Technologie

V dnešní digitální době se děti stále více setkávají s online prostředím, které jim nabízí nepřeberné množství zážitků a příležitostí pro vzdělávání a zábavu. Internet, sociální sítě a online hry se staly nedílnou součástí jejich každodenního života, což poskytuje platformu pro kreativní vyjádření a sociální interakci. Nicméně s těmito výhodami zároveň přicházejí i významná rizika, jako je například závislost na sociálních sítích a hraní her, která může negativně ovlivňovat jejich fyzické a duševní zdraví, vztahy s druhými i školní výsledky. V této situaci je pro učitele klíčové vést s dětmi otevřené a konstruktivní rozhovory o těchto tématech.

Vzdělávání dospělých se neobejde bez jedné z nejzásadnějších dynamických složek – sdílení zkušeností. Tradiční terminologie by tento proces mohla popsat jako „opisování od kolegů“, avšak moderní jazyk jej staví do světla kooperace a aktivního sdílení poznatků. Tento rys je univerzálně platný napříč školním prostředím, přesto jeho realizace v praxi mnohých škol pokulhává. Strach ze ztráty know-how a obavy o „přílišné odhalení“ často brzdí otevřenou komunikaci. A bohužel to není jen historická reminiscence, ale moje živá zkušenost.

Už půl roku mohou školy dopřát svým žákům skutečně nevšední zážitek – návštěvu planetária s největší LED kopulí na světě a zároveň jediného LED planetária v Evropě. Po dvouleté rekonstrukci a modernizaci, která skončila letos v červnu, se Planetárium Praha může chlubit 22metrovou kopulí tvořenou přibližně 45 miliony diod. Ty díky svému výkonu dokážou vytvořit kontrast nesrovnatelný s běžnými projektory a poskytnout výjimečně reálný a ostrý obraz. Čím je nyní planetárium jedinečné, jaká cesta k tomu vedla a co aktuálně nabízí školám?

Regína Hajná věří, že škola může být místem radosti, vztahů a skutečného růstu. Její hodiny jsou plné emocí, smíchu, divadla i moderních technologií – a děti díky tomu často zapomenou, že se vlastně učí. Namísto známek si odnášejí zážitky, nové dovednosti a pocit bezpečí. Učí srdcem, s jiskrou a nevyčerpatelnou energií, kterou dokáže přenést i na své okolí. Finalistka Zlatého Ámose se netají tím, že za největší ocenění považuje chvíle, kdy jí děti řeknou: „My jsme se vlastně učili, ale vůbec to tak nevypadalo.“ A když jí pak ke Dni učitelů připraví korunovaci se šerpou „Pro nás jste Zlatý Ámos vy“, ví, že její práce má hluboký smysl.

V digitálním věku, kdy se sociální vazby proměňují, se stále častěji objevuje nový fenomén: emocionální pouta k umělé inteligenci. Chatboti, navržení k simulaci empatie a lidské interakce, se stávají společníky, mentory, a dokonce i romantickými partnery, obzvláště pro mladé lidi. Metodika „AI dětem: Digitální blízkost“ nabízí pedagogům cenný nástroj, jak s žáky prozkoumat tuto problematiku – její přínosy, ale i skrytá rizika, která mohou ovlivnit psychickou odolnost a schopnost budovat skutečné mezilidské vztahy. Tento článek představí metodiku a doplní ji poznatky z odborných studií.

Navazujeme na předchozí článek o postojích žáků a rodičů k umělé inteligenci ve vzdělávání.1) Tentokrát se zaměříme na to, jak se jejich očekávání promítají do školní praxe a jaké jsou skutečné zkušenosti pedagogů s umělou inteligencí.

Může škola požadovat od rodiče, aby si zajistil od SPC vyjádření souhlasu s používáním mobilního telefonu k senzoru inzulínového pera a dokrmu pro žáka s diagnostikovaným diabetem?

Stejně jako u mnoha jiných projektů školy stála na počátku studentská iniciativa. V roce 2013 se skupina žáků Slezského gymnázia v Opavě začala scházet pod vedením Mgr. Kamily Tkáčové. Šéfredaktorem se stal Pavel Witassek a žáci si dali za cíl tvořit smysluplný audiovizuální obsah zpracovaný na vysoké úrovni. První ostruhy získávali prostřednictvím reportáží o chodu školy, brzy se však spektrum jejich činnosti značně rozšířilo.

Polytechnická výchova a praktické činnosti se vrací do vzdělávacích programů základních škol, trend propojování teoretických znalostí s digitálními technologiemi a reálnou praxí je však nevyhnutelný v technických i netechnických oborech dalších stupňů vzdělávání.

V březnu byla oficiálně představena nová platforma pro učitele se zaměřením na finanční vzdělávání. O tom, jak Skoala vznikala, jsme si povídali s předsedkyní správní rady Nadace České spořitelny Danou Brandenburg.

V posledních dvou až třech letech, tedy zhruba od skončení pandemie covid-19, jsme svědky celosvětového jevu, který by se dal nazvat „festivalem regulace smartphonů ve školách“. Desítky vlád – včetně většiny zemí západní Evropy – přistupují nebo již přistoupily k tomuto kroku z důvodu nárůstu důkazů o negativním dopadu smartphonů a podobných technologií na soustředění žáků, na jejich studijní výsledky, klima školy i socializaci žáků.

V malotřídních školách, kde se každodenní výuka odvíjí v komorním prostředí, často vyvstává otázka, jak efektivně propojit individuální přístup k žákům s moderními metodami vzdělávání. Základní škola a Mateřská škola Věšín ukazuje, že i menší instituce mohou využít digitální technologie k optimalizaci výuky a zvýšení její atraktivity.

Předchozí díly článku k výuce skladby se zabývaly „hmotným světem“ skladatelství, tedy základní sumou znalostí – vymezily hřiště, ve kterém se pedagogové kompozice pohybují. Třetí část – Svět snů – pojednala o tom, jak si svobodně povyskočit mimo lajny tohoto hřiště. V aktuálním textu se zaměříme na využití technologií ve výuce.

Změny, které přinesl vývoj posledních desetiletí, se nutně musí promítnout do vzdělávání na základní škole. Technologie budou přirozeně pronikat do všech vyučovacích předmětů, domnívá se pedagog Josef Mach. A sám k tomu jako učitel a lektor aktivně přispívá.

Už 14. listopadu proběhne čtvrtý ročník Global Tech Conference for Youth. A protože se kromě prezenční formy bude odehrávat i online, mají školy jedinečnou příležitost připojit se a žákům i učitelům zprostředkovat novinky ze světa technologií i inovací. „Podle studie BCG 80 % pracovních pozic, které budou potřeba v roce 2030, dnes ještě neexistuje. Co se tedy učit? Na co se připravovat? Kam vrhnout v rámci studia svoji energii? To jsou otázky, na které se řečníci konference snaží dát studentům odpověď. Nemají křišťálovou kouli, aby budoucnost předpověděli, ale sami aktivně pracují na tom, jak bude vypadat,“ říká zakladatel konference Martin Holečko, s nímž jsme si o akci povídali.

Může AI vytvářet skutečná autorská díla? Multimodální AI, která kombinuje text, obraz a video, zasahuje do tradičního pojetí AI. Vyvolává diskuse nejen mezi právníky a programátory, ale řeší jej také učitelé v rámci jejich výuky. Generátor videí Sora například umožňuje lidem bez technického vybavení a zkušeností vytvářet zajímavé videoobsahy. Nabízí příležitost pro efektivnější, rychlejší a kreativnější práci, ale přináší také rizika v podobě zneužívání jejích možností.

Učitelů, kteří zcela odmítají vpustit digitální technologie do svých hodin, je už minimum. Snižuje se i nejistota pedagogů. V některých školách však zatím chybí jasná koncepce, jak technologie smysluplně zařazovat do výuky v jednotlivých ročnících a předmětech, soudí Pavel Černý. Kromě toho, že vede 3. ZŠ v Chebu, působí jako lektor NPI ČR pro sborovny a lektor kurzů o využití technologií v přírodovědných předmětech v rámci podpory škol při zavádění IT do výuky a rozvíjení digitálních kompetencí žáků.

Tím, jak se mění doba, se proměňují i profese, které jsou pro středoškoláky a jejich rodiče atraktivní. Kdo z nich nechtěl být kosmonautem, herečkou nebo mistrem světa v ledním hokeji? Ale teď vážně: Zatímco obliba studia ekonomických či právních oborů rok od roku roste, s úbytkem studentů se v dlouhodobějším měříku setkávají profese z oblasti zemědělství či těžkého průmyslu. Některé specifické a do jisté míry exkluzivní vysokoškolské obory si nicméně udržují svou atraktivitu již celá desetiletí, i když se náplň jejich studia proměňuje. Mezi ně patří i nejstarší technicky orientovaný multimediální obor v Československu, který se původně jmenoval Rozhlas – film – televise a vznikl na Fakultě elektrotechnického inženýrství Českého vysokého učení technického v Praze, kde lze nejen audiovizuální techniku a technologie studovat dodnes.

Psychická nepohoda žáků a studentů je téma, kterému se aktuálně věnuje řada odborníků v praxi i výzkumu. Mnoho výzkumů dokládá, jakým způsobem se zhoršuje duševní zdraví adolescentů. Anna a Veronika se rozhodly, že s tím zkusí něco udělat. Založily Endlessly. Jak tato organizace zapadá to systému podpory o adolescenty? Jaké služby nabízí a co má navíc? Všemi těmito a dalšími otázkami nás v rozhovoru provede umělá inteligence, která dotazy pro zakladatelky Endlessly, s. r. o., navrhla.

Robotika se jako vědecká a technická disciplína zabývá roboty, jejich konstrukcí, výrobou a užitím. Úzce souvisí s elektronikou, mechanikou, mechatronikou a programováním. Je rychle se rozvíjejícím oborem. Stále častěji se objevuje i ve studijních osnovách mnohých středních a vysokých škol. Důvodem je nejenom potřeba seznámit studenty s novým a perspektivním oborem, ale i snaha probudit jejich zájem o techniku obecně, rozvíjet tvořivost, konstruktérské myšlení a technický cit.