Digitální technologie

Způsob, jakým se finanční gramotnost vyučuje na českých školách, se často liší podle předmětu i přístupu pedagoga. Na mnoha z nich se téma objevuje jen okrajově, a to navzdory tomu, že mladí lidé se v oblasti financí stále necítí jistě. Na Základní škole Partyzánská v České Lípě se výuce finanční gramotnosti věnují ve volitelném předmětu finance a já, který vede přímo ředitel školy Karel Minařík. Finanční témata zde probírají s využitím digitální platformy Skoala, jež učitelům nabízí více než 140 metodik a zároveň jim poskytuje podporu u složitějších okruhů, například při výkladu investic nebo daní. Jak taková hodina se Skoalou vypadá v praxi?

V dnešní digitální době se děti stále více setkávají s online prostředím, které jim nabízí nepřeberné množství zážitků a příležitostí pro vzdělávání a zábavu. Internet, sociální sítě a online hry se staly nedílnou součástí jejich každodenního života, což poskytuje platformu pro kreativní vyjádření a sociální interakci. Nicméně s těmito výhodami zároveň přicházejí i významná rizika, jako je například závislost na sociálních sítích a hraní her, která může negativně ovlivňovat jejich fyzické a duševní zdraví, vztahy s druhými i školní výsledky. V této situaci je pro učitele klíčové vést s dětmi otevřené a konstruktivní rozhovory o těchto tématech.

Vzdělávání dospělých se neobejde bez jedné z nejzásadnějších dynamických složek – sdílení zkušeností. Tradiční terminologie by tento proces mohla popsat jako „opisování od kolegů“, avšak moderní jazyk jej staví do světla kooperace a aktivního sdílení poznatků. Tento rys je univerzálně platný napříč školním prostředím, přesto jeho realizace v praxi mnohých škol pokulhává. Strach ze ztráty know-how a obavy o „přílišné odhalení“ často brzdí otevřenou komunikaci. A bohužel to není jen historická reminiscence, ale moje živá zkušenost.

Regína Hajná věří, že škola může být místem radosti, vztahů a skutečného růstu. Její hodiny jsou plné emocí, smíchu, divadla i moderních technologií – a děti díky tomu často zapomenou, že se vlastně učí. Namísto známek si odnášejí zážitky, nové dovednosti a pocit bezpečí. Učí srdcem, s jiskrou a nevyčerpatelnou energií, kterou dokáže přenést i na své okolí. Finalistka Zlatého Ámose se netají tím, že za největší ocenění považuje chvíle, kdy jí děti řeknou: „My jsme se vlastně učili, ale vůbec to tak nevypadalo.“ A když jí pak ke Dni učitelů připraví korunovaci se šerpou „Pro nás jste Zlatý Ámos vy“, ví, že její práce má hluboký smysl.

Rozhovor s Ondřejem Neumajerem, vedoucím oddělení Digitalizace ve vzdělávání v Národním pedagogickém institutu ČR, o digitálním pedagogickém leadershipu.

Digitální nástroje se rychle stávají součástí práce každého učitele. Jedním z nejdostupnějších a nejpřehlednějších pomocníků je Canva - jednoduchý online editor grafiky a vizuálního obsahu, který využijí nejen pedagogové, vychovatelé ve školních družinách, ale i žáci v každodenní praxi. Ať už jde o přípravu výukových materiálů, nebo tvorbu moderních prezentací či videí, Canva otevírá široké možnosti pro kreativní práci.

Situace, kterou možná znáte: Student odevzdá skvěle napsanou seminárku. Učitel má podezření na použití ChatGPT. Následuje nepříjemný rozhovor, při kterém se ukáže, že nikdo předem neřekl, zda a jak lze AI používat. Student si myslel, že je to v pořádku, učitel předpokládal opak. Výsledek? Zbytečné nedorozumění a ztráta důvěry na obou stranách.

Kde mohou učitelé najít podporu při rozvíjení digitálních kompetencí žáků, vysvětluje Eva Fanfulová, odborná garantka digitálních kompetencí v projektu podpory škol v této oblasti z Národního pedagogického institutu ČR.

E-learningový kurz „Dítě s náročným chováním a úloha vychovatelů“, který si mohou zájemci projít kdykoli a odkudkoli, nabízí nejen svobodu ve studiu, ale především praktické nástroje, interaktivní obsah a hlubší vhled do světa dětí s náročným chováním. Tato vzdělávací platforma je primárně určena pracovníkům ústavních zařízení (včetně dětských domovů), ale může být užitečná i jiným pedagogickým pracovníkům nebo osobám, které se věnují dětem.

V digitálním věku, kdy se sociální vazby proměňují, se stále častěji objevuje nový fenomén: emocionální pouta k umělé inteligenci. Chatboti, navržení k simulaci empatie a lidské interakce, se stávají společníky, mentory, a dokonce i romantickými partnery, obzvláště pro mladé lidi. Metodika „AI dětem: Digitální blízkost“ nabízí pedagogům cenný nástroj, jak s žáky prozkoumat tuto problematiku – její přínosy, ale i skrytá rizika, která mohou ovlivnit psychickou odolnost a schopnost budovat skutečné mezilidské vztahy. Tento článek představí metodiku a doplní ji poznatky z odborných studií.

Jak vnímají digitální platformu Eduten ti, pro které je určena nejvíc – studenti? O své zkušenosti se s námi podělili Marie Olšáková a Tobias John Božoň, kteří Eduten využívají během hodin matematiky i mimo ně. Mluví o tom, co jim pomohlo v učení, kde vidí prostor ke zlepšení a proč by Eduten doporučili i dalším školám. Jejich odpovědi ukazují, že Eduten není jen „další aplikace na procvičování příkladů“, ale nástroj, který dokáže změnit tempo, motivaci i pohled na matematiku. Tobias oceňuje možnost zkoušet věci znovu a učit se rychleji, Marie naopak vyzdvihuje pestrost úloh a propojení s lidským přístupem učitele. Společně potvrzují, že když se moderní technologie propojí s dobrou výukou, může být matematika nejen snazší, ale i zábavnější.

Digitální technologie stále více ovlivňují výuku – zlepšují procesy učení, propojují školu s vnějším světem, ale zároveň vyvolávají i řadu obav a otázek. Příspěvek Digitální džungle jak zajistit bezpečí na sítích i ve škole Ondřeje Neumajera z Národního pedagogického institutu ČR, Martina Kohouta z EDookit a Lenku Janáčkovou z Unicorn Publishing objasňuje, jaké jsou klíčové strategie pro prevenci rizik a jak učit žáky odpovědnému chování na internetu. 

Jednou píše či přednáší o možnostech e-learningu, příště o radostech i strastech učitelů za socialismu. Opírat se přitom Jiří Zounek může o množství dat, která získává a zpracovává spolu s kolegy z Filozofické fakulty Masarykovy univerzity. Výsledky jeho práce nejsou jen příspěvkem do pomyslné encyklopedie znalostí o českém školství – vyzývají také k zamyšlení nad vzděláváním v současnosti i v minulosti.

Pořizování nahrávek pedagogů ze strany žáků a jeho limity jsou častým tématem diskusí. Zástupci školy mají obvykle pocit, že jsou dáni žákům všanc a nemohou se bránit. Situace ale takto černobílá není. I žáci, byť nezletilí, musí respektovat hranice dané právními předpisy a pedagogové mají práva, jen se musí umět kvalifikovaně bránit.

Vzdělávání Paměti národa je organismus, který se neustále vyvíjí už více než 13 let. Za tu dobu jsme vdechli život mnoha nápadům. Zdaleka ne všechny se zrodily v hlavách členů našeho týmu, mnohé vznikly díky inspiraci, kterou nám přinášíte právě vy. Jsme vám za to vděční. A chceme s vámi sdílet, co se nám společně daří vyvíjet.

Navazujeme na předchozí článek o postojích žáků a rodičů k umělé inteligenci ve vzdělávání.1) Tentokrát se zaměříme na to, jak se jejich očekávání promítají do školní praxe a jaké jsou skutečné zkušenosti pedagogů s umělou inteligencí.

Digitální technologie už nejsou jen vizí budoucnosti, ale stávají se běžnou součástí školního prostředí. O přístupu k digitalizaci a práci s moderními nástroji v ZŠ Zeleneč jsme si povídali s jejím ředitelem Mgr. Jiřím Ptáčníkem.

Může být plošný zákaz mobilních telefonů ve školách přínosem, nebo je stávající platná legislativa dostačující? Lze považovat plošný zákaz mobilních telefonů ve školách za skutečně efektivní opatření s cílem více podpořit a rozvíjet duševní zdraví žáků a studentů?

Regulace smartphonů ve školách se stává běžnou praxí ve světě i v Evropě. Země však zpravidla neopouštějí technologie jako takové – snaží se nalézt rovnováhu. Digitální kompetence by měly vznikat v řízeném, smysluplném kontextu. Česko má pro podobný přístup předpoklady mimo jiné díky výbornému ICT vybavení a pozitivním postojům učitelů, jak ukazuje zpráva ICILS 2023. Výzvou však zůstává nastavení jasné politiky a její důsledné zavedení. V Řízení školy 3/25 jsem analyzovala kazuistiku Francie a Finska, dnes se podíváme do Dánska a na sever Evropy.

V létě tohoto roku jsme v DYS-centru ukončili tříletý mezinárodní projekt AdAPPtive (Adaptive Digital Reading) zaměřený na podporu čtenářských dovedností u raných školáků, kteří se potýkají se čtením. Kromě samotných nácviků čtení za využití digitálních technologií jsme také ve všech partnerských zemích vytvořili expertní skupiny pedagogů (tzv. Community of Practice) a sbírali zkušenosti s tím, jak lze ve výuce využívat moderní technologie i aplikace na podporu čtenářství. Partnery projektu byli kromě České republiky také vysokoškolské instituce i neziskové organizace z Irska, Belgie a Nizozemska.