doc. RNDr. Michal Černý, Ph.D.

Digitální wellbeing je dnes jedním z ústředních témat vzdělávání. Nejde přitom ani tak o množství času u obrazovek, ale o schopnost využívat technologie vědomě, zdravě a odpovědně. Téma je zároveň výrazně polarizující – většina otázek nemá černobílá řešení a odpovědi se obvykle pohybují na škále mezi „ano“ a „ne“

Digitální kompetence patří mezi klíčové kompetence v kurikulu základních škol a stále intenzivněji se hovoří o tom, že by jimi měli disponovat také vyučující. V posledních letech investovala Česká republika velké množství prostředků do technického vybavení, a nyní je proto nejlepší čas na to, abychom pozornost zaměřili na vyučující a jejich digitální kompetence.

Digitální wellbeing představuje nesporně téma, které rezonuje se školním prostředím. Panuje poměrně silné konsenzuální přesvědčení, že „by se s ním mělo začít něco dělat“, ale není úplně snadné říci co. Tak jako u závislostního chování i v případě práce s digitálními technologiemi platí dvě důležité zásady – vlastní problémy marginalizujeme a velkou část zodpovědnosti nese mimo jedince i sociální systém či prostředí, ve kterém se pohybuje.

K tématu rozvoje digitálního wellbeingu je možné přistupovat různými způsoby. V našem pojetí se budeme opírat o přístup, který vychází ze sebezkušenostního učení a jeho kombinace se sdílením zkušeností a edukací. Klíčové je, že nemá příliš velký smysl učit o digitálním wellbeingu, ale rozvíjet ho.

Psaní nepochybně patří mezi činnosti, které jsou pro rozvoj strukturovaného a kritického myšlení mimořádně důležité, byť míra, kterou se mu jednotlivé školy věnují, se značně odlišuje. V tomto článku bych se rád podíval na to, proč a jak vést žáky (a učitele) k tomu, aby začali aktivně přispívat na Wikipedii.