Projekt Systém podpory profesního rozvoje učitelů a ředitelů (SYPO) realizovaný Národním pedagogickým institutem (NPI) přináší přímou podporu pedagogům, a to nejen těm zkušeným, ale i začínajícím a dále pedagogům ve vedení škol. Mezi nejvýznamnější formy přímé podpory patří například metodické kabinety, workshopy a webináře, podpora škol se začínajícími učiteli nebo nejrůznější odborné konference a odborné panely. Na financování projektu SYPO se podílí EU.
Zatím poslední, v pořadí již osmý, odborný panel na téma „
Další vzdělávání pedagogických pracovníků jako inspirativní výzva pro vedení škol
“ se konal 10. 2. 2021 a projekt SYPO ho připravil ve spolupráci s projektem České školní inspekce Komplexní systém hodnocení (dále jen „KSH“). Došlo tak k propojení dvou významných systémových individuálních projektů (IPs), a to v tématu kvality DVPP a profesního rozvoje pedagogických pracovníků. Cílem panelu bylo z hlediska projektu KSH poprvé veřejnosti představit a diskutovat vybrané „
Příklady inspirativní praxe
“, které byly vytvořeny pro jednotlivá kritéria kvalitní školy ČŠI. Pro účely odborného panelu byly vzhledem k tématu vybrány Příklady inspirativní praxe vztažené ke kritériím 2.31) a 3.52). Z hlediska projektu SYPO šlo o představení a následnou diskusi k probíhajícímu nastavení nové klíčové aktivity, která má svými výstupy podpořit právě oblast kvality DVPP.V rámci této klíčové aktivity by problematika kvality DVPP měla být řešena jak z hlediska MŠMT a vzdělávacích institucí, tak i z hlediska samotných škol. Na straně škol lze kvalitu DVPP pojímat i jako „výtěžnost“ DVPP, tedy to, jak se škole „vyplatí“ finanční a časová investice do dalšího vzdělávání učitelů. Za účelem podpory tohoto pojetí kvality byly v projektu SYPO pojmenovány
čtyři základní fáze DVPP
:*
identifikace vzdělávacích potřeb,
*
vzdělávací akce,
*
přenos do praxe a
*
reálný dopad na výuku a žáky.
Tyto fáze DVPP se pak staly základní strukturou pro diskuze během odborného panelu nad Příklady inspirativní praxe.
Inspirativní online průvodce systémovým přístupem k DVPP ve škole
Klíčovým pojmem je pro nás již zmíněná
výtěžnost DVPP
. Z hlediska škol ji považujeme za hlavní znak kvality DVPP. Jedná se o trochu jiný úhel pohledu než tradiční odvozování kvality DVPP od kvality navštíveného semináře. Vycházíme z otázky: Kdo je primárně zodpovědný za to, jak se člověk učí? V první řadě je to ten učící se člověk. V tomto případě učitel, který je hlavním klientem DVPP. Ten se (většinou) vzdělává pro své žáky, kteří jsou tím pádem hlavními příjemci DVPP. A dělá to s organizační nebo finanční podporou ředitele školy, který je hlavním sponzorem DVPP. Může k tomu využít nějaký program či seminář od vzdělávací instituce, která je v tu chvíli hlavním dodavatelem DVPP.Pokud se podíváme na DVPP optikou výtěžnosti v kombinaci s faktem, že učitel je hlavním klientem a žák hlavním konečným příjemcem, vidíme DVPP nikoliv jako izolovanou akci, nýbrž jako proces.
Základem tohoto procesu je výzkumné zjištění3), že DVPP účinkuje na výsledky žáků nepřímo. Nejprve působí na učitelovy znalosti a dovednosti, potom se projevuje změnou výuky a nakonec dochází k lepším výsledkům žáků. Tato dlouhá cesta však často končí předčasně. Autoři ve svém výzkumu došli k důležitému závěru, že pokud je některý z postupných kroků oslaben nebo dokonce absentuje, účinky programu profesního rozvoje na výsledky učení žáků jsou malé nebo dokonce žádné.
Vše můžeme ještě více přiblížit na příkladu negativní praxe. To, že (jako učitel) „jdu“ na nějaké vzdělávání, ještě neznamená, že se tak stalo na základě mých opravdových potřeb. To, že se účastním nějakého vzdělávání, ještě neznamená, že se tam něco opravdu naučím. Pokud se tam něco naučím, tak to ještě neznamená, že to přenesu do výuky. A pokud to přeci jenom použiji, tak to ještě neznamená, že to má pozitivní efekty pro žáky.
Jak tedy na výtěžnost DVPP?
Systémový přístup k DVPP je pak pravým opakem tohoto příkladu negativní praxe. Máme za to, že
cesta ke zefektivnění DVPP vede přes podporu jeho systematičnosti
, kdy DVPP vidíme jako příběh, který má svůj začátek i konec. Na začátku existuje dobrý důvod pro DVPP (neboli vzdělávací potřeby), na konci jasná pointa (neboli projevy DVPP ve výuce, potažmo ve výsledcích žáků).Na odborném panelu účastníci v diskusních skupinách analyzovaly příklady inspirativní praxe optikou jednotlivých fází výtěžnosti DVPP. K diskusi sloužila předpřipravená struktura otázek a diskusní skupiny se postupně věnovaly celému procesu DVPP.
Identifikace vzdělávacích potřeb:
1.
Co je ve vaší škole podnětem k realizaci DVPP (pro jednotlivé pedagogy, pro skupinu pedagogů, pro celou školu)?
2.
Co všechno ještě může být dobrým důvodem?
3.
Jak tyto důvody (vzdělávací potřeby) lze zjistit? Co by vám v tomto pomohlo nebo usnadnilo práci?
4.
Co dalšího vás napadá pro analýzu a stanovování vzdělávacích potřeb?
Vzdělávací akce:
1.
Jaké všechny způsoby DVPP (různé druhy formálních i neformálních akcí) ve vaší škole používáte nebo umožňujete?
2.
Jaké další možnosti (způsoby, metody, formy) by šlo ještě využít (vynecháme-li požadavek na akreditaci)?
3.
Co by vám v tomto pomohlo nebo usnadnilo práci?
Přenos do praxe:
1.
Jak ve vaší škole podporujete pedagogy po absolvování vzdělávací akce? Co jim umožňujete, poskytujete, odpouštíte…, aby mohli co nejlépe přenést nové poznatky do praxe/výuky?
2.
Jaké další možnosti podpory pedagogů (po vzdělávací akci) by šlo ještě využít (vynecháme-li „více času“)?
3.
Jaké formy vzájemného učení by mohly na škole fungovat?
4.
Co by vám v tomto pomohlo nebo usnadnilo práci?
Reálný dopad:
1.
Jak ve vaší škole zjišťujete dopad DVPP do výuky, potažmo na žáky?
2.
Ověřujete nějakým způsobem, jak se odráží vliv DVPP ve výuce pedagogů?
3.
Jaké další možnosti by šlo ještě využít?
4.
Co by vám v tomto pomohlo nebo usnadnilo práci?
V závěrečném bloku odborného panelu pak moderátoři představili závěry jednotlivých skupin k diskutovaným fázím DVPP. Stručná charakteristika jednotlivých fází a související výstupy z diskuzí ve skupinách jsou obsahem následujícího textu.
Identifikace vzdělávacích potřeb
může být záležitostí několika minut (např. „musíme se teď všichni naučit vysílat hodiny online“), anebo také výsledkem komplexního přístupu (např. výjezdní zasedání pedagogického sboru, kde se řeší, co bude prioritou dalšího rozvoje pedagogů – a proč…). V každém případě na konci této fáze (pokud ta fáze existuje) je poměrně jasné povědomí o tom, co chceme, co od DVPP očekáváme, komu tím prospějeme atd. Účastníci odborného panelu měli k této fázi následující postřehy:*
Je nutné vycházet z vize a koncepce školy. Plánování vzdělávání pedagogů nelze dělat bez jejich zapojení.
*
Kariérní postup – interní kariérní řád školy, vazba na organizační strukturu. Z jednotlivých pozic vyplývají nároky na znalosti a dovednosti. Každý se musí vzdělávat ve své oblasti, i ve směru kariérového rozvoje.
*
Doplnění kvalifikace a rozvoj nového oboru, rozvoj oboru jako takového.
*
Popis kvality práce, dle kterého si společně řekneme, že takto chceme na škole fungovat.
*
Vedení motivačních pohovorů s učiteli (ideálně v přípravném týdnu). Motivační pohovory jsou významným zdrojem informací. Lze kombinovat prezenční setkání s písemným vyjádřením, někteří z učitelů jsou sdílnější v písemné podobě.
*
Plány osobního rozvoje, vstupy předmětových komisí, rozhovor s vedením školy – rozloženo v průběhu školního roku; učitelé oceňují možnost osobně se vyjádřit k vlastnímu rozvoji, aktivně se zapojit.
*
V každé třídě ZŠ máme asistenta pedagoga – je důležité zapojit učitele i asistenta. Asistenti se účastní porad, při plánování potřeb je zohledňována jejich kooperace.
*
Důležité je pochopit kulturu školy, mít možnost naplňovat své osobní zájmy, ale současně naplňovat i potřeby školy, dostávat zpětnou vazbu, jak se mi daří, mít podporu v profesním růstu a možnosti realizace DVPP.
*
Pedagogové se mohou učit navzájem („profesní učení“), není nutné vždy institucionální DVPP.
*
Pro efektivitu profesního rozvoje je důležité bezpečné prostředí, mít školní i osobní vizi, mít inspiraci a především svobodnou vůli při rozhodování, čemu se v profesním rozvoji budu věnovat, jinak se efektivita takového vzdělávání snižuje
.Vzdělávací akce
se tradičně realizují formou různých seminářů, kurzů, vzdělávacích programů či studií. V našem pojetí je však dalším vzděláváním učitelů jakákoliv činnost, při které se vědomě rozvíjejí. Tedy i vzájemné sdílení zkušeností v určité skupině, náslechy nebo konzultace u zkušenějších kolegů, mentoring, účast na konferencích či v různých diskuzních platformách, samostudium, pedagogický experiment atd. Účastníci odborného panelu k tomu měli následující postřehy:*
Dobré zkušenosti přináší vzdělávání uvnitř školy – formální i neformální.
*
Odcházející paní kolegyně chodila do školy na tandemovou výuku – přirozený způsob učení se od staršího kolegy uvnitř školy.
*
Online webináře. Online inspirativní setkání – učitelé jednoho předmětu z různých škol. Online konzultace s jinými pedagogy z jiných škol.
*
Za odbornou aktivitu považujeme odbornou diskusi. Nemusíme být úplně aktivní, ale vnímáme otázky a diskusi, což nás také rozvíjí – jako dnes (na panelu).
*
Konference a příspěvky k daným tématům, diskuze. Nemusí se jednat o klasický vzdělávací kurz.
*
Realizace „učících se pondělních odpolední“ (na úkor provozních porad). Zároveň s tím jsou organizovány dílny, které učitelé připravují vzájemně pro sebe (např. RWCT), sdílejí kolegům své postřehy, poznatky z absolvovaného vzdělávání.
*
Zjišťovat zpětnou vazbu od dětí – školní parlament, od rodičů – kavárna ředitele s rodiči.
*
Spojování škol s podobným vzděláváním – příklad inspirativní praxe (předávání si zkušeností).
*
Pozitivní zkušenost se zavedenými vzájemnými hospitacemi (každý pedagog alespoň jednu vykoná a jednu přijme), pedagogové se tak mimo jiné naučili přijímat konstruktivní kritiku.
*
Online setkání „ZUŠky svítí na dálku“, kam se přihlásí pedagogové z různých škol, kteří si myslí, že mají určité téma tzv. vychytané. A to sdílejí s ostatními, kteří přenášejí některé prvky do své vlastní výuky.
Přenos do praxe
je klíčovým prvkem výtěžnosti DVPP. Bez tohoto kroku vše zůstane pouze u výkazu akcí. Otázkou je, jak může vedení školy podpořit učitele v aplikaci znalostí a dovedností, které získali v rámci svého sebevzdělávání. Účastníci odborného panelu k tomu měli následující postřehy:*
Pomáhá možnost jeden za druhého suplovat, „prohodit si“ třídy, využít nové poznatky v praxi nejen u „svých“ žáků, což zároveň umožní širší reflexi.
*
Manažerský informační systém – dostupnost nových poznatků ostatním pedagogům (online sdílení prezentací, materiálů, odkazů).
*
Párová výuka – vzájemná analýza, vzájemné učení a vyhodnocení.
*
Předmětové komise podporují přenos tím, že pravidelně informují a umožňují výměnu zkušeností učitelů.
*
Využili jsme zkušeností bývalé kolegyně pro podporu a přenos – realizovalo se formou projektového dne (např. osvojení si a vyzkoušení výtvarných technik).
*
Podpora sdílení by měla být iniciativou vedení školy – nastavit to jako běžný standard (atmosféra na škole sama
o sobě „sdílecí“). Vedení by mělo být vzorem a dodávat odvahu.
*
Po absolvovaném školení by v rámci hodiny docházelo
k hospitaci kolegů. Je nutné nepovažovat hospitaci pouze za kontrolu.
*
Otevřené hodiny – předat informace a zkušenosti druhým.
*
Osvědčilo se, když si učitel do svého plánu profesního rozvoje rovnou uvedl i to, co by on sám potřeboval. Někdy samotní učitelé vymyslí podporu, co vedení samo třeba nevymyslí, ale přitom to může být jednoduché.
*
Hledáme mezery v rozvrhu, aby se lidé mohli setkat a konzultovat, případně se nabízejí jiné kolegyně, že převezmou na tu dobu děti, aby se učitelé se mohli sejít.
*
Máme to (podporu) přímo jako kolonku v plánu rozvoje. Učitelé na podporu mají právo.
*
Co se do 14 dnů nepodaří převést do výuky, tak jako kdyby učitel nikde nebyl.
*
Kultura DVPP – přestává nám jít o výkaznictví, ale jde nám o výsledek. Jak my učitelé přistupujeme k vlastnímu vzdělávání, tak to nevědomě přeséváme i dále mezi žáky.
*
Hospitace / náslechy nemusí být jen ve stejných předmětech, ale i úplně v odlišných oborech.
*
Systém žádanek na školení, po školení je řešen přenos pro ostatní (např. i jen prostřednictvím předmětové komise).
*
Sdílení dobré zkušenosti – pedagogové po absolvování školení mohou např. natočit hodinu a sdílet na poradě nebo pozvat ostatní pedagogy do hodiny.
*
Pro aktivního učitele by měl být ředitel ochoten vytvořit jakékoli vhodné podmínky (úprava rozvrhu pro sdílení zkušeností, podpora ICT technika, rozvržení přímé pedagogické činnosti do konkrétních dnů atd.).
*
Učitel potřebuje, aby se někdo (kolegové, žáci, ředitel) zajímal o to, co se nového dozvěděl, naučil.
*
Formulář, který podporuje proaktivitu pedagogů. (Na čem rozpoznám, že jsem cíl splnil? Jak to doložím v profesním portfoliu?)
*
Dobrá zkušenost je s cyklickými vzdělávacími programy, kde jsou mezidobí, ve kterých si učitelé zkouší nové věci,
a v dalším díle programu sdílí své zkušenosti.
Reálný dopad
na výuku a na žáky je pointou celého příběhu DVPP. Věc však ztěžuje fakt, že viditelnost a měřitelnost přínosů není vždy jasná. Ve vazbě na oblast nebo téma DVPP existují značné rozdíly v tom, kam až můžeme věrohodně sledovat jeho dopad. A přitom – pro nějaký dopad či efekt to děláme. Účastníci odborného panelu k tomu měli následující postřehy:*
Klíčová fáze, která odpoví na to, co bylo uděláno v přechozích fázích. Mělo by se to skutečně odrazit v činnostech
a práci žáků. I když je to někdy obtížně zmapovatelné. Zjistit, jaký dopad byl – je třeba zainteresovat všechny strany: žáky, učitele, zřizovatele, rodiče.
*
Fáze dopad – je výborným místem pro směřování dalších cílů školy a pedagoga. Tam to končí i začíná.
*
Zjišťovat zpětnou vazbu u všech cílových skupin, u všech aktérů – cílené dotazníky směrem k žákům, rodičům, pedagogům i veřejnosti, zřizovateli (rozhovor, rychlá anketa). Inspirace Cesta ke kvalitě – přímo dotazníky pro pedagogy, žáky a rodiče (mix hodnocení).
*
Aplikace materiálů, nových forem, metod, přístupů k práci
– reflexe prostřednictvím hospitace, monitoring práce pedagoga, dobré je nastavit to v kontextu celé školy.
*
Dopad na žáky lze vysledovat v žákovských portfoliích.
*
Dalšími zdroji mohou být výsledky mezinárodních srovnávání, změna v úspěšnosti přijetí na střední školy, poté na VŠ.
*
Výstupy ze školního parlamentu (živá interakce).
*
Základem jsou hospitace a náhledy do výuky. Dalším nástrojem, jež nám umožňuje zpětnou vazbu, je porada učitelů a předmětová komise.
*
Sebehodnocení učitelů jako příprava na rozvojový rozhovor je příležitostí pro reflexi reálného dopadu jeho sebevzdělávání.
*
Zhodnocení dopadu DVPP může být záležitostí daného metodického sdružení (dle zaměření vzdělávací akce).
*
Učitel se naučí jinak přemýšlet, a to se projeví tím, že si žáci z toho něco vezmou (známkový posun), ovlivní to práci
v kolektivu.
*
Děláme intervence ve třídách (ŠPP a šk. psycholog), zjišťujeme klima – a v tom se to vždycky projeví, ale na to nemáme „známky“.
*
Dotazníky se žáky: máme hodně tříd, tak to neděláme se všemi, ale pouze výběrově (kde je to potřeba).
*
Dopad DVPP se dá poznat i na tom, že je nižší absence, lepší chování žáků, mají o vzdělávání zájem, nenudí se.
*
Je to také o zachytávání střípků a skládání jakési mozaiky (co všechno se ve škole může stát, když změníme své chování).
Výše popsané fáze DVPP jsou považovány za základní koncept, ze kterého bude vycházet část plánovaných výstupů klíčové aktivity projektu SYPO směřovaných k podpoře škol v oblasti kvality DVPP. Jedná se o online metodického průvodce se vzdělávacím programem pro ředitele škol, který je provede procesem DVPP. Na příkladech z praxe škol ukáže, jak je možné k fázím přistupovat tak, aby zmiňovaná výtěžnost DVPP pro školu, učitele a žáky byla co nejvyšší. Klíčová aktivita „
Kvalita DVPP
“ projektu SYPO aktuálně prochází úpravami a schvalovacími procesy. Pravděpodobný začátek její realizace je odhadován na začátek léta 2021.Odborné panely SYPO
Současná praktická příprava budoucích pedagogů,24. 10. 2018
Začínající učitel: problémy – potřeby – podpora, 27. 2. 2019
Standard vstupu do učitelské profese, 5. 6. 2019
Začínající „ne“učitel ve vztahu k novele zákona o ped. pracovnících, 17. 10. 2019
Portfolio pedagoga – osobní cesta profesí, 27. 2. 2020
Současná vzdálená výuka a my všichni tak trochu jako „začínající učitelé“, 11. 6. 2020
Pedagogická praxe nejen v době výuky na dálku, 19. 1. 2021
DVPP jako inspirativní výzva pro vedení škol, 10. 2. 2021
1) Vedení školy usiluje o zajištění optimálních podmínek pro vzdělávání, cíleně pečuje o naplnění relevantních potřeb každého pedagoga a jeho profesní rozvoj, vytváří podmínky pro výměnu pedagogických zkušeností s dalšími školami a účinně podporuje začínající pedagogy.
2) Pedagogové aktivně spolupracují na svém profesním rozvoji.
3) Více viz odbornou publikaci Starý, K., Dvořák, D., Greger, D. a K. Duschinská.
Profesní rozvoj učitelů. Podpora učitelů pro zlepšování výsledků žáků.
Praha: Univerzita Karlova, nakladatelství Karolinum, 2012. ISBN 978-80-246-2087-9.