V mailové schránce se vám zase kupí maily typu: Proč neučíte matematiku Hejného nebo proč učíte matematiku Hejného? Proč trávíte tolik času venku, děti se nic pořádného nenaučí nebo neměli byste trávit raději více času venku, když informace si dnes může každý „vygooglit“? Možná se vám vrší náměty a tipy na levnější, efektivnější, lepší a šetrnější způsoby testování na covid-19, odmítání testování, požadování testování, odmítání roušek, požadování roušek, pro a proti distanční, rotační i prezenční výuce a vy máte pocit, že se skutečně nezavděčíte nikomu?
V kuchyňce zjistíte, že vám zase někdo sebral podepsané mléko, zmizel váš oblíbený hrnek, kolegové se dohadují, zda je lepší nebo horší učit matematiku Hejného a že zásadně nesouhlasí nebo souhlasí s testováním dětí na covid-19. Na chodbě zaslechnete větu, že „se tady nikomu nic neřekne“a pomalu cítíte, jak ve vás narůstá pocit vzteku?
Jsme totiž ve školním prostředí, kde se potřebujeme smířit s tím, že se v něm potkává poměrně různorodá skupina lidí s odlišnými světonázory, přáními, zájmy, názory a cíli. V takovém prostředí není nouze o komplikované komunikační situace a je ideálním místem pro vznik a rozvoj konfliktů, které mohou pak zabrat velké množství našeho času, sebrat
nám energii a chuť do práce
. A to nemůžeme připustit – ve škole totiž potřebujeme hlavně učit.Proto vznikla kniha Konflikty ve škole. Jejím záměrem je naučit školní lidi zásadám a způsobům komunikace, které ušetří čas a energii a umožní méně se rozčilovat a více učit. Vedoucím školským pracovníkům pak pomůže efektivně řešit komplikované personální otázky, pomoci učitelům s jejich konflikty a získat více času na řízení pedagogického procesu.
Kromě úvodu a závěru se v knize nejprve seznámíme s konflikty a komplikovanými situacemi, pochopíme svou komunikační roli a rozebereme některé zbytečné spouštěče konfliktů. Poté se budeme věnovat prevenci a naučíme se nastavit smysluplná pravidla, také se smíříme s tím, že je nutné okamžitě přestat mlžit a vyjadřovat se jasně, konkrétně a srozumitelně. Pokud i přes všechnu prevenci konflikt vypukne, je další kapitola připravena provést nás jeho cestou, nastavit vhodnou strategii a rozhodnout se, kdy je lepší něco obětovat nebo dokonce ustoupit. V knížce se také inspirujeme méně známými přístupy, jako je filozofie LEAN, teorie her a transakční analýza. Speciální kapitola je věnována vedení školy a zabývá se kritikou a propouštěním, nepříjemnými to věcmi při řízení školy, někdy ale nevyhnutelnými. Důležitou roli ve školách hraje komunikace s rodiči, proto se budeme věnovat i třídním schůzkám a komplikovaným rodičům; zde se především naučíme, jak komplikované rodiče nevyrábět.
V textu najdete rozbory autentických příkladů z praxe (samozřejmě anonymizovaných, případná podobnost je čistě náhodná), vzory mailů a příklady zbytečných výroků, které nemají žádnou informační hodnotu a mohou být zbytečným spouštěčem konfliktu. Naučíte se nahradit nevhodné komunikační stopky smysluplnými výroky, reagovat stručně, věcně a konkrétně, na dlouhé maily odpovídat krátce, zbavíte se potřeby za každou cenu na všechno reagovat a
získáte více času na pedagogický proces, o ten totiž ve škole ve skutečnosti jde
.Malé ochutnávkové zamyšlení:
Zkusme používat správně interpunkční znaménka, konkrétně vykřičníky a otazníky. Větě tázací stačí jeden otazník a větě rozkazovací jeden vykřičník. Nemáme více stupňů rozkazovacích a tázacích vět, tj. pokud opatříte domácí úkol žáka s chybějícím podpisem výrazem „PODPIS!!!“, není to nijak více rozkazovací než „prosím doplnit podpis!“. Neplatí zde ani přímá úměra, že čím více vykřičníků, tím více podpisů. Zajímavé je, že u čárek ve větách a teček na konci nutkání je navyšovat nepociťujeme.