skončení připraveného programu jsme provedli zájemce po nejbližším okolí. Připraveno bylo i malé občerstvení a

Našim hostům představila novou publikaci s názvem její autorka PhDr. Olga Hegarová, která vyučuje na gymnáziu kromě humanitních studií, sociální a kulturní antropologii a teorii modernismu a postmodernismu. Nesmírně zajímavá byla beseda o škole, o soukromém školství obecně, o státní maturitě a dalších aktuálních tématech.

Podzimní Alespoň rámcově se dozvěděli něco o zajímavé lokalitě, v níž se Gymnázium Jana Palacha nachází. Podle ohlasů se akce prarodičům líbila stejně jako nám. Slíbili jsme další setkání, které by představovalo další krok k zavedení celkem ojedinělé tradice – zapojení tak důležitých rodinných příslušníků, jakými prarodiče v životě dětí jsou, do života školy.

Druhé setkání proběhlo v sobotu 4. června 2011. Podělili jsme se s účastníky o novinky, které se během uplynulých měsíců udály, nevynechali jsme první zkušenosti a zážitky spojené se státními maturitami a také přidali nějaké historické zajímavosti z okolí školy, které se nevešly do publikace, kterou prarodiče jako dárek obdrželi při podzimní návštěvě školy.

I tentokrát jsme naplánovali nenáročnou vycházku na velmi blízký Žofín, kde byl účastníkům setkání přiblížen společenský život našich předků. Jak se lidé bavili a jakou roli hrály pražské ostrovy v aktivním užívání volného času. Žofín, nebo také Slovanský ostrov, je místo, odkud je překrásný pohled na architektonickou různorodost nábřeží na pravém břehu Vltavy. a pekárně Lehkomyslná v Myslíkově ulici, se kterou škola spolupracuje.

V posledních letech probíhá mezi středními školami celkem logicky konkurenční boj téměř na všech frontách, protože díky podobě a vývoji demografické křivky je zřetelný nepoměr mezi počtem míst ve třídách a počtem zájemců o studium na středních školách. Jsou to jistě jevy nežádoucí hraničící s plagiátorstvím, ale jen obtížně se jim zabraňuje. Pokud by však někoho napadlo využít naši zkušenost se zapojením prarodičů našich žáků ve svých školách, nebudeme proti tomu nijak protestovat, upřímně řečeno nás to potěší.

Všichni si jsme vědomi „stárnutí“ naší populace. Počet občanů vyššího věku bude neustále přibývat. Stát musí řešit důchodovou reformu, ale my A ještě jedna důležitá zkušenost. Prarodiče mohou velmi napomoci zlepšení komunikace mezi školou a rodiči žáků. Nezapomínejme, že rodiče jsou tentokrát jejich dětmi. Bude-li se v rodinách žáků více hovořit o škole tzv. na všech frontách, může to přinášet zajímavé efekty všem zúčastněným. Vězte, že vím, o čem hovořím.