Evidence školních úrazů ve světle novely vyhlášky

Je všeobecně známo, že základem právní úpravy bezpečnosti a ochrany zdraví dětí, žáků a studentů je ustanovení § 29 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon). Podle něj jsou školy a školská zařízení při vzdělávání a s ním přímo souvisejících činnostech a při poskytování školských služeb povinny přihlížet k základním fyziologickým potřebám dětí, žáků a studentů a vytvářet podmínky pro jejich zdravý vývoj a pro předcházení vzniku sociálně patologických jevů. Školy a školská zařízení zajišťují bezpečnost a ochranu zdraví dětí, žáků a studentů při vzdělávání a s ním přímo souvisejících činnostech a při poskytování školských služeb a poskytují žákům a studentům nezbytné informace k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví.

V neposlední řadě pak ukládá, že školy a školská zařízení jsou povinny vést evidenci úrazů dětí, žáků a studentů, k nimž došlo při vzdělávání a s ním přímo souvisejících činnostech a při poskytování školských služeb. Dále musí vyhotovit a zaslat záznam o úrazu stanoveným orgánům a institucím. Ministerstvo stanoví vyhláškou způsob evidence úrazů, hlášení a zasílání záznamu o úrazu, vzor záznamu o úrazu a okruh orgánů a institucí, jimž se záznam o úrazu zasílá. Používám pojem školní úraz jako označení úrazů dětí, žáků a studentů.

K provedení tohoto ustanovení byla v minulosti vydána známá vyhláška č. 64/2005 Sb., o evidenci úrazů dětí, žáků a studentů (vyhláška č. 64/2005 Sb.). Vzhledem k tomu, že tato vyhláška byla v poslední době poměrně značně novelizována, a že taková situace přináší v praxi značné problémy, protože platí obecné legislativní pravidlo, že novelizované podzákonné předpisy (tedy vyhlášky a prováděcí nařízení vlády) se nevydávají v úplném znění, proberu podrobně celou vyhlášku se zapracováním změn.

Novelou, kterou se mění vyhláška č. 64/2005 Sb., je vyhláška č. 57/2010 Sb. Tato vyhláška byla publikována v částce 20 Sbírky zákonů a nabývá účinnosti dnem 1. dubna 2010, s výjimkou jednoho bodu, bodu 7, který nabývá účinnosti dnem 1. května 2010.

Důvodem změny vyhlášky č. 64/2005 Sb. je podle důvodové zprávy především zmírnění administrativní náročnosti pro školy a školská zařízení a vytvoření předpokladů pro zefektivnění centrálního statistického zpracovávání údajů o úrazech.

Pro praxi je důležité, že dojde k upřesnění pojmu „nepřítomnost žáka ve škole nebo školském zařízení“ a tím jednak odpadnou výkladové obtíže, ale také se zčásti omezí rozsah povinnosti právnických osob vykonávajících činnost školy a školského zařízení vyhotovovat záznamy o úrazech.

Další změnou je, že školy a školská zařízení budou zasílat České školní inspekci záznamy o úrazu rovněž v elektronické podobě. Očekává se, že po prvním roce elektronického předávání záznamů nahradí ČŠI automatizovaným zpracováváním dat současné předávání údajů o úrazech Ústavu pro informace ve vzdělávání. Předpokládá se, že pro praxi škol a školských zařízení se tak bude jednat o další úlevu od administrativního zatížení, neboť odpadne jeden z výkazů podle vyhlášky č. 364/2005 Sb., o vedení dokumentace škol a školských zařízení a školní matriky a o předávání údajů z dokumentace škol a školských zařízení a ze školní matriky (vyhláška o dokumentaci škol a školských zařízení), ve znění pozdějších předpisů.

Kromě těchto změn směřujících k omezení regulace v dané oblasti jsou provedena ještě určitá dílčí terminologická zpřesnění. Vyhlášku je proto možné považovat za technickou novelu.

Úvodem je možno konstatovat, že žádný obecně závazný právní předpis neobsahuje definici pojmu školní úraz. Nedefinuje jej ani školský zákon ani vyhláška č. 64/2005 Sb. Vyhláška pouze uvádí, že záznam o úrazu se vyhotovuje u úrazu, jehož důsledkem byla nepřítomnost dítěte, žáka nebo studenta ve škole nebo školském zařízení zasahující alespoň do dvou po sobě jdoucích vyučovacích dnů.

Tento nedostatek do jisté míry napravuje Metodický pokyn Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních zřizovaných Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy čj.: 37 014/2005-25 (Metodický pokyn), když v článku 21 stanoví, že „Úrazem žáků je úraz, který se stal žákům při vzdělávání nebo s ním přímo souvisejících činnostech a při poskytování školských služeb. Jedná se tedy zejména o úrazy žáků na vycházkách, výletech, zájezdech, putováních, exkurzích, při koupání, při výuce plavání a lyžařském výcviku, sportovních a turistických kurzech, zahraničních výletech, při účasti na soutěžích a přehlídkách. Úrazem žáků není úraz, který se žákům stane na cestě do školy a zpět, nebo na cestě na místo nebo cestou zpět, jež bylo určeno jako shromaždiště mimo prostory školy při akcích konaných mimo školu.“

Musím nejprve připomenout, že Metodický pokyn není obecně závazný právní předpis. Je závazný pouze pro školy a školská zařízení přímo zřízená MŠMT. Ostatní školy a školská zařízení jej mohou používat pouze podpůrně při zpracování svých školní řádů nebo vnitřních řádů podle § 30 školského zákona.

Tato definice pojmu školní úraz má zřejmě nahradit legislativní nedostatek, že ani školský zákon ani vyhláška č. 64/2005 Sb., neobsahují definici pojmu školní úraz. Školský zákon pouze ukládá, že školy a školská zařízení jsou povinny vést evidenci úrazů dětí, žáků a studentů, k nimž došlo při vzdělávání a s ním přímo souvisejících činnostech, vyhotovit a zaslat záznam o úrazu stanoveným orgánům a institucím. Přitom školský zákon sám například nevylučuje z úrazů výslovně cestu do školy a zpět, i když se to dovozuje analogií se zákoníkem práce. Tento výklad pojmu úraz žáků je zajisté potřebný. Proto by bylo vhodné, aby časem celá výše uvedená definice byla obsažena přímo v zákoně. Současná novela vyhlášky však nemohla tento nedostatek napravit. Vyhláška je podzákonný předpis, nemůže obsahovat definice pojmů.

Staré školské předpisy, zejména Metodický návod číslo 33 238/1975-42 ze dne 19. 12. 1975 k zavedení jednotné metodiky evidence, výkaznictví a rozborů školní a mimoškolní úrazovosti dětí, žáků a škol a výchovných zařízení spravovaných národními výbory a studentů vysokých škol, který platil před přijetím školského zákona, definoval pojem školní úraz značně podrobně. Podle něj platilo, že:

„(1) Školním úrazem je úraz, který se stal dětem, žákům nebo studentům (dále jen „žáci“) při vyučování ve školách spravovaných národními výbory a na vysokých školách nebo při výchově v předškolních a mimoškolních výchovných zařízeních spravovaných národními výbory (dále jen „ve škole“) nebo v přímé souvislosti s nimi.
(2) Účastí na výchovné a vzdělávací činnosti školy je pobyt žáka při výchovné a vzdělávací práci školy nebo výchovného zařízení ve škole nebo ve výchovném zařízení od vstupu žáka do prostor školy nebo výchovného zařízení až do odchodu z nich a každá činnost, vyplývající z přímé souvislosti s vyučováním a výchovnou činností konanými ve škole, výchovném zařízení nebo i mimo ně, pokud jsou organizovány školou nebo výchovným zařízením.
(3) Za přímou souvislost s výchovnou a vyučovací činností školy se považuje zejména – pobyt žáka ve škole nebo výchovném zařízení v době, kdy je konán dozor nad žáky podle příslušného rozvrhu dozoru nad žáky, – práce žáků ve školní dílně, na školním pozemku, v laboratořích a při předepsaném praktickém výcviku, – pobyt žáků na hřišti při povinné tělesné výchově a branné nebo dopravní výchově, volných hrách dětí v mateřských školách, – účast na vojenské přípravě studentů vysokých škol (mimo závěrečná soustředění u vojsk), – účast na vycházkách, výletech, zájezdech, putováních, na koupání, exkursích a brigádách organizovaných školou a uskutečněných za dozoru školských pracovníků.
(4) Za školní úraz se pro účely tohoto metodického návodu nepovažuje úraz žáka, který se mu stane při cestě do školy a zpět.“

Ve srovnání s touto definicí je výše citovaná definice pojmu úraz žáků z článku 21 Metodického pokynu stručnější a tudíž obecnější. Stará definice byla pro praxi určitě lepší.

Pokud se vrátím k vlastnímu výkladu pojmu školní úraz, tak je možné konstatovat, že tím je každý úraz, který se stal žáku při výchovné a vzdělávací činnosti školy od vstupu žáka do prostor školy, po dobu jeho pobytu v nich, až po odchod z nich a každá činnost vyplývající z přímé souvislosti s vyučováním a výchovnou činností konanou ve škole. Je třeba si uvědomit, že výklad pojmu „při vzdělávání nebo s ním přímo souvisejících činnostech a při poskytování školských služeb“ uvedený v druhé větě článku 21 je pouze příkladný (viz použité slůvko „zejména“). Proto je možné konstatovat, že pod pojmem školní úraz rozumíme výkon povinností vyplývajících z výchovně vzdělávacího procesu, dále pak jinou činnost konanou na příkaz pedagogického pracovníka, činnost konaná pro školu z vlastní iniciativy nebo z podnětu spolužáků, pokud k ní žák nepotřebuje zvláštní oprávnění nebo ji nekoná proti výslovnému zákazu školy. V některých případech může přicházet v úvahu i činnost, která je předmětem cesty, na níž je žák vyslán v souvislosti s výchovně vzdělávací činností školy.

Okruh povinností vyplývajících z výchovně vzdělávací práce školy je dán jednak učebními plány a osnovami, ale vyplývá také ze školního řádu školy, z poplachového a evakuačního plánu, z plánu požární ochrany. Žák je kromě toho povinen konat i jiné druhy činnosti podle pokynů pedagogického pracovníka například i bez svého souhlasu. Znamená to, že utrpí-li žák při nařízené činnosti úraz, má nárok na náhradu škody, neboť se jedná o úraz školní.

Stejná situace může nastat i u žáků středních škol a odborných učilišť při jejich praktické výuce v organizacích nebo u fyzických osob, kde pod pojmem výkon pracovních povinností vyplývajících z výchovně vzdělávacího procesu může být zahrnuta i práce, která může být žákovi nařízena bez jeho souhlasu. Každý pedagogický pracovník, který takovou práci nařizuje, by měl zvážit, zda je zajištěna bezpečnost žáků a dozor nad jejím výkonem. Nakonec do této kategorie spadají i všechny druhy úrazů, které utrpí žáci při nezodpovědném jednání spolužáků (pád z lavice, klopýtnutí o nastavenou nohu při cestě k tabuli, úrazy při potyčkách ve třídě, šikanování slabších žáků silnějšími, zranění při chaotickém odchodu ze tříd například při evakuaci v důsledku ohlášení bombového útoku...). Patří sem také úrazy při uklouznutí, klopýtnutí, mytí tabule, úrazy při hodinách tělesné výchovy nikým nezpůsobené, nebo úrazy při hodinách tělesné výchovy, kdy učitel trval na provedení cviku, pro nějž žák nebyl způsobilý, nebo se bál (například při plavání).

Za činnost v přímé souvislosti s výchovnou a vzdělávací prací školy je třeba považovat všechny úkony potřebné nebo nutné před zahájením vyučování, běžné v jeho průběhu, nebo po jeho skončení. Jedná se například o cestu do šatny, do třídy, do kabinetu, pohyb žáků o přestávkách na chodbě, cesta na WC, do školní jídelny, do tělocvičny, pobyt žáků na hřišti při povinné tělesné nebo dopravní výchově, ale i cesta a práce ve školní dílně, na školním pozemku, v laboratořích a při předepsaném praktickém výcviku ve škole i mimo školu, účast žáků na vycházkách, výletech zájezdech, putováních, při koupání, lyžařském výcviku, účast na školách v přírodě a všechny s tím spojené aktivity, účast na exkurzích, tématických zájezdech a podobně.

Obdobně jako v pracovněprávních předpisech je třeba vykládat, že za přímou souvislost s plněním výchovné a vzdělávací činnosti školy je třeba považovat úraz žáka při plnění učebních povinností, což jsou případy, kdy například nahlásí učiteli, že jeho spolužák byl zraněn a uvede kým byl zraněn a dotyčný žák druhý den způsobí úraz i jemu.

Z obsahu pojmu úraz žáků je výslovně vyloučen pouze úraz, ke kterému došlo na cestě do školy a ze školy. I zde je vidět zřejmá paralela školských a pracovněprávních předpisů.

Při zjišťování příčin školních úrazů se dnes postupuje podle čl. 22 Metodického pokynu. Tento článek je však velice stručný, stanoví pouze, že „Vedoucí zaměstnanec školy, jemuž byl úraz žáka hlášen, zajistí, aby byly objektivně zjištěny a případně odstraněny příčiny úrazu.“

Bližší podrobnosti ohledně vlastního zjišťování příčin úrazů nestanoví ani sama vyhláška č. 64/2005 Sb., o evidenci úrazů dětí, žáků a studentů.

Proto musím zdůraznit, že prvořadou povinností vedoucího zaměstnance školy (zpravidla ředitele) je zajistit, aby byly objektivně zjištěny a případně odstraněny všechny příčiny úrazu. Při zjišťování příčin školního úrazu je třeba postupovat obdobně jako při zjišťování a objasňování příčin pracovního úrazu zaměstnance. To především znamená, že se musí odhalit všechny zjevné i skryté příčiny a další okolnosti, které vedly k jeho vzniku, aby se všichni – učitelé a především žáci – z této mnohdy i tragické situace poučili, aby ze stejné příčiny nedošlo k dalšímu úrazu.

Škola je povinna ihned po ohlášení školního úrazu a po zajištění první pomoci a lékařského ošetření žáka zahájit odpovědné a spolehlivé zjišťování příčin úrazu. Příčina se musí objasnit přímo na místě, a to proto, že se podmínky mohou rychle změnit, ať již povětrnostními nebo jinými vlivy, nebo nakonec i úmyslným zásahem osoby, která úraz zavinila.

Na místě se musí také zjistit, zda šlo o mimořádnou situaci vyplývající z neznámých okolností a podmínek, a zda příkaz učitele či jiného pedagogického pracovníka těmto podmínkám odpovídal nebo zda učitel nebezpečné jednání žáků (například o přestávce na chodbě školy) trpěl a včas proti němu nezakročil. Místo úrazu je vlastně jediným nalezištěm stop a věcných důkazů a při jeho prohlídce se také dá nejlépe posoudit situace žáka vzhledem k riziku úrazu a možnosti zásahu proti jeho vzniku ze strany učitele či jiného pedagogického pracovníka.

Ředitel školy, případně jiný vedoucí zaměstnanec, má při zjišťování příčin školního úrazu zabezpečit účast učitele či jiného pedagogického pracovníka, který byl v době úrazu pověřen dozorem nad žáky.

Pokud je toho postižený žák schopen, musí být vyslechnut. Dále musí být vyslechnuti svědci úrazu a další žáci, kteří mohou podat řadu informací například o zdravotním stavu žáka v den úrazu, o jeho osobních vlastnostech, vztazích k ostatním žákům, k učiteli či dotyčnému pedagogickému pracovníkovi pověřenému momentálně v okamžiku úrazu náležitým dohledem. Tyto informace často ovlivní celé další jednání. Mohou také doložit, jaké pokyny dal učitel či pedagogický pracovník žákům a zda žáky náležitě poučil o případném nebezpečí.

V některých případech mohou také prokázat, zda činnost, kterou žák dělal před úrazem, byla přiměřená jeho fyzickým a duševním schopnostem, zda byl pro ni řádně vybaven (například při lyžařském výcviku náležitou výstrojí).

V případech, kdy je podezření, že k úrazu došlo pod vlivem drog nebo alkoholu, je zapotřebí zajistit lékařský posudek.

Podle potřeby se může přistoupit k rekonstrukci úrazového děje. Zkušenosti však ukazují, že by se přitom mělo postupovat jen velice obezřetně.

Tam, kde dojde k úrazu v dílnách na strojích a zařízení, je zapotřebí předložit doklady o jejich pravidelných kontrolách, revizích a opravách. Zdroj úrazu se musí důkladně prohlédnout, ověřit funkci všech ochranných a signalizačních zařízení a ovládacích prvků.

Přitom se posuzuje, co žák dělal nesprávným a nebezpečným způsobem, a zda nad výkonem jeho práce byl zajištěn stálý a řádný dozor.

Musí být též zjištěn rozsah zranění postiženého i kvalita poskytnuté první pomoci.

Po shromáždění zjištěných důležitých okolností lze teprve posoudit, co bylo skutečnou příčinou školního úrazu:
* co bylo na místě úrazu v nesprávném a nebezpečném stavu,
* co zraněný dělal nesprávným a nebezpečným způsobem a který bezpečnostní předpis nebo pokyn svým jednáním porušil,
* který předpis byl porušen školou či školským zařízením,
* zda byl úraz způsoben nebo ovlivněn jinou osobou,
* zda vznikl následkem spolupůsobení přírodních živlů nebo zvířat,
* jakou škodu zraněný žák utrpěl na věcech.

Stejně tak je možné po zvážení všech těchto zjištěných skutečností rozhodnout o tom, která opatření mohou riziko úrazu omezit a jaký kontrolní systém bude nad jejich plněním zaveden.

Určí se, jaká výchovná, organizační, případně technická opatření budou přijata. Opatření musí být konkrétní a snadno kontrolovatelná.

Účastníci zjišťování příčin úrazu se pak podílejí na sepisování záznamu o něm.

Při evidenci školních úrazů se postupuje obdobně jako při evidenci pracovních úrazů. Právním podkladem je čl. 22 a článek 23 Metodického pokynu. Článek 22 jsem citovala v úvodu předchozí kapitoly a článek 23 zní „Statistické zjišťování školní úrazovosti se provádí podle zvláštních předpisů.“ Podkladem pro evidování školní absence žáků z důvodu školního úrazu je:
* kniha úrazů,
* záznam o úrazu.

Podrobnosti týkající se sepisování knihy úrazů a záznamu o úrazu obsahuje vyhláška č. 64/2005 Sb. Dalšími podklady může být potvrzení ošetřujícího lékaře o ošetření žáka. Lékař na tiskopise „Potvrzení o ošetření zraněného dítěte – žáka – studenta pro školní úraz“ uvede označení úrazu a předpokládanou délku školní absence zraněného, ostatní údaje vyplní škola. Při méně závažných úrazech žáka nevyžadujících nezbytně lékařské ošetření a způsobujících absenci kratšího trvání je dostačující potvrzení rodičů (zákonných zástupců) o tom, že se žák pro následky úrazu nemohl účastnit školní činnosti (na omluvném listu, v žákovské knížce).

Dříve platilo, že školní úrazy, které nezpůsobily absenci žáků delší než jeden den mimo dne, kdy k úrazu došlo, se zapisovaly do knihy úrazů a o ostatních se vyhotovovaly záznamy o úrazech. Dnes podle § 1 vyhlášky č. 64/2005 Sb. platí, že se v knize úrazů evidují všechny školní úrazy, ke kterým došlo při vzdělávání a s ním přímo souvisejících činnostech a při poskytování školských služeb, a to nejpozději do 24 hodin od okamžiku, kdy se škola nebo školské zařízení o úrazu dozví.

Vyhláška dokonce předepisuje i povinné údaje, které musí být obsahem knihy úrazů. Jsou to:
* pořadové číslo úrazu,
* jméno, popřípadě jména, příjmení a datum narození zraněného,
* popis úrazu,
* popis události, při které k úrazu došlo, včetně údaje o datu a místě události,
* zda a kým byl úraz ošetřen,
* podpis zaměstnance právnické osoby vykonávající činnost školy nebo školského zařízení, který provedl zápis do knihy úrazů,
* další údaje, pokud jsou potřebné k sepsání záznamu o úrazu.

To znamená, že dnes je třeba evidovat všechny úrazy dětí, žáků a studentů bez ohledu na to, jak dlouhou absenci žáka na vyučování způsobily nebo zdali způsobily vůbec nějakou absenci. V praxi se může jednat i o případy, kdy dítě nebo žák uklouzne a následkem pádu začne krvácet z nosu. Vzhledem k tomu, že k tomuto úrazu došlo při činnosti zmíněné v § 29 odst. 3 školského zákona, je třeba jej zaevidovat v knize úrazů. V tomto směru se jedná o zpřísnění praxe.

Poslední novela vyhlášky však v právní úpravě knihy úrazu nepřinesla, kromě jedné drobné legislativně technické změny, žádnou změnu. § 1 vyhlášky nebyl po věcné stránce novelizován.

Záznam o školním úrazu je důležitým dokladem, jímž se prokazuje vznik úrazu a okolnosti, za kterých k němu došlo. Slouží pro stanovení nápravných a preventivních opatření a pro jejich kontrolu. Je podkladem pro evidenci, statistiku a rozbory školní úrazovosti i pro preventivní opatření širšího rozsahu. Je rovněž závažným vodítkem pro posouzení míry odpovědnosti za vzniklou škodu ze strany žáka.

Z jeho obsahu se vychází i při projednávání trestní odpovědnosti v případech zanedbání náležitého dohledu. Zejména v případě, kdy školní úraz zanechá trvalé následky na zdravotním stavu žáka. Proto je také jedním z důležitých důkazů pro učitele nebo příslušného pedagogického pracovníka, který byl pověřen dozorem nad žáky v době úrazu. Podle těchto záznamů je možno posoudit, do jaké míry mohl nebezpečné situaci čelit.

S ohledem na tyto okolnosti má být záznam o úrazu sepsán po řádném a objektivním vyšetření příčin, pokud možno bezprostředně po úrazu.

Dnes již zrušený Pracovní řád pro zaměstnance škol a školských zařízení č. 14 269/2001-26 v čl. 13 v této souvislosti stanovil „Zaměstnanec je povinen poskytnout první pomoc ostatním zaměstnancům a žákům, případně přivolat lékařskou pomoc do školy nebo zajistit, zejména při úrazech, převoz zraněného do zdravotnického zařízení. Zároveň je povinen o tom bezodkladně informovat zaměstnavatele. Při převozu do zdravotnického zařízení škola zajistí doprovod žáka pověřenou zletilou osobou. O úrazu či jiné události týkající se zdravotního stavu žáka škola informuje neprodleně jeho zákonného zástupce.“

Dnes platná vyhláška č. 263/2007 Sb., kterou se stanoví pracovní řád pro zaměstnance škol a školských zařízení zřízených MŠMT, krajem, obcí nebo dobrovolným svazkem obcí, se poskytováním první pomoci ze strany pedagogů výslovně nezabývá. Podle § 102 odst. 6 zákoníku práce je totiž mimo jiné povinností zaměstnavatele zajistit a určit podle druhu činnosti a velikosti pracoviště potřebný počet zaměstnanců, kteří organizují poskytnutí první pomoci, takže se to nyní neukládá jako výslovná pracovní povinnost každého pedagoga, ale záleží na rozhodnutí ředitele školy, jakým způsobem si poskytování první pomoci ve škole stanoví.

Ředitel školy, případně jiný vedoucí pracovník, by se měl přesvědčit, zda již bylo lékařské ošetření zajištěno.

Podle § 2 vyhlášky č. 64/2005 Sb., platí, že se záznam o úrazu vyhotovuje v případě, že se jedná o:
* úraz, jehož důsledkem byla nepřítomnost dítěte, žáka nebo studenta ve škole nebo školském zařízení zasahující alespoň do 2 po sobě jdoucích vyučovacích dnů, nebo
* smrtelný úraz; smrtelným úrazem se pro účely této vyhlášky rozumí takové poškození zdraví, které způsobilo smrt po úrazu nebo na jehož následky žák zemřel nejpozději do jednoho roku od vzniku úrazu.

Novinkou je, že se záznam bude vyhotovovat až v případě, kdy nepřítomnost dítěte, žáka nebo studenta ve škole nebo školském zařízení zasáhne alespoň do dvou po sobě jdoucích vyučovacích dnů. V původním znění bylo pouze, že záznam se vyhotovuje při úrazu, jehož důsledkem je nepřítomnost žáka ve škole. To způsobovalo v praxi nejasnosti ohledně výkladu pojmu „nepřítomnost žáka ve škole nebo školském zařízení“. Z toho důvodu novela vyhlášky omezila povinnost vyhotovovat záznam pouze na úrazy, jejichž důsledkem bude nepřítomnost žáka, která zasáhne alespoň do dvou po sobě jdoucích vyučovacích dnů.

Pokud žák v důsledku úrazu odejde z vyučování pouze na vyšetření a ošetření k lékaři a zase se do školy vrátí, popřípadě se nevrátí (neboť k úrazu došlo koncem vyučování), ale druhý den již opět nastoupí do školy, nebude třeba záznam o úrazu vyhotovovat. Naopak pokud jde o úraz, který způsobí, že žák bude navíc alespoň část příštího dne ve škole nepřítomen (tedy část dne, kdy k úrazu došlo, a k tomu alespoň část následujícího dne), záznam vyhotoven bude.

Podle zpracovatelů vyhlášky se od nové právní úpravy očekává snížení administrativní náročnosti pro školy a školská zařízení.

Vyhláška č. 64/2005 Sb. rozlišuje školní a smrtelné úrazy. V případě smrtelného úrazu je definice tohoto pojmu připodobněna definici pojmu „smrtelný pracovní úraz“ obsažené v § 2 nařízení vlády č. 494/2001 Sb., kterým se stanoví způsob evidence, hlášení a zasílání záznamu o úrazu, vzor záznamu o úrazu a okruh orgánů a institucí, kterým se ohlašuje pracovní úraz a zasílá záznam o úrazu, podle kterého se smrtelným pracovním úrazem rozumí takové poškození zdraví, které způsobilo smrt po úrazu nebo na jehož následky zaměstnanec zemřel nejpozději do jednoho roku po úraze. Vyhláška č. 64/2005 Sb. totiž stanoví, že smrtelným úrazem se pro účely této vyhlášky rozumí takové poškození zdraví, které způsobilo smrt po úrazu nebo na jehož následky žák zemřel nejpozději do jednoho roku od vzniku úrazu. V případě pracovních úrazů však definice smrtelného pracovního úrazu má své opodstatnění, neboť vychází ze zásad pro statistické výkaznictví a evidenci pracovních úrazů platných v rámci Evropských společenství. Pro oblast školství však obdobné společné principy platné pro země Evropských společenství neexistují.

Dále pak platí, že na žádost zákonného zástupce žáka, zletilého žáka nebo orgánu, kterému se zasílá záznam o úrazu, vyhotoví škola nebo školské zařízení bezodkladně záznam také o úrazu, který nesplňuje výše uvedená kritéria, tedy že jeho důsledkem nebyla nepřítomnost dítěte, žáka nebo studenta ve škole nebo školském zařízení zasahující alespoň do dvou po sobě jdoucích vyučovacích dnů. Orgány, kterým se hlásí úraz žáka, jsou zdravotní pojišťovna žáka, Česká školní inspekce a na vyžádání zřizovatel.

Škola nebo školské zařízení vyhotoví záznam o každém úrazu, pokud je pravděpodobné, že žáku bude poskytnuta náhrada za bolest a ztížení společenského uplatnění způsobené úrazem.

Záznam o úrazu se vyhotovuje na formuláři, jehož vzor je uveden v příloze k vyhlášce.

To, že záznam o školním úrazu musí být řádně vyplněn, a že všechny údaje, případně odpovědi, musí být čitelné ve všech vyhotoveních a musí odpovídat předtištěnému textu příslušné rubriky, platilo již dříve, takže toto vyhláška již jako notorietu nezdůrazňuje. Stručný popis úrazového děje musí být zpracován tak, aby nezúčastněná osoba mohla posoudit, jak a za jakých okolností ke vzniku úrazu došlo a zda nápravná a preventivní opatření jsou dostačující. Stejně jako to, kdo nese za vznik úrazu odpovědnost a co bylo příčinou porušení povinností.

Pokud to situace vyžaduje, je třeba uvést podrobnější popis na zvláštní příloze, která se k záznamu připojí. Jde-li o úraz smrtelný nebo o úraz, u kterého je pravděpodobné, že zanechá trvalé následky, je nutno vždy podrobné vylíčení úrazového děje spolu s výslechem svědků provést na zvláštní příloze ve formě zápisu o zjištění příčin. To má význam například pro případné soudní řízení o odškodnění úrazu.

Součástí záznamu o úrazu je i popis události. Vzhledem k tomu, že pro statistiku má význam popsání druhu činnosti, při které k úrazu došlo, zařadila novela vyhlášky do záznamu o úrazu rubriku „Druh činnosti“. Zde je nově dán výběr z následujících možností:
* vyučovací hodina,
* přestávka,
* praktické vyučování nebo praktická příprava,
* pěstitelské práce, praktické činnosti a dílny,
* tělesná výchova – skupinová činnost,
* tělesná výchova – individuální činnost,
* školní výlet,
* sportovní akce a soutěže,
* kurzy plavání, lyžování a sportovně-turistické kurzy,
* jiné činnosti.

Nakonec byla v záznamu o úrazu novelou vyhlášky provedena úprava pojmu dozor nad žáky. Vzhledem k tomu, že současné školské platné právní předpisy nepoužívají tohoto pojmu a důsledně používají pojem „dohled“, došlo i k této v podstatě legislativně technické změně. V dosavadním znění záznamu o úrazu se uvádí „kdo a jak vykonával dozor“, čímž se myslí uvedení jména a funkce osoby vykonávající dohled. Ne vždy to však v praxi bylo v tomto smyslu vykládáno, proto novela vyhlášky tuto formulaci zpřesňuje.

Další novinkou vyhlášky je takzvaná aktualizace záznamu o úrazu. Podle nového znění vyhlášky platí, že škola nebo školské zařízení bez zbytečného odkladu aktualizuje záznam o úrazu:
* pokud byla poskytnuta náhrada za bolest nebo náhrada za ztížení společenského uplatnění způsobené úrazem, nebo
* v případě smrtelného úrazu, pokud k úmrtí došlo po vyhotovení záznamu o úrazu.

Tato změna byla provedena na základě poznatků z praxe. Je zřejmé, že skutečnosti, které ovlivňují povahu úrazu z hlediska evidence úrazů a záznamů o úrazech, často nastávají až s určitým časovým odstupem po úrazu a po odeslání záznamu o úrazu. V takovém případě musí být záznam o úrazu doplněn. To však z původního znění nevyplývalo a praxe se spokojila s pouhým prvotním sepsáním záznamu o úrazu. Z toho důvodu byla do vyhlášky novelou zapracována i povinnost ve výše uvedených případech aktualizace záznamů o úrazu.

Za hlášení úrazů a zasílání záznamu o úrazu odpovídá vždy škola. To platí i v případě, kdy ke školnímu úrazu žáka střední školy dojde při praktickém vyučování na pracovišti jiného zaměstnavatele. Pokud se týká povinnosti školy ohlásit školní úraz, tak vyhláška č. 64/2005 Sb., stanoví, že školní úraz se hlásí
* zákonnému zástupci nezletilého žáka nebo studenta,
* místně příslušnému útvaru Policie České republiky v případě, že okolnosti nasvědčují, že v souvislosti s úrazem byl spáchán trestný čin nebo přestupek,
* pojišťovně, u které je škola nebo školské zařízení pojištěno pro případ své odpovědnosti za škodu vzniklou na životě a zdraví žáků, pokud škola nebo školské zařízení má takové pojištění sjednáno,
* v případě, že k úrazu došlo při praktickém vyučování žáků středních škol nebo praktické přípravě studentů vyšších odborných škol také příslušnému inspektorátu práce, popřípadě příslušnému obvodnímu báňskému úřadu.

Hlášení úrazů ještě není předávání a zasílání záznamu o úrazů, to je třeba odlišovat. Hlášení se musí podat bezprostředně. Zejména pokud se úraz sděluje rodičům dítěte, žáka nebo studenta, tak se musí volit nejrychlejší komunikační prostředky. V praxi se nejběžněji v této souvislosti používá telefon nebo mobilní telefon.

V případech, kdy situace nasvědčuje spáchání trestného činu, je třeba též volit k ohlášení úrazu Policii České republiky jako nejlepší a nejrychlejší prostředek telefon, i když ani fax nebo e-mailová internetová pošta nejsou v dnešní době vyloučeny. Podávat hlášení na policii písemně by však bylo zdlouhavé a nesplnilo by očekávaný účel. Velice důležité je také ohlášení úrazu pojišťovně školy nebo školského zařízení, pokud je dotyčná škola nebo školské zařízení pro případ své odpovědnosti za škodu vzniklou na životě a zdraví žáků pojištěna. Není zde paralela se zákonným pojištěním odpovědnosti za škodu z titulu pracovních úrazů a nemocí z povolání. Proto také pokud by škola nebo školské zařízení nebyly pojištěny, hlášení nikam nepodávají.

Nakonec vyhláška ukládá povinnost podat hlášení inspektorátu práce nebo příslušnému obvodnímu báňskému úřadu v případě, že došlo k úrazu při praktickém vyučování žáků středních škol nebo praktické přípravě studentů vyšších odborných škol. Z toho může vyplynout jediné: Inspektorát práce nebo příslušný obvodní báňský úřad provede u zaměstnavatele kontrolu a uloží zaměstnavateli, na jehož pracovišti se stal úraz, pokutu. Inspektoráty práce nebudou řešit vlastní otázku školního úrazu, ale budou kontrolovat pracoviště zaměstnavatele.

V případě zasílání záznamu o školním úrazu je možno konstatovat, že vyhláška č. 64/2005 Sb. se inspirovala pracovněprávními předpisy, neboť rozlišuje zasílání záznamů o úrazech a záznamů o smrtelných úrazech. Lhůty k zasílání jsou v obou případech shodné s nařízením vlády č. 494/2001 Sb. - u běžných úrazů do pátého dne následujícího kalendářního měsíce a u smrtelných úrazů do pěti pracovních dnů po dni podání hlášení. Záznam o školním úrazu se zasílá zdravotní pojišťovně žáka a České školní inspekci. V případě záznamu o smrtelném školním úrazu se navíc zasílá zřizovateli a místně příslušnému útvaru Policie České republiky.

Novela vyhlášky zrušila povinnost zasílat záznam o úrazu za každý měsíc zřizovateli. Podle dosavadních zkušeností s aplikací vyhlášky neměla evidence takto zaznamenaných úrazů pro zřizovatele praktický význam. Proto bylo toto ustanovení zrušeno a nahrazeno povinností školy nebo školského zařízení zasílat zřizovateli záznam o úrazu pouze na vyžádání. Trvá však bezpodmínečná povinnost zasílat zřizovateli záznam o smrtelném úrazu

Z toho tedy vyplývá, že v případě záznamu o úrazu musí škola nebo školské zařízení tento sepsat čtyřikrát, aby jej mohla předat zákonnému zástupci žáka nebo zletilému studentovi, pak zaslat institucím vyjmenovaným ve vyhlášce č. 64/2005 Sb., a jedno vyhotovení zaevidovat ve škole. V případě záznamu o smrtelném úrazu musí škola nebo školské zařízení tento sepsat šestkrát, aby jej mohla předat zákonnému zástupci žáka nebo studenta, pak zaslat institucím vyjmenovaným ve vyhlášce č. 64/2005 Sb., a jedno vyhotovení zaevidovat ve škole.

Záznam o úrazu je třeba vypracovat minimálně ve čtyřech vyhotoveních. Jedno vyhotovení musí škola předat zákonnému zástupci nebo zletilému žáku, další zasílá zdravotní pojišťovně žáka a třetí České školní inspekci. Čtvrtý si musí ponechat škola pro svoji potřebu.

Podle novely vyhlášky platí, že se aktualizace záznamu o úrazu neodesílá v případě, že se do záznamu doplňuje jen údaj o poskytnuté náhradě za bolest a ztížení společenského uplatnění.

Platí totiž, že škola nebo školské zařízení vždy k 30. září vyrozumí Českou školní inspekci o aktualizacích záznamů o úrazech v případech, že byla poskytnuta náhrada za bolest nebo náhrada za ztížení společenského uplatnění způsobené úrazem. Česká školní inspekce na základě zasílaných záznamů o úrazech průběžně může vyhodnotit úrazovost žáků ve školách a školských zařízeních a na tuto činnost může navázat také systematickým zpracováním dat z evidence úrazů. Na základě toho se bude moci ve školském zákoně zrušit zmocnění pro předávání údajů ze záznamů o úrazech Ústavu pro informace ve vzdělání. Úrazovost žáků tak bude hodnotit Česká školní inspekce.

Právní úprava zjišťování příčin školních úrazů a vůbec evidence školních úrazů je poměrně stručná. Je tedy věcí ředitelů škol, aby zajistili, že úraz bude vyšetřen rychle a řádně.

Problémy v praxi se vyskytují zejména při vyšetřování příčin školních úrazů žáků středních škol a vyšších odborných škol, ke kterým dojde při praktickém výcviku na pracovištích zaměstnavatelů. Zde je třeba doporučit ředitelům škol, že tak, jak mají ošetřeno vyšetřování příčin a okolností školního úrazu ve škole, na lyžařském výcviku nebo jiném zájezdu pořádaném školou, musí si zajistit rychlé a řádné vyšetření úrazu při praktickém vyučování.