Ad Příběh jedné inovace ve vzdělávání učitelů

Vydáno:

 

Dovolím si navázat na paní prof. PhDr. Vladimíru Spilkovou, CSc., a její příspěvek k tématu přípravy budoucích učitelů (Řízení školy 12/2020, Příběh jedné inovace ve vzdělávání učitelů). Chci nabídnout pohled z trochu jiného úhlu.

Zaznívá-li stále četněji pojem „
regulátor pro učitelské profese
“ a je tím myšleno Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, bude možná odbornou i méně zasvěcenou veřejnost zajímat, co to znamená.
Do doby, než byl v r. 2016 novelou zákona o vysokých školách zřízen Národní akreditační úřad pro vysoké školství (dále jen „NAÚ“), plnila fakticky roli tohoto „regulátora“ Akreditační komise zřízená podle zákona o vysokých školách(i po letech je stále přístupný její web www.akreditacnikomise.cz) – to ona vydávala odborná posouzení, akreditace udílelo ministerstvo. Od roku 2016 se tyto role změnily. Podle toho, zda vysoká škola má práva z institucionální akreditace studijní program akreditovat sama, nebo tato práva nemá, ministerstvo jako „regulátor“ buďto vydává povolení jako předpoklad k akreditaci studijního programu vysokou školou, nebo vydává stanovisko, jež pak vysoká škola, která nemá práva z institucionální akreditace, předkládá spolu s kompletní žádostí o akreditaci studijního programu NAÚ. Protože tedy po vzniku NAÚ již nebylo představitelné, že by i ten nahrazoval „regulátorské“ povinnosti MŠMT, připravilo MŠMT ve spolupráci s NAÚ
Rámcové požadavky na studijní programy
, jejichž absolvováním se získává odborná kvalifikace
k výkonu regulovaných povolání pedagogických pracovníků
. Kromě hledisek podle Rámcových požadavků se MŠMT při posuzování navrhovaných studijních programů snaží brát vždy zřetel i na zájmy ředitelů, řadových absolventů nebo uchazečů o studium připravující k práci pedagogického pracovníka – a s nimi je MŠMT díky rozsáhlé konzultační činnosti vůči těmto skupinám velmi dobře srozuměno. V praxi proto MŠMT vede vysoké školy kupříkladuk zdánlivé samozřejmosti pojmenovat studijní programy tak, aby bylo všem jasné, k výkonu jaké regulované činnosti je budoucí absolvent připravován. Vede také vysoké školyk tomu, aby leckdy znovu zvažovaly uplatnitelnost absolventů připravovaných studijních programů v podmínkách regionálního školství.
Když se vrátím k příběhu prof. Spilkové, spojují se mi proběhlé interní diskuse s tím, co je aktuální v souvislosti s posledním vládním návrhem novely zákona o pedagogických pracovnících. Ten navrhl umožnit získat odbornou kvalifikaci učitele všeobecně-vzdělávacích předmětů absolventům jakýchkoli magisterských studijních programů, doplní-li si studium učitelství (typicky formou programu celoživotního vzdělávání na vysoké škole). V podstatě se dá říci model 5 let + 2 roky. Tytéž dva roky měl trvat magisterský studijní program, který měl navazovat na „oborové“ bakalářské studijní programy, leckdy jen volně související s všeobecně-vzdělávacími předměty. Naskakuje mi pak vzápětí možná ještě závažnější otázka, nakolik bylo již historické rozhodnutí strukturovat učitelskou přípravu do studia bakalářského a pak navazujícího magisterského vhodné.
Když jsme se dostali k tématu studia učitelství v programu celoživotního vzdělávání, tzv.
doplňujícího pedagogického studia
(dále jen „DPS“), musím z vlastní přímé zkušenosti na MŠMT říci, že při akreditacích těchto programů na MŠMT rozhodně „neprochází všechno“. Zatímco u programů průběžného vzdělávání bývá po jednání akreditační komise odhadem cca polovina programů žadatelům vracenas výzvou k úpravám, návrhy DPS jsou vraceny s nedostatky téměř vždy. MŠMT dává přednost tomu, aby žadatel upravil svou již předloženou žádost, než aby byly žádosti zamítány a opakovaně předkládány. Důležitost postavení DPSv systému cest k získání odborné kvalifikace učitele si MŠMT velmi dobře uvědomuje. V polovině roku 2020 proto vůbec poprvé vydalo standard tohoto druhu studia – byl výsledkem systematické činnosti, do níž se zapojily i samy vysoké školy. A vládní návrh novely zákona o pedagogických pracovnících pak jako jeden z hlavních cílů novelizace zahrnul to, aby MŠMT mohlo začít uskutečňování těchto studií učitelství systematicky kontrolovat a vlastně i koncepčně řídit. Je to jediná forma přípravy budoucích učitelů, na niž státu zůstal přímý vliv.

Související dokumenty

Pracovní situace

Zákon o mimořádném ředitelském volnu a mimořádném vzdělávání distančním způsobem v souvislostech
Vzdělávání koordinátorů EV
Akreditace vzdělávacích programů v systému DVPP
Činnost učitele základní školy v souvislosti se vzděláváním distančním způsobem
Kooperace učitelů ve světle profesního učení
Odborný rozvoj začínajících pedagogických pracovníků
Kvalifikační dohoda
Zvyšování kvalifikace pedagogických pracovníků
Odborná kvalifikace pedagogických pracovníků na 1. stupni ZŠ a v přípravných třídách
Odborná kvalifikace pedagogických pracovníků na SŠ
Odborná kvalifikace pedagogických pracovníků v ZUŠ
Odborná kvalifikace pedagogických pracovníků na VOŠ
Odborná kvalifikace pedagogických pracovníků na 2. stupni ZŠ
Odborná kvalifikace pedagogických pracovníků v jazykové škole
Odborná kvalifikace pedagogických pracovníků v MŠ
Odborná kvalifikace speciálních pedagogů, psychologů, metodiků prevence a asistentů pedagoga
Posouzení kvalifikace v případě souběhu více pedagogických pozic
Uznání splnění předpokladu odborné kvalifikace učitele
Mediální vzdělávání
Nenávist na internetu se dá řešit včasnou prevencí, ale i aktivitami ve třídě

Poradna

Jmenování třídních, uvádějících a provázejících učitelů
Učitel autoškoly a adaptační období
Možnost hradit část dalšího vzdělávání z ONIV
Podnapilý rodič
Výuka Aj
Úvazek
Úvazek
Prodloužení zkušební doby
Záskok za nemocného jazykáře - odborná poradna, odpověď na dotaz
Pracovní poměr na dobu určitou - 10 měsíců
Vedoucí učitel odborného výcviku
Kvalifikace
Přespočetné hodiny
Ukončení předškolního vzdělávání
Platová třída
Výkaz práce
Odměna za očkování
Povinné předškolní vzdělávání
Úhrada konference Škola jako místo setkávání ze Šablon
Přestup žáka cizince